dcsimg

Distribution in Egypt

provided by Bibliotheca Alexandrina LifeDesk

Mediterranean region.

license
cc-by-nc-sa-3.0
copyright
Bibliotheca Alexandrina
author
BA Cultnat
provider
Bibliotheca Alexandrina

Global Distribution

provided by Bibliotheca Alexandrina LifeDesk

Europe, north Africa, southwest to central Asia, Japan, north America, New Zealand; probably native to western Asia.

license
cc-by-nc-sa-3.0
copyright
Bibliotheca Alexandrina
author
BA Cultnat
provider
Bibliotheca Alexandrina

Habitat

provided by Bibliotheca Alexandrina LifeDesk

Gardens, orchards, fields.

license
cc-by-nc-sa-3.0
copyright
Bibliotheca Alexandrina
author
BA Cultnat
provider
Bibliotheca Alexandrina

Life Expectancy

provided by Bibliotheca Alexandrina LifeDesk

Annual.

license
cc-by-nc-sa-3.0
copyright
Bibliotheca Alexandrina
author
BA Cultnat
provider
Bibliotheca Alexandrina

Description

provided by eFloras
Annuals, sometimes biennials. Stems diffuse, ca. 10-20 cm tall, 20-50 cm, densely pubescent with multicellular hairs often more densely so along 2 lines. Opposite leaves in (2 or)3 or 4(or 5) pairs; petiole 1-8 mm; leaf blade ovate-lanceolate to suborbicular, (6-)10-20(-25) X (5-)8-15(-20) mm, evenly sparsely pubescent on both surfaces, margin flat, obtusely crenate-serrate, 3-6(-10)-toothed per side. Racemes terminal, lax, very long; bracts alternate, leaflike, petiolate, uppermost ones smaller than others. Fruiting pedicel (1.2-)1.5-3(-4) cm, usually longer than bract. Calyx 4-lobed; lobes ovate-lanceolate, 5-8(-10) X 2.5-3.5(-4) mm in fruit, sparsely pubescent, veins 3. Corolla usually blue, rotate, 0.8-1.4 cm in diam., throat sparsely hairy; lobes ovate to orbicular. Stamens slightly shorter than corolla. Capsule obcordate, strongly compressed, 4-6 X 6-9 mm, apically notched at right to obtuse angle; lobes obtuse, glandular hairy, venation conspicuously reticulate. Style 2-3 mm, exserted. Seeds slightly navicular, usually 1.4-2.3 X 0.9-1.6 mm; seed coat deeply rugose dorsally. Fl. Mar-May. 2n = 28.
license
cc-by-nc-sa-3.0
copyright
Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
bibliographic citation
Flora of China Vol. 18: 70 in eFloras.org, Missouri Botanical Garden. Accessed Nov 12, 2008.
source
Flora of China @ eFloras.org
editor
Wu Zhengyi, Peter H. Raven & Hong Deyuan
project
eFloras.org
original
visit source
partner site
eFloras

Distribution

provided by eFloras
Europe, W. & C. Asia, Himalaya, introduced to E. Asia and America.
license
cc-by-nc-sa-3.0
copyright
Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
bibliographic citation
Annotated Checklist of the Flowering Plants of Nepal Vol. 0 in eFloras.org, Missouri Botanical Garden. Accessed Nov 12, 2008.
source
Annotated Checklist of the Flowering Plants of Nepal @ eFloras.org
author
K.K. Shrestha, J.R. Press and D.A. Sutton
project
eFloras.org
original
visit source
partner site
eFloras

Distribution

provided by eFloras
Anhui, Fujian, Guangxi, Guizhou, Hubei, Hunan, Jiangsu, Jiangxi, Taiwan, W Xinjiang (Yining Xian), E Xizang, Yunnan, Zhejiang [native to SW Asia and since the 19th century spread over most of the world].
license
cc-by-nc-sa-3.0
copyright
Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
bibliographic citation
Flora of China Vol. 18: 70 in eFloras.org, Missouri Botanical Garden. Accessed Nov 12, 2008.
source
Flora of China @ eFloras.org
editor
Wu Zhengyi, Peter H. Raven & Hong Deyuan
project
eFloras.org
original
visit source
partner site
eFloras

Elevation Range

provided by eFloras
1500 m
license
cc-by-nc-sa-3.0
copyright
Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
bibliographic citation
Annotated Checklist of the Flowering Plants of Nepal Vol. 0 in eFloras.org, Missouri Botanical Garden. Accessed Nov 12, 2008.
source
Annotated Checklist of the Flowering Plants of Nepal @ eFloras.org
author
K.K. Shrestha, J.R. Press and D.A. Sutton
project
eFloras.org
original
visit source
partner site
eFloras

Habitat

provided by eFloras
Naturalized in waste fields and roadsides; below 1700 m.
license
cc-by-nc-sa-3.0
copyright
Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
bibliographic citation
Flora of China Vol. 18: 70 in eFloras.org, Missouri Botanical Garden. Accessed Nov 12, 2008.
source
Flora of China @ eFloras.org
editor
Wu Zhengyi, Peter H. Raven & Hong Deyuan
project
eFloras.org
original
visit source
partner site
eFloras

Description

provided by Flora of Zimbabwe
Low spreading annual herb; leaves ovate with strongly serrated margins; flowers blue; fruits with 2 divergent lobes.
license
cc-by-nc
copyright
Mark Hyde, Bart Wursten and Petra Ballings
bibliographic citation
Hyde, M.A., Wursten, B.T. and Ballings, P. (2002-2014). Veronica persica Poir. Flora of Zimbabwe website. Accessed 28 August 2014 at http://www.zimbabweflora.co.zw/speciesdata/species.php?species_id=151720
author
Mark Hyde
author
Bart Wursten
author
Petra Ballings
original
visit source
partner site
Flora of Zimbabwe

Frequency

provided by Flora of Zimbabwe
Rare
license
cc-by-nc
copyright
Mark Hyde, Bart Wursten and Petra Ballings
bibliographic citation
Hyde, M.A., Wursten, B.T. and Ballings, P. (2002-2014). Veronica persica Poir. Flora of Zimbabwe website. Accessed 28 August 2014 at http://www.zimbabweflora.co.zw/speciesdata/species.php?species_id=151720
author
Mark Hyde
author
Bart Wursten
author
Petra Ballings
original
visit source
partner site
Flora of Zimbabwe

Worldwide distribution

provided by Flora of Zimbabwe
A species originally from W. Asia and occurring throughout Europe.
license
cc-by-nc
copyright
Mark Hyde, Bart Wursten and Petra Ballings
bibliographic citation
Hyde, M.A., Wursten, B.T. and Ballings, P. (2002-2014). Veronica persica Poir. Flora of Zimbabwe website. Accessed 28 August 2014 at http://www.zimbabweflora.co.zw/speciesdata/species.php?species_id=151720
author
Mark Hyde
author
Bart Wursten
author
Petra Ballings
original
visit source
partner site
Flora of Zimbabwe

Distribution ( Spanish; Castilian )

provided by IABIN
II, III, IV, V, RM, VI, VII, VIII, IX, X, Juan Fernandez
license
cc-by-nc-sa-3.0
copyright
Universidad de Santiago de Chile
author
Pablo Gutierrez
partner site
IABIN

Veronica persica ( Azerbaijani )

provided by wikipedia AZ

Veronica persica (lat. Veronica persica) - bağayarpağıkimilər fəsiləsinin bulaqotu cinsinə aid bitki növü.

Mənbə

"Inula İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin.
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Vikipediya müəllifləri və redaktorları
original
visit source
partner site
wikipedia AZ

Veronica persica: Brief Summary ( Azerbaijani )

provided by wikipedia AZ

Veronica persica (lat. Veronica persica) - bağayarpağıkimilər fəsiləsinin bulaqotu cinsinə aid bitki növü.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Vikipediya müəllifləri və redaktorları
original
visit source
partner site
wikipedia AZ

Rhwyddlwyn y maes ( Welsh )

provided by wikipedia CY

Planhigyn blodeuol yw Rhwyddlwyn y maes sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Plantaginaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Veronica persica a'r enw Saesneg yw Common field-speedwell.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Rhwyddlwyn y Gerddi.

Llwyn (neu brysgwydd) ydyw, fel eraill yn yr un teulu.

Gweler hefyd

Cyfeiriadau

  1. Gerddi Kew; adalwyd 21 Ionawr 2015
"Comin
Mae gan Gomin Wikimedia
gyfryngau sy'n berthnasol i:
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Awduron a golygyddion Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia CY

Rhwyddlwyn y maes: Brief Summary ( Welsh )

provided by wikipedia CY

Planhigyn blodeuol yw Rhwyddlwyn y maes sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Plantaginaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Veronica persica a'r enw Saesneg yw Common field-speedwell. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Rhwyddlwyn y Gerddi.

Llwyn (neu brysgwydd) ydyw, fel eraill yn yr un teulu.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Awduron a golygyddion Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia CY

Rozrazil perský ( Czech )

provided by wikipedia CZ
 src=
Zobrazení rozrazilu perského

Rozrazil perský (Veronica persica) je nízká, poléhavá nebo plazivá bylina často hodnocená jako plevel. Je považován za allotetraploid vytvořený přirozenou hybridizací mezi druhy Veronica polita a Veronica ceratocarpa. V české přírodě je nepůvodní druh, neofyt, který se do střední Evropy začal šířit počátkem 19. století. Na území dnešní České republiky byl poprvé zaznamenán již roku 1809.

Jeho domovem je středoasijské pohoří Alborz nalézající se na severu Íránu u Kaspického moře. Do evropské přírody se pravděpodobně dostal únikem z botanických zahrad a v současnosti je kosmopolitní druh mírného klimatického pásu na severní i jižní polokouli. Tento invazní druh se druhotně vyskytuje v Evropě a Asii až do 60° severní zeměpisné šířky a také v obou Amerikách, na jihu Afriky, v Austrálii i na Novém Zélandu.[1][2][3]

Ekologie

Patří k nejběžnějším plevelným a ruderálním druhům květeny Česka. Je rozšířen od nížin až do podhůří a často podél komunikací vystupuje do horských poloh, v Krkonoších až do 1300 m. Má širokou škálu ekologických vlastností a roste na nejrůznějších antropogenních půdách, na obdělávaných polích s obilninami i okopaninami, na strništích i čerstvých úhorech, v zahradách, řídkých městských trávnicích, na okrajích cest nebo podél železničních tratí, stejně jako na rumištích, skládkách i v kompostech. Neroste pouze na místech s ekologickými extrémy, jako jsou hluboké písky či soustavně podmáčená nebo trvale suchá stanoviště.

Rostlina je přes hojný výskyt konkurenčně velmi slabá, což je dáno i její malou výškou. Neproniká do zapojených trávníků a nevytváří uzavřené porosty. Může růst a vyvíjet se i za nízkých teplot, je však světlomilná a při dostatečném zastínění vyššími rostlinami se vytrácí. Je terofyt kvetoucí od konce jara do počátku podzimu.

