Pinus caribaea, el pinu machu, ye una especie de pinu nativu de Méxicu, Centroamérica, Cuba, Les Bahames, Belize, Guatemala, Hondures, Nicaragua, Islles Turques y Caicos, Puertu Ricu y Venezuela.
La especie tien trés variedaes, una bien distinta y tratada como una especie dixebrada por dellos autores:
Anque la especie como un tou nun ta amenazada, la variedá típica de Cuba marcadamente torna por cuenta de la deforestación y ta considerada como especie vulnerable pola IUCN, na actualidá esisten planes pa la so recuperación.
Conocíu como'l Monte de Uverito o “los plantíos de Uverito” ente los estaos Anzoátegui y Monagas, ye'l pañu forestal artificial más grande del mundu plantáu pol home, con alredor de 600.000 hectárees en plantíos de montes de Pino Caribe.
En 1961, la Corporación Venezolana de Guayana y el Ministeriu d'Agricultura y Cría, introducieron plantíos de Pinus caribaea var. hondurensis nes sabanes de Uverito con fines industriales.
El programa de plantíos de Uverito empecipiar con un viveru y foi financiáu pol Estáu venezolanu, que invirtió pa realizalo 275 millones de dólares mientres 30 años, según un representante de la empresa alministradora CVG Proforca. D'alcuerdu a la mesma fonte, los plantíos tienen un valor de 350 millones de dólares. Proforca, que ye la empresa que remana'l monte, foi constituyida en 1988 pa promover el desenvolvimientu de la industria forestal y de la madera nel oriente del país. Remana una superficie plantada de pino Caribe de más de 600 mil hectárees, concentraes nun llote montiegu allugáu al sur de los estaos Anzoátegui y Monagas, que sigue siendo anguaño'l monte creáu más grande del mundu.
La decocción de fueyes y/o tochu per vía oral ye utilizáu pa la impotencia, bronquitis, blenorraxa ya inflamaciones genito-urinaries. La resina del tueru pa eccemes. Les fueyes (decocción) como antifúngico.
Les fueyes contienen un aceite esencial ricu en terpenos, taníns y resina.[3]
Pinus caribaea describióse por Pierre Marie Arthur Morelet y espublizóse en Revue Horticole de la Cote-D'Or 1: 107. 1851.[4]
Pinus: nome xenéricu dadu en llatín al pinu.[5]
caribaea: epítetu xeográficu qu'alude al so localización nel Caribe.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Pinus caribaea, el pinu machu, ye una especie de pinu nativu de Méxicu, Centroamérica, Cuba, Les Bahames, Belize, Guatemala, Hondures, Nicaragua, Islles Turques y Caicos, Puertu Ricu y Venezuela.
Pinus caribaea (lat. Pinus caribaea) - şamkimilər fəsiləsinin şam ağacı cinsinə aid bitki növü.
_at_Bhandakthathaatch_(8000_ft)_I_IMG_7363.jpg){kind=small}
İynəyarpaqlılar ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Etdiyiniz redaktələri mənbə və istinadlarla əsaslandırmağı unutmayın.
Pinus caribaea (lat. Pinus caribaea) - şamkimilər fəsiləsinin şam ağacı cinsinə aid bitki növü.
Borovice karibská (Pinus caribaea) je druh borovice pocházející ze subtropického a tropického prostředí Střední Ameriky. Pro svůj požadavek na teplotu neklesající k bodu mrazu nebývá v parcích ani botanických zahradách střední Evropy pěstována.[2][3]
Dřevina se vyskytuje v kontinentální Střední Americe i na ostrovech Karibiku ve třech varietách:
Borovice karibská je přizpůsobivá pestrým klimatickým podmínkách, bez újmy ale nesnese pokles teploty pod +4 °C. Za nejvhodnější průměrnou teplotu je považováno 22 až 37 °C. Roste na rozmanitých, obvykle na živiny chudých stanovištích, někde na kyselých substrátech, jinde na vápencích. Dobře se ji daří i na pobřežních, slabě zasolených píscích, kde svým výskytem navazuje na mangrove, na skalnatém terénu vystupuje do nadmořské výšky okolo 700 m. Klima v jejím areálu je různorodé, roční úhrn dešťových srážek se na jednotlivých stanovištích pohybuje od 600 mm do 4000 mm, za ideální je považován 1000 až 3000 mm.
Druh je adaptovaný na periodické počasí, v období dešťů roste a při období sucha růst zastaví, pokácený strom proto nemá klasické letokruhy, ale v reakci na průběh srážek mívá tři až čtyři kroužky ročně.[2][3][5][6]
Strom dorůstá nejvýše do 40 m a jeho rovný, štíhlý kmen může mít výčetní tloušťku od 50 cm do 1 m. Kůra je šedá nebo světle červenohnědá, rozpukaná a ve velkých plátech odlupčivá, ohni dobře odolná. Převážná délka kmene je holá bez větví, koruna je vejčitá nebo nepravidelná, její větvičky jsou zprvu zelené a později dostávají barvu oranžovohnědou, zimní pupeny jsou konické a na koncích mají bílé třásně. Hustě olistěné letorosty jsou tenké, vystoupavé až nicí.
