dcsimg

Valeriana dioica ( Asturian )

provided by wikipedia AST
"
Valeriana dioica
"
Ilustración

Valeriana dioica ye una especie botánica perteneciente a l'antigua familia Valerianaceae, agora subfamilia Valerianoideae.

Hábitat

Alcuéntrase na rexón del Mediterraneu y n'Europa central y boreal.

Descripción

Ye una planta perenne qu'algama los 10-40 cm coles fueyes inferiores ovales o elíptiques, enteres y peciolaes; les cimeres son sésiles con 5-9 segmentos, siendo'l terminal más grande; les flores son dioicas de color rosa, les masculines el doble de grande, alcuéntrase en corimbos laxos.[1]

Distribución y hábitat

Alcuéntrase en trampales, cantos de cursos d'agua (alisedas, saucedas, etc.), yerbazales de fondalaes, en quejigales, fayedals y carbayeraes, etc., xeneralmente en suelos acedos de testura arenosa; a una altitú de 0-1700 metros, nel suroeste, centru y norte d'Europa, y llocal nel S d'Asia. Norte de la Península Ibérica.[2]

Taxonomía

Valeriana dioica describióse por Carlos Linneo y espublizóse en Species Plantarum 31, nel añu 1753.[3][4]

Etimoloxía

Valeriana: nome xenéricu deriváu del llatín medieval yá seya en referencia a los nomes de Valerio (que yera un nome bastante común en Roma, Publio Valerio Publícola ye'l nome d'un cónsul nos primeros años de la República), o a la provincia de Valeria, una provincia del imperiu romanu, o cola pallabra valere, "pa tar sanu y fuerte" del so usu na medicina popular pal tratamientu del nerviosismu y l'histeria.[5]

dioica: epítetu llatín que significa "dioica".[6]

Citoloxía

El númberu de cromosomes ye de: 2n = 16, 32.

Sinonimia
  • Valeriana cantabrica Pau
  • Valeriana nasturtiifolia Lag. ex Lange in Willk. & Lange[7]
Variedaes

Nome común

  • Castellán: valeriana, valeriana de regueros, verberiana[7]

Ver tamién

Referencies

Bibliografía

  1. Cody, W. J. 1996. Fl. Yukon Terr. i–xvii, 1–669. NRC Research Press, Ottawa.
  2. Gleason, H. A. 1968. The Sympetalous Dicotyledoneae. vol. 3. 596 pp. In H. A. Gleason Ill. Fl. N. O.S. (ed. 3). New York Botanical Garden, New York.
  3. Great Plains Flora Association. 1986. Fl. Great Plains i–vii, 1–1392. University Press of Kansas, Lawrence.
  4. Hitchcock, C. L., A. Cronquist, M. Ownbey & J. W. Thompson. 1984. Ericaceae through Campanulaceae. Part IV. 510 pp. In Vasc. Pl. Pacific N.W.. University of Washington Press, Seattle.
  5. Hultén, Y. 1968. Fl. Alaska i–xxi, 1–1008. Stanford University Press, Stanford.
  6. Moss, Y. H. 1983. Fl. Alberta (ed. 2) i–xii, 1–687. University of Toronto Press, Toronto.
  7. Scoggan, H. J. 1979. Dicotyledoneae (Loasaceae to Compositae). Part 4. 1117–1711 pp. In Fl. Canada. National Museums of Canada, Ottawa.
  8. Welsh, S. L. 1974. Anderson's Fl. Alaska Adj. Parts Canada i–xvi, 1–724. Brigham Young University Press, Provo.

Enllaces esternos

"Cymbidium Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies.
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors
original
visit source
partner site
wikipedia AST

Valeriana dioica: Brief Summary ( Asturian )

provided by wikipedia AST
Valeriana dioica " Valeriana dioica " Ilustración

Valeriana dioica ye una especie botánica perteneciente a l'antigua familia Valerianaceae, agora subfamilia Valerianoideae.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors
original
visit source
partner site
wikipedia AST

Kozlík dvoudomý ( Czech )

provided by wikipedia CZ
 src=
Kozlík dvoudomý – samičí květy

Kozlík dvoudomý (Valeriana dioica) je druh středně vysoké vytrvalé byliny z čeledě zimolezovitých.

