Prolemur simus (Gray 1870)

Prolemur simus^[1] a zo ur spesad primated eus kerentiad al Lemuridae.

Annez

Brosezat eo e reter Madagaskar.

Liamm diavaez

• Prolemur simus war al lec'hienn Mammal Species of the World.]

Notennoù ha daveennoù

El lèmur de nas ample (Prolemur simus) és una espècie de primat estrepsirini de la família dels lemúrids. És l'únic representant del gènere Prolemur. És un lèmur gran, de color grisós bru amb les orelles blanques. S'alimenta exclusivament de bambú, del qual prefereix els brots, però continua amb les tiges i les fulles. No se sap el mètode pel qual el seu metabolisme descompon el cianur dels brots. El seu únic depredador és la fossa (Cryptoprocta ferox). Només viu al sud-est de Madagascar.

Referències

Lemur širokonosý (Prolemur simus) je poloopice vyskytující se výhradně na Madagaskaru, jediný druh rodu Prolemur. Tento vzácný lemur ohrožený vyhynutím patří do skupiny tzv. „bambusových lemurů“, je jedním z mála savců kteří se živí téměř výhradně bambusem.

Výskyt

Lemur širokonosý zblízka

Druh byl popsán v roce 1870 a počátkem 20. století se věřilo, že již vyhynul. Znovu byl v madagaskarském deštném pralese objeven až roku 1972, žije pouze v centrální a jižní části na východní straně ostrova. Fosilní pozůstatky ukazují, že v minulosti žil tento druh na rozsáhlém území rozkládající se v severní, severozápadní, střední a východní části Madagaskaru, v současné době se vyskytuje pouze na 3 % svého původního areálu.

Výskyt lemurů širokonosých je v podstatě omezen na chráněné oblasti národních parků Ranomafana a Andringitra kde se vyskytují v nadmořské výšce od 100 do 1600 m. Obývají vlhký původní prales v němž rostou endemické bambusy, nejčastěji druh Cathariostachys madagascariensis který bývá vysoký 15 m a má průměr lodyhy asi 8 cm. V závislosti na své stravě se vyskytují na vlhkých místech poblíž řek kde tento bambus vyrůstá.

Popis

Oblé tělo i s hlavou mívají dlouhé od 40 do 45 cm a ocas od 43 do 48 cm, větší samci váží průměrně 2,4 kg a samice 2,1 kg; jiné pohlavní rozdíly nejsou viditelné. Srst mají zbarvenou od šedé přes červenohnědou až po olivově hnědou, poněkud tmavší jsou na hlavě, ramenou a horních částech paží. Jejich snadno rozpoznatelným znakem jsou chomáčky bílé srsti na uších a poměrně tupý čenich který dává jejich tváři kulatý vzhled. Dlouhé zadní nohy usnadňují přeskakování z jednoho kmene na druhý, nad lokty předních končetin mají pachové žlázy. Samice mají čtyři mléčné bradavky.

Chování

Žijí velmi skrytě v těžce prostupných bambusových houštinách. Jsou aktivní především za úsvitu a za soumraku, občas se ale krmí přes den nebo v noci. Chovají se poměrně usedle, většinu času tráví jídlem. Sdružují se ve skupinách po čtyřech až sedmi jedincích, někdy má skupina i dvanáct členů, společně obývají území o rozloze do 1 km². Sociální struktura je nejasná, předpokládá se dominance samců, to je mezi lemury neobvyklé. Žijí někdy ve skupinách s lemury mongoz a lemury šedými. Přestože se jedná o stromová zvířata slézají na zem pít vodu.

Komunikují spolu hlasem, pachem i doteky. Mají dva způsoby hlasitého projevu, jeden je pravděpodobně signál kterým se informují kde se skupina nachází a druhý používají jako varovný v případě ohrožení.

Strava

Mládě lemura širokonosého

Jsou to býložravci, jejich málo výživná strava se z 98 % skládá z listů, čerstvých výhonků a dřeně bambusů na jehož rozžvýkání mají specializované stoličky. Není známo, jak se jejich organismus vyrovnává s velkým příjmem kyanidů v čerstvých výhoncích. Staré výhonky a listy obsahují méně kyanidu ale jsou nutričně chudé, mladé mají více kyanidu a jsou nutričně bohaté. Mezi červencem a listopadem, v období sucha, svými silnými čelistmi třepí silné bambusové stonky a požírají měkkou dužinu. Nepatrnou část jejich jídelníčku tvoří různé květy a plody, pro doplnění potřebných minerálů požírají hlínu.

Rozmnožování

Jsou to zvířata polygamní, páří se od května do června a po 142 až 149 dnech březosti se rodí vždy jedno mládě. Samice s ním zůstává asi pět týdnů, po osmi týdnech se již začíná pohybovat samostatně a v té době o něj pomáhají pečovat bezdětné samice, po osmi měsících se potomci osamostatňují. S nástupem dospělosti mladí samci odcházejí do jiných skupin.

Ohrožení

Mezi hlavní dravce kteří je loví jsou počítány fosy, v mnoha případech se stávají i lovnou zvěři domorodců kteří je střílejí nebo chytají do pastí. Průměrná délka života je okolo 17 let.