Jehlice vyrůstají ve svazečcích ve vytrvalých, asi 1 cm dlouhých pochvách, na mladých stromech obvykle po 4 až 5, na starých po 2 až 3. Okraje jehlic bývají jemně pilovité a světlé průduchy jsou na všech stranách. Barvu mají zelenou, tmavě zelenou nebo světle žlutozelenou, dosahují délky 150 až 250 mm a jsou tlusté asi 1,5 mm. Životnost jehlic bývá 3 roky.
Samčí šištice s pylem jsou válcovité, 2 až 3 cm dlouhé a 5 mm široké, bývají červenohnědé, růžové nebo žluté a vyrůstají v hustých skupinách na bázi nových větviček, obvykle v nižších patrech stromů. Samičí šištice s vajíčky vyrůstají na dlouhých stopkách v párech nebo přeslenech, nejčastěji na vrcholu stromu, jsou oválné až válcovité, 5 až 10 cm dlouhé a 3 až 6 cm široké, hnědé nebo červenohnědé. V šišce uzraje za dva roky po opylení 100 až 200 semen, která jsou tvaru vejčitého nebo kosníkovitého, 6 mm velká a bývají šedá nebo světle hnědě kropenatá. Mají po jednom membránovitém křídle dlouhém asi 2 cm a na velké vzdálenosti jsou šířená větrem. Klíčící semeno mají pět až osm děloh. Poměr samčích a samičích šištic je u jednotlivých stromů nevyrovnaný, některé stromy plodí téměř výhradně samčí a jiné zase větší počet samičích.[2][3][5][7][8]
Karibská borovice je důležitý komerční druh, který je pěstován také na plantážích. Dřevo stromů je středně až hrubě zrnité, má četné a rovnoměrně rozložené pryskyřičné kanálky, jádro je červenohnědé a běl nažloutle bílá. Měrná hmotnost suchého dřeva je 625 kg/m³, pevnost v tlaku 55 MPa a objemová smrštitelnost 13 %. Při opracování vydává silný pryskyřičný odér. Borovice karibská, hlavně var. 'hondurensis' je důležitou surovinou, používá se jako stavební dřevo, dělají se z ní paluby lodí, přepravky, slouží pro výrobu překližky, buničiny, dřevěného uhlí a z její pryskyřice se destiluje terpentýn.[3][5][7][9]
Obrázky, zvuky či videa k tématu borovice karibská ve Wikimedia Commons
Borovice karibská (Pinus caribaea) je druh borovice pocházející ze subtropického a tropického prostředí Střední Ameriky. Pro svůj požadavek na teplotu neklesající k bodu mrazu nebývá v parcích ani botanických zahradách střední Evropy pěstována.
Die Karibische Kiefer[1] (Pinus caribaea) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Kiefern (Pinus) innerhalb der Familie der Kieferngewächse (Pinaceae). Die drei Varietäten kommen in Zentralamerika, auf Karibischen Inseln und auf den Bahamas vor. Die Art als ganzes wird als nicht gefährdet eingestuft, die Varietäten Pinus caribaea var. caribaea und Pinus caribaea var. bahamensis gelten jedoch als gefährdet, die dritte Varietät Pinus caribaea var. hondurensis als nicht gefährdet. Pinus caribaea ist in ihrem natürlichen Verbreitungsgebiet ein wichtiger Holzlieferant und wird auch außerhalb dieses Gebiets forstwirtschaftlich genutzt. Kurzzeichen als Handelsholz nach EN 13556: PNCR.
Die Karibische Kiefer wächst als immergrüner Baum, der Wuchshöhen von 20 bis 35, manchmal bis zu 45 Meter erreicht. Der Stamm wächst aufgerichtet, bildet eine durchgehende Achse und erreicht einen Brusthöhendurchmesser von 50 bis 100 Zentimetern.