Výskyt

Je to rostlina Evropy a Severní Ameriky. V Evropě se nejhojněji vyskytuje na severozápadě a ve středu, řidčeji na jihozápadě a jihu. Směrem na východ roste až do Běloruska a Ukrajiny. V Severní Americe lze kozlík dvoudomý spatřit na severu a severozápadě Spojených států a v Kanadě až po subantarktické pásmo, nachází se i v příhodných oblastech Aljašky. Roste na zamokřených loukách, rašeliništích, v okolí pramenišť, v mokrých příkopech i po okrajích vlhkých světlých lesů, nejlépe mu svědčí jílovité půdy s dostatkem živin. Jeho přítomnost signalizuje vysokou hladinu spodní vody. Snáší mírné zastínění.[2][3]

Popis

Vytrvalá rostlina se vzpřímenou, 15 až 35 cm vysokou, slabě rýhovanou až hranatou, svěže zelenou, jen v horní části rozvětvenou lodyhou která vyrůstá z konce plazivého, výběžkatého oddenku. Z oddenku vyrůstají v prvém roce jen listové růžice s celistvými listy s řapíky od 6 do 10 cm dlouhými, jejích celokrajné nebo vykrajované čepele, pravidla dlouhé 2 až 4 cm a široké 1 až 2,5 cm, jsou vejčitě nebo úzce kopinaté, mají klínovitou bázi a na vrcholu jsou tupě špičaté. Z růžice vyrůstá až příštím rokem lodyha, obvykle s 1 až 5 páry listů lysých nebo krátce brvitých. Listy ve spodní části lodyhy jsou, obdobně jako u listových růžic, celistvé. Střední a horní listy jsou většinou přisedlé, dlouhé 3 až 10 cm a široké 1,5 až 3 cm, bývají lyrovitě peřenodílné s podlouhlými bočními úkrojky, koncový eliptického tvaru je znatelně delší a mělce zubatý.

Kozlík dvoudomý, jak napovídá druhové jméno, jsou převážně rostliny dvoudomé. Vyskytují se zvlášť se samčími a zvlášť ze samičími květy. Výjimečně lze nalézt i rostliny mnohomanželné. Většinou pětičetné, nálevkovité květy jsou sestaveny do hustých koncových, většinou trojramenných vidlanů, pod každým rozvětvením jsou dva 3 mm dlouhé kopinaté listeny. Větší prašníkové květy s růžovými, 3 mm dlouhými, uvnitř chlupatými korunními lístky mají z trubky vystouplé 3 volné tyčinky s fialově zbarvenými prašníky; pestík s čnělkou jsou rudimentální. Menší, hustěji směstnané pestíkovité květy s bělavými, 1 mm dlouhými korunními lístky mají pestík se silnou čnělkou s trojlaločnou bliznou; tyčinky s prašníky jsou zakrslé. Spodní semeník je srostlý ze tří plodolistů, vajíčko má jen v jediném oddílu. Po dobu kvetení jsou kališní lístky svinuté a tudíž nezřetelné, po dozrání plodu vytvářejí jeho chmýr.

Kvete od května do června, rostliny se samičímí květy rozkvétají o pár dnů před květy samčími. Plodem jsou jednosemenné trojpouzdré nažky, dvě pouzdra mají vždy prázdná. Lysé nažky dlouhé až 3 mm jsou na vrcholu opatřeny pérovitým chmýrem o délce asi 10 mm, pozůstatek po kalichu. Chromozómové číslo: 2n = 16.[3][4][5][6][7]

Ohrožení

V České republice, vyjma vyloženě suchých oblastí, vyrůstá kozlík dvoudomý roztroušeně na mnoha stanovištích, od nížin až do podhůří. Podle "Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky" je pokládán za rostlinu které již nehrozí bezprostřední nebezpečí vyhynutí. Je tam zařazen do kategorie C4a, tj. mezi rostliny méně ohrožené, které však nutno dále sledovat. Ve vyhlášce MŽP ČR č. 395/1992 Sb. (seznam zvlášť chráněných druhů rostlin) již uveden není.[3][8][9]

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-11]
  2. a b GRIN Taxonomy for Plants: Valeriana dioica [online]. United States Department of Agriculture, USA, rev. 28.10.2008 [cit. 2011-12-05]. Dostupné online. (anglicky)
  3. a b c KRÁSA, Petr. BOTANY.cz: Kozlík dvoudomý [online]. BOTANY.cz, rev. 19.07.2007 [cit. 2011-12-05]. Dostupné online. (česky)
  4. Atlas rostlin: Kozlík dvoudomý [online]. Luboš Pechar, Přírodou.cz, o. s., Praha 6 [cit. 2011-12-05]. Dostupné online. (česky)
  5. AtlasRostlin.cz: [online]. Tiscali media, a.s., Praha [cit. 2011-12-05]. Dostupné online. (česky)
  6. 3D Herbář: Kozlík dvoudomý [online]. Tomáš Vondra [cit. 2011-12-05]. Dostupné online. (česky)
  7. POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2011-12-05]. S. 368. Dostupné online. (česky)
  8. PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2001 [cit. 2011-12-05]. Dostupné online. ISBN 80-86064-52-2. (česky)
  9. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí [cit. 2011-12-05]. Dostupné online. (česky)