Je v zásadě jednoletou bylinou, která se stává často dvouletou nebo může v mírných zimách přezimovat v kterémkoliv vývojovém stadiu a na jaře pokračovat v růstu. Bývá proto považován za rostlinu ozimoudvouletou, která po vysemenění rychle odumírá. Rozmnožuje se semeny a někdy i kořenujícími lodyhami. Ploidie druhu je 2n = 28.[1][2][4]

 src=
Květ

Popis

Jednoletá nebo dvouletá rostlina s tenkou lodyhou, která bývá jednoduchá nebo od báze větvená a je dlouhá 10 až 50 cm. Lodyha je poléhavá nebo v horní polovině vystoupavá, chlupatá, tlustá asi 1 mm a na průřezu oblá; vyrůstá z tenkého, až 25 cm hluboko sahajícího kořene. Je porostlá řapíkatými listy, dolejší jsou vstřícné a vyšší střídavé. Čepele mají široce vejčité, 1 až 2 cm dlouhé, na bázi uťaté, na konci tupě špičaté, po obvodě hrubě pilovité a oboustranně chlupaté.

Světle modré květy se světlou skvrnou v jícnu vyrůstají na stopkách jednotlivě z paždí listenů, které tvarem i velikosti se podobají listům. Oboupohlavné květy sestavené do hroznu mají stopky delší než listeny, v době květů od vřetene květenství šikmo odstávají a při plodech jsou svěšené dolů. Kalich má čtyři cípy úzce vejčité až kopinaté, 6 mm dlouhé a za plodu zvětšené. Kolovitá koruna mívá v průměru 8 až 13 mm, je asi do pětiny srostlá a čtyři nestejně velké, obvejčité lístky jsou převážně světle modré s tmavším žilkováním. Horní lístek je širší než delší, je modrý a má na bázi bílou skvrnu, dva postranní jsou široké stejně jak dlouhé a modré, dolní lístek je nejužší a často bývá bělavý. Květ má dvě tyčinky s nitkami vespod srostlými s korunní trubkou a prašníky modré barvy. Pestík je vytvořen ze dvou plodolistů a nese vytrvalou čnělku s polokulovitou bliznou. Při nepříznivém počasí se květy mohou opylit vlastním pylem, aniž by se otevřely.

Plod je dvoupouzdrá tobolka asi 5 mm velká a 8 mm široká, ledvinovitá, nahoře vykrojená a z boku smáčknutá. V každém pouzdře obsahuje tři a více žlutohnědých, eliptických, bočně stlačených semen asi 2 mm velkých, která se rozšiřují hlavně větrem. Semena jsou nepravidelně klíčivá, vzcházejí nejlépe z povrchu půdy, ve středoevropských podmínkách klíčí průběžně od jara do podzimu, postačí i teplota +2 °C.[1][2][5][6]

Význam

Rozrazil perský může mít i více generací za vegetační sezonu. Při obdělávání půdy vždy vyklíčí nová, dlouze životná semena, která se dostala do polohy příhodné pro vzklíčení. Protože se rychle rozrůstá i v chladném období, může utlačovat hlavně mladé užitkové rostliny. Je vázán na široký, ale stabilní a uzavřený okruh biotopů bez větších přesahů do přirozené vegetace, je v České republice považován za poměrně málo škodlivý plevel.[7][8]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. a b c SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 6. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1. Kapitola Veronica persica, s. 373-374.
  2. a b c PRANČL, Jan. BOTANY.cz: Rozrazil perský [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 03.05.2010 [cit. 2017-07-24]. Dostupné online. (česky)
  3. HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Veronica persica [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2017 [cit. 2017-07-24]. Dostupné online. (anglicky)
  4. MLÍKOVSKÝ, Jiří; STÝBLO, Petr. Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR-vyšší rostliny [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, rev. 2006 [cit. 2017-07-24]. Dostupné online. ISBN 80–86770–17–6. (česky)
  5. GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/2: Veronika perzská [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1997 [cit. 2017-07-24]. S. 200-203. Dostupné online. ISBN 80-224-0481-0. (slovensky)
  6. HONG, De-yuan; FISCHER, Manfred A. Flora of China: Veronica persica [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2017-07-24]. Dostupné online. (anglicky)
  7. Herba, Atlas plevelů: Rozrazil perský [online]. Česká zemědělská univerzita, FAPaPZ, Katedra agroekologie a biometeorologie, Praha [cit. 2017-07-24]. Dostupné online. (česky)
  8. DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Československá akademie věd, 1956. 384 s. HSV 38873/55/SV3/6423. Kapitola Rozrazil perský, s. 249.

Externí odkazy

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia autoři a editory
original
visit source
partner site
wikipedia CZ

Rozrazil perský: Brief Summary ( Czech )

provided by wikipedia CZ
 src= Zobrazení rozrazilu perského

Rozrazil perský (Veronica persica) je nízká, poléhavá nebo plazivá bylina často hodnocená jako plevel. Je považován za allotetraploid vytvořený přirozenou hybridizací mezi druhy Veronica polita a Veronica ceratocarpa. V české přírodě je nepůvodní druh, neofyt, který se do střední Evropy začal šířit počátkem 19. století. Na území dnešní České republiky byl poprvé zaznamenán již roku 1809.

Jeho domovem je středoasijské pohoří Alborz nalézající se na severu Íránu u Kaspického moře. Do evropské přírody se pravděpodobně dostal únikem z botanických zahrad a v současnosti je kosmopolitní druh mírného klimatického pásu na severní i jižní polokouli. Tento invazní druh se druhotně vyskytuje v Evropě a Asii až do 60° severní zeměpisné šířky a také v obou Amerikách, na jihu Afriky, v Austrálii i na Novém Zélandu.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia autoři a editory
original
visit source
partner site
wikipedia CZ

Storkronet ærenpris ( Danish )

provided by wikipedia DA

Storkronet ærenpris (Veronica persica) er en énårig urt med 15-30 cm lange, nedliggende til opstigende stængler, sådan at en enkelt plante kan danne en lille, tæt måtte. Den vokser almindeligt på f.eks. næringsrig agerjord i Danmark.

Beskrivelse

Kimbladene er næsten trekantede i omrids. Stænglerne er fint hårede og runde i tværsnit. Bladene sidder modsat forneden på stænglen, men spredt længere oppe, og de er kortstilkede og bredt ægformede med tandet rand. Oversiden er svagt rynket og græsgrøn, mens undersiden er noget lysere.

Blomstringen sker i to perioder: april-maj og september-oktober. Blomsterne sidder enkeltvis på lange stilke fra bladhjørnerne. De er lyseblå med mørkeblå striber og ganske svagt uregelmæssige. Frugterne er hjerteformede kapsler med mange frø.

Rodnettet er groft forgrenet med mange, fine siderødder.

Højde x bredde og årlig tilvækst: 0,20 x 0,40 m (20 x 40 cm/år).

Voksested

Indikatorværdier Storkronet ærenpris L = 6 T = x K = 3 F = 5 R = 7 N = 7

Arten hører sandsynligvis hjemme i Mellemøsten, men den er nu spredt over et stort område i Europa og Asien, ligesom den også er naturaliseret i Nordamerika og Østasien. Den foretrækker lysåbne til let skyggede voksesteder med høj luftfugtighed, let fugtig jord og et godt næringsindhold. Derfor finder men den som ukrudtsplante i landbrug og gartneri, men også i plantesamfund på græssede enge og overdrev.

Ved Dueodde findes den sammen med bl.a. alm. brunelle, hundegræs, alm. hvene, alm. kvik, spergel, alm. syre, bittersød natskygge, burresnerre, engnellikerod, engrapgræs, engrottehale, fåresvingel, glat vejbred, grå star, hvidkløver, hyrdetaske, korsknap, lugtløs kamille, lysesiv og markfrytle[1].




Note

Kilder

  • Signe Frederiksen et al., Dansk flora, 2. udgave, Gyldendal 2012. ISBN 8702112191.

Eksterne henvisninger

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia-forfattere og redaktører
original
visit source
partner site
wikipedia DA

Storkronet ærenpris: Brief Summary ( Danish )

provided by wikipedia DA

Storkronet ærenpris (Veronica persica) er en énårig urt med 15-30 cm lange, nedliggende til opstigende stængler, sådan at en enkelt plante kan danne en lille, tæt måtte. Den vokser almindeligt på f.eks. næringsrig agerjord i Danmark.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia-forfattere og redaktører
original
visit source
partner site
wikipedia DA

Persischer Ehrenpreis ( German )

provided by wikipedia DE
Wissenschaftlicher Name Veronica persica Poir.

Der Persische Ehrenpreis (Veronica persica) ist eine Pflanzenart in der Familie der Wegerichgewächse (Plantaginaceae). Sie ist eine der in vom Menschen geprägten Landschaften häufigsten Arten der Gattung Ehrenpreis (Veronica).

Beschreibung

 src=
Illustration aus Sturm
 src=
Laubblätter und Blüten
 src=
Die Frucht ist zusammengedrückt, behaart und oben stumpfwinkelig ausgerandet. Bei beiden Hälften sind asymmetrisch.
 src=
Samen

Vegetative Merkmale

Beim Persischen Ehrenpreis handelt es sich um eine einjährige oder einjährig überwinternde krautige Pflanze. Es handelt sich um eine relativ kräftige Pflanze, die auf dem Boden niederliegend bis aufsteigend wächst, jedoch an ihrem Stängel nicht wurzelt. Die Stängel erreichen Längen von 10 bis 40 Zentimetern.

Im unteren Bereich des Stängels sind die Laubblätter gegenständig, im oberen Bereich wechselständig angeordnet. Die einfachen Blattspreiten sind grob gekerbt, mit einem herzförmigen Grund, und sind stark netznervig.

Generative Merkmale

Die Blüten des Persischen Ehrenpreises stehen einzeln in den Blattachseln. Die Tragblätter unterscheiden sich von den unteren Stängelblättern nur darin, dass sie kleiner sind. Die Blütenstiele sind relativ lang.

Die zwittrigen Blüten besitzen einen Durchmesser von 8 bis 10 Millimetern und sind schwach zygomorph mit doppelter Blütenhülle. Der Kelchzipfel ist ei-lanzettlich. Die Krone ist himmelblau mit gelbweißem Schlund und 8 bis 12 Millimeter breit.

Auch die meist reichlich vorhandenen, mehrsamigen Kapselfrüchte stehen lang gestielt vom Stängel ab, überragen ihre Tragblätter weit und sind dadurch meist recht auffällig.

Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 28.[1]

Ökologie

Der Persische Ehrenpreis ist ein Therophyt.[2] Vegetative Vermehrung erfolgt durch bis 40 Zentimeter lange Ausläufer.[3] Er wurzelt bis zu 20 Zentimeter tief.[1]

Die Blütezeit reicht von Februar bis Oktober,[4] der Persischen Ehrenpreis kann aber bei passenden Temperaturen auch mitten im Winter blühen.[5] Die Blüten sind vorweiblich. Sie blühen zuweilen auch in den Wintermonaten und werden von Insekten bestäubt. Auch Selbstbestäubung findet statt.[5]

Die Fruchtstiele wenden sich vom Licht ab (sie sind negativ phototrop)[3] und wachsen vor der Fruchtreife stark in die Länge. Damit schieben sie die Kapselfrüchte in die Ritzen des Substrates hinein.[5]

Die Samen haben ein kleines Elaiosom und werden durch die Schwarze Wegameise (Lasius niger) ausgebreitet, daneben erfolgt Menschenausbreitung z. B. über Gartenerde.[4] Fruchtreife ist von August/September bis Oktober.[4]

Vorkommen

Ursprünglich stammt der Persische Ehrenpreis aus dem Kaukasusraum. Er wurde in Europa zunächst nur in Botanischen Gärten gehalten. Im 19. Jahrhundert (wahrscheinlich 1805) ist er dann, angeblich aus dem Botanischen Garten Karlsruhe, verwildert und hat sich über ganz Mitteleuropa ausgebreitet.

Er wächst an allen ihm zusagenden Standorten in von Menschen geprägten Landschaften. Der Persische Ehrenpreis besiedelt häufig Unkrautfluren, vor allem gehackter Äcker, in Weinbergen und Gärten, auch in Getreidefeldern und an Wegen. Er gedeiht am besten auf offenen, nährstoffreichen Böden, oft an etwas wärmeren Standorten und ist ein Lehmzeiger.

Nach Ellenberg ist er ein Frischezeiger, ein Schwachsäure- bis Schwachbasezeiger, wächst an stickstoffreichen Standorten[2] und ist eine Ordnungscharakterart Nährstoffreicher Acker- und Garten-Beikrautfluren (Polygono-Chenopodietalia).[6][5]

Taxonomie und botanische Geschichte

Die Erstbeschreibung erfolgte 1805 unter dem Namen Veronica tournefortii durch Karl Christian Gmelin in seiner Flora Badensis-Alsatica, Band 1, Seite 39 erstbeschrieben. Der von ihm gewählte Name Veronica tournefortii nom. illeg. war aber illegitim, da der Name schon von Villars 1779 für eine andere Sippe verwendet worden war. Jean Louis Marie Poiret gab dieser Art 1808 den gültigen Namen Veronica persica. Gmelin schreibt über diese Art: "prope Carlsruhe in agris am Holzhof ante aliquot annos ex horto botanico emigrata et nunc quasi spontanea" (übersetzt: "nahe Karlsruhe auf Äckern am Holzhof ist er vor einigen Jahren aus dem Botanischen Garten ausgewandert und kommt jetzt quasi wild vor"). Die Ausbreitung erfolgte offensichtlich sehr rasch. Denn schon in der "Flora Friburgensis" von Spenner (1826, Seite 357) wird die Art als "frequens" (häufig) bezeichnet und Freiburg und Karlsruhe sind immerhin etwa 115 Kilometer in der Luftlinie voneinander entfernt.[7] Das Artepitheton persica bedeutet aus Persien.

Weitere Synonyme für Veronica persica Poir. sind: Veronica buxbaumii Ten. nom. illeg., Veronica byzantina (Sibth. & Sm.) Degen, Veronica persica subsp. corrensiana (E. Lehm.) Stroh, Veronica tournefortii subsp. corrensiana Lehm., Pocilla persica (Poir.) Fourr.

Literatur

  • Henning Haeupler, Thomas Muer: Bildatlas der Farn- und Blütenpflanzen Deutschlands. Hrsg.: Bundesamt für Naturschutz (= Die Farn- und Blütenpflanzen Deutschlands. Band 2). Eugen Ulmer, Stuttgart (Hohenheim) 2000, ISBN 3-8001-3364-4.
  • Wolfgang Adler, Karl Oswald, Raimund Fischer: Exkursionsflora von Österreich. Hrsg.: Manfred A. Fischer. Eugen Ulmer, Stuttgart/Wien 1994, ISBN 3-8001-3461-6.
  • Christian Heitz: Schul- und Exkursionsflora für die Schweiz. Mit Berücksichtigung der Grenzgebiete. Bestimmungsbuch für die wildwachsenden Gefässpflanzen. Begründet von August Binz. 18. vollständig überarbeitete und erweiterte Auflage. Schwabe & Co., Basel 1986, ISBN 3-7965-0832-4.
  • Erich Oberdorfer: Pflanzensoziologische Exkursionsflora. Unter Mitarbeit von Theo Müller. 6., überarbeitete und ergänzte Auflage. Eugen Ulmer, Stuttgart (Hohenheim) 1990, ISBN 3-8001-3454-3.
  • Konrad von Weihe (Hrsg.): Illustrierte Flora. Deutschland und angrenzende Gebiete. Gefäßkryptogamen und Blütenpflanzen. Begründet von August Garcke. 23. Auflage. Paul Parey, Berlin/Hamburg 1972, ISBN 3-489-68034-0.

Einzelnachweise

  1. a b Erich Oberdorfer: Pflanzensoziologische Exkursionsflora für Deutschland und angrenzende Gebiete. Unter Mitarbeit von Angelika Schwabe und Theo Müller. 8., stark überarbeitete und ergänzte Auflage. Eugen Ulmer, Stuttgart (Hohenheim) 2001, ISBN 3-8001-3131-5, S. 841.
  2. a b Heinz Ellenberg: Vegetation Mitteleuropas mit den Alpen in ökologischer, dynamischer und historischer Sicht (= UTB für Wissenschaft. Große Reihe. Band 8104). 5., stark veränderte und verbesserte Auflage. Eugen Ulmer, Stuttgart (Hohenheim) 1996, ISBN 3-8252-8104-3, S. 1064.
  3. a b Ruprecht Düll, Herfried Kutzelnigg: Taschenlexikon der Pflanzen Deutschlands. Ein botanisch-ökologischer Exkursionsbegleiter zu den wichtigsten Arten. 6., völlig neu bearbeitete Auflage. Quelle & Meyer, Wiebelsheim 2005, ISBN 3-494-01397-7, S. 505.
  4. a b c Ruprecht Düll, Herfried Kutzelnigg: Taschenlexikon der Pflanzen Deutschlands und angrenzender Länder. Die häufigsten mitteleuropäischen Arten im Porträt. 7., korrigierte und erweiterte Auflage. Quelle & Meyer, Wiebelsheim 2011, ISBN 978-3-494-01424-1, S. 830–831.
  5. a b c d Siegmund Seybold (Hrsg.): Schmeil-Fitschen. Die Flora von Deutschland interaktiv. Sehen – Bestimmen – Wissen. Der Schlüssel zur Pflanzenwelt. CD-ROM, Version 2.0. Quelle & Meyer, Wiebelsheim 2004, ISBN 3-494-01368-3.
  6. Heinz Ellenberg: Vegetation Mitteleuropas mit den Alpen in ökologischer, dynamischer und historischer Sicht (= UTB für Wissenschaft. Große Reihe. Band 8104). 5., stark veränderte und verbesserte Auflage. Eugen Ulmer, Stuttgart (Hohenheim) 1996, ISBN 3-8252-8104-3, S. 1009.
  7. Oskar Sebald, Siegmund Seybold, Georg Philippi, Arno Wörz (Hrsg.): Die Farn- und Blütenpflanzen Baden-Württembergs. Band 5: Spezieller Teil (Spermatophyta, Unterklasse Asteridae): Buddlejaceae bis Caprifoliaceae. Eugen Ulmer, Stuttgart (Hohenheim) 1996, ISBN 3-8001-3342-3, S. 315.

Weblinks

 src= Commons: Persischer Ehrenpreis (Veronica persica) – Album mit Bildern, Videos und Audiodateien
 title=
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia Autoren und Herausgeber
original
visit source
partner site
wikipedia DE

Persischer Ehrenpreis: Brief Summary ( German )

provided by wikipedia DE

Der Persische Ehrenpreis (Veronica persica) ist eine Pflanzenart in der Familie der Wegerichgewächse (Plantaginaceae). Sie ist eine der in vom Menschen geprägten Landschaften häufigsten Arten der Gattung Ehrenpreis (Veronica).

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia Autoren und Herausgeber
original
visit source
partner site
wikipedia DE

Hatun ch'iwa ( Quechua )

provided by wikipedia emerging languages

Hatun ch'iwa,[1] Pampa mikhurana icha Puma mikhurana[2] (Veronica persica) nisqaqa huk quram, ch'iwa rikch'anaman kapuq. Asyamantam hamun.

Pukyukuna

  1. Jeffery W. Bentley, Silvio Nina & Salomón Pérez (2001): Ethnobotany of Weeds in Cochabamba. (en) (es). p. 56. Jatun Ch’iwa.
  2. Christine Franquemont, Timothy Plowman, Edward Franquemont, Steven R. King, Christine Niezgoda, Wade Davis, Calvin R. Sperling (1990): The Ethnobotany of Chinchero, an Andean Community in Southern Peru. Fieldiana Botany, New Series No. 24, 1-126. p. 99.

Hawa t'inkikuna

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors

Hatun ch'iwa: Brief Summary ( Quechua )

provided by wikipedia emerging languages

Hatun ch'iwa, Pampa mikhurana icha Puma mikhurana (Veronica persica) nisqaqa huk quram, ch'iwa rikch'anaman kapuq. Asyamantam hamun.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors

Veronica persica

provided by wikipedia EN

Veronica persica (common names: birdeye speedwell,[1] common field-speedwell,[2] Persian speedwell, large field speedwell, bird's-eye, or winter speedwell) is a flowering plant in the family Plantaginaceae. It is native to Eurasia and is widespread as an introduced species in the British Isles (where it was first recorded in 1825[3]), North America, eastern Asia, including Japan and China, and Australia.

Description

"
Unripe fruit of V. persica

Veronica persica is an annual or winter annual herb that reproduces from seed.

Its cotyledons are triangular with truncated bases. The short-stalked leaves are broadly ovate with coarsely serrated margins, and measure one to two centimetres (0.4 to 0.8 in) long. The leaves are paired on the lower stem and are alternately arranged on the upper parts. The plant has weak stems that form a dense, prostrate groundcover. The tips of stems often grow upright.

The flowers are roughly one centimetre (0.4 in) wide[4] and are sky-blue with dark stripes and white centers. They are zygomorphic, having only one vertical plane of symmetry. They are solitary on long, slender, hairy stalks in the leaf axils.

The seeds are transversely rugose and measure between one and two millimetres (0.04 and 0.08 in) long. There are five to 10 seeds per locule in the fruit.[5]

Veronica persica can be distinguished from similar species by its heart-shaped fruit with two widely-separated lobes.[3][4][5]

Horticultural uses

Although many species in the genus are used in gardens (such as V. exalta, V. incana, V. gentianoides, V. longifolia, V. perfoliata, and V. spicata),[6] this species is generally seen as a weed[7] and has no known horticultural uses.