V současnosti má lemur širokonosý ze všech ostatních druhů lemurů nejmenší počet jedinců a ten dále klesá. Ve volné přírodě nyní žije přes 500 jedinců v přibližně jedenácti skupinách. Počet vhodných míst na kterých mohou žít se neustále snižuje nezákonnou těžbou dřeva. Jsou také vypalovány pro lemury životně důležité bambusové porosty a přetvářeny na pole nutná k pěstování nezbytných plodin pro obživu stále rostoucí tamní lidské populace.

Výhled dalšího vývoje tohoto druhu signalizuje i nadále klesající počet jedinců a proto byl lemur širokonosý klasifikován Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) jako druh kriticky ohrožený (CR).^{[2][3][4][5][6]}

Reference

1. ↑ Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
2. ↑ Evolutionarily Distinct and Globally Endangered species: Prolemur simus [online]. Zoological Society of London, London, GB [cit. 2015-03-30]. Dostupné online. (anglicky)
3. ↑ HOVING, Melissa. Animal Diversity Web: Prolemur simus [online]. University of Michigan Museum of Zoology, MI, USA, rev. 03.06.2014 [cit. 2015-03-30]. Dostupné online. (anglicky)
4. ↑ GRON, Kurt J. Prolemur simus [online]. National Primate Research Center, University of Wisconsin, Madison, WI, USA, rev. 22.07.2010 [cit. 2015-03-30]. Dostupné online. (anglicky)
5. ↑ IUCN Red List of Threatened Species: Prolemur simus [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2014 [cit. 2015-03-30]. Dostupné online. (anglicky)
6. ↑ BALLHORN, D. J.; KAUTZ, S.; RAKOTOARIVELO, F. P. Quantitative variability of cyanogenesis in Cathariostachys madagascariensis-the main food plant of bamboo lemurs in Southeastern Madagascar [online]. US National Library of Medicine, National Institutes of Health, USA, rev. 04.2009 [cit. 2015-03-30]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu lemur širokonosý ve Wikimedia Commons

Der Große Bambuslemur (Prolemur simus), auch Großer Halbmaki oder Breitschnauzen-Halbmaki genannt, ist eine Primatenart aus der Gruppe der Lemuren (Lemuriformes). Er zählt zu den bedrohtesten Lemurenarten.

Merkmale

Große Bambuslemuren erreichen eine Kopfrumpflänge von 40 bis 42 Zentimetern, der Schwanz ist mit 45 bis 48 Zentimetern etwas länger als der Rumpf. Das Gewicht beträgt 2,2 bis 2,5 Kilogramm. Ihr Fell ist kurz und dicht, es ist überwiegend graubraun gefärbt, wobei die Unterseite etwas heller ist. Der Kopf, die Schultern und die Oberarme sind mehr rötlich braun. Der rundliche Kopf ist ebenfalls graubraun gefärbt, die Schnauze ist kurz und breit. Charakteristisch sind die weißgrauen Ohrbüschel. Die Population des Andringitra-Berglands ist durch ein rötlicheres Fell und die fehlenden Ohrbüschel gekennzeichnet.

Verbreitung und Lebensraum

Große Bambuslemuren kommen wie alle Lemuren nur auf Madagaskar vor. Ihr heutiges Verbreitungsgebiet umfasst nur mehr eine kleine Region an der Ostküste der Insel, so leben sie im Gebiet des Nationalpark Ranomafana und des Andringitra-Berglands. 2007 wurde eine weitere Population im Torotorofotsy-Feuchtgebiet, ebenfalls im Osten der Insel, entdeckt.^[1] Ihr Lebensraum sind mit Bambus bestandene Regenwälder vom Meeresspiegel bis in 1600 Meter Seehöhe.

Lebensweise

Diese Primaten sind überwiegend tagaktiv, zeigen aber immer wieder auch nachtaktive Phase. Ihre Fortbewegung ist ein senkrechtes Klettern und Springen, sie halten sich in stärkerem Ausmaß als andere Lemurenarten am Boden auf. Sie leben in Gruppen von vier bis sieben (manchmal bis zu elf) Tieren, die Gruppen bestehen aus einem Männchen, einem oder zwei Weibchen und den dazugehörigen Jungtieren. Die Streifgebiete sind mit 40 bis 60 Hektar relativ groß.

Die Nahrung dieser Tiere besteht fast ausschließlich aus Bambusschösslingen und -blättern. Der Riesenbambus Cathariostachys madagascariensis macht bis zu 95 % der Nahrung aus.

Nach rund 140- bis 150-tägiger Tragzeit kommt im Oktober oder November meist ein einzelnes Jungtier zur Welt. Dieses wird mit sieben bis acht Monaten entwöhnt und verlässt die elterliche Gruppe mit drei bis vier Jahren.