Externí odkazy

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia autoři a editory
original
visit source
partner site
wikipedia CZ

Kozlík dvoudomý: Brief Summary ( Czech )

provided by wikipedia CZ
 src= Kozlík dvoudomý – samičí květy

Kozlík dvoudomý (Valeriana dioica) je druh středně vysoké vytrvalé byliny z čeledě zimolezovitých.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia autoři a editory
original
visit source
partner site
wikipedia CZ

Tvebo baldrian ( Danish )

provided by wikipedia DA

Tvebo baldrian (Valeriana dioica) er en flerårig plante i gedeblad-familien. Han- og hunblomster findes på forskellige planter.

Beskrivelse

Tvebo baldrian er en 10-40 centimeter høj urt med stilkede, hele grundblade og stængelblade, der er fjersnitdelte med et stort endeafsnit (lyreformede). Planten er tvebo. Hanplanterne har forholdsvis store, blegrøde blomster i en halvskærmlignende stand. Hunplanterne har små hvide eller blegrøde blomster i en hovedformet sammentrængt stand, hvis grene dog forlænges under frugtmodningen. Bægeret på hunblomsten udvikles ved frugtmodning til en fnok med fjerformede stråler.

Udbredelse

Arten er hjemmehørende i Europa.

I Danmark findes tvebo baldrian hist og her på enge og i kær. Blomstringen sker i maj og juni.[1]

Kilder og eksterne henvisninger

  1. ^ Signe Frederiksen et al., Dansk flora, 2. udgave, Gyldendal 2012. ISBN 8702112191.


license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia-forfattere og redaktører
original
visit source
partner site
wikipedia DA

Tvebo baldrian: Brief Summary ( Danish )

provided by wikipedia DA

Tvebo baldrian (Valeriana dioica) er en flerårig plante i gedeblad-familien. Han- og hunblomster findes på forskellige planter.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia-forfattere og redaktører
original
visit source
partner site
wikipedia DA

Kleiner Baldrian ( German )

provided by wikipedia DE
Wissenschaftlicher Name Valeriana dioica L.
 src=
Weiblicher Kleiner Baldrian (Valeriana dioica)

Der zweihäusige Kleine Baldrian (Valeriana dioica), auch Sumpf-Baldrian oder Zweihäusiger Baldrian genannt, ist eine auch in Mitteleuropa heimische Pflanzenart aus der Unterfamilie der Baldriangewächse (Valerianoideae).

Merkmale

 src=
Illustration

Der Kleine Baldrian ist eine ausdauernde Pflanze mit einem Rhizom und bildet oft auch langsamwachsende Ausläufer. Durch diese – auch bei anderen Arten nicht unübliche – vegetative Ausbreitung kann stellenweise der falsche Eindruck entstehen, Exemplare eines bestimmten Geschlechts hätten bei dieser Spezies die Vorherrschaft. So können an einer Stelle bis zu rund fünfzig weibliche Blütenstängel beieinander stehen. Sie sind aber unterirdisch miteinander verbunden, bilden also einen Klon und müssen deshalb gleichen Geschlechts sein. Die Stängel sind aufrecht und im oberen Bereich schwach verzweigt. Die Hauptachse ist dabei verlängert. Der Kleine Baldrian erreicht Wuchshöhen von 10 bis 35 Zentimeter.

Die mittleren und oberen Stängelblätter sind gefiedert mit einer großen Endfieder. Die Grundblätter sind eiförmig, ungeteilt und gestielt.

Die Blüten stehen in dreiteiligen, schirmförmigen Trugdolden. Der Kleine Baldrian ist unvollkommen zweihäusig, das heißt im Regelfall gibt es rein männliche und rein weibliche Pflanzen, es kommen aber (selten) auch Zwitter vor. Die weiblichen Blüten (der rein-weiblichen Pflanzen) sind nur 1,5 mm groß und weißlich bis hellrosa gefärbt, die männlichen Blüten (der rein-männlichen Pflanzen) sind dagegen etwa 3 mm groß und rosa gefärbt. Blütezeit ist Mai und Juni, die Bestäubung erfolgt durch Insekten.

Die Frucht ist ein einfächeriges Nüsschen, dessen sterile Fächer reduziert sind. Das Nüsschen ist radiärsymmetrisch und eiförmig.

Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 16.

Vorkommen

Die Art ist in Europa und Westasien heimisch. Weitere Vorkommen gibt es in Zentralasien und im nordamerikanischen Kanada sowie in den nordwestlichen USA[1]. In Deutschland kommt sie in allen Bundesländern vor, in einigen nördlichen ist sie gefährdet. In Österreich ist sie zerstreut bis selten, kommt in allen Bundesländern vor, ist aber in den flachen Regionen gefährdet.