Die Stammborke ist rau und schuppig und zerbricht in graubraune, unregelmäßig rechteckige Platten. Die Äste stehen waagrecht oder aufgerichtet, Äste höherer Ordnung können auch hängend sein. Sie bilden eine breit konische, offene oder unregelmäßige Krone. Junge Triebe haben mehrere Knoten, sind sehr rau und harzig und haben große, kurz herablaufende und bleibende Pulvini.[2]
Die Winterknospen sind eiförmig-länglich bis zylindrisch, endständige Knospen sind 20 bis 25 Millimeter lang, seitlich stehende Knospen sind kleiner und leicht harzig. Die Knospenschuppen sind dunkelbraun, 15 bis 20 Millimeter lang, pfriemlich, stark zurückgebogen, mit durchscheinenden, bewimperten Rändern.[3][4]
Die Nadeln ausgewachsener Bäume wachsen meist zu dritt, selten zu zweit, viert oder fünft in einer Nadelscheide, jüngere Bäume bilden Nadeln in Gruppen von vier bis fünf[5]. Die Nadelscheide ist anfangs 15 bis 20 Millimeter lang, kann sich jedoch im Laufe der Zeit bis auf 10 Millimeter verkürzen. Die Nadeln sind hell- oder dunkelgrün, manchmal bläulich überlaufen, und mehr oder weniger glänzend, gerade und leicht verdreht, unelastisch, manchmal nur 12, meist 15 bis 26 und manchmal auch bis 28 Zentimeter lang und selten ab 1,2, meist 1,4 bis 1,8 Millimeter dick. Der Nadelrand ist fein gesägt, das Ende spitz und stechend. Auf allen Nadelseiten gibt es deutlich ausgeprägte Spaltöffnungslinien, auf der konvexen, abaxialen Seite sind es acht bis elf, selten bis 14, auf den beiden abaxialen Seiten jeweils vier bis sechs. Je Nadel werden manchmal nur zwei, meist drei bis vier und selten bis zu acht mittig verlaufende Harzkanäle gebildet. Die Nadeln bleiben etwa drei Jahre am Baum.[3][4]
Die Pollenzapfen wachsen in Gruppen an der Basis junger Triebe. Sie sind anfangs rosafarben bis gelb und bei Reife gelb bis rötlich braun und bei einer Länge von 2 bis 3 Zentimetern sowie bei einem Durchmesser von 5 bis 6 Millimetern zylindrisch, ausgereift häufig gebogen. Die 2 bis 2,5 Zentimeter lang gestielten Samenzapfen wachsen nahe den Zweigenden meist in Paaren oder in Wirteln von drei bis fünf selten bis acht. Die Samenzapfen sind bei einer Länge von selten 4, meist 5 bis 12 und manchmal bis 13 Zentimetern eiförmig-konisch oder geöffnet bei einem Durchmesser von selten 3, meist 4 bis 6 und selten bis 7 Zentimeter eiförmig und mehr oder weniger symmetrisch aber mit schräg abgeflachter Basis. Die etwa 120 bis 200 Samenschuppen je Zapfen sind dunkelbraun bis schwarzbraun, länglich, gerade oder zurückgebogen. Die Apophyse ist ockerfarben, hell- oder dunkelbraun, glänzend, erhöht und an basalen Samenschuppen beinahe flach, bis zu 15 Millimeter groß mit rhombischen bis fünfeckigem Umriss und quer gekielt. Der Umbo ist flach, leicht erhöht oder pyramidenförmig und aufwärts gebogen und hat einen kleinen, bleibenden Stachel.[6][4]
Die entweder hell graubraunen und dunkel gefleckten oder dunkelbraunen bis schwärzlichen Samen sind bei einer Länge von 5 bis 7 Millimetern sowie einem Durchmesser von 5 bis 8 Millimetern verkehrt-eiförmig und leicht abgeflacht. Der Samenflügel ist 10 bis 20 Millimeter lang, 5 bis 8 Millimeter breit, etwas durchscheinend, gelblich grau bis hellbraun mit dunkleren Streifen.[6][4]
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 24.[7]
Das natürliche Verbreitungsgebiet der drei Varietäten der Karibischen Kiefer umfasst den mexikanischen Bundesstaat Quintana Roo, die Bahamas, die Turks- und Caicosinseln, das westliche Kuba einschließlich der Isla de la Juventud, Belize, das nördliche Guatemala, Honduras einschließlich der Islas de la Bahía und Nicaragua.[6][8]
In der Roten Liste der IUCN wird Pinus caribaea als „nicht gefährdet“ (= „Lower Risk/least concern“) geführt. Es wird jedoch darauf hingewiesen, dass eine Neubeurteilung ausständig ist.[9]
Die Erstbeschreibung von Pinus caribaea erfolgte 1851 durch Pierre Marie Arthur Morelet in der Revue Horticole de la Cote-d'Or, 1, Seite 107.[8][10] Das Artepitheton caribaea verweist auf das Verbreitungsgebiet in der Karibik.[11] Die Erstbeschreibung erfolgte an Exemplaren von der zu Kuba gehörenden Isla de la Juventud.[2]
Die Art Pinus caribaea gehört zur Untersektion Australes aus der Sektion Trifoliae in der Untergattung Pinus innerhalb der Gattung Pinus.[8]
Es werden drei Varietäten unterschieden:[4]
Die Karibische Kiefer und besonders die mittelamerikanische Varietät Pinus caribaea var. hondurensis ist ein wichtiger Holzlieferant, da die Art umfangreiche Bestände in leicht zugänglichen Gebieten bildet. Die Bestände werden stark genutzt, und obwohl die Art selbst nicht gefährdet ist, sind es doch lokale Populationen wie die in Ejido Caobas in Mexiko, den am nördlichsten liegenden Beständen der Varietät Pinus caribaea var. hondurensis.[6] Die Art Pinus caribaea wurde weltweit in tropischem und subtropischem Tiefland als Holzlieferant forstwirtschaftlich gepflanzt, so beispielsweise in den chinesischen Provinzen Fujian, Guangdong, Guangxi, Jiangsu und Jiangxi[5].