Bedrohung

Fossilienfunde deuten an, dass Große Bambuslemuren früher im Nordwesten, im Norden und im gesamten Osten ihrer Heimatinsel verbreitet waren, das heutige Verbreitungsgebiet umfasst nur rund 1 bis 4 % dieses ursprünglichen Gebietes. Hauptbedrohung dieser Art stellt die Zerstörung ihres Lebensraums durch Brandrodungen und Abholzungen dar. Bei Feldforschungen in den letzten 20 Jahren wurden nur 12 Gruppen mit insgesamt weniger als 100 Tieren festgestellt, die Gesamtpopulation dürfte zu den niedrigsten aller Lemurenarten zählen. Die IUCN listet die Art als „vom Aussterben bedroht“ (critically endangered).^[2] Da diese Art bedroht ist, halten sie folgende Zoos in ihrem Bestand: Deutschland: Kölner Zoo, Frankreich: Asson, Besançon, Großbritannien: Burford, Lympne.

Einziger deutscher Halter ist Köln. In Europa gibt es noch Halter in Frankreich und GB.^[3]

Systematik

Bis vor kurzem wurde Art in die Gattung der Bambuslemuren (Hapalemur) eingeordnet. Aufgrund von Unterschieden in der Größe, im Skelett und in der Lebensweise wird sie heute meist in einer eigenen Gattung, Prolemur, geführt.

Literatur

• Nick Garbutt: Mammals of Madagascar. A Complete Guide. Yale University Press, New Haven CT 2007, ISBN 978-0-300-12550-4.
• Thomas Geissmann: Vergleichende Primatologie. Springer-Verlag, Berlin u. a. 2002, ISBN 3-540-43645-6.
• Ernest P. Walker (Begr.), Ronald M. Nowak (Bearb.): Walker’s Mammals of the World. 6. Aufl. Johns Hopkins University Press, Baltimore MD 1999, ISBN 0-8018-5789-9.

Einzelnachweise

1. ↑ New Population of Highly Threatened Greater Bamboo Lemur Found in Madagascar - Bericht auf Conservation International, abgerufen am 8. Oktober 2009
2. ↑ Prolemur simus in der Roten Liste gefährdeter Arten der IUCN. Abgerufen am 6. April 2009.
3. ↑ [1] ZTL 16.6

Ο Προλεμούριος ο σιμός (Prolemur simus) γνωστός στην αγγλική βιβλιογραφία και ως Μείζων λεμούριος μπαμπού (Greater Bamboo Lemur) ή Λεμούριος μπαμπού με πλατιά μύτη (Broad-nosed Bamboo Lemur) ή Ευγενής λεμούριος με πλατιά μύτη (Broad-nosed Gentle Lemur) είναι μεγάλος γκριζωπός καφέ λεμούριος με άσπρες τούφες στα αυτιά. Τρέφεται σχεδόν αποκλειστικά με γιγάντιο μπαμπού, προτιμώντας τους βλαστούς, τρώγοντας όμως και τον μυελό και τα φύλλα. Δεν είναι γνωστό πως ο μεταβολισμός του χειρίζεται τα κυανίδια που βρίσκονται στους βλαστούς. Η τυπική ημερήσια δόση τους θα ήταν αρκετή για σκοτώσει ένα άνθρωπο. Ο μόνος επιβεβαιωμένος θηρευτής του είναι η φόσα, υπάρχει όμως υποψία και για αρπακτικά πτηνά. Συναντάται μόνο στη νοτιοανατολική Μαδαγασκάρη.

Το είδος ενδέχεται να είναι ο μόνος λεμούριος του οποίο κυρίαρχο φύλο είναι το αρσενικό, αν και αυτό δεν είναι διαπιστωμένο με βεβαιότητα. Τα αρσενικά έχουν παρατηρηθεί να αρπάζουν τον μυελό από θηλυκά που είχαν καταβάλει σημαντική προσπάθεια να ανοίξουν τους κορμούς μπαμπού.^[3]

Ο Προλεμούριος ο σιμός είναι ένα από τα «25 Πλέον Κινδυνεύοντα Πρωτεύοντα του Κόσμου.»^[4]

Παραπομπές

Taxonavigaçion

Prolemur

Superregno: Eukarya

Regno: Animalia (Metazoa)

Subregno: Eumetazoa

Superphylum: Bilateria: Deuterostomia

Phylum: Chordata

Subphylum: Vertebrata

Infraphylum: Gnathostomata

Classi: Mammalia

Sottoclasse: Theria

Infraclasse: Placentalia

Ordine: Primates

Sottordine: Strepsirrhini

Infraordine: Lemuriformes

Superfamiggia: Lemuroidea

Famiggia: Lemuridae

Genere:Prolemur

Speçie: Prolemur simus

Nomme: Prolemur
Gray 1871

The greater bamboo lemur (Hapalemur simus), also known as the broad-nosed bamboo lemur and the broad-nosed gentle lemur, is a species of lemur endemic to the island of Madagascar.

Taxonomy

Originally described as Hapalemur (Prolemur) simus by John Edward Gray in 1870,^[4] it was regarded simply as Hapalemur simus as early as 1880.^[5] With the understanding that this species is more closely related to the ring-tailed lemur (Lemur catta) than to the other Hapalemur species, Colin Groves resurrected Prolemur as a full genus in 2001, with this species as its only member.^[6] More recent research by Herrera and Dávalos (2016) indicates that the species is sister to all of Hapalemur, and that Lemur is sister to Hapalemur + simus, and that it should remain in Hapalemur.^[7]

Description

The greater bamboo lemur is the largest bamboo lemur, at over 5 lb (2.3 kg). It has greyish brown fur and white ear tufts, and has a head-body length of around 1.5 ft (46 cm). They have relatively long tails and long back legs for leaping vertically amongst the trees of their forest habitat.