Sie kommt in der collinen bis subalpinen Höhenstufe vor und besiedelt nasse Wiesen, (eher kalkreiche) Niedermoore, Sümpfe und Bruchwälder. In den Allgäuer Alpen steigt er beispielsweise im Ziebelmoos nahe dem Piesenkopf bis zu einer Höhenlage von 1340 Metern auf.[2] Pflanzensoziologisch ist sie eine schwache Kennart der Ordnung Molinietalia caeruleae W.Koch 1926, und hat ihre Schwerpunktvorkommen in den Verbänden Molinion caeruleae W.Koch 1926 und Calthion Tx. 1937.[3] Er gedeiht auf staunassen, sickernassen oder wechselnassen, mehr oder weniger nährstoffreichen und basenreichen, mäßig sauren bis milden Sumpfhumusböden.[3]

Der Kleine Baldrian ist Futterpflanze für den gefährdeten Baldrian-Scheckenfalter (Melitaea diamina).

Systematik

Valeriana dioica wurde 1753 von Carl von Linné in Species Plantarum, Band 1, Seite 31,[4] erstveröffentlicht. Die in Nordamerika heimische Sippe wird manchmal auch als eigene Varietät Valeriana dioica var. sylvatica S.Watson geführt. Weitere Synonyme für Valeriana dioica sind Valeriana septentrionalis Rydb., Valeriana sylvatica Banks ex Richardson und Valeriana dioica ssp. sylvatica (S.Watson) F.G.Mey.[5][1]

Man kann zwei Unterarten unterscheiden:[6]

  • Valeriana dioica L. subsp. dioica: Sie kommt in Spanien, Portugal, Frankreich, Großbritannien, Italien, Deutschland, Belgien, in den Niederlanden, Dänemark, Norwegen, Schweden, in der Schweiz, Österreich, Tschechien, Polen, Ungarn, Slowenien, Bulgarien, Rumänien und in der europäischen Türkei vor.[6]
  • Valeriana dioica subsp. simplicifolia (Rchb.) Nyman: Sie kommt in Tschechien, in der Slowakei, in Österreich, Polen, Litauen, Lettland, Estland, Kaliningrad, Ungarn, Rumänien, Bulgarien, in der europäischen Türkei und in der Ukraine vor.[6]

Quellen

Literatur

  • Manfred A. Fischer (Red.): Exkursionsflora für Österreich, Liechtenstein und Südtirol. Oberösterreichisches Landesmuseum, Linz 2005, ISBN 3-85474-140-5
  • Siegmund Seybold (Hg.): Schmeil-Fitschen interaktiv (CD-Rom), Quelle & Meyer, Wiebelsheim 2001/2002, ISBN 3-494-01327-6

Einzelnachweise

  1. a b Valeriana dioica var. sylvatica auf USDA Plants Database
  2. Erhard Dörr, Wolfgang Lippert: Flora des Allgäus und seiner Umgebung. Band 2, Seite 538. IHW-Verlag, Eching bei München, 2004. ISBN 3-930167-61-1
  3. a b Erich Oberdorfer: Pflanzensoziologische Exkursionsflora für Deutschland und angrenzende Gebiete. Unter Mitarbeit von Angelika Schwabe und Theo Müller. 8., stark überarbeitete und ergänzte Auflage. Eugen Ulmer, Stuttgart (Hohenheim) 2001, ISBN 3-8001-3131-5, S. 883.
  4. Carl von Linné: Species Plantarum. Band 1. Stockholm 1753, S. 31 (Online – Erstveröffentlichung von Valeriana dioica digitalisiert bei Biodiversity Heritage Library).
  5. GRIN Taxonomy for Plants. Taxon: Valeriana dioica. In: Germplasm Resources Information Network. United States Department of Agriculture - Agricultural Research Service, Beltsville Area, abgerufen am 13. April 2012 (englisch).
  6. a b c E. von Raab-Straube & T. Henning (2017+): Valerianaceae. – In: Euro+Med Plantbase - the information resource for Euro-Mediterranean plant diversity. Datenblatt Valerianaceae

Weblinks

 src= Commons: Valeriana dioica – Album mit Bildern, Videos und Audiodateien
 title=
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia Autoren und Herausgeber
original
visit source
partner site
wikipedia DE

Kleiner Baldrian: Brief Summary ( German )

provided by wikipedia DE
 src= Weiblicher Kleiner Baldrian (Valeriana dioica)

Der zweihäusige Kleine Baldrian (Valeriana dioica), auch Sumpf-Baldrian oder Zweihäusiger Baldrian genannt, ist eine auch in Mitteleuropa heimische Pflanzenart aus der Unterfamilie der Baldriangewächse (Valerianoideae).