Das harzreiche Holz wird zur Errichtung von Gebäuden und zur Herstellung von Transportpaletten, Kisten, Booten, Sperrholz und Spanplatten verwendet. Holz aus forstwirtschaftlichem Anbau außerhalb des natürlichen Anbaugebiets wird auch häufig zu Zellstoff weiterverarbeitet. In Honduras wurden Bäume früher auch geharzt. Pinus caribaea wird kaum gärtnerisch verwendet und wächst nur unter tropischen und subtropischen Bedingungen.[6]
Die Karibische Kiefer (Pinus caribaea) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Kiefern (Pinus) innerhalb der Familie der Kieferngewächse (Pinaceae). Die drei Varietäten kommen in Zentralamerika, auf Karibischen Inseln und auf den Bahamas vor. Die Art als ganzes wird als nicht gefährdet eingestuft, die Varietäten Pinus caribaea var. caribaea und Pinus caribaea var. bahamensis gelten jedoch als gefährdet, die dritte Varietät Pinus caribaea var. hondurensis als nicht gefährdet. Pinus caribaea ist in ihrem natürlichen Verbreitungsgebiet ein wichtiger Holzlieferant und wird auch außerhalb dieses Gebiets forstwirtschaftlich genutzt. Kurzzeichen als Handelsholz nach EN 13556: PNCR.
Pinus caribaea (лат. Pinus caribaea) – быдмассэзлӧн пожум котырись пожум увтырын (Pinus субувтырын) торья вид. Пожумыс быдмӧ 20–35 метра вылына да овлӧ 50–100 см кыза диаметрын. Пожум пантасьӧ Медшӧр Америкаын.
Pinus caribaea (лат. Pinus caribaea) – быдмассэзлӧн пожум котырись пожум увтырын (Pinus субувтырын) торья вид. Пожумыс быдмӧ 20–35 метра вылына да овлӧ 50–100 см кыза диаметрын. Пожум пантасьӧ Медшӧр Америкаын.
Кариб пужым (лат. Pinus caribaea) – Pinaceae семьяысь Америкаын будӥсь пужым. Ӝуждалаез ог 20–35 м, модослэн диаметрез 50–100 см.
The Caribbean pine (Pinus caribaea) is a hard pine species native to Central America and the northern West Indies (in Cuba, the Bahamas, and the Turks and Caicos Islands). It belongs to subsection Australes in subgenus Pinus. It inhabits tropical and subtropical coniferous forests such as Bahamian pineyards, in both lowland savannas and montane forests.
As of 2013, the species has three accepted varieties:[2]
It has been proposed that the pines of Australes subsection (of which Caribbean pine is part) arrived to the Caribbean basin from the southeastern United States.[3] Regarding the population in the Bahamas, it has been proposed that this species emigrated into the region from Florida four or five thousand years ago, long after the end of the Ice Age, as the climate became wetter. Based on fossil species assemblages it is believed that the environment on the Bahamas was much less forested and a dry savannah during the glacial maxim some 18,000 years ago when the sea level was some 120 metres (390 feet) lower than it is today.[4][5]
Paleoclimatic[6] and genetic data[7] have been used to propose that P. caribaea ultimately originated in Central America. According to chloroplast genetic data, P. caribaea lineages colonized the Caribbean islands from populations in Central America at least twice (one leading to Cuban populations and another leading to the populations on the Bahamas).[7]
Periodic wildfires play a major role in the distribution of this species; this tree regenerates quickly and aggressively, replacing broadleaf trees after fires. In zones not subject to periodic fires, the succession continues and the pine forest is replaced by tropical broadleaf forest. The young pines require extensive amounts of sunlight to grow, and are resistant to fire once they become adults.[8][9]
Lumber and pulpwood from this tree shipped to Florida is the main export of the Abaco Islands.[10]
According to the International Union for Conservation of Nature, this species as a whole is considered of least concern,[1][11] but two of the three varieties are considered endangered (var. caribaea)[12] or vulnerable (var. bahamensis).[13]
The Caribbean pine (Pinus caribaea) is a hard pine species native to Central America and the northern West Indies (in Cuba, the Bahamas, and the Turks and Caicos Islands). It belongs to subsection Australes in subgenus Pinus. It inhabits tropical and subtropical coniferous forests such as Bahamian pineyards, in both lowland savannas and montane forests.
La kariba pino (Pinus caribaea) estas pino el la subgenro Pinus (la tiel nomataj malmolaj pinoj), indiĝena en Mezameriko, Kubo, Bahamoj, kaj Turkoj kaj Kajkoj. Ĝi hejmas en la tropikaj kaj subtropikaj koniferarbaroj, kiuj inkludas kaj malaltaĵajn savanojn kaj montarbarojn. Arbaraj incendioj ludas gravan rolon kondiĉigante la arealon de tiu specio, kiel estis raportite ke tiu arbo regeneriĝas rapide kaj ofensive, anstataŭigante angiospermajn arbojn [1]. En zonoj ne kondiĉigitaj de periodaj fajroj, la sukcesio daŭras kaj tropika arbaro denove prosperas.
