Kuřinka solná (Spergularia salina) je nízká, ohrožená halofilní bylina upřednostňující vlhká a prosluněná stanoviště.
Roste na písčinách mořských pobřeží na severu, západě a jihu Evropy a severu Afriky. Vyrůstá řídce i ve vnitrozemí Střední Evropy, v Mongolsku, na východní Sibiři a Dálném východě ve vnitrozemských slaniscích, poblíž minerálních pramenů a na zasolených zamočených pozemcích. Zavlečena byla do jižní Afriky, Severní a Jižní Ameriky, Austrálie i na Nový Zéland.
V České republice roste jen vzácně a to ve středních a severozápadních Čechách a na jižní Moravě.[1]. Vyskytuje se ve slanomilných společenstvech svazu Cypero–Spergularion salinae a Thero–Salicornion strictae. V poslední době se tento druh nečekaně šíří podél v zimním období solených silničních tahů.[3][4][5]
Zhoršováním ekologie na přirozených stanovištích dochází na většině míst ke snižování počtu rostoucích jedinců nebo dokonce k jejich vymizení. Kuřinka solná byla proto vyhláškou MŽP ČR č. 395/1992 Sb. a "Černým a červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky z roku 2000" vyhlášena za kriticky ohrožený druh.[6][7]
Poléhavá nebo vystoupavá až vzpřímená jednoletá rostlina vyrůstající z mírně ztlustlého nebo niťovitého kořene. Lodyhy má dlouhé 5 až 25 cm a tlusté 0,6 až 2 mm, od spodu jsou v uzlinách větvené a v horní části žláznatě chlupaté. Tučné, vstřícné, čárkovité, v průřezu oblé, přisedlé listy vyrůstající z uzlin jsou dlouhé 1 až 4 cm a bývají zakončeny tupě nebo krátkými hroty. Mají vytrvalé, suchomázdřité, zdvojené palisty široce trojúhelníkovitého tvaru o délce 1 až 3,5 mm které jsou na konci zpravidla zašpičatělé.
Oboupohlavné 5četné květy jsou na stopkách dlouhých v rozmezí 5 až 13 mm a bývají lysé nebo řídce žláznatě chlupaté. Vyrůstají jednotlivě nebo ve vidlanu či jednoramenném vrcholíku. U báze srostlé kališní plátky jsou dlouhé 3 až 5 mm a mají až 0,5 mm široký suchomázdřitý lem, bývají eliptické až kopinaté, na konci tupé nebo zašpičatělé, lysé až řídce chlupaté. Růžové až bílé eliptické, na vrcholu oblé korunní plátky jsou dlouhé asi 2 až 3 mm. V květu je 2 až 5, vzácně i 10 tyčinek s prašníky. Gyneceum je tvořeno 3 plodolisty, semeník je svrchní a má 3 čnělky s bliznami.
Kvete v červnu až říjnu. Nejčastěji dochází k samoopylení, cizosprašnost je u tohoto druhu vzácná, jen asi ve 2 %. Prašníky jsou zralé v květu již ve fázi poupěte kde jsou skloněny k také již zralým bliznám, takže často dojde k opylení ještě před rozvitím květu. Po rozkvetení je v květech málo nektaru a kvetou jen krátce.
Plod je tobolka vejcovitého tvaru dlouhá 3 až 6 mm otvírající se třemi chlopněmi. Hnědá semena (dlouhá 1,15 mm, široká 1,1 mm, vážící 0,07 g) jsou podkovitě diskovitého tvaru a po obvodu mají ztlustlý val. Osemení bývá hladké, jen po obvodu valu je někdy jemně bradavčité. Semena jsou dvoutvará, některá mají blanitý lem usnadňující rozšiřování větrem. Druh je tetraploidní (2n = 36), ojediněle se nacházejí i diploidní rostliny. Rozmnožuje se výhradně semeny která se po okolí šíří větrem, vodou, zvířaty i lidskou činností.[3][4][5]
Pojmenování tohoto druhu se postupně vyvíjí, o čemž svědčí množství synonym. V současnosti se vědci kloní ke dvěma vědeckým jménům: Spergularia salina nebo Spergularia marina s tím, že druhé je pak pokládáno za synonymum. Odlišné pojmenování než u českých autorů je uváděno např. v: [2], [3], [4], [5].