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia Autoren und Herausgeber
original
visit source
partner site
wikipedia DE

Valeriana dioica ( Spanish; Castilian )

provided by wikipedia ES
"
Valeriana dioica
"
Ilustración

Valeriana dioica es una especie botánica perteneciente a la antigua familia Valerianaceae, ahora subfamilia Valerianoideae.

Hábitat

Se encuentra en la región del Mediterráneo y en Europa central y boreal.

Descripción

Es una planta perenne que alcanza los 10-40 cm con las hojas inferiores ovales o elípticas, enteras y pecioladas; las superiores son sésiles con 5-9 segmentos, siendo el terminal más grande; las flores son dioicas de color rosa, las masculinas el doble de grande, se encuentran en corimbos laxos.[1]

Distribución y hábitat

Se encuentra en trampales, bordes de cursos de agua (alisedas, saucedas, etc.), herbazales de hondonadas, en quejigales, hayedos y robledales, etc., generalmente en suelos ácidos de textura arenosa; a una altitud de 0-1700 metros, en el suroeste, centro y norte de Europa, y local en el S de Asia. Norte de la península ibérica.[2]

Taxonomía

Valeriana dioica fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 31, en el año 1753.[3][4]

Etimología

Valeriana: nombre genérico derivado del latín medieval ya sea en referencia a los nombres de Valerio (que era un nombre bastante común en Roma, Publio Valerio Publícola es el nombre de un cónsul en los primeros años de la República), o a la provincia de Valeria, una provincia del imperio romano, o con la palabra valere, "para estar sano y fuerte" de su uso en la medicina popular para el tratamiento del nerviosismo y la histeria.[5]

dioica: epíteto latino que significa "dioica".[6]

Citología

El número de cromosomas es de: 2n = 16, 32.

Sinonimia
  • Valeriana cantabrica Pau
  • Valeriana nasturtiifolia Lag. ex Lange in Willk. & Lange[7]
Variedades

Nombre común

  • Castellano: valeriana, valeriana de arroyos, verberiana[7]

Véase también

Referencias

Bibliografía

  1. Cody, W. J. 1996. Fl. Yukon Terr. i–xvii, 1–669. NRC Research Press, Ottawa.
  2. Gleason, H. A. 1968. The Sympetalous Dicotyledoneae. vol. 3. 596 pp. In H. A. Gleason Ill. Fl. N. U.S. (ed. 3). New York Botanical Garden, New York.
  3. Great Plains Flora Association. 1986. Fl. Great Plains i–vii, 1–1392. University Press of Kansas, Lawrence.
  4. Hitchcock, C. L., A. Cronquist, M. Ownbey & J. W. Thompson. 1984. Ericaceae through Campanulaceae. Part IV. 510 pp. In Vasc. Pl. Pacific N.W.. University of Washington Press, Seattle.
  5. Hultén, E. 1968. Fl. Alaska i–xxi, 1–1008. Stanford University Press, Stanford.
  6. Moss, E. H. 1983. Fl. Alberta (ed. 2) i–xii, 1–687. University of Toronto Press, Toronto.
  7. Scoggan, H. J. 1979. Dicotyledoneae (Loasaceae to Compositae). Part 4. 1117–1711 pp. In Fl. Canada. National Museums of Canada, Ottawa.
  8. Welsh, S. L. 1974. Anderson's Fl. Alaska Adj. Parts Canada i–xvi, 1–724. Brigham Young University Press, Provo.

"
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autores y editores de Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia ES

Valeriana dioica: Brief Summary ( Spanish; Castilian )

provided by wikipedia ES
" Valeriana dioica " Ilustración

Valeriana dioica es una especie botánica perteneciente a la antigua familia Valerianaceae, ahora subfamilia Valerianoideae.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autores y editores de Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia ES

Kahekojane palderjan ( Estonian )

provided by wikipedia ET

Kahekojane palderjan (Valeriana dioica) on palderjaniliste sugukonda kuuluv taimeliik.

Taim on kantud Eesti ohustatud liikide punasesse nimestikku.[1]

Viited

  1. Eesti punane nimestik, eElurikkus (vaadatud 25.07.2019)

Välislingid

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Vikipeedia autorid ja toimetajad
original
visit source
partner site
wikipedia ET

Kahekojane palderjan: Brief Summary ( Estonian )

provided by wikipedia ET

Kahekojane palderjan (Valeriana dioica) on palderjaniliste sugukonda kuuluv taimeliik.