Predators

Its only confirmed predators are the fossa and the bush pigs,^[8] but raptors are also suspected. Protection from predators, avoiding parasite vectors, and enhanced thermoregulation are three theories that are not mutually exclusive to explain the selection of sleeping location.^[9] The fossa hunts the Great bamboo lemurs in large numbers. As a result, the lemurs must maintain a secure sleeping environment, such as tree holes and constructed nests.

Habitat

Its current range is restricted to southeastern Madagascar, although fossils indicate its former range extended across bigger areas of the island, including as far north as Ankarana.^[10][11] Some notable parts of the current range are the Ranomafana^[12] and Andringitra National Parks.

Behavior

Greater bamboo lemurs live in groups of up to 28. Individuals are extremely gregarious. The species may be the only lemur in which the male is dominant, although this is not certain. Because of their social nature, greater bamboo lemurs have at least seven different calls. Males have been observed taking bamboo pith away from females that had put significant effort into opening the bamboo stems. In captivity, greater bamboo lemurs have lived over the age of 17.^[13]

Diet

It feeds almost exclusively on the bamboo species of Cathariostachys madagascariensis, preferring the shoots but also eating the pith and leaves. It is unknown how their metabolism deals with the cyanide found in the shoots. The typical daily dose would be enough to kill humans. Greater bamboo lemurs occasionally consume fungi, flowers, and fruit. Its main food source is bamboo and it is the main reason why it has become critically endangered.^[14][8] Areas with high density of bamboo have major human disturbances, where humans cut or illegally cut down bamboo.^[15]

Conservation status

The greater bamboo lemur (Hapalemur simus), is one of the world's most critically endangered primates, according to the IUCN Red List. Scientists believed that it was extinct, but a remnant population was discovered in 1986.^[16] Since then, surveys of south- and central-eastern Madagascar have found about 500 individuals in 11 subpopulations.^[1] The home range of the species is likewise drastically reduced. The current range is less than 4 percent of its historic distribution. The reason for the endangerment is climate change and human activities which depleted the primary food source (bamboo). Greater bamboo lemur is a part of prosimian species, which appeared even before monkeys. This species of lemur is not capable of adapting to the rapidly changing habitat. Human activities and climate change have resulted in the depletion of populations and resulted in a few remaining patches of forest capable of supporting this species. The species is endangered by the following: slash and burn farming, mining, bamboo, and other logging, and slingshot hunting.^[13] It was formerly one of "The World's 25 Most Endangered Primates."^[17]

References

El lémur grande del bambú (Prolemur simus) es una especie de primate estrepsirrino de la familia Lemuridae, la más grande de las tres especies de lémur de bambú. Es el único representante del género Prolemur. Es un gran lémur grisáceo pardo con orejas blancas. Come exclusivamente bambú, prefiriendo los brotes, pero luego continúa con talluelos y hojas. Se desconoce como su metabolismo degrada el cianuro de los brotes. Su único predador es el fosa (Cryptoprocta ferox). Vive solamente en el sudeste de Madagascar.

Esta especie cuenta con una increíble visión binocular y una nariz bastante sensible, capaz de percibir los olores de marcación de territorio. La mayoría tienen unas colas muy largas, que permitan que el animal pueda mantener el equilibrio.

Se conoce como uno de los primates más pequeños del mundo.

Como primates que son, sus manos están formadas por cinco dedos y uñas y no por garras, lo que les facilita agarrar y manipular objetos.

La especie parece ser la única de los lémures donde el macho es dominante, aunque esto no está definitivamente establecido.^[3]​

El lémur grande del bambú se encuentra en peligro crítico de extinción,^[2]​ y fue incluido en la publicación bienal Los 25 primates en mayor peligro del mundo, en los años 2002, 2006, 2008 y 2010. Se dice que tiene una población de entre 100 y 160 individuos.

La destrucción de su hábitat es una gran amenaza para su supervivencia, incluyendo la destrucción de las selvas debido a la agricultura y la intensiva tala y quema del bambú, además de esto, a este tipo de primates también se le caza en algunas áreas.

Las poblaciones están protegidas sólo en los parques nacionales de Ranomafana y Andringitra.

Comportamiento

Son unos animales bastante sociales y la mayoría del tiempo la pasan subidos a árboles o arbustos. Su medio de comunicación es por medio de marcas fuertes de olor o sonidos.

El tiempo de apareamiento de los lémures dura en torno a tres semanas por año, la hembra, durante el periodo de celo, abre su vagina unas horas o incluso días. El tiempo de la gestación es variable, ya que, puede durar desde dos meses hasta seis.

El número de crías varían según el tamaño, los de mayor tamaño solo tienen una cría y los de menor tamaño, normalmente, tienen más de una.

Las crías al nacer son amamantadas, hasta la aparición de sus primeros dientes y para moverse de un lugar a otro lo hacen agarrándose de la piel de su madre, o cuando son demasiado pequeños y no pueden agarrarse ellos solos, la madre les sostiene con sus labios.