Vzpřímené, dosud nevětvené lodyhy
Větvené, poléhavé lodyhy
Uzliny na lodyze s listy a palisty
Rozvitý květ
Obrázky, zvuky či videa k tématu kuřinka solná ve Wikimedia Commons
Kuřinka solná (Spergularia salina) je nízká, ohrožená halofilní bylina upřednostňující vlhká a prosluněná stanoviště.
Suolasolmukki (Spergularia salina, myös S. marina, Spergula salina) on pienikokoinen merenrantojen ja suolaisten maiden kasvi. Suomessa laji on rannikoilla tavanomainen.
Matalakasvuinen suolasolmukki kasvaa 5–20 cm korkeaksi. Varsi on rento tai koheneva, kalju tai yläosastaan hieman nystykarvainen ja enintään aivan tyvestä puutunut. Kasvin pääjuuri on hoikka. Väriltään kasvi on vaaleanvihreä. Lehdet ovat tasasoukkia, möyheähköjä ja tylppiä tai lyhytotaisia. Kalvomaiset korvakkeet ovat leveän kolmiomaisia ja ovat yhdiskasvuisia niveltä ympyröiden. Lehtihangoissa on lyhytnivelvälisiä haaroja. Kukat ovat punertavia, verhiö ja teriö ovat viisilehtisiä. Vaaleanpunainen teriö on noin verhiön pituinen tai usein hieman lyhyempi. Verholehdet ovat soikeita, tylppiä ja 3–4,5 mm pitkiä. Terälehdet ovat vaalenapunaisia, valkotyvisiä ja kooltaan 2,5–5 mm pitkiä. Suolasolmukki kukkii Suomessa kesä-syyskuussa. Kasvin siemenet kypsyvät kolmiliuskaisesti aukeavissa kodissa. Siemen on siipipalteeton tai sen siipipalje on risa- tai liuskalaitainen. Suolasolmukki on yksi-, kaksi- tai monivuotinen kasvi.[2][3]
Suolasolmukki muistuttaa läheisesti Suomessa hyvin harvinaista merisolmukkia (S. media).[4]
Suolasolmukkia tavataan toisaalta merien rannikoilla, toisaalta sisämaan aroalueilla. Euroopassa laji on yleinen kaikialla rannikoilla Jäämeren rannikkoa lukuun ottamatta. Länsi-, Keski- ja Etelä-Euroopassa sitä tavataan myös paikoitellen sisämaassa. Idempänä yhtenäinen sisämaan esiintymisalue alkaa Ukrainasta ja jatkuu läpi Venäjän aroalueen Keski-Aasiaan saakka. Suolasolmukkia tavataan myös Pohjois-Afrikan rannikolla, Välimeren itäosissa, Japanissa, Kiinassa sekä paikoitellen Pohjois-Amerikassa rannikoilla sekä sisämaassa.[5]. Suomessa suolasolmukkia tavataan koko rannikkoalueella Oulun korkeudelle saakka. Laji on kuitenkin harvinaistunut Saaristomerellä ja monin paikoin Keski- ja Pohjois-Pohjanmaan rannikolla.[6]
Suolasolmukki kasvaa savisilla, lietteisillä ja hiekkaisilla merenrannoilla, rantakallioiden raoissa ja suolamailla.[2] Laji kestää hyvin aallokon kulutusta sekä ajoittaista veden alle jäämistä.[7]
Suolasolmukki (Spergularia salina, myös S. marina, Spergula salina) on pienikokoinen merenrantojen ja suolaisten maiden kasvi. Suomessa laji on rannikoilla tavanomainen.
Zilte schijnspurrie (Spergularia salina of Spergularia marina) is een zoutminnende plant, die deel uitmaakt van de anjerfamilie (Caryophyllaceae).
Zilte schijnspurrie lijkt sterk op de gerande schijnspurrie. De plant wordt 5 tot 15 cm hoog, de bloemen zijn 6 tot 8 mm breed, tweekleurig donkerroze en wit gekleurd en bezitten tot acht meeldraden.
De bloeitijd is van mei tot september.
Zilte schijnspurrie komt overal ter wereld voor in kustgebieden met een gematigd tot subarctisch klimaat.