Tiu neotropisa specio havas tri apartajn variojn, unu tre aparta kaj traktita kiel apartan specion far kelkaj aŭtoroj :
La kariba pino estas tre parenca al la Eliot-pino [2].
Dum la specio kiel tutaĵo ne estas minacata [3], la tipa vario de Kubo rimarkeble estas malprogresinta pro senarbarigo kaj estas nuntempe konsiderata kiel endanĝerigata specio fare de la Internacia Unio por la Konservo de Naturo (IUCN).
La kariba pino (Pinus caribaea) estas pino el la subgenro Pinus (la tiel nomataj malmolaj pinoj), indiĝena en Mezameriko, Kubo, Bahamoj, kaj Turkoj kaj Kajkoj. Ĝi hejmas en la tropikaj kaj subtropikaj koniferarbaroj, kiuj inkludas kaj malaltaĵajn savanojn kaj montarbarojn. Arbaraj incendioj ludas gravan rolon kondiĉigante la arealon de tiu specio, kiel estis raportite ke tiu arbo regeneriĝas rapide kaj ofensive, anstataŭigante angiospermajn arbojn . En zonoj ne kondiĉigitaj de periodaj fajroj, la sukcesio daŭras kaj tropika arbaro denove prosperas.
Pinus caribaea, el pino macho, es una especie de pino nativo de México, Cuba, Bahamas, Belice, Guatemala, Honduras, Nicaragua, Panamá , Islas Turcas y Caicos y Puerto Rico.
La especie tiene tres variedades, una muy distinta y tratada como una especie separada por algunos autores:
Aunque la especie como un todo no está amenazada, la variedad típica de Cuba marcadamente declina debido a la deforestación y está considerada como especie vulnerable por la IUCN, en la actualidad existen planes para su recuperación.
El bosque de Uverito, se ubica entre los estados Anzoátegui y Monagas, es el paño forestal artificial más grande del mundo plantado por el hombre, con alrededor de 600.000 hectáreas en plantaciones de bosques de pino Caribe. [3]
En 1961, la Corporación Venezolana de Guayana y el Ministerio de Agricultura y Cría, introdujeron plantaciones de Pinus caribaea var. hondurensis en las sabanas de Uverito con fines industriales.
El programa de plantaciones de Uverito se inició con un vivero y fue financiado por el Estado venezolano, el cual invirtió para realizarlo 275 millones de dólares durante 30 años, según un representante de la empresa administradora Maderas del Orinoco (antes CVG Proforca). De acuerdo a la misma fuente, las plantaciones tienen un valor de 350 millones de dólares. Proforca, que es la empresa que maneja el bosque, fue constituida en 1988 para promover el desarrollo de la industria forestal y de la madera en el oriente del país. Maneja una superficie plantada de pino Caribe de más de 600 mil hectáreas, concentradas en un lote boscoso ubicado al sur de los estados Anzoátegui y Monagas, que sigue siendo hoy en día el bosque creado más grande del mundo.
La decocción de hojas y/o leño por vía oral es utilizado para la impotencia, bronquitis, blenorragia e inflamaciones génito-urinarias. La resina del tronco para eccemas. Las hojas (decocción) como antifúngico.
Las hojas contienen un aceite esencial rico en terpenos, taninos y resina.[4]
Pinus caribaea fue descrita por Pierre Marie Arthur Morelet y publicado en Revue Horticole de la Cote-D'Or 1: 107. 1851.[5]
Pinus: nombre genérico dado en latín al pino.[6]
caribaea: epíteto geográfico que alude a su localización en el Caribe.
Pinus caribaea, el pino macho, es una especie de pino nativo de México, Cuba, Bahamas, Belice, Guatemala, Honduras, Nicaragua, Panamá , Islas Turcas y Caicos y Puerto Rico.
Kariibi mänd (Pinus caribaea) on männiliste sugukonda männi perekonda kuuluv okaspuu.[1]
Kariibi mänd kasvab 20–35 meetri, mõnikord kuni 45 meetri kõrguseks. Koor on kare ja kestendav ning on murenenud ebakorrapärasteks osadeks. Võra on laia ja koonilise, avatud või ebakorrapärase kujuga. Okkad on 15–26 cm ja käbid 5–12 cm pikad.[2]
Kariibi mänd on levinud Kesk-Ameerikas, Kuubal, Bahama ning Turksi ja Caicose saartel.