Taim on kantud Eesti ohustatud liikide punasesse nimestikku.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Vikipeedia autorid ja toimetajad
original
visit source
partner site
wikipedia ET

Valériane dioïque ( French )

provided by wikipedia FR

Valeriana dioica

La Valériane dioique ou Valériane des marais (Valeriana dioica) est une plante herbacée vivace de la famille des Caprifoliacées (anciennement des Valérianacées).

Description

Elle mesure de 10 à 40 cm de haut, ce qui lui vaut le nom de petite valériane (comparativement à la valériane officinale). Ses feuilles inférieures sont longuement pétiolées, leur limbe est entier, ovale, tandis que les feuilles caulinaires sont sessiles, pennatiséquées, le lobe terminal plus grand que les latéraux.

Biologie

Comme son nom l'indique, c'est une plante dioïque : les fleurs mâles et les fleurs femelles sont portées sur des pieds distincts, mais, rarement, elle peut présenter des fleurs hermaphrodites[1]. Elle fleurit d'avril à juin.

Habitat

Prairies humides.

Aire de répartition

Notes et références

  1. Lambinon J. et al., Nouvelle flore de la Belgique, du G.-D. de Luxembourg, du Nord de la France et des régions voisines (Ptéridophytes et Spermatophytes), Meise, Jardin botanique national de Belgique, 6e éd., 2012, 1195 p. (ISBN 978-90-72619-88-4)

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Auteurs et éditeurs de Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia FR

Valériane dioïque: Brief Summary ( French )

provided by wikipedia FR

Valeriana dioica

La Valériane dioique ou Valériane des marais (Valeriana dioica) est une plante herbacée vivace de la famille des Caprifoliacées (anciennement des Valérianacées).

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Auteurs et éditeurs de Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia FR

Mały bałdrijan ( Upper Sorbian )

provided by wikipedia HSB

Mały bałdrijan (Valeriana dioica) je rostlina ze swójby bałdrijanowych rostlinow (Valerianaceae).

Wopis

Mały bałdrijan je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 10 hač 30 cm. Rostlina ma pak muske pak žónske kćenja.

Łopjena

Delnje łopjena su njerozdźělene a kulojte-jěrchenkojte. Stołpikowe łopjena su njeporowje pjerite z 2 hač 7 pjeritymi porami a wjetšim nakónčnym pjerom. Muske kćenja su róžojte z 3 mm dołhej krónu, mjeztym zo žónske kćenja su běłe z 1 mm dołhej krónu. Kwětnistwo je pokrywojte.

Kćenja

Kćěje wot meje hač junija.

Stejnišćo

Rosće na mokrych łukach, łuhojty łukach, w hrjebjach a na rěčnych brjohach. Preferuje mokre, wutkate, bazowe pódy na swětłych stejnišćach.

Rozšěrjenje

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.

Nóžki

  1. Pawoł Völkel: Prawopisny słownik hornjoserbskeje rěče. Hornjoserbsko-němski słownik. Ludowe nakładnistwo Domowina, Budyšin 2005, ISBN 3-7420-1920-1, str. 34.
  2. W internetowym słowniku: Baldrian

Žórła

  • Schauer - Caspari: Pflanzenführer für unterwegs, ISBN 978-3-8354-0354-3, 2. nakład, 2008, stronje 98 a 256 (němsce)
  • Spohn, Aichele, Golte-Bechtle, Spohn: Was blüht denn da? Kosmos Naturführer (2008), ISBN 978-3-440-11379-0, stronje 54 a 170 (němsce)
  • Brankačk, Jurij: Wobrazowy słownik hornjoserbskich rostlinskich mjenow na CD ROM. Rěčny centrum WITAJ, wudaće za serbske šule. Budyšin 2005.
  • Kubát, K. (Hlavní editor): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha (2002)
  • Lajnert, Jan: Rostlinske mjena. Serbske. Němske. Łaćanske. Rjadowane po přirodnym systemje. Volk und Wissen Volkseigener Verlag Berlin (1954)
  • Rězak, Filip: Němsko-serbski wšowědny słownik hornjołužiskeje rěče. Donnerhak, Budyšin (1920)

Eksterne wotkazy

"Commons"
Hlej wotpowědne dataje we Wikimedia Commons:
Mały bałdrijan
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors
original
visit source
partner site
wikipedia HSB

Mały bałdrijan: Brief Summary ( Upper Sorbian )

provided by wikipedia HSB

Mały bałdrijan (Valeriana dioica) je rostlina ze swójby bałdrijanowych rostlinow (Valerianaceae).

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors
original
visit source
partner site
wikipedia HSB

Kleine valeriaan ( Dutch; Flemish )

provided by wikipedia NL

De kleine valeriaan (Valeriana dioica) is een 15-30 cm hoog, overblijvend kruid uit de Kamperfoeliefamilie (Caprifoliaceae).