Su esperanza de vida es bastante alta en relación con los que viven en su entorno natural, pudiendo llegar a alcanzar los 30 años sin mostrar signos de envejecimiento y pudiendo reproducirse, esto es debido principalmente a su alimentación. ^[4]​

Referencias

Prolemur simus Lemuridae familiako primate lemuriforme espezie bat da, bere generoko bakarra. Gris-marroixkak dira eta belarri txuriak dituzte. Batez ere Banbu erraldoia jaten dute, nagusiki zutoina nahiz eta batzuetan hostoak ere jaten dituzten. Ez dakigu nola den posible egunero hainbeste zianuro irenstea eta bere metabolismoak honekin bizi ahal izatea; egunero gizaki bat hiltzeko haina jaten dute. Ezagutzen zaion harrapakari bakarra Cryptoprocta ferox da. Lemur guztiak bezala Madagaskarren baino ez dira bizi, kasu honetan hegoekialdean.

Dirudienez lemur espezie bakarra da non arrek duten boterea.

Erreferentziak

Ikus, gainera

• Lemuridae
• Lemuriformes

Leveäkuonobokombali eli leveänenämaki (Prolemur simus, syn. Hapalemur simus) on puoliapina, joka elää Madagaskarilla. Se on IUCN:n luokituksen mukaan äärimmäisen uhanalainen.^[1]

Ulkonäkö ja koko

Leveäkuonobokombali kasvaa 85-90 cm pitkäksi ja painaa runsaat kaksi kiloa. Sen tuuhea turkki on selkäpuolelta vihertävänruskea, vatsapuolelta harmahtavampi. Sen korvissa on vaaleat tupsut. Vastikään on löytynyt oranssinsävyisempi värimuunnos.^[2]

Levinneisyys

Leveäkuonobokombalit elävät Madagaskarin kaakkoisosissa.

Ravinto ja elintavat

Leveäkuonobokombalit syövät ruokoja ja bambun versoja, mieluiten Cephalostachium viguieri -bambua. ^[2] Ne aterioivat aamulla sekä illalla ja liikkuvat ryhmissä, joissa on yleensä 4-7, joskus jopa 12 jäsentä.^[3]

Lähteet

Prolemur simus

Le Grand Hapalémur (Prolemur simus, anciennement Hapalemur simus) est un primate lemuriforme de la famille des Lemuridae et l'unique espèce du genre monotypique Prolemur. Il fait partie de la liste des 100 espèces les plus menacées au monde établie par l'UICN en 2012.

Dénominations

Caractéristiques

Le Grand Hapalémur se distingue de l'Hapalémur gris et de l'Hapalémur doré par sa taille plus grande (2,4 kg pour un mâle adulte) et son pelage gris plus sombre.

Écologie et comportement

Alimentation

Le Grand Hapalémur se nourrit presque exclusivement de bambous (98 %).

Reproduction

Habitat et répartition

Répartition du Grand Hapalémur à Madagascar.

Le Grand Hapalémur vit notamment dans les forêts humides de la région du Parc national de Ranomafana (Madagascar) où il coexiste avec les deux autres espèces d'Hapalémurs.

Classification

Le Grand Hapalémur était auparavant connu sous le nom scientifique de Hapalemur simus^[1],[2].

Menaces et conservation

Cette espèce de lémuriens est la plus touchée par les activités humaines telles que le déboisement dans des buts agricoles (principalement pour augmenter la surface des terres cultivées et les rendements) et la construction de routes. Il ne resterait en 2012 qu'environ 500 individus en milieu sauvage^[3].

En milieu naturel, 90 % des forêts originelles où ils vivent à Madagascar ont été détruites par les activités humaines. À Madagascar, des équipes vétérinaires et scientifiques, notamment du parc zoologique de Paris, organisent et participent à plusieurs programmes de protection des lémuriens et donc du grand hapalémur. En collaboration étroite avec des organismes malgaches, ils participent à des inventaires de population, des études génétiques et des campagnes de sensibilisation des habitants. Le Parc Zoologique de Paris prend part à des programmes de gestion des populations sauvages et captives, et travaillent au renforcement des populations dans leur habitat, à Madagascar (translocations, et éventuellement réintroductions^[4]).

Il existe un programme d'élevage conservatoire de cette espèce en captivité. Initié en Europe, ce programme européen pour les espèces menacées (EEP) a été créé par une scientifique du Parc zoologique de Paris en 2007^[5],[6]. Mi-2019, 26 individus étaient ainsi présents dans sept institutions zoologiques européennes, dont quatre françaises (Asson, Besançon, Lyon et Paris)^[7].

Notes et références

Voir aussi

Références taxonomiques

Hapalemur simus

• (fr+en) Référence ITIS : Hapalemur simus Gray, 1870
• Association Française pour la Sauvegarde du Grand Hapalémur

Prolemur simus

• (en) Référence Mammal Species of the World (3^e éd., 2005) : Prolemur simus Gray, 1871
• (en) Référence Animal Diversity Web : Hapalemur simus Non Valide
• (en) Référence Animal Diversity Web : Prolemur simus
• (en) Référence UICN : espèce Prolemur simus (Gray, 1870) (consulté le 20 décembre 2020)
• (fr+en) Référence CITES : espèce Prolemur simus (Gray, 1871) (+ répartition) (sur le site de l’UNEP-WCMC)
• (en) Référence Fonds documentaire ARKive : Prolemur simus

Lemur bambu besar (Prolemur simus), yang juga dikenal sebagai lemur bambu berhidung besar, adalah lamur bambu terbesar, dengan berat lebih dari lima pound atau sekitar 2.5 kilogram. Hewan tersebut berbulu cokelat keabu-abuan dan bertelinga putih, dan memiliki panjang kepala-tubuh sekitar satu setengah kaki, atau empat puluh sampai lima puluh sentimeter.