Ta kasvab troopilistes ja subtroopilistes okaspuumetsades, mis hõlmavad nii madalmaa savanne kui ka mägimetsi. Metsatulekahjud mängivad suurt rolli selle liigi levikul, kuigi on teatatud, et see puu taastub kiiresti ja agressiivselt, asendades lehtpuid. Piirkondades, kus metsatulekahjusid eriti ei esine, kasvab troopiline mets jõudsalt.[1] See liik kasvab kõige paremini külmavabades ja viljakatel aladel, kuni 700 m kõrgusel, kus on hea aluspinnase äravool ning aastane sademete hulk 2000–3000 mm.[2]
Kariibi mänd, eriti tema varieteet hondurensis, on oluline majandatav puuliik.[2] Selle tõttu kasvatatakse teda laialdaselt väljaspool tema looduslikku levilat ning inimtekkelisi populatsioone võib tänapäeval leida Jamaicalt, Colombiast, Lõuna-Aafrikast, Sri Lankalt, Fidžilt ja Hiinast. Tugevalt vaigust puitu kasutatakse ehitusmaterjalina ning laudkastide, kaubaaluste, laevatekkide, teivaste, postide, puitlaastplaatide, vineeri ja paberi valmistamiseks.[3]
Kuigi liik tervikuna ei ole ohustatud, on raie tulemusena liik Kuubal märgatavalt vähenenud, mistõttu on Rahvusvaheline Looduskaitseliit määranud selle ohustatud liikide hulka.[1]
Kariibi mänd (Pinus caribaea) on männiliste sugukonda männi perekonda kuuluv okaspuu.
Le pin caraïbe, Pinus caribaea une espèce de conifères de la famille des Pinaceae.
Le pin des Caraïbes est un arbre qui peut mesurer jusqu'à 30 mètres de haut. Sa croissance est rapide (jusqu'à un mètre par an les premières années). Il vit entre 100 et 150 ans[2].
Les feuilles sont en forme d'aiguilles et sont groupées par 3, 4 ou 5. Elles sont vert foncé, brillantes et mesurent 12 à 20 centimètres de long pour 1 millimètre de large[2].
Les fruits sont des cônes contenant chacun 150 à 200 graines[2].
Pinus caribaea se trouve aux Bahamas, dans l’ouest de l’île de Cuba, au Belize, au Guatemala, au Honduras et au Nicaragua[réf. souhaitée].
Il pousse en pleine lumière et s'adapte à des sols très variés, y compris les sols pauvres et acides, hormis les sols très argileux[2].
Selon Catalogue of Life (8 août 2014)[3], World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) (8 août 2014)[4], The Plant List (8 août 2014)[5] et Tropicos (8 août 2014)[1] :
En Nouvelle-Calédonie notamment, le pin des Caraïbes a été l'essence choisie pour mener à bien de vastes opérations de reboisement. Cependant, cette espèce s'est révélée envahissante. Depuis 2002, la Province Sud s'emploie donc à réguler l'expansion du pin des Caraïbes[2]. Le Code de l'environnement de la Province Sud interdit l’introduction dans la nature de cette espèce ainsi que sa production, son transport, son utilisation, son colportage, sa cession, sa mise en vente, sa vente ou son achat, à moins d'avoir obtenu une dérogation officielle[6].
Pinus caribaea dans un lostissement au Venezuela.
Plantation de Pinus caribaea aux Bahamas.
Karíbafura, Pinus caribaea, er furutegund ættuð frá Mið-Ameríku, Kúbu, Bahamaeyjum, Turks- og Caicoseyjum. Hún vex í hitabeltis og heittempruðum skógum, sem eru bæði láglendis grassléttum og fjallaskógum. Villieldur er stór þáttur í takmörkun útbreiðslu tegundarinnar, en hún hefur yfir í samkeppni við tegundir af dulfrævingaætt.[1] Á svæðum án villielda ná hitabeltisskógar að myndast.
Hún hefur verið ræktuð víða utan útbreiðslusvæðis síns, og hefur hún villst út í Jamaica, Kólumbíu, Suður Afríku, Sri Lanka, Fiji og Kína.
Tegundin hefur þrjú viðurkennd afbrigði:[2]
Samkvæmt IUCN, er tegundin sjálf ekki talin í hættu,[3][4] en tvær af þremur undirtegundum taldar í hættu (var. caribaea)[5] eða viðkvæm (var. bahamensis).[6]
Karíbafura, Pinus caribaea, er furutegund ættuð frá Mið-Ameríku, Kúbu, Bahamaeyjum, Turks- og Caicoseyjum. Hún vex í hitabeltis og heittempruðum skógum, sem eru bæði láglendis grassléttum og fjallaskógum. Villieldur er stór þáttur í takmörkun útbreiðslu tegundarinnar, en hún hefur yfir í samkeppni við tegundir af dulfrævingaætt. Á svæðum án villielda ná hitabeltisskógar að myndast.
Hún hefur verið ræktuð víða utan útbreiðslusvæðis síns, og hefur hún villst út í Jamaica, Kólumbíu, Suður Afríku, Sri Lanka, Fiji og Kína.
Pokok Caribaea merupakan sejenis tumbuhan yang terdapat di hutan Malaysia serta di negara-negara ASEAN yang lain. Nama botaninya Pinus caribaea.
Multimedia w Wikimedia Commons Sosna karaibska (Pinus caribaea Morelet) – gatunek drzewa iglastego z rodziny sosnowatych (Pinaceae). Sosna karaibska występuje w Ameryce Środkowej. Odmiana typowa P.c. var. caribaea pochodzi z zachodniej Kuby (Pinar del Río, Isla de la Juventud), odmiana P.c. var. bahamensis z Karaibów (Bahamy, wyspy Turks i Caicos), zaś odmiana P.c. var. hondurensis z Meksyku (południe Quintana Roo), północnej Gwatemali, Belize, Hondurasu, Salwadoru i Nikaragui[2].