Herbal medicine

Afghani herbalist, Mahomet Allum, used the plant to treat patients with heart trouble, in Adelaide, Australia, in the mid-20th century.[8]

References

  1. ^ "Veronica persica". Natural Resources Conservation Service PLANTS Database. USDA. Retrieved 29 July 2015.
  2. ^ "BSBI List 2007". Botanical Society of Britain and Ireland. Archived from the original (xls) on 2015-01-25. Retrieved 2014-10-17.
  3. ^ a b Blamey, M., et al. 2003. Wild flowers of Britain and Ireland: The Complete Guide to the British and Irish Flora. A & C Black, London.
  4. ^ a b Rhoads, A. F. and T. A. Block. Plants of Pennsylvania: An Illustrated Manual, 2nd ed. University of Pennsylvania Press, Philadelphia. 2007.
  5. ^ a b Gleason, H. A. and A. Cronquist. Manual of Vascular Plants of Northeastern United States and Adjacent Canada, 2nd ed. New York Botanical Gardens, New York, New York. 1991.
  6. ^ Thomas, G. S. Perennial Garden Plants or the Modern Florilegium, 2nd ed. J. M. Dent and Sons, London. 1992.
  7. ^ Veronica persica. USDA Plants Database.
  8. ^ Affifudin, Amirul Husni (Sep 2018). "Historical Archaeology Report: Mahomet Allum Khan". ResearchGate. p. 24. doi:10.13140/RG.2.2.23125.27365. Retrieved 27 November 2019.
"
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors
original
visit source
partner site
wikipedia EN

Veronica persica: Brief Summary

provided by wikipedia EN

Veronica persica (common names: birdeye speedwell, common field-speedwell, Persian speedwell, large field speedwell, bird's-eye, or winter speedwell) is a flowering plant in the family Plantaginaceae. It is native to Eurasia and is widespread as an introduced species in the British Isles (where it was first recorded in 1825), North America, eastern Asia, including Japan and China, and Australia.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors
original
visit source
partner site
wikipedia EN

Veronica persica ( Spanish; Castilian )

provided by wikipedia ES

Veronica persica es una especie fanerógama de planta nativa de Eurasia, pero también muy extendida en los Estados Unidos, y el este de Asia (incluyendo Japón).

Descripción general

La semilla deja aparecer cotiledones triangulares , con base truncada. Hojas de pedúnculo corto, ampliamente aovadas, con márgenes serrados. V. persica tiene tallos débiles que forman una densa cubierta, postrada en tierra. Los brotes de tallos son a menudo ascendente, y las hojas más bajas son apareadas, y alternadas en la parte superior del tallo. Las hojas de peciolo corto son más grandes que aquellas más amplias y toscamente dentadas.

Las flores son de color azul cielo oscuro con rayas oscuras y un centro blanco, y son zigomórficas (sólo tienen un plano de simetría, que es vertical). Son solitarios en brotes pilosos y delgados, en las axilas de las hojas.

"
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autores y editores de Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia ES

Veronica persica: Brief Summary ( Spanish; Castilian )

provided by wikipedia ES

Veronica persica es una especie fanerógama de planta nativa de Eurasia, pero también muy extendida en los Estados Unidos, y el este de Asia (incluyendo Japón).

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autores y editores de Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia ES

Pärsia mailane ( Estonian )

provided by wikipedia ET

Pärsia mailane (Veronica persica) on rohttaimeliik mailase perekonnast ja teeleheliste sugukonnast.

Välislingid

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Vikipeedia autorid ja toimetajad
original
visit source
partner site
wikipedia ET

Pärsia mailane: Brief Summary ( Estonian )

provided by wikipedia ET

Pärsia mailane (Veronica persica) on rohttaimeliik mailase perekonnast ja teeleheliste sugukonnast.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Vikipeedia autorid ja toimetajad
original
visit source
partner site
wikipedia ET

Persiantädyke ( Finnish )

provided by wikipedia FI

Persiantädyke (Veronica persica) on yksivuotinen matalakasvuinen tädykelaji, jota esiintyy alkuperäisenä Lounais-Aasiassa. Sen varsi on karvainen, rento tai koheneva ja kasvaa viidestä 30:een senttimetriä pitkäksi. Lyhytruotisten lehtien lapa on leveänpuikea ja isohampainen. Perälliset kukat kasvavat yksittäin lehtihangoissa. Verhiön liuskat ovat suikeita, suippoja, karvaisia, tyvestä ei juuri toisiaan peittäviä. Kukan sininen teriö on kahdeksasta kahteentoista millimetriä leveä. Kota on litteä, verkkosuoninen, nystykarvainen ja sen etupuolen lovi hyvin leveä.

Lähteet

  • Hämet-Ahti, Leena, Suominen, Juha, Ulvinen, Tauno & Uotila, Pertti (toim.) 1998: Retkeilykasvio, 4. uudistettu painos, 656 s. Luonnontieteellisen keskusmuseon kasvimuseo. Helsinki.

Aiheesta muualla

Tämä kasveihin liittyvä artikkeli on tynkä. Voit auttaa Wikipediaa laajentamalla artikkelia.
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedian tekijät ja toimittajat
original
visit source
partner site
wikipedia FI

Persiantädyke: Brief Summary ( Finnish )

provided by wikipedia FI

Persiantädyke (Veronica persica) on yksivuotinen matalakasvuinen tädykelaji, jota esiintyy alkuperäisenä Lounais-Aasiassa. Sen varsi on karvainen, rento tai koheneva ja kasvaa viidestä 30:een senttimetriä pitkäksi. Lyhytruotisten lehtien lapa on leveänpuikea ja isohampainen. Perälliset kukat kasvavat yksittäin lehtihangoissa. Verhiön liuskat ovat suikeita, suippoja, karvaisia, tyvestä ei juuri toisiaan peittäviä. Kukan sininen teriö on kahdeksasta kahteentoista millimetriä leveä. Kota on litteä, verkkosuoninen, nystykarvainen ja sen etupuolen lovi hyvin leveä.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedian tekijät ja toimittajat
original
visit source
partner site
wikipedia FI

Veronica persica ( French )

provided by wikipedia FR

La Véronique de Perse[1], ou Véronique commune (Veronica persica Poir.) est peut-être la plus répandue de toutes les véroniques (genre Veronica). C'est une plante annuelle adventice à petites fleurs bleues poussant abondamment dans les jardins.

Elle porte également comme nom vernaculaire : boyau-de-chat, plante-à-thé[2], etc[3].

Taxonomie

La classification classique place les véroniques dans l'ordre des Scrophulariales et dans la famille des Scrophulariacées ; la classification APG II les situe dans l'ordre des Lamiales et dans la famille des Plantaginacées.

Certains ouvrages donnent Poiret comme nom vernaculaire synonyme à Véronique de Perse, ce qui peut être considéré comme erroné. Poiret (Jean Louis Marie Poiret) est le descripteur de la plante et non un nom de la plante.

Synonymes

  • Veronica byzantina Mazziari
  • Veronica hospita Mert. & W.D.J. Koch
  • Veronica diffusa Raf.
  • Veronica byzantina (Sm.) Britton, Sterns & Poggenb.
  • Veronica buxbaumii var. kochiana Godr.
  • Veronica buxbaumii Ten.
  • Veronica areolata Colenso
  • Cochlidiosperma buxbaumii Opiz
  • Pocilla persica (Poir.) Fourr.
  • Cardia filiformis Dulac

Écologie et habitat

Plante annuelle originaire du Sud-Ouest de l'Asie, naturalisée dans toute l'Europe (à l'exception des régions boréales) au moins depuis le XIXe siècle, pouvant devenir envahissante lorsqu'elle est introduite. Indifférente à la nature du sol, pourvu qu'il soit ou ait été cultivé, elle pousse surtout dans les jardins et les diverses cultures, où elle forme parfois des colonies assez importantes. C'est typiquement une annuelle commensale des cultures basophiles[4].

Floraison surtout printanière (dès le mois de février), plus rarement en été et en automne.

Type biologique : thérophyte estivale[4].

Veronica chamaedrys et Veronica hederifolia ont le même type d'écologie et d'habitat.

Description

"
Diagramme floral de Veronica persica.

Morphologie générale et végétative

Plante herbacée de 10–40 cm, généralement rampante, à tige couchée-diffuse ou ascendante, non radicante, velue pubescente et assez grêle, plus ou moins ramifiée, souvent rougeâtre. Feuilles simples à forme orbiculaire (ovale, obovale, voire elliptique)[5], assez larges et dentées (5 à 7 sur les premières feuilles, passant à 9 sur les suivantes), à poils épars, à nervation pennée réticulée. Les feuilles inférieures sont à court pétiole, opposées, les supérieures alternes subsessiles[6].

Le système racinaire se compose d'une masse de fines racines fibreuses.

Morphologie florale

Fleurs hermaphrodites espacées de 8 à 15 mm, solitaires à l'aisselle des feuilles (parfois en grappe pauciflore), à l'extrémité de pédoncules axillaires filiformes, ces pédicelles étant un à trois plus longs que les feuilles, à la fin arqués-réfléchis. Calice à quatre sépales ovales ou lancéolés. Corolle gamopétale à quatre pétales bleu clair striés, dépassant le calice à 4 lobes divariqués deux à deux, lancéolés, à peine ciliés. Le pétale inférieur est plus étroit et plus pâle que les autres (souvent blanchâtre), le pétale supérieur, au contraire, est légèrement plus large. Deux étamines. Ovaire à deux carpelles. Style de 1,5 à 3 mm, filiforme persistant sur le fruit, rose, aussi long ou plus long que les étamines. Pollinisation : entomogame ou autogame[6].

Fruit et graines

Le fruit est une capsule nervée-réticulée, aplatie et pubescente, plus ou moins réniforme, large de 6–7 mm sur 4-5 de haut, largement émarginée, à lobes comprimés et très divergents. Chaque lobe contient quatre à huit graines de couleur jaune, petites et rugueuses, aplaties et pubescentes, plus ou moins réniformes, dispersées par hydrochorie[6].

  • "

    Fleurs

  • "

    Graines

  • "

    Fruit immature

Notes et références

  1. À cause de son origine probable du sud-ouest de l'Asie.
  2. En rappel de la Véronique officinale qui était utilisée pour remplacer le thé
  3. Veronica persica. Identification et Description
  4. a et b VERONICA PERSICA : véronique de perse
  5. Informations relatives à : Veronica persica Poir.
  6. a b et c Veronica persica Poir.

Sources

Annexes

Article connexe

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Auteurs et éditeurs de Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia FR

Veronica persica: Brief Summary ( French )

provided by wikipedia FR

La Véronique de Perse, ou Véronique commune (Veronica persica Poir.) est peut-être la plus répandue de toutes les véroniques (genre Veronica). C'est une plante annuelle adventice à petites fleurs bleues poussant abondamment dans les jardins.