Beschrijving

De onderste bladeren zijn ongedeeld, de bovenste bladeren zijn meestal zeventallig geveerd. De bladeren zijn tegenoverstaand. De stengel is vrijwel kaal.

 src=
Bloeiende plant

De bijna altijd tweehuizige plant heeft witte of roze bloemen. De plant bloeit in april en mei. De mannelijke bloemen zijn het grootst. Het vruchtbeginsel is onderstandig. Ze is makkelijk van grote valeriaan te onderscheiden door haar kleinere formaat, tweehuizigheid en de ongedeelde wortelbladen.

Verspreiding

Het is een vroeger algemene, maar tegenwoordig in België en Nederland zeldzame, soort van blauwgraslanden, elzenbroekbossen en andere matig voedselrijke plaatsen waar (licht)gebufferd water van goede kwaliteit aan de oppervlakte komt. Deze soort kwam vroeger veel voor in hooilanden en op kwelplaatsen en voelde zich goed thuis in het Nederlandse landschap van een eeuw geleden. Begin 21e eeuw is ze zeer sterk achteruitgegaan door verdroging, vermesting en het anderszins verdwijnen van natte hooilanden. Voorheen kwam ze overal voor waar matig voedselrijke natte graslanden waren, ze ontbrak alleen in de zeekleigebieden. Tegenwoordig is ze vrijwel beperkt tot reservaten waar men deze hooilanden nog in stand probeert te houden. De grootste concentraties van vindplaatsen liggen nu in Drenthe, Twente, de kop van Overijssel en boezemlanden in het veenweidegebied.

Externe links

Wikimedia Commons Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Valeriana dioica op Wikimedia Commons.
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia-auteurs en -editors
original
visit source
partner site
wikipedia NL

Kleine valeriaan: Brief Summary ( Dutch; Flemish )

provided by wikipedia NL

De kleine valeriaan (Valeriana dioica) is een 15-30 cm hoog, overblijvend kruid uit de Kamperfoeliefamilie (Caprifoliaceae).

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia-auteurs en -editors
original
visit source
partner site
wikipedia NL

Småvendelrot ( Norwegian )

provided by wikipedia NO

Småvendelrot (Valeriana dioica) er en plante i kaprifolfamilien.

Den er en lav, flerårig urt med krypende jordstengel. Stengelbladene er fjærflikete, men de nedre bladene er ovale til elliptiske. Blomstene er rosa, eller en sjelden gang hvite, og sitter i hodelignende kvaster. Blomstene er enkjønnede, og hannblomstene er større enn hunnblomstene. Den vokser på våte steder. Arten er utbredt i Mellom-Europa, men finnes også i fjellkjeden Pamir i Asia. I Nord-Amerika vokser underarten subsp. sylvatica.[2]

Småvendelrot fantes tidligere i Vestfold, men regnes nå som utdødd i Norge. Den forsvant sannsynligvis på grunn av gjengroing, men innsamling fra botanikere kan også ha spilt en rolle. De nærmeste danske og svenske voksestedene er i Nord-Jylland og langt sør i Halland.[2]

Referanser

  1. ^ «Rødliste 2015». Artsdatabanken. 18. november 2015. Besøkt 21. januar 2019.
  2. ^ a b «Småvänderot». Den virtuella floran. Besøkt 26. desember 2014.


Litteratur

  • C. Grey-Wilson og M. Blamey; norsk utgave T. Faarlund og P. Sunding (1992). Teknologisk Forlags store illustrerte flora for Norge og Nord-Europa. Teknologisk Forlag. s. 384–385. ISBN 82-512-0355-4.

Eksterne lenker

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia forfattere og redaktører
original
visit source
partner site
wikipedia NO

Småvendelrot: Brief Summary ( Norwegian )

provided by wikipedia NO

Småvendelrot (Valeriana dioica) er en plante i kaprifolfamilien.

Den er en lav, flerårig urt med krypende jordstengel. Stengelbladene er fjærflikete, men de nedre bladene er ovale til elliptiske. Blomstene er rosa, eller en sjelden gang hvite, og sitter i hodelignende kvaster. Blomstene er enkjønnede, og hannblomstene er større enn hunnblomstene. Den vokser på våte steder. Arten er utbredt i Mellom-Europa, men finnes også i fjellkjeden Pamir i Asia. I Nord-Amerika vokser underarten subsp. sylvatica.

