Cebus xanthosternos és una espècie de mico de la família dels cèbids que es troba al bosc atlàntic del sud de l'estat de Bahia al Brasil.
Actualment només sobreviuen 300 exemplars d'aquesta espècie.
Cebus xanthosternos és una espècie de mico de la família dels cèbids que es troba al bosc atlàntic del sud de l'estat de Bahia al Brasil.
Actualment només sobreviuen 300 exemplars d'aquesta espècie.
Malpa zlatobřichá (Sapajus xanthosternos) je vzácně se vyskytující, středně velký primát z Nového světa. Tento druh ploskonosých opic žije pouze na východě Brazílie ve spolkovém státě Bahia.[2]
Dlouho byla malpa zlatobřichá považována za poddruh malpy hnědé (Cebus apella), později byla přeřazena do samostatného druhu Cebus xanthosternos. V současnosti bývá některými vědci řazena do nového rodu Sapajus s totožným českým jménem malpa.[2][3]
Jejich nevelká oblast výskytu zahrnuje tři odlišné typy stanovišť. Jsou to stálezelené tropické deštné pralesy s mangrovy u atlantského pobřeží, na jihu území na hranicích se státem Minas Gerais to je poloopadavý listnatý les a v oblasti Caatinga nevysoké, opadavé, suchomilné stromy a keře savanovitého charakteru.[2][3][4]
Malpy zlatobřiché mají kulaté hlavy, vpředu umístěné velké oči a zploštělý nos. Jejich svrchní část těla je porostlá hnědou srstí světlejšího či tmavšího odstínu, hlavu, hruď a části podél ramen mají zbarveny zlatožlutě. Na vrcholu hlavy vyrůstají dospělým jedincům dva chomáče delších, tmavších chlupů, které někdy mají vzhled rohů. Obličeje zepředu jsou světlé a zboku tmavé, končetiny a ocas mají tmavé. Délka těla může být 35 až 50 cm, stejně dlouhý bývá i jejich chápavý ocas. Pohlavní dimorfismus se projevuje ve velikosti, samec může vážit až 4,8 kg, kdežto samice nejvýše 3,4 kg. Mají dlouhé prsty s drápy a na předních končetinách chápavý palec.[2][3][5][6]
V potravě nejsou vybíravé, jsou všežravé, pojídají ovoce, ořechy, semena, mladé výhonky a listy, pijí nektar z květů, žerou ptačí vejce, hmyz, žáby, drobné plazy, ptáky, netopýry a další nedospělé savce. Slézají za potravou také se stromů, na pobřežích sbírají ústřice a kraby. Při jídle jsou velmi hlučné, jejich skákání po větvích a bušení tvrdými plody o kmeny je slyšet na velké vzdálenosti.[2][5][6]
Denní, sociální opice, které se pohybují se po čtyřech končetinách a k zavěšení využívají též chápavého ocasu. Většinu času tráví v korunách stromů hledáním a konzumaci potravy. Dokážou také velmi dobře skákat mezi stromy, zavěšeni za ruce se na větví rozhoupou a skočí, ocasem přitom řídí let. Vytvářejí skupiny čítajících 10 až 30 členů, které mívají obvykle o málo větší počet samců nebo stejný počet samců a samic. Nežijí v párech a vztahy jsou uspořádány hierarchicky, vůdčí roli hraje alfa samec, který v případě potřeby fyzicky brání území a zdroje potravy před konkurencí. Mezi samicemi je nejvýše postavená alfa samice.
Svá území i sebe značkují močí, kterou si roztírají po těle i po stromech. Jsou poměrně hlučné a při přesunech i krmení spolu komunikují hlasitým kňučením, poštěkáváním a rozličným pískáním. Nocují vysoko na stromech nepřístupných pro suchozemské predátory, nejčastěji spí ve společných hnízdech z větviček a listů. Spací stromy denně mění podle místa, kde toho dne naposled našli potravu, po určité době mohou být použity opětovně.
Tvrdé slupky, které nelze otevřít zuby, rozbíjejí o kmen stromů nebo použitím dřevěné palice. Skupiny žijící v kamenité oblasti Caatinga, kde je potravy méně a je hůře dostupná, používají kamenné kovadliny, kdy na palmový ořech umístěný v kamenném důlku pouštějí kámen vážící až 1 kg (přitom váží cca 4 kg).[2][4][6][7]
Způsob rozmnožování u malpy zlatobřiché nebyl pro její vzácnost a těžkou dostupnost podrobně zjišťován, proto další údaje jsou odvozené podle nejbližší příbuzné malpy hnědé. Skupina má sice alfa samce a alfa samici, jedinci však nežiji v párech a jsou promiskuitní. Rodí všechny samice a většina z nich dává při páření přednost alfa samci, získává tak pro svého potomka lepší ochranu a vyšší postavení v tlupě. Alfa samice bývá vůči říjným samicím agresivní a brání jim v přístupu k vůdci skupiny a tak se občas stává otcem i níže postavený samec.
Páření chtivá samice upozorňuje samce na svůj stav upřeným pohledem do očí, zvedá obočí, kývá hlavou se strany na stranu a pomalu se k němu přibližuje. Po několikaterém zopakování rituálu se samec nechává zlákat a začnou spolu na větvích skákat a točit se, pak následuje páření. Říje samice trvá asi 18 dnů a její nástup není pro lidi patrný.