Elle porte également comme nom vernaculaire : boyau-de-chat, plante-à-thé, etc.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Auteurs et éditeurs de Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia FR

Lus cré garraí ( Irish )

provided by wikipedia GA

Is planda é an lus cré garraí.

"
Is síol é an t-alt seo. Cuir leis, chun cuidiú leis an Vicipéid.
Má tá alt níos forbartha le fáil i dteanga eile, is féidir leat aistriúchán Gaeilge a dhéanamh.


license
cc-by-sa-3.0
copyright
Údair agus eagarthóirí Vicipéid
original
visit source
partner site
wikipedia GA

Zahrodny rozraz ( Q13248 )

provided by wikipedia HSB

Zahrodny rozraz (Veronica persica) je rostlina ze swójby putnikowych rostlinow (Plantaginaceae). Dalše serbske mjeno je persiski rozraz.

W někotrych žórłach je swójbje trudownikowych rostlinow (Scrophulariaceae) přirjadowany.

Wopis

Stejnišćo

Rozšěrjenje

Wužiwanje

Nóžki

  1. Pawoł Völkel: Prawopisny słownik hornjoserbskeje rěče. Hornjoserbsko-němski słownik. Ludowe nakładnistwo Domowina, Budyšin 2005, ISBN 3-7420-1920-1, str. 435.
  2. W internetowym słowniku: Ehrenpreis

Žórła

  • Aichele, D., Golte-Bechtle, M.: Was blüht denn da: Wildwachsende Blütenpflanzen Mitteleuropas. Kosmos Naturführer (1997)
  • Brankačk, Jurij: Wobrazowy słownik hornjoserbskich rostlinskich mjenow na CD ROM. Rěčny centrum WITAJ, wudaće za serbske šule. Budyšin 2005.
  • Kubát, K. (Hlavní editor): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha (2002)
  • Lajnert, Jan: Rostlinske mjena. Serbske. Němske. Łaćanske. Rjadowane po přirodnym systemje. Volk und Wissen Volkseigener Verlag Berlin (1954)
  • Rězak, Filip: Němsko-serbski wšowědny słownik hornjołužiskeje rěče. Donnerhak, Budyšin (1920)
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors
original
visit source
partner site
wikipedia HSB

Zahrodny rozraz: Brief Summary ( Q13248 )

provided by wikipedia HSB

Zahrodny rozraz (Veronica persica) je rostlina ze swójby putnikowych rostlinow (Plantaginaceae). Dalše serbske mjeno je persiski rozraz.

W někotrych žórłach je swójbje trudownikowych rostlinow (Scrophulariaceae) přirjadowany.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors
original
visit source
partner site
wikipedia HSB

Veronica persica ( Italian )

provided by wikipedia IT

Veronica comune (nome scientifico Veronica persica Poir., 1808) è una pianta erbacea annua appartenente alla famiglia delle Plantaginaceae.[1]

Etimologia

Il nome generico (Veronica) deriva dal personaggio biblico Santa Veronica, la donna che ha dato a Gesù un panno per asciugare il suo volto mentre è sulla via del Calvario. Alcune macchie e segni sui petali della corolla di questo fiore sembrano assomigliare a quelli del sacro fazzoletto di Veronica. Per questo nome di pianta sono indicate altre etimologie come l'arabo "viru-niku", o altre derivate dal latino come "vera-icona" (immagine vera).[2][3] Il nome specifico (persica) è in riferimento alla Persia, oggi Iran, da cui provenivano i campioni su cui venne istituita la specie[4].

Il nome scientifico della specie è stato definito dal botanico ed esploratore francese Jean Louis Marie Poiret (San Quintino, 11 giugno 1755 – Parigi, 7 aprile 1834) nella pubblicazione "Encyclopedie Methodique. Botanique. Paris" (Encycl. 8: 542. 1808) del 1808[5].

Tra i nomi comuni questa pianta è anche chiamata "occhio della Madonna", dovuto ai piccoli fiorellini azzurri chiaro che produce numerosi.

Descrizione

"
Il portamento
"
Le foglie
"
Infiorescenza
"
I fiori
"
Racemi dell'infiorescenza: A) racemi terminali separati dalle foglie; B) racemi terminali non separati dalle foglie; C) racemi laterali

L'altezza di queste piante varia tra 5 e 50 cm. La forma biologica è terofita scaposa (T scap), ossia in generale sono piante erbacee che differiscono dalle altre forme biologiche poiché, essendo annuali, superano la stagione avversa sotto forma di seme e sono munite di asse fiorale eretto e spesso privo di foglie. In certi casi la forma biologica può essere anche emicriptofita scaposa (H scap), ossia piante erbacee, a ciclo biologico perenne, con gemme svernanti al livello del suolo e protette dalla lettiera o dalla neve e sono dotate di un asse fiorale eretto e spesso privo di foglie.[6][7][8][9][10][11]

Radici

Le radici sono secondarie (fascicolate) da rizoma.

Fusto

La parte aerea del fusto è prostrata-radicante e generalmente ramosa e densamente pubescente per peli pluricellulari (a volte si individuano due linee longitudinali distinte di peli). Ha steli deboli prostrati al suolo che formano spesso una copertura intensa nei prati incolti.

Foglie

Le foglie sono disposte in modo opposto (2 - 5 coppie) e sono brevemente picciolate. La forma della lamina varia da largamente ovale o ovato-lanceolata a subrotonda (suborbicolare); quelle superiori sono bruscamente più ridotte. I bordi sono più o meno profondamente crenato-seghettati (3 - 6 denti per lato), ma non revoluti. La superficie è uniformemente scarsamente pelosa (su entrambi i lati). Il colore delle foglie è verde-scuro; quando si seccano si anneriscono. Dimensione delle foglie: larghezza 9 – 18 mm; lunghezza 10 – 20 mm. Lunghezza del picciolo: 1 – 8 mm.

Infiorescenza

Le infiorescenze sono dei racemi terminali e lunghissimi (lassi) con 10 - 30 fiori al massimo. I racemi non sono chiaramente separati dalla parte fogliare (tipo B - vedi figura). Nell'infiorescenza sono presenti delle brattee simili alle foglie e più corte dei peduncoli. I fiori sono posizionati all'ascella di una brattea. Le brattee sono disposte in modo alterno (a volte sono opposte). Lunghezza dei peduncoli (alla fruttificazione): 15 – 22 mm.

Fiore

I fiori sono ermafroditi e tetraciclici (composti da 4 verticilli: calicecorollaandroceogineceo), pentameri (calice e corolla divisi in cinque parti).

  • Formula fiorale. Per la famiglia di queste piante viene indicata la seguente formula fiorale:
X o * K (4-5), [C (4) o (2+3), A 2+2 o 2], G (2), capsula.[7]
  • Calice: il calice campanulato, gamosepalo e più o meno attinomorfo, è diviso in 4 profonde lacinie con forme ovato-lanceolate. La superficie è scarsamente ricoperta da brevi peli semplici: alla base sono lunghi 0,1 - 0,5 mm e all'apice sono lunghi 0,05 - 0,2 mm. La superficie è inoltre percorsa da 3 nervature chiare e sporgenti.
  • Corolla: la corolla è gamopetala e debolmente zigomorfa con forme tubolari (il tubo è corto) e terminante in quattro larghi lobi da ovali a orbicolari e patenti (il lobo superiore è leggermente più grande - due lobi fusi insieme, quello inferiore è più stretto). La corolla è resupinata; i lobi sono appena embricati; la gola è scarsamente pelosa. Il colore della corolla è blu (con striature scure e biancastra verso il centro). Larghezza della corolla (diametro): 8 – 15 mm.
  • Androceo: gli stami sono due (gli altri tre sono abortiti) e sono leggermente più corti della corolla. I filamenti sono adnati alla corolla. Le antere hanno due teche più o meno separate, uguali con forme arrotondate.
  • Gineceo: il gineceo è bicarpellare (sincarpico - formato dall'unione di due carpelli connati). L'ovario (biloculare) è supero con forme ovoidi e compresso lateralmente. Gli ovuli per loculo sono da numerosi a pochi (1 - 2 per loculo), hanno un solo tegumento e sono tenuinucellati (con la nocella, stadio primordiale dell'ovulo, ridotta a poche cellule).[12] Lo stilo, filiforme con stigma capitato e ottuso, è breve e sporge dalla insenatura poco profonda della corolla. Il disco nettarifero è presente nella parte inferiore della corolla (sotto l'ovario). Lunghezza dello stilo: 2 – 3 mm circa.
  • Fioritura: da gennaio a dicembre (febbraio - ottobre a quote montane).

Frutti

Il frutto è del tipo a capsula divisa fino a metà in due lobi e bordi smarginati e facce con peli sia semplici che ghiandolari e nervature evidenti. La forma della capsula è obcordata, liscia, compressa e carenata. La deiscenza è loculicida. I semi, incavati a conchiglia con superficie rugosa e colorati di giallo-pallido, sono numerosi (20 - 30). Dimensione della capsula: 7 - 9 x 4 – 6 mm.

Riproduzione

  • Impollinazione: l'impollinazione avviene tramite insetti (impollinazione entomogama). I fiori sono bottinati dalle api se non ci sono altre fioriture importanti concomitanti, ma ne ricavano poco nettare e poco polline.
  • Riproduzione: la fecondazione avviene fondamentalmente tramite l'impollinazione dei fiori (vedi sopra).
  • Dispersione: i semi cadendo a terra (dopo essere stati trasportati per alcuni metri dal vento – disseminazione anemocora) sono successivamente dispersi soprattutto da insetti tipo formiche (disseminazione mirmecoria).

Distribuzione e habitat

"
Distribuzione della pianta
(Distribuzione regionale[13] – Distribuzione alpina[14])

.

Fitosociologia

Areale alpino

Dal punto di vista fitosociologico alpino la specie di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale:[14]

  • Formazione: delle comunità terofiche pioniere nitrofile
  • Classe: Stellarietea mediae

Areale italiano

Per l'areale completo italiano la specie di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale:[16]

  • Classe: Stellarietea mediae
  • Ordine: Solano nigri-Polygonetalia convolvuli (Sissingh in Westhoff, Dijk, Passchier & Sissingh 1946) O. Bolòs, 1962
  • Alleanza: Veronico agrestis-Euphorbion peplus Peplus Sissingh ex Passarge, 1964

Descrizione. L'alleanza Veronico agrestis-Euphorbion peplus è relativa alle comunità infestanti, terofitiche, su suoli molto fertili (limosi o argillosi), ricchi in sostanza organica, generalmente nelle colture orticole, vigneti e frutteti in generale. La distribuzione di questa cenosi è eurosiberiana. In Italia questa alleanza è presente in Veneto in due diverse serie di vegetazione (quella dell’alta Pianura Padana orientale e quella prealpina orientale collinare). Il livello di conservazione di queste cenosi è fortemente variabile e relativa all'adattamento ai continui disturbi e rimaneggiamenti dei suoli, per effetto delle operazioni agricole, del calpestìo, ecc. In caso di agricoltura non di tipo tradizionale (fertilizzazioni di sintesi, diffusione di erbicidi) tali comunità sono suscettibili di scomparsa.[17]

Specie presenti nell'associazione: Allium vineale, Calendula arvensis, Euphorbia peplus, Fumaria officinalis, Heliotropium europaeum, Geranium rotundifolium, Mercurialis annua, Muscari racemosus, Amaranthus retroflexus, Chenopodium album, Chenopodium hybridum, Echinochloa crus-galli, Euphorbia helioscopia, Solanum nigrum, Sonchus arvensis, Sonchus asper, Thlaspi arvense, Tripleurospermum inodorum, Sonchus oleraceus, Fallopia convolvulus, Anagallis arvensis, Veronica agrestis, Stellaria media, Capsella bursa-pastoris, Amaranthus powellii, Galinsoga parviflora, Lamium purpureum e Sinapis arvensis.