Bronnen, noten en/of referenties
Multimedia w Wikimedia Commons Muchotrzew solniskowy (Spergularia salina J. Presl & C. Presl) – gatunek rośliny z rodziny goździkowatych (Caryophyllaceae). Jest szeroko rozprzestrzeniony na całej półkuli północnej: naturalny obszar jego występowania obejmuje Azję, Europę, Afrykę Północną i Amerykę Północną, rozprzestrzenił się także gdzie indziej[2]. W Polsce jest niezbyt częsty[3]. Rośnie na wybrzeżu oraz na solniskach w głębi kraju[4].
Roślina jednoroczna, halofit. Rośnie na solniskach. Kwitnie od maja do września. Gatunek charakterystyczny zespołu Puccinellio-Spergularietum salinae. Gatunek wyróżniający zespołu Puccinellio distantis-Salicornietum[6]. Liczba chromosomów 2n = 36[7].
Roślina umieszczona na Czerwonej liście roślin i grzybów Polski (2006, 2016)[8][9] w grupie gatunków narażonych na wymarcie (kategoria zagrożenia: VU).
Muchotrzew solniskowy (Spergularia salina J. Presl & C. Presl) – gatunek rośliny z rodziny goździkowatych (Caryophyllaceae). Jest szeroko rozprzestrzeniony na całej półkuli północnej: naturalny obszar jego występowania obejmuje Azję, Europę, Afrykę Północną i Amerykę Północną, rozprzestrzenił się także gdzie indziej. W Polsce jest niezbyt częsty. Rośnie na wybrzeżu oraz na solniskach w głębi kraju.
Одно-, дво- або багаторічна трав'яниста рослина. Стебла до 30 см завдовжки, рясно розгалужені. Листки 3–50 х 0,3–2,5 мм, лінійні, іноді гострі, дещо м'ясисті. Прилистки до 4,5 мм, широко трикутні, сірі. П'ять чашолистків (3) 3,5–5 (-5,5) мм, залозисто-опушені. Пелюстки 2–3 (-3,5) мм, яйцеподібні або яйцевидо-ланцетні, білі й глибоко рожеві на вершині. Капсула (3,5-) 4–6 (-6,5) мм, така ж, або довша, ніж чашолистки. На відміну від Spergularia media, більшість насіння не має широких крил; безкриле насіння розміром 0,5–0,7 (-0,8) мм.
Батьківщина. Північна Африка: Алжир; Єгипет; Лівія; Марокко; Туніс. Азія: Бахрейн; Кувейт; Оман; Саудівська Аравія; Об'єднані Арабські Емірати; Ємен; Китай; Японія; Корея; Казахстан; Таджикистан; Туркменістан; Узбекистан; Монголія; Афганістан; Кіпр; Іран; Ірак; Ізраїль; Йорданія; Ліван; Сирія; Туреччина; Пакистан. Кавказ: Азербайджан; Росія — Дагестан, Передкавказзя, європейська частина, Сибір, Західний Сибір, Далекий Схід. Європа: Білорусь; Естонія; Латвія; Литва; Молдова; Україна; Австрія; Бельгія; Чеська Республіка; Німеччина; Угорщина; Нідерланди; Польща; Словаччина; Данія; Фінляндія; Ірландія; Норвегія; Швеція; Об'єднане Королівство; Албанія; Болгарія; Хорватія; Греція; Італія; Чорногорія; Румунія; Сербія; Словенія; Франція; Португалія [вкл. Азорські острови, Мадейра]; Гібралтар; Іспанія [вкл. Канарські острови]. Північна Америка: Канада; Сполучені Штати; Південна Америка: Фолклендські острови, Аргентина, Чилі. Натуралізований. Австралія; Нова Зеландія; Сполучені Штати Америки — Мідуей, Гаваї; Бермуди, Колумбія, Бразилія, Мексиканські тихоокеанські о-ви. Росте в солончакових прибережних районах.
В Україні зростає на солончаках, солонцях, морським узбережжям — на південному сході, часто[7]
Це незавершена стаття про Гвоздичні.拟漆姑（学名：Spergularia salina）为石竹科拟漆姑属的植物。分布于欧洲、非洲、亚洲以及中国大陆的河北、新疆、山东、甘肃、内蒙古、河南、辽宁、青海、云南、江苏、四川、吉林、陕西、黑龙江、宁夏等地，生长于海拔400米至2,800米的地区，一般生长在湖畔、河边、沙质轻度盐地、盐化草甸及水边等湿润处，目前尚未由人工引种栽培。
牛漆姑草（中国种子植物科属词典）
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
_-_geograph.org.uk_-_215994.jpg)