Småvendelrot fantes tidligere i Vestfold, men regnes nå som utdødd i Norge. Den forsvant sannsynligvis på grunn av gjengroing, men innsamling fra botanikere kan også ha spilt en rolle. De nærmeste danske og svenske voksestedene er i Nord-Jylland og langt sør i Halland.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia forfattere og redaktører
original
visit source
partner site
wikipedia NO

Kozłek dwupienny ( Polish )

provided by wikipedia POL

Kozłek dwupienny (Valeriana dioica L.) – gatunek rośliny wieloletniej należący do rodziny kozłkowatych. Dziko rośnie w Europie i na północy Ameryki Północnej (Alaska, Kanada, północne i północno-zachodnie obszary USA)[2]. Występuje niezbyt pospolicie w zachodniej i środkowej Polsce.

Morfologia

Łodyga
Wzniesiona, nierozgałęziająca się. Osiąga wysokość 10–50(60) cm. Jest bruzdkowana i naga, a tylko pod węzłami nieco owłosiona. Pod ziemią roślina posiada kłącze wytwarzające cienkie i długie rozłogi.
Liście
Liście odziomkowe niepodzielone. środkowe i górne liście łodygowe pierzastodzielne, 5–11 listkowe.
 src=
Kwiatostan męski
Kwiaty
Roślina dwupienna. Kwiaty drobne, żeńskie o białych płatkach korony długości ok. 1 mm, męskie różowawe, o płatkach długości ok. 3 mm.
Owoc
O długości 2–2,5 mm, bez puchu kielichowego.

Biologia i ekologia

Bylina hemikryptofit. Kwitnie od maja do czerwca. Rośnie na mokradłach, torfowiskach, mokrych zaroślach, olszynach.

Zmienność

Tworzy mieszańce z kozłkiem całolistnym[3].

Przypisy

  1. Stevens P.F.: Angiosperm Phylogeny Website (ang.). 2001–. [dostęp 2010-04-29].
  2. a b Valeriana dioica L. w bazie danych: GRIN (Germplasm Resources Information Network) na http://www.ars-grin.gov (ang.)
  3. Lucjan Rutkowski: Klucz do oznaczania roślin naczyniowych Polski niżowej. Warszawa: Wyd. Naukowe PWN, 2006. ISBN 83-01-14342-8.

Bibliografia

  1. Władysław Szafer, Stanisław Kulczyński: Rośliny polskie. Warszawa: PWN, 1953.
  2. Lucjan Rutkowski: Klucz do oznaczania roślin naczyniowych Polski niżowej. Warszawa: Wyd. Naukowe PWN, 2006. ISBN 83-01-14342-8.
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autorzy i redaktorzy Wikipedii
original
visit source
partner site
wikipedia POL

Kozłek dwupienny: Brief Summary ( Polish )

provided by wikipedia POL

Kozłek dwupienny (Valeriana dioica L.) – gatunek rośliny wieloletniej należący do rodziny kozłkowatych. Dziko rośnie w Europie i na północy Ameryki Północnej (Alaska, Kanada, północne i północno-zachodnie obszary USA). Występuje niezbyt pospolicie w zachodniej i środkowej Polsce.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autorzy i redaktorzy Wikipedii
original
visit source
partner site
wikipedia POL

Valeriana dioica ( Portuguese )

provided by wikipedia PT


Nome binomial Valeriana dioica
L.

Valeriana dioica é uma espécie de planta com flor pertencente à família Valerianaceae.

A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 31. 1753.[1]

O seu nome comum é valeriana-dos-brejos.[2]


Portugal

Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental.

Em termos de naturalidade é nativa da região atrás indicada.

Protecção

Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.

Referências

  1. Tropicos.org. Missouri Botanical Garden. 7 de Outubro de 2014 <http://www.tropicos.org/Name/33500007>
  2. Valeriana dioica - Flora Digital de Portugal. jb.utad.pt/flora.

Bibliografia

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autores e editores de Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia PT

Valeriana dioica: Brief Summary ( Portuguese )

provided by wikipedia PT

Valeriana dioica é uma espécie de planta com flor pertencente à família Valerianaceae.

A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 31. 1753.

O seu nome comum é valeriana-dos-brejos.


license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autores e editores de Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia PT

Småvänderot ( Swedish )

provided by wikipedia SV

Småvänderot (Valeriana dioica) är en växtart i familjen vänderotsväxter.

Källor

  • T. G. Tutin, V. H. Heywood, N. A. Burges, D. H. Valentine (1976) Flora Europaea, Cambridge

Externa länkar

Rödklöver.png Denna växtartikel saknar väsentlig information. Du kan hjälpa till genom att tillföra sådan.
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia författare och redaktörer
original
visit source
partner site
wikipedia SV

Småvänderot: Brief Summary ( Swedish )

provided by wikipedia SV

Småvänderot (Valeriana dioica) är en växtart i familjen vänderotsväxter.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia författare och redaktörer
original
visit source
partner site
wikipedia SV