Altre alleanze per questa specie sono:[16]

  • Veronico-Urticion urentis Brullo in Brullo & Marcenò, 1985

Tassonomia

La famiglia di appartenenza (Plantaginaceae) è relativamente numerosa con un centinaio di generi. La classificazione tassonomica di questa specie è in via di definizione in quanto fino a poco tempo fa il suo genere apparteneva alla famiglia delle Scrophulariaceae (secondo la classificazione ormai classica di Cronquist), mentre ora con i nuovi sistemi di classificazione filogenetica (classificazione APG) è stata assegnata alla famiglia delle Plantaginaceae; anche i livelli superiori sono cambiati (vedi il box tassonomico iniziale). Questa pianta appartiene alla sottotribù Veroniciinae (tribù Veroniceae e sottofamiglia Digitalidoideae). Il genere Veronica è molto numeroso con oltre 250 specie a distribuzione cosmopolita.

Filogenesi

La specie V. persica appartiene alla sezione Pocilla Dumort.. Questo gruppo è caratterizzato da un ciclo biologico annuo, dalle infiorescenze formate da racemi terminali con brattee ben distinte dalle foglie oppure i fiori sono isolati all'ascella di foglie normali (quindi le brattee non si distinguono dalle foglie), dal calice a 4 lobi e dai semi piani o incavati.[9]

Inoltre la specie di questa voce fa parte del Gruppo di V. agrestis insieme (relativamente all'areale italiano) alla specie Veronica polita Fries, Veronica agrestis L. e Veronica opaca Fries. I caratteri principali di questo gruppo sono:[9]

  • il portamento delle piante è annuale;
  • i fusti sono prostrati o ascendenti e generalmente ramosi;
  • le brattee dell'infiorescenza sono simili alle foglie e delle stesse dimensioni;
  • l'infiorescenza ha 10 - 30 fiori con peduncoli alla fruttificazione ripiegati verso il basso;
  • la forma dei semi è incavata a conchiglia con superficie rugosa e colorati di giallo-pallido;
  • la dimensione dei semi è: 1,0 - 1,5 x 1,5 - 2,2 mm.

Il numero cromosomico di V. persica è: 2n = 28.[18] Questa pianta è un allopoliploide derivato dalla specie Veronica polita Fries con numero cromosomico 2n = 14 (probabile incrocio tra V. polita e V. ceratocarpa C.A.Mey..[9] Un'origine allopoliploide (da V. polita e V. ceratocarpa) è suggerita anche dai caratteri dei flavonoidi e degli iridoidi di V. persica.[19] Inoltre la grande diffusione che nei tempi passati ha avuto la pianta di questa voce è dovuta alla combinazioni dei caratteri di entrambi i "genitori": la V. polita è leggermente xerofita e la V. ceratocarpa è più mesofita. La mescolanza di questi caratteri ha fatto diventare V. persica un'erba di grande successo in una vasta gamma di ambienti ecologici e quindi si è diffusa rapidamente in quasi tutto il mondo dall'inizio del XIX secolo.[20]

Sottospecie

Per questa specie sono riconosciute valide le seguenti varietà:[1]

  • Veronica persica var. aschersoniana (Lehm.) B. Boivin, 1952
  • Veronica persica var. corrensiana (Lehm.) B. Boivin, 1952

Sinonimi

L'entità di questa voce ha avuto nel tempo diverse nomenclature. L'elenco seguente indica alcuni tra i sinonimi più frequenti:[1]

  • Cardia filiformis Dulac
  • Pocilla persica (Poir.) Fourr.
  • Veronica buxbaumii Ten.
  • Veronica byzantina BSP.
  • Veronica diffusa Raf.
  • Veronica meskhetica Kem.-Nath.
  • Veronica precox Raf.
  • Veronica tournefortii C.C.Gmel.

Altre notizie

La veronica persica in altre lingue è chiamata nei seguenti modi:

  • (DE) Persischer Ehrenpreis
  • (FR) Véronique de Perse
  • (EN) Common Field-speedwell

Note

  1. ^ a b c The Plant List, su theplantlist.org. URL consultato il 12 gennaio 2019.
  2. ^ David Gledhill 2008, pag. 400.
  3. ^ Botanical names, su calflora.net. URL consultato il 27 aprile 2017.
  4. ^ Jean-Baptiste Lamarck e Jean-Louis-Marie Poiret, Encyclopédie méthodique. Botanique., t.8 (1808), Panckoucke;Plomteux,, 1809. URL consultato il 16 marzo 2020.
  5. ^ The International Plant Names Index, su ipni.org. URL consultato il 12 gennaio 2019.
  6. ^ Kadereit 2004, pag. 398.
  7. ^ a b Judd et al 2007, pag. 493.
  8. ^ Strasburger 2007, pag. 852.
  9. ^ a b c d e Pignatti 1982, Vol. 2 - pag. 565.
  10. ^ Motta 1960, Vol. 3 - pag. 922.
  11. ^ eFloras - Flora of China, su efloras.org. URL consultato il 12 gennaio 2019.
  12. ^ Musmarra 1996.
  13. ^ Conti et al. 2005, pag. 182.
  14. ^ a b c d Aeschimann et al. 2004, Vol. 2 - pag. 232.
  15. ^ EURO MED - PlantBase, su ww2.bgbm.org. URL consultato il 13 gennaio 2019.
  16. ^ a b Prodromo della vegetazione italiana, su prodromo-vegetazione-italia.org, p. Plantago argentea. URL consultato il 12 gennaio 2019.
  17. ^ Prodromo della vegetazione italiana, su prodromo-vegetazione-italia.org, p. 39A.3.2 ALL. VERONICO AGRESTIS-EUPHORBION PEPLUS SISSINGH EX PASSARGE 1964. URL consultato il 12 gennaio 2019.
  18. ^ Tropicos Database, su tropicos.org. URL consultato il 12 gennaio 2019.
  19. ^ Taskova et al. 2004, pag. 678.
  20. ^ Fischer 1987.

Bibliografia

"
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autori e redattori di Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia IT

Veronica persica: Brief Summary ( Italian )

provided by wikipedia IT

Veronica comune (nome scientifico Veronica persica Poir., 1808) è una pianta erbacea annua appartenente alla famiglia delle Plantaginaceae.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autori e redattori di Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia IT

Grote ereprijs ( Dutch; Flemish )

provided by wikipedia NL

De grote ereprijs (Veronica persica) is een eenjarige plant die behoort tot de weegbreefamilie (Plantaginaceae). De plant komt van nature voor in de Kaukasus en heeft zich van daaruit verder verspreid in Eurazië en naar Noord-Amerika.

De plant wordt 15-30 cm hoog en heeft een behaarde stengel. De vegetatieve stengels zijn kruipend en kunnen aan de basis op de knopen wortelen. De bloemstengels staan rechtop. De 0,7-2,1 cm x 0,5-1,4 cm grote, behaarde bladeren zijn eirond en diep getand.

De grote ereprijs bloeit van april tot de herfst met 0,8-1 cm grote, alleenstaande, langgesteelde, hemelsblauwe bloemen met donkere strepen en een geelwit centrum. De kelkbladen zijn 0,5-0,7 cm lang. De schutbladen zijn niet van de gewone bladeren te onderscheiden. Wel zijn ze iets kleiner.

De 0,4-0,6 x 0,8-1 cm grote vrucht is een omgekeerd-hartvormige doosvrucht met sterk zijwaarts uitgegroeide vruchtlobben. De vrucht staat op een lange steel.

De plant komt voor op vochtige, zeer voedselrijke grond in akkerland, in groentetuinen en op mesthopen.

Bloemdiagram


Afbeeldingen

Namen in andere talen

  • Duits: Persischer Ehrenpreis
  • Engels: Common Field-speedwell, Persian speedwell, Large Field Speedwell, Bird's-eye
  • Frans: Véronique de Perse, Véronique commune
  • Pools: Przetacznik perski


 src=
Zaden

Externe link

Wikimedia Commons Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Veronica persica op Wikimedia Commons.
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia-auteurs en -editors
original
visit source
partner site
wikipedia NL

Grote ereprijs: Brief Summary ( Dutch; Flemish )

provided by wikipedia NL

De grote ereprijs (Veronica persica) is een eenjarige plant die behoort tot de weegbreefamilie (Plantaginaceae). De plant komt van nature voor in de Kaukasus en heeft zich van daaruit verder verspreid in Eurazië en naar Noord-Amerika.

De plant wordt 15-30 cm hoog en heeft een behaarde stengel. De vegetatieve stengels zijn kruipend en kunnen aan de basis op de knopen wortelen. De bloemstengels staan rechtop. De 0,7-2,1 cm x 0,5-1,4 cm grote, behaarde bladeren zijn eirond en diep getand.

De grote ereprijs bloeit van april tot de herfst met 0,8-1 cm grote, alleenstaande, langgesteelde, hemelsblauwe bloemen met donkere strepen en een geelwit centrum. De kelkbladen zijn 0,5-0,7 cm lang. De schutbladen zijn niet van de gewone bladeren te onderscheiden. Wel zijn ze iets kleiner.

De 0,4-0,6 x 0,8-1 cm grote vrucht is een omgekeerd-hartvormige doosvrucht met sterk zijwaarts uitgegroeide vruchtlobben. De vrucht staat op een lange steel.

De plant komt voor op vochtige, zeer voedselrijke grond in akkerland, in groentetuinen en op mesthopen.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia-auteurs en -editors
original
visit source
partner site
wikipedia NL

Przetacznik perski ( Polish )

provided by wikipedia POL
Veronica persica 2005.05.27 10.53.54.jpg

Przetacznik perski (Veronica persica Poir.) – gatunek roślin z rodziny babkowatych (Plantaginaceae), w systemach XX-wiecznych klasyfikowany zwykle do trędownikowatych (Scrophulariaceae). Pochodzi z obszarów Kaukazu. W Polsce pojawił się w I połowie XIX w. na Nizinie Nadwiślańskiej i szybko rozprzestrzenił. Obecnie jest pospolity na terenie całego kraju. Status gatunku we florze Polski: kenofit[3].