Referensi

Pranala luar

• http://info.bio.sunysb.edu/rano.biodiv/Mammals/Hapalemur-simus/index.html
• http://www.arkive.org/species/GES/mammals/Hapalemur_sinus/more_info.html
• http://www.animalinfo.org/species/primate/hapasimu.htm

Il prolemure dal naso largo (Prolemur simus Gray, 1871) è un primate della famiglia dei Lemuridae. È l'unica specie nota del genere Prolemur.^[2]

Tassonomia

Questa specie in passato era stata assegnata al genere Hapalemur, ma recentemente, sulla base di caratteristiche morfologiche e di studi genetici, è stata assegnata ad un genere a sé stante, il genere Prolemur^[2][3].

Descrizione

È un lemure di taglia medio-grande, lungo 25–45 cm, con una coda di 25–55 cm. Pesa 1-2.5 kg.

La pelliccia è di colore grigio-bruno sulla testa, il dorso e gli arti superiori, mentre il ventre e gli arti inferiori sono color crema; la caratteristica distintiva della specie sono i ciuffi di peli bianco-grigiastri che ricoprono le orecchie.

Biologia

È una specie con abitudini crepuscolari.

Vive in gruppi di 7-11 individui, in prevalenza femmine, che occupano un areale di circa 60 ettari^[4].

Il P. simus ha una dieta estremamente specializzata: oltre il 95% della sua dieta è costituita da germogli, foglie e midollo di una specie particolare di bambù, noto in malgascio come volohosy (Cathariostachys madagascariensis)^[5]. Altre fonti di cibo sono i fiori dell'albero del viaggiatore (Ravenala madagascariensis), i frutti di Artocarpus integrifolia, Ficus spp. e Dypsis spp., e le foglie del Pennisetum clandestinum^[6].

Distribuzione e habitat

Areale

Studi storici e di resti fossili mostrano che il P. simus era in passato diffuso in gran parte del Madagascar^{[7][8][9][10]}.
Attualmente l'areale della specie è ridotto all'1-4% dell'areale storico e comprende poche aree di foresta pluviale, per lo più isolate una dall'altra, nella parte sud-orientale e centro-meridionale dell'isola, in un range altitudinale che va da 120 a 1.600 m s.l.m.^[11].
Recenti segnalazioni ne indicano la presenza anche nell'acquitrino di Torotorofotsy, 10 km a nord-ovest di Andasibe (regione di Moramanga), che rappresenta il limite settentrionale del suo areale.^[12].

Status e conservazione

L'areale della specie si è notevolmente ristretto e si è pensato che si fosse estinto. È stato riscoperto nel 1972 e attualmente si stima sopravvivano non più di un migliaio di individui; la IUCN Red List la considera una specie in pericolo critico di estinzione^[1].

La Zoological Society of London, in base a criteri di unicità evolutiva e di esiguità della popolazione, considera Hapalemur simus una delle 100 specie di mammiferi a maggiore rischio di estinzione.^[13]

Parte del suo areale ricade nel territorio del Parco Nazionale di Ranomafana e del Parco Nazionale di Andringitra, ma esistono numerose popolazioni in aree di foresta pluviale non protetta.

Ne sono stati censiti 39 esemplari allevati in cattività.^[1]

La specie è compresa nell'Appendice I della CITES (Convention on International Trade of Endangered Species).^[14]

Note

De breedsnuithalfmaki of Bandro (Prolemur simus) is een echte maki uit de familie der maki's (Lemuridae). Deze halfapen zijn endemische dieren op het eiland Madagaskar.

Beschrijving

De breedsnuithalfmaki heeft een dichte, kortharige grijsbruine vacht. Van onder zijn de halfmaki's lichter gekleurd en de kop, schouders en bovenste ledematen zijn meer roodbruin. De ronde kop is grijsbruin van kleur met een betrekkelijk korte en brede snuit.

Een volwassen breedsnuithalfmaki een kop-romplengte van 40 tot 42 cm, een staartlengte van 45 tot 48 cm en een lichaamsgewicht van 2,2 tot 2,5 kg.

Leefgebied

Uit subfossielen blijkt dat de breedsnuithalfmaki ooit over heel Madagaskar verspreid voorkwam. Volgens onderzoek uit 2008 is het verspreidingsgebied ingekrompen tot een paar restanten regenwoud in het zuidoosten en midden zuiden van het eiland (zie verspreidingskaart). Het leefgebied is regenwoud waarin ook de Madagaskarreuzenbamboe (Cathariostachys madagascariensis) groeit. Deze halfmaki eet bijna uitsluitend (95%) de jonge scheuten, bladeren en het merg van deze bamboesoort. Daarnaast bleek uit onderzoek dat hij nog zeven andere soorten planten eet.