Siewki wykształcają 5–8 liścieni, o długości 20-35 mm. Igły pozostają na drzewie przez 3 lata.
Pozycja gatunku w obrębie rodzaju Pinus[3]:
Wyróżnia się trzy odmiany[4]:
Międzynarodowa Unia Ochrony Przyrody (IUCN) w latach 1994-2001 przyznała temu gatunkowi kategorię zagrożenia LR/lc (lower risk/least concern) w skali całego świata, uznając za gatunek najmniejszej troski, nie spełniający kryteriów gatunków zagrożonych[5]. Klasyfikacja ta została utrzymana w kolejnych latach jako LC (least concern)[6].
Odmiana typowa var. caribaea w 1998 r. uznana została za narażoną na wyginięcie i przyznano jej kategorię zagrożenia VU (vulnerable)[7], jednak po kolejnej ocenie nadano jej kategorię gatunku zagrożonego EN (endangered)[8]. Zagrożeniem dla tej odmiany była m.in. nadmierna wycinka drzew, przy czym wypalanie i wycinanie dużych obszarów lasów sosnowych na Kubie spowodowało zmianę siedlisk w sawannę. Okresowe pożary utrudniają odnowienie tej sosny, z korzyścią dla sosny tropikalnej (P. tropicalis), przez co liczebność populacji odmiany maleje. Ocena IUCN bywa jednak kwestionowana, m.in. wskazuje się iż na Kubie zasięg odmiany zmniejszał się głównie do lat 60. XX w., a od około 1959 r. zalesianych było tam do 40 tys. hektarów gruntów rocznie. Przy tym, w prowincji Pinar del Rio sadzono głównie odmianę typową sosny karaibskiej, która tym samym wróciła na rodzime tereny[2].
Odmiana var. bahamensis została uznana w 2013 r. za narażoną na wyginięcie i przyznano jej kategorię zagrożenia VU[9].
Sosna karaibska (Pinus caribaea Morelet) – gatunek drzewa iglastego z rodziny sosnowatych (Pinaceae). Sosna karaibska występuje w Ameryce Środkowej. Odmiana typowa P.c. var. caribaea pochodzi z zachodniej Kuby (Pinar del Río, Isla de la Juventud), odmiana P.c. var. bahamensis z Karaibów (Bahamy, wyspy Turks i Caicos), zaś odmiana P.c. var. hondurensis z Meksyku (południe Quintana Roo), północnej Gwatemali, Belize, Hondurasu, Salwadoru i Nikaragui.
Pinus caribaea é uma espécie de pinheiro originária do Novo Mundo. Faz parte do grupo de espécies de pinheiros com área de distribuição na América Central, Caraíbas, México, sul do Arizona e Novo México.[1]
Pinus caribaea é uma espécie de pinheiro originária do Novo Mundo. Faz parte do grupo de espécies de pinheiros com área de distribuição na América Central, Caraíbas, México, sul do Arizona e Novo México.
Pinus caribaea[2][3] är en tallväxtart som beskrevs av Pierre Marie Arthur Morelet. Pinus caribaea ingår i släktet tallar, och familjen tallväxter. Artens utbredningsområde omfattar Bahamas, Turks- och Caicosöarna, västra Kuba, södra Quintana Roo i Mexiko, norra Guatemala, Belize, Honduras och Nicaragua.[4][5] Internationella naturvårdsunionen kategoriserar arten globalt som livskraftig.[1]
Arten delas in i följande underarter:[4]
Wikimedia Commons har media som rör Pinus caribaea.
Wikispecies har information om Pinus caribaea.
Pinus caribaea är en tallväxtart som beskrevs av Pierre Marie Arthur Morelet. Pinus caribaea ingår i släktet tallar, och familjen tallväxter. Artens utbredningsområde omfattar Bahamas, Turks- och Caicosöarna, västra Kuba, södra Quintana Roo i Mexiko, norra Guatemala, Belize, Honduras och Nicaragua. Internationella naturvårdsunionen kategoriserar arten globalt som livskraftig.
Поширення: Багамські острови; Беліз; Куба; Гватемала; Гондурас; Мексика; Нікарагуа; Острови Теркс і Кайкос. Тропічний і субтропічний, у першу чергу низинний вид, котрий росте на висотах 1-400 (-700) м при 1000—1800 мм опадів на рік. Розрізняють Pinus caribaea var. bahamensis (Багамські острови, острови Теркс і Кайкос), Pinus caribaea var. caribaea (західна Куба) і Pinus caribaea var. hondurensis (Мексика, Беліз, Гватемала, Сальвадор, Гондурас, Нікарагуа).