Morfologia

Łodyga
Okazała, rozesłana lub podnosząca się, nie zakorzeniająca się. Zwykle z jednego korzenia wyrastają liczne i rozgałęziające się łodygi o długości 10-40 cm. Występują na nich dwa rzędy odstających, kędzierzawych włosów. Łodygi leżące na ziemi ukorzeniają się.
Liście
Trójkątne lub jajowate, krótkoogonkowe, karbowano-piłkowane, o zaokrąglonych nasadach. Liście są stosunkowo nieliczne i owłosione.
 src=
Morfologia
Kwiaty
Wyrastają pojedynczo w kątach liści, na szypułkach przeważnie znacznie dłuższych od przysadki. Po przekwitnięciu szypułki odginają się. Przysadki są bardzo podobne do liści i nie zmniejszają się w wyraźny sposób ku wierzchołkowi pędu. Kielich wolny, złożony z 4 podługowatych lub jajowatych i ostro zakończonych działek. Korona 4-płatkowa, kółkowa z bardzo krótką rurką, w gardzieli jest żółtawobiała. Kwiaty są jaskrawoniebieskie. Dolna łatka jaśniejsza, często biała, korona o średnicy 8-12 mm. Kwitnie od marca do października, jest owadopylna lub samopylna.
Owoc
Torebka o długości ok. 5 mm i dużo większej szerokości, otwierająca się skośnie rozchylonymi klapami. Pomiędzy klapami torebki szeroka zatoka. Po wyschnięciu ma dobrze widoczną siatkowatą nerwację, brzegi zakończone ostrymi kantami i jest owłosiona. Żółtawe lub brunatne nasiona mają długość 2-2,5 mm.

Biologia i ekologia

Roślina jednoroczna, ruderalna i azotolubna. Na polach uprawnych jest chwastem. Występuje w uprawach roślin okopowych, zbóż i warzyw. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla All. Polygono-Chenopodion[4]. Zawiera aukubinę.

Przypisy

  1. Stevens P.F.: Angiosperm Phylogeny Website (ang.). 2001–. [dostęp 2010-04-06].
  2. Family: Plantaginaceae (ang.). Germplasm Resources Information Network (GRIN). [dostęp 2010-04-13].
  3. Rośliny obce w Polsce. [dostęp 2007-12-05].
  4. Władysław Matuszkiewicz: Przewodnik do oznaczania zbiorowisk roślinnych Polski. Warszawa: Wyd. Naukowe PWN, 2006. ISBN 83-01-14439-4.

Bibliografia

  1. Lucjan Rutkowski: Klucz do oznaczania roślin naczyniowych Polski niżowej. Warszawa: Wyd. Naukowe PWN, 2006. ISBN 83-01-14342-8.
  2. Jakub Mowszowicz: Flora jesienna. Przewodnik do oznaczania dziko rosnących jesiennych pospolitych roślin zielnych. Warszawa: WSiP, 1986. ISBN 83-02-00607-6.
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autorzy i redaktorzy Wikipedii
original
visit source
partner site
wikipedia POL

Przetacznik perski: Brief Summary ( Polish )

provided by wikipedia POL
Veronica persica 2005.05.27 10.53.54.jpg

Przetacznik perski (Veronica persica Poir.) – gatunek roślin z rodziny babkowatych (Plantaginaceae), w systemach XX-wiecznych klasyfikowany zwykle do trędownikowatych (Scrophulariaceae). Pochodzi z obszarów Kaukazu. W Polsce pojawił się w I połowie XIX w. na Nizinie Nadwiślańskiej i szybko rozprzestrzenił. Obecnie jest pospolity na terenie całego kraju. Status gatunku we florze Polski: kenofit.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autorzy i redaktorzy Wikipedii
original
visit source
partner site
wikipedia POL

Veronica persica ( Portuguese )

provided by wikipedia PT


Nome binomial Veronica persica
Poir.

Veronica persica é uma espécie de planta com flor pertencente à família Scrophulariaceae.

A autoridade científica da espécie é Poir., tendo sido publicada em Encyclopédie Méthodique, Botanique 8: 542. 1808.[1]

O seu nome comum é verónica-da-pérsia.[2]


Portugal

Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental, no Arquipélago dos Açores e no Arquipélago da Madeira.

Em termos de naturalidade é nativa de Portugal Continental e introduzida nos Arquipélago dos Açores e da Madeira.

Protecção

Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.

Referências

  1. Tropicos.org. Missouri Botanical Garden. 7 de Outubro de 2014 <http://www.tropicos.org/Name/29200441>
  2. Veronica persica - Flora Digital de Portugal. jb.utad.pt/flora.

Bibliografia

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autores e editores de Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia PT

Veronica persica: Brief Summary ( Portuguese )

provided by wikipedia PT

Veronica persica é uma espécie de planta com flor pertencente à família Scrophulariaceae.

A autoridade científica da espécie é Poir., tendo sido publicada em Encyclopédie Méthodique, Botanique 8: 542. 1808.

O seu nome comum é verónica-da-pérsia.


license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autores e editores de Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia PT

Trädgårdsveronika ( Swedish )

provided by wikipedia SV

Trädgårdsveronika (Veronica persica) är en växtart i familjen grobladsväxter.

Externa länkar

Rödklöver.png Denna växtartikel saknar väsentlig information. Du kan hjälpa till genom att tillföra sådan.
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia författare och redaktörer
original
visit source
partner site
wikipedia SV

Trädgårdsveronika: Brief Summary ( Swedish )

provided by wikipedia SV

Trädgårdsveronika (Veronica persica) är en växtart i familjen grobladsväxter.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia författare och redaktörer
original
visit source
partner site
wikipedia SV

Вероніка перська ( Ukrainian )

provided by wikipedia UK

Ботанічний опис

Стебла висотою 10-70 см, поодинокі або декілька, слабкі, розпростерті, лежачі, прості або в нижній частині гіллясті, з довгими пагонами, циліндричні, тонкі, волосисті.

Листки супротивні, верхні майже сидячі, решта на черешках, довжиною 2-4 мм. Приквіткові листки чергові, довгасті, трохи зменшені. Стеблові — широко яйцеподібні до округлих, довжиною 8-16 мм, шириною 5-15 мм, злегка серцеподібні або усічені, по краю крупно зубчасті, з рідкими волосками на поверхні.

Квітки по одній у пазухах стеблових листків, на довгих ниткоподібних, слабо волосистих квітконіжках довжиною 1,5-4 см. Віночок діаметром 7-11 (до 15) мм, блакитний, синій або світло-фіолетовий, з зеленувато-жовтим зівом, з синіми жилками, нижня лопать іноді біла, всі лопаті тупі, три — округло-ниркоподібні, одна яйцеподібна, все майже рівні або трохи перевищують чашечку. Тичинки вигнуті, коротші від віночка, з округло-яйцеподібними пиляками та розширеними у середині нитками.

Плідкоробочка, удвічі ширша за свою довжину, шириною 8-10 мм, довжиною 4-5 мм. Насіння по 3-12 у кожному гнізді, довжиною 1,5-2,5 мм, довгасте, неглибоко зморшкувате.

Поширення

Вид поширений у Європі, Азії, Північній та Південній Америці. В Україні зустрічається повсюдно, росте на полях та у садах, бур'ян, адвентивна рослина.

Примітки

Посилання

Джерела

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Автори та редактори Вікіпедії
original
visit source
partner site
wikipedia UK

Veronica persica ( Vietnamese )

provided by wikipedia VI

Veronica persica là một loài thực vật có hoa trong họ Mã đề. Loài này được Poir. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1808.[1]

Hình ảnh

Chú thích

  1. ^ The Plant List (2010). Veronica persica. Truy cập ngày 21 tháng 8 năm 2013.

Liên kết ngoài


Bài viết về Họ Mã đề này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia tác giả và biên tập viên
original
visit source
partner site
wikipedia VI

Veronica persica: Brief Summary ( Vietnamese )

provided by wikipedia VI

Veronica persica là một loài thực vật có hoa trong họ Mã đề. Loài này được Poir. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1808.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia tác giả và biên tập viên
original
visit source
partner site
wikipedia VI

Вероника персидская ( Russian )

provided by wikipedia русскую Википедию
Царство: Растения
Подцарство: Зелёные растения
Отдел: Цветковые
Надпорядок: Asteranae
Семейство: Подорожниковые
Вид: Вероника персидская
Международное научное название

Veronica persica Poir., 1808

Синонимы
Wikispecies-logo.svg
Систематика
на Викивидах
Commons-logo.svg
Изображения
на Викискладе
ITIS 33405NCBI 138560EOL 578523GRIN t:80306IPNI 30198355-2TPL kew-2463021

Веро́ника перси́дская (лат. Veronica persica) — однолетнее или двулетнее травянистое растение, вид рода Вероника (Veronica) семейства Подорожниковые (Plantaginaceae).

Распространение и экология

Западная Европа: все страны, отсутствует в северной половине Фенноскандии; территория бывшего СССР: Европейская часть к востоку от Перми, Самары, Воронежа и к северу до Ладожского и Онежского озёр и почти до 60° северной широты на Каме, Крым, Кавказ, Туркмения (Копетдаг), Таджикистан, Узбекистан, КиргизияСредней Азии главным образом в горных и предгорных районах), Южный Казахстан (Таласский Алатау, Заилийский Алатау), юг Приморского края; Азия: страны Ближнего Востока и Аравийского полуострова, Турция, Иран, Афганистан, Индия, Непал, Китай (главным образом в восточной части), Япония; Северная Америка: Аляска (юг), Канада (запад и юго-восток), США (отсутствует, может быть, лишь в некоторых штатах Среднего Запада); Центральная Америка: Мексика, Ямайка; Южная Америка: Колумбия, Чили.

Произрастает как сорное от равнин до высокогорий, на полях, огородах.

 src=
Ботаническая иллюстрация Якоба Штурма из книги Deutschlands Flora in Abbildungen, 1796

Ботаническое описание

Стебли высотой 10—70 см, одиночные или по нескольку, слабые, распростёртые, лежачие или приподнимающиеся, укореняющиеся, простые или в нижней части ветвистые, с длинными побегами, цилиндрические, тонкие, коротко и курчаво волосистые.

Листья супротивные, верхние почти сидячие, остальные на черешках, длиной 2—4 мм. Прицветные листья очерёдные, продолговатые, несколько уменьшенные. Стеблевые — широко яйцевидные до округлых, длиной 8—16 мм, шириной 5—15 мм, слегка сердцевидные или усечённые, по краю крупно городчато-зубчатые, черешчатые, с редкими волосками на поверхности.