Bedreigingen

De breedsnuithalfmaki behoort tot de 25 meest bedreigde soorten primaten. Volgens onderzoek uit 2008 waren er toen nog 100 tot 160 dieren over in een klein aantal onderling geïsoleerd voorkomende populaties.

Het leefgebied van de breedsnuithalfmaki wordt bedreigd door zwerflandbouw, omzetting van bos in landbouwgebied, mijnbouwactiviteiten, illegale houtkap, de oogst van bamboe, jacht en het gebrek aan water door klimaatverandering. Daarom staat de breedsnuithalfmaki als ernstig bedreigd op de internationale rode lijst.^[1]

• (en) Mittermeier, R. A. et al. (eds), 2009. Primates in Peril: The World’s 25 Most Endangered Primates 2008–2010. IUCN/SSC Primate Specialist Group (PSG), International Primatological Society (IPS), and Conservation International (CI),Arlington, VA. 84pp. full text
• (en) Gron, K.J., 2010. Primate Factsheets: Greater bamboo lemur (Prolemur simus) Taxonomy, Morphology, & Ecology. Primate info net accessed 2012 February 23.

Prolemur szerokonosy (Prolemur simus) – gatunek ssaka z rodziny lemurowatych (Lemuridae). Reprezentuje monotypowy rodzaj Prolemur. Gatunek endemiczny Madagaskaru. W Czerwonej księdze gatunków zagrożonych Międzynarodowej Unii Ochrony Przyrody (IUCN) umieszczony w kategorii gatunków krytycznie zagrożonych wyginięciem (CR). Dawniej był szeroko rozprzestrzeniony w wielu częściach wyspy. Z powodu niszczenia środowiska oraz polowań jego populacja została ograniczona do poziomu około 500 osobników (dane z 2012)^[2].

Prolemur szerokonosy jest związany z obszarami, na których występują duże skupiska bambusów. Spotykany na wysokościach od 20 do 1600 m n.p.m. Aktywny w dzień i w nocy. Żyje w grupach poligamicznych, które zajmują terytorium 40–60 ha lub większe. Okres godowy rozpoczyna się w maju lub czerwcu, a młode rodzą się zwykle w październiku i listopadzie. Samice zwykle rodzą jedno młode każdego roku, po okresie ciąży trwającym około 150 dni. Dojrzałość płciową osiągają w wieku około dwóch lat. W niewoli obserwowano osobniki, które żyły ponad 17 lat^[2].

Przypisy

Lêmure-grande-do-bambu (Prolemur simus) é uma espécie de mamífero da família Lemuridae endêmico de Madagascar. É a única espécie descrita para o gênero Prolemur.^[1]

Distribuição geográfica e habitat

A espécie está restrita ao sudeste e centro-sul de Madagascar.^[2]

Referências

Stor bambulemur (Prolemur simus) är ett hotat djur i familjen lemurer^[2][3] och den enda arten i sitt släkte. Den räknades tidigare till släktet halvmakier (Hapalemur).^[4] Inga underarter finns listade.^[2]

Kännetecken

Stor bambulemur når en kroppslängd mellan 40 och 42 centimeter samt en svanslängd mellan 45 och 48 centimeter. Vikten ligger mellan 2,2 och 2,5 kilogram. Den korta och täta pälsen har huvudsakligen en gråbrun färg med olivgrön skugga, undersidan är vanligen lite ljusare.^[5] Huvudet, skuldrorna och övre armarna är mera rödaktiga. Det avrundade huvudet kännetecknas av en kort och bred nos.

Påfallande är artens vitgråa tofsar på öronen. Populationen som förekommer i bergstrakten Andringitra kännetecknas däremot av en rödaktig päls och genom avsaknaden av tofsar.^[5]

Utbredning och habitat

Arten förekommer liksom alla andra lemurer bara på Madagaskar. Utbredningsområdet sträcker sig över ett mindre område i östra delen av ön. Djuret lever i nationalparken Ranomafana samt i bergstrakten Andringitra. 2007 upptäcktes ytterligare en population i våtmarken Torotorofotsy, även den på öns östra sida^[6]. Habitatet utgörs av regnskogar med bambuväxter från låglandet till 1 600 meter över havet.^[1]

Levnadssätt

Dessa primater är huvudsakligen aktiva på dagen men ibland är de nattaktiva. De har förmåga att klättra på lodrätta stammar och hoppar bra. Stora bambulemurer bildar grupper av fyra till sju (sällan upp till elva) individer. Flocken består av en hane, en eller två honor och deras ungar. Varje grupp vistas i en region som är 40 till 60 hektar stor.

Födan utgörs nästan uteslutande av unga skott av bambustjälkar eller bambublad. Djuret äter till 95% bambu av arten Cathariostachys madagascariensis.^[1]

Efter dräktigheten som varar i 140 till 150 dagar föder honan i oktober eller november en unge, sällan fler. Ungen dias sju till åtta månader. Efter tre till fyra år lämnar ungdjuret föräldrarnas grupp.