Дерева можуть рости цілий рік, тому цей вид не виробляє річних кілець, а виробляє в середньому 3-4 кілець на рік у відповідь на зливи. Це вічнозелені, від 20 до 35, іноді до 45 метрів заввишки дерева. Стовбур прямий, діаметром від 50 до 100 сантиметрів. Кора груба і луската в сіро-коричневих, нерегулярних прямокутних пластинах. Гілки розташовані горизонтально, утворюють широку конічну корону на 25-33 % від висоти дерева. Голки в пучках по 2-4, довжиною 15-26 см. Насіннєві шишки це яйцеподібні конуса, досить симетричні, 5-12 × 4-6 см у відкритому стані. Колір насіння варіюється від світло-сіро-коричневого до червонуватого, розмір 5-7 × 2,5-3,5 мм, насіння з крилом довжиною 10-20 мм.
Важливе джерело деревини.
Сильна експлуатація є основною загрозою. Цей вид присутній на кількох охоронних територіях.
Це незавершена стаття про родину Соснові.Thông Caribe (danh pháp hai phần: Pinus caribaea) là một loài cây thuộc họ Thông (Pinaceae) bản địa khu vực Trung Mỹ, Cuba, Bahamas và quần đảo Turks và Caicos. Loài này được Morelet miêu tả khoa học đầu tiên năm 1851.[1]
Loài thông này có 3 thứ khác biệt, trong đó có một thứ đủ khác biệt đến mức một số tác giả coi là loài riêng rẽ:
Trong khi loài này về tổng thể không bị coi là đang bị đe dọa nhưng thứ điển hình của Cuba bị suy giảm rõ nét do chặt phá rừng và hiện nay nó được IUCN coi là loài dễ thương tổn.
Cây gỗ nguyên sản cao tới 36 mét, đường kính 0,9 – 1,0 mét, vỏ màu nâu đỏ hoặc lửa đỏ. Cành một năm thô, màu nâu hoặc vàng đất, không có lông nhưng có phấn trắng. Các lá dạng vảy tồn tại 7-8 năm. Chồi màu nâu xám.
Lá kim, 2-3 lá làm thành một bó, thông thường 3, dài 12 –30 cm, mảnh, mềm và rủ xuống, bẹ lá cứng dài từ 1-1,2 cm, màu nâu sau trở thành đen. Nón cái không cuống mọc không tập trung, nón đực tập trung đầu cành.
Quả hình trứng dài, hơi cong, dài 5–12 cm, vảy màu nâu đỏ, giữa dày lên, có gai ngắn, hạt dài 6mm rộng 3mm, màu lửa hoặc nâu nhạt, có chấm, có cánh dài 2.5 cm. Lá mầm 6-7, ít khi 4-9. Cây nguyên sản ở Cuba và duyên hải bắc Mỹ, ở những vùng có khí hậu nóng ẩm, vùng duyên hải lượng mưa cao và những vùng đất ẩm ướt.
Đây là loài thông nhiệt đới, một trong những loài cây lá kim có tốc độ tăng trưởng cao nhất, năng suất cao. Loài cây này mới được nhập nội vào Việt Nam khoảng từ thập niên 1980 trở lại đây, cây sinh trưởng tốt và rất có triển vọng.
Thông Caribe (danh pháp hai phần: Pinus caribaea) là một loài cây thuộc họ Thông (Pinaceae) bản địa khu vực Trung Mỹ, Cuba, Bahamas và quần đảo Turks và Caicos. Loài này được Morelet miêu tả khoa học đầu tiên năm 1851.
Pinus caribaea Morelet
Ареал
Сосна карибская[источник не указан 716 дней] (лат. Pinus caribaea), (исп. pino macho) — вид хвойных деревьев рода Сосна.
Распространение: Багамские острова, Белиз, Куба, Гватемала, Гондурас, Мексика, Никарагуа, острова Теркс и Кайкос. На материковой части ареал вида тяготеет к восточному побережью Атлантического океана.
Тропический вид, растущий на высотах 1-400 м над уровнем моря, при количестве осадков около 1000-1800 мм в год.
Сосна карибская интродуцирована также на Ямайке, Фиджи, в Колумбии, ЮАР и Китае.
Вечнозелёное дерево высотой 20–35 м, с диаметром ствола в среднем 50-100 см.
Кора грубая, пластинчатая, серо-коричневого цвета.
Молодые побеги красновато-коричневые, грубые, голые и чешуйчатые.
Цвет хвои от варьируется от светло-зелёного до тёмно-зеленого. Хвоя собрана в пучки по 3 (реже 2 либо 4) иглы, длиной 15-26 см.
Зрелые шишки имеют форму яйцевидного конуса, достаточно симметричны; длина 5-12 см, диаметр 4-6 см. Цвет семян варьируется от светло-серо-коричневого до красного, размер 5-7 × 2,5-3,5 мм, с крылом длиной 10-20 мм.
Для этого вида различают 3 разновидности[1]:
Это заготовка статьи по ботанике. Вы можете помочь проекту, дополнив её. Сосна карибская[источник не указан 716 дней] (лат. Pinus caribaea), (исп. pino macho) — вид хвойных деревьев рода Сосна.
加勒比松（学名：Pinus caribaea）是松科松属的植物。分布在尼加拉瓜、洪都拉斯、古巴、加勒比海、危地马拉以及中国大陆的合浦、湛江、雷州等地，目前已由人工引种栽培。
古巴松（中国树木学）
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