Цветки по одному в пазухах стеблевых листьев, на длинных нитевидных, скудно волосистых цветоножках длиной 1,5—4 см, после цветения при плодах дугообразно изогнутых и поникающих вниз. Доли чашечки в числе 4—5, продолговато-ланцетные или ланцетные, длиной 4—6 мм, шириной 2—3 мм, острые, равны или в полтора раза длиннее коробочки, по краю ресничатые, при плодах сильно расходящиеся; верхние доли чашечки меньшей величины. Венчик диаметром 7—11 (до 15) мм, голубой, синий или светло-фиолетовый, с зеленовато-жёлтым зёвом, с синими жилками, нижняя лопасть иногда белая, все лопасти тупые, три — округло-почковидные, одна яйцевидная, все почти равны или немного превышают чашечку. Тычинки изогнутые, короче венчика, с округло-яйцевидными пыльниками и расширенными в середине нитями.

Коробочка вдвое шире своей длины, шириной 8—10 мм, длиной 4—5 мм, обратно-почковидная или широко обратно-сердцевидная, двулопастная, с выпуклыми, лопастями, сильно расходящимися под тупым углом и образующими, широкую и глубокую выемку, последняя с боков сжатая, с выдающимися сетчатыми жилками, с округлым основанием, на спинке килеватая. Семена по 3—12 в каждом гнезде, длиной 1,5—2,5 мм, продолговатые, лодочковидно выемчатые, неглубоко морщинистые.

Veronica-211006-800-1.jpg
Veronica floral diagram.jpg
VeronicaPersicaFruit.jpg
Veronica persica seeds vepe3 003 php.jpg
Цветок.Диаграмма цветка. Семенная коробочка. Семена.

Таксономия

Вид Вероника персидская входит в род Вероника (Veronica) семейства Подорожниковые (Plantaginaceae) порядка Ясноткоцветные (Lamiales).


ещё 21 семейство (согласно Системе APG II) ещё от 300 до 500 видов порядок Ясноткоцветные род Вероника отдел Цветковые, или Покрытосеменные семейство Подорожниковые вид
Вероника персидская
ещё 44 порядка цветковых растений
(согласно Системе APG II) ещё 90 родов

Примечания

  1. Об условности указания класса двудольных в качестве вышестоящего таксона для описываемой в данной статье группы растений см. раздел «Системы APG» статьи «Двудольные».
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Авторы и редакторы Википедии

Вероника персидская: Brief Summary ( Russian )

provided by wikipedia русскую Википедию

Веро́ника перси́дская (лат. Veronica persica) — однолетнее или двулетнее травянистое растение, вид рода Вероника (Veronica) семейства Подорожниковые (Plantaginaceae).

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Авторы и редакторы Википедии

阿拉伯婆婆纳 ( Chinese )

provided by wikipedia 中文维基百科
二名法 Veronica persica
Poir.

阿拉伯婆婆纳学名Veronica persica,常见的英文名称:Persian speedwell, large field speedwell, bird's-eye, 或winter speedwell)又稱波斯婆婆納台北水苦藚等,为車前草科婆婆纳属下的一个种。它是一种开花植物,原产欧亚大陆

图片集

  •  src=

    阿拉伯婆婆纳(Veronica persica)

  •  src=

    阿拉伯婆婆纳(Veronica persica)

参考文献

扩展阅读

小作品圖示这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。
 title=
license
cc-by-sa-3.0
copyright
维基百科作者和编辑

阿拉伯婆婆纳: Brief Summary ( Chinese )

provided by wikipedia 中文维基百科

阿拉伯婆婆纳(学名:Veronica persica,常见的英文名称:Persian speedwell, large field speedwell, bird's-eye, 或winter speedwell)又稱波斯婆婆納、台北水苦藚等,为車前草科婆婆纳属下的一个种。它是一种开花植物,原产欧亚大陆

license
cc-by-sa-3.0
copyright
维基百科作者和编辑

オオイヌノフグリ ( Japanese )

provided by wikipedia 日本語
オオイヌノフグリ Veronica persica
Veronica persica
分類APG III : 植物界 Plantae 階級なし : 被子植物 angiosperms 階級なし : 真正双子葉類 eudicots 階級なし : キク類 asterids 階級なし : シソ類 lamiids : シソ目 Lamiales : オオバコ科 Plantaginaceae : クワガタソウ属 Veronica 亜属 : V. subg. Pocilla : オオイヌノフグリ V. persica 学名 Veronica persica
Poir.[1] シノニム
  • Pocilla persica (Poir.) Fourr.

オオイヌノフグリ(大犬の陰嚢、学名: Veronica persica)は、オオバコ科[2]クワガタソウ属越年草。路傍や畑の畦道などに見られる雑草

和名イヌノフグリに似てそれより大きいために付けられた。フグリとは陰嚢のことで、イヌノフグリの果実の形が雄犬の陰嚢に似ていることからこの名前が付いた。オオイヌノフグリの果実はハート型で、フグリに似てはいない[3][4]

形態・生態[編集]

秋に芽を出して他の植物が繁茂しない冬に横に広がって育ち、早春に多数のをつけ、春の終わりには枯れてしまう。夏の間は種子で過ごす。寒さに耐えるため、細胞内の糖濃度を高める機能を持ち、葉と茎に生える短い毛で雪と霜を遠ざけて保温する[4]

草丈10–20cm。は1–2cmの卵円形で、鋸歯がある。

花弁は4枚。ただし、それぞれ大きさが少し異なるので、花は左右対称である。色はコバルトブルーだが、まれに白い花をつけることがある[3]。 花は太陽の光によって開閉し、1日で落花するが[5]、2日めにもう一度開くものもある[4]。花の中心にある蜜でハチハナアブチョウなどの虫を誘う虫媒花だが、自家受粉も可能で、自家受粉でよく見られる近交弱勢はないか非常に小さい[6]

自然群落の5個体で、1個体あたり平均545個の種子が生産されたという調査結果がある[7]

分布[編集]

ヨーロッパ原産[8]アジア日本を含む)、北アメリカ南アメリカオセアニアアフリカ外来種帰化植物)として定着している[8]

日本に入ったのは明治初年と推定され、1884年あるいは1887年に東京で見られてから急速に拡大し、1919年には全国的にありふれた草になった[9]

近縁種[編集]

クワガタソウ属」を参照

近縁種にイヌノフグリ、タチイヌノフグリフラサバソウなどがある。いずれもオオイヌノフグリより小型で、花ははるかに小さいので目立たない。なお、日本の同属にはクワガタソウVeronica miqueliana)の仲間があり、これは山地から高山に分布し、イヌノフグリを大きくしたような美しい花の野草である。

脚注[編集]

[ヘルプ]
  1. ^ 米倉浩司・梶田忠 (2003-). “Veronica persica Poir.”. BG Plants 和名−学名インデックス(YList). ^ 大場秀章編著 『植物分類表』 アボック社ISBN 978-4-900358-61-4。
  2. ^ a b 岩槻秀明 『街でよく見かける雑草や野草がよーくわかる本:handy & color illustrated book:収録数550種超!』 秀和システムISBN 4-7980-1485-0。
  3. ^ a b c 多田多恵子「早春の青い花の秘めた知恵」。
  4. ^ 鶴内孝之「フラサバソウとオオイヌノフグリの生殖生態」85-86頁。
  5. ^ 鶴内孝之「フラサバソウトオオイヌノフグリの生殖生態」85-89頁。
  6. ^ 鶴内孝之「フラサバソウとオオイヌノフグリの生殖生態」87頁。
  7. ^ a b 国立環境研究所. “オオイヌノフグリ”. 侵入生物データベース ―外来種/移入種/帰化動植物情報のポータルサイト―. ^ 鶴打孝之「フラサバソウとオオイヌノフグリの生殖生態」85頁。1887年とするのは国立環境研究所『侵入生物データベース』「オオイヌノフグリ」。

参考文献[編集]

  • 清水矩宏・森田弘彦・廣田伸七編著 『日本帰化植物写真図鑑:Plant invader 600種』 全国農村教育協会ISBN 4-88137-085-5。
  • 多田多恵子「早春の青い花の秘めた知恵」、『絵本のたのしみ』(月刊「かがくのとも」2009年3月号折り込みふろく)。
  • 鶴内孝之「フラサバソウとオオイヌノフグリの生殖生態」、『雑草研究』39巻2号、85-90頁、1994年。
  • 平野隆久写真 『野に咲く花:写真検索』 林弥栄監修、門田裕一改訂版監修、山と溪谷社〈山溪ハンディ図鑑〉、ISBN 978-4-635-07019-5。

関連項目[編集]

 src= ウィキスピーシーズにオオイヌノフグリに関する情報があります。  src= ウィキメディア・コモンズには、オオイヌノフグリに関連するカテゴリがあります。

外部リンク[編集]

license
cc-by-sa-3.0
copyright
ウィキペディアの著者と編集者
original
visit source
partner site
wikipedia 日本語

オオイヌノフグリ: Brief Summary ( Japanese )

provided by wikipedia 日本語

オオイヌノフグリ(大犬の陰嚢、学名: Veronica persica)は、オオバコ科クワガタソウ属越年草。路傍や畑の畦道などに見られる雑草

和名イヌノフグリに似てそれより大きいために付けられた。フグリとは陰嚢のことで、イヌノフグリの果実の形が雄犬の陰嚢に似ていることからこの名前が付いた。オオイヌノフグリの果実はハート型で、フグリに似てはいない。

license
cc-by-sa-3.0
copyright
ウィキペディアの著者と編集者
original
visit source
partner site
wikipedia 日本語

큰개불알풀 ( Korean )

provided by wikipedia 한국어 위키백과
학명 Veronica persica
Poir. 1808

큰개불알풀(문화어: 왕지금꼬리풀)은 현삼과에 속하는 두해살이풀이다.

생태

주로 양지바른 밭이나 길가에서 자란다. 줄기는 뿌리 밑부분으로부터 수많은 가지로 나뉘어 있으며 부드러운 털을 가지고 있다. 잎은 밑부분에서는 마주 달리며, 윗부분에서는 어긋난다. 꽃은 푸른색으로, 이른봄에서 초여름에 걸쳐 지름 8 밀리미터 정도의 작은 꽃이 윗부분의 잎겨드랑이에 달린다.

겨울작물을 기를 때, 문제 잡초이다. 개불알풀과 비슷한데, 큰개불알풀은 잎의 톱니가 3-5쌍이고, 꽃은 하늘색이며 꽃부리가 크고 꽃자루가 더 길다.[1]

쓰임새

어린순은 먹거나, 꿀을 얻기 위해 벌의 먹이로 쓴다. 관상용으로 심기도 하며, 나물로 먹고 꽃을 말려 꽃차로도 마신다. 방광염, 외상, 요통, 중풍에 약으로 쓰기도 한다.[1]

사진

  •  src=

    꽃 가까이

  •  src=

  •  src=

    그림

각주

  1. 강병화 (2013년 8월 19일). 《우리 주변식물 생태도감》. 한국학술정보. 510쪽. ISBN 9788926846681.
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia 작가 및 편집자

큰개불알풀: Brief Summary ( Korean )

provided by wikipedia 한국어 위키백과

큰개불알풀(문화어: 왕지금꼬리풀)은 현삼과에 속하는 두해살이풀이다.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia 작가 및 편집자