Hot

Upphittade fossil visar att arten tidigare levde på öns norra och nordvästra delar samt att utbredningsområdet i öst var mycket större. Dagens utbredning utgör bara 1 till 4 procent av den ursprungliga regionen. Det största hotet är förstöringen av levnadsområdet genom skogsavverkning och svedjebruk. Undersökningar som utfördes under de senaste 20 åren hittade bara 12 grupper med tillsammans mindre än 100 individer. IUCN listar arten som akut hotad (critically endangered)^[1].

Systematik

Tidigare räknades arten till släktet halvmakier (Hapalemur). På grund av differenser i storleken, i skelettets byggnad och i levnadssättet listas stor bambulemur idag i ett eget släkte.^[7]

Referenser

Den här artikeln är helt eller delvis baserad på material från tyskspråkiga Wikipedia, 15 januari 2010.

Noter

1. ^ [a b c d] Prolemur simus på IUCN:s rödlista, auktor: Andrainarivo, C. et. al 2008, besökt 19 januari 2010.
2. ^ [a b] Bisby F.A., Roskov Y.R., Orrell T.M., Nicolson D., Paglinawan L.E., Bailly N., Kirk P.M., Bourgoin T., Baillargeon G., Ouvrard D. (red.) (27 april 2011). ”Species 2000 & ITIS Catalogue of Life: 2011 Annual Checklist.”. Species 2000: Reading, UK. http://www.catalogueoflife.org/annual-checklist/2011/search/all/key/hapalemur+simus/match/1. Läst 24 september 2012.
3. ^ ITIS: The Integrated Taxonomic Information System. Orrell T. (custodian), 2011-04-26
4. ^ Wilson, Don E., and DeeAnn M. Reeder, eds. (1992) , Mammal Species of the World: A Taxonomic and Geographic Reference, 2nd ed., 3rd printing
5. ^ [a b] M. Richardson (25 februari 2006). ”Greater bamboo lemur”. ARKive. Arkiverad från originalet den 17 april 2015. https://web.archive.org/web/20150417235535/http://www.arkive.org/greater-bamboo-lemur/prolemur-simus/. Läst 11 april 2015.
6. ^ New Population of Highly Threatened Greater Bamboo Lemur Found in Madagascar - text by Conservation International, besökt 8 oktober 2009.
7. ^ Wilson & Reeder, red (2005). ”Prolemur” (på engelska). Mammal Species of the World. Baltimore: Johns Hopkins University Press. ISBN 0-8018-8221-4

Tryckta källor

• Thomas Geissmann: Vergleichende Primatologie, Springer-Verlag 2002, ISBN 3-540-43645-6
• Nick Garbutt: Mammals of Madagascar. A Complete Guide. Yale University Press, New Haven & London 2007, ISBN 978-0-300-12550-4
• Nowak, Ronald M. (1999). Walker's Mammals of the World. Baltimore: Johns Hopkins University Press. Libris 5677490. ISBN 0-8018-5789-9

Externa länkar

• Wikimedia Commons har media som rör Stor bambulemur.
  Bilder & media

Prolemur simus là một loài động vật có vú trong họ Lemuridae, bộ Linh trưởng. Chúng được Gray mô tả năm 1871.^[2]

Hình ảnh

Chú thích

Tham khảo

Bài viết liên quan đến Bộ Linh trưởng này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.

• x
• t
• s

Систематика
на Викивидах

Изображения
на Викискладе

Широконосый лемур^[1], или широконосый кроткий лемур^[1][2], или широколицый лемур^[1], или тростниковый лемур^[2], или широкополосый гапалемур^[1] (лат. Prolemur simus) — редкий вид из семейства лемуровых. Единственный представитель рода Prolemur.

Род пролемуры (Prolemur) близок к Hapalemur, ранее рассматривался в его составе.

Широконосый лемур населяет дождевые леса Восточного и Центрального Мадагаскара (во многих местах вымер в историческое время).

Примечания

大竹狐猴是只生活在馬達加斯加的一種狐猴，也是體型最大的竹狐猴。幾乎只以含氰化物的竹（Cathariostachys madagascariensis）為食，其體內解毒的原理未明。受人類伐木和狩獵威脅生存。 ^[2]

參考資料

큰대나무여우원숭이(Prolemur simus)는 귀에 뽀족한 흰 털을 지닌, 회갈색의 큰 여우원숭이이다. 주로 대나무를 먹이로 하나, 어린 가지도 좋아하며 또한 나무의 수지와 잎도 먹는다. 어린 가지에서 발견되는 사이안화물을 어떻게 중화시키는 지는 알려져 있지 않다. 이들이 하루에 먹는 양은 인간이 섭취하면 죽을 정도로 치명적인 양이다. 이들을 잡아먹는 동물로 포사만이 확인되고 있지만, 맹금류도 또한 이들을 잡아 먹는 것으로 추측된다. 마다가스카르 섬의 남동부에서만 서식한다.

이 종은 숫컷이 지배 우위를 점하고 있는 유일한 여우원숭이로 생각되고 있으나, 아직 명확하지는 않다. 대나무 줄기를 열어 속을 꺼내려고 애쓰고 있는 암컷으로부터, 숫컷이 떨어져 있는 것이 목격되기도 한다.^[3]

각주