Po 180 dnech březosti se narodí jedno mládě, které váží 250 až 290 gramů a je zcela odkázáno na matku. Samice ho kojí, nosí a neopouští asi dva měsíce, později se v její nepřítomnosti o něj starají ostatní členové tlupy, včetně samců. Pečuje o potomka až do věku šesti měsíců, pak je již obvykle schopen se sám krmit. Pokud matka zahyne, péči o něj převezme celá skupina. Samice porodí v průměru jedno mládě co 22 měsíců. Mladé samice mají tendenci zůstávat ve skupině, kdežto samci ve věku dvou až čtyř let odcházejí. Samci pohlavně dospějí v šesti až osmi létech, samice prvně rodí v sedmi až osmi. Průměrný věk ve volné přírodě není znám, v zajetí žijí déle než 30 roků.[2][3][4][6]
Hlavními přirozenými predátory jsou kočkovité šelmy (jaguáři, pumy a oceloti), hadi (hroznýši a chřestýši) a draví ptáci (orli, jestřábí a harpyje). V blízkosti vody je mohou při jejich pozemních toulkách za potravou lapit i krokodýli. Se vzrůstající velikosti tlupy klesá riziko napadení dravcem, více očí více vidí. Při konzumaci potravy se jedinci obvykle střídají v hlídkování. Jsou také ohrožováni i lidmi, domorodci je střílejí pro maso nebo loví mláďata na prodej, vychovávají z nich domácí mazlíčky které prodávají.
Hlavním nebezpečím pro malpu zlatobřichou je odlesňování velkých lesních ploch na jejich tradičních územích. Opice tak trpí nedostatkem potravy a musí za obživou cestovat na velké vzdálenosti otevřeným terénem. Dochází také k velké fragmentaci populace, tlupy se vyskytují na místech prostorově izolovaných a jen stěží se uskutečňuje potřebné prolínání genů.
Podle Mezinárodního svazu ochrany přírody IUCN je stav malpy zlatobřiché posuzován jako klesající a je hodnocená jako kriticky ohrožená (CR). Přínosem pro její záchranu je také uvedení v příloze II v CITES, kde je zakázáno s ní obchodovat.[2][4]
Obrázky, zvuky či videa k tématu malpa zlatobřichá ve Wikimedia Commons
Malpa zlatobřichá (Sapajus xanthosternos) je vzácně se vyskytující, středně velký primát z Nového světa. Tento druh ploskonosých opic žije pouze na východě Brazílie ve spolkovém státě Bahia.
De geelborstkapucijnaap (Cebus xanthosternos) is een zeldzame primaat uit het geslacht der kapucijnapen.
Hij onderscheidt zich van de andere kapucijnapen door zijn gele tot gouden rode borst, buik en bovenarmen.
De geelborstkapucijnaap komt voor op het Atlantische bos ten zuidoosten van Bahia in Brazilië.
Bronnen, noten en/of referenties
De geelborstkapucijnaap (Cebus xanthosternos) is een zeldzame primaat uit het geslacht der kapucijnapen.
Den gulbröstade kapucinapan (Sapajus xanthosternos) är en kapucin som återfinns i och är endemisk till regnskogen i den brasilianska delstaten Bahia.[1][2][3] Arten känns igen på att dess bröst, armar och mage är gula till gyllenröda. Ansiktsbehåringen är ljusbrun och övergår på toppen av huvudet till mörkbrunt eller svart. Resten av kroppen är också den mörkbrun eller svart.[4] Honorna blir 36–38 cm medan hannarna blir något större. Båda könen kan väga mellan 1 och 5 kg och bli upp till 30 år gamla. Arten klassas som akut hotad av IUCN eftersom arten drabbas av både hård jakt och stora förluster av sitt ursprungliga habitat.[1] I början av 90-talet startades ett avels- och konserveringsprogram av organisationen ZGAP vilket har bidragit till att populationen ansågs bestå av ungefär 3000 individer i början av augusti 2012.[5] Arten ansågs tidigare vara en underart till Sapajus apella, men 1988 framförde Mittermeier att det inte stämde utan att arten var en egen art, något som understöddes av Groves 2001.[6]
Flockarna med gulbröstade kapucinapor består av mellan 10 och 30 individer, bland dessa är det ofta aningen fler hanar än honor. Större delen av apornas liv tillbringas i träden där de letar efter mat, vilket ofta är frukt, fröer, blommor och insekter.[3] Ibland drygar aporna ut sin kost med att äta blommor, blad och små däggdjur.[1] Flocken följer en strikt hierarki där det finns en ledarhanne och en ledarhona. Alla andra apor har sedan en bestämd plats i flockens sociala ordning. Honorna är dräktiga i ungefär 180 dygn och föder sedan en unge. Honorna får ungar under hela året.
Aporna har ofta setts använda verktyg, som t.ex. att en tung sten användes för att krossa nötter. Man har också sett aporna anpassa och använda pinnar för att gräva fram honung och insekter. Detta har lett till att aporna har fått ett rykte som smarta och nyfikna apor.[3] Än har dock ingen omfattande fältstudie gjorts av artens beteende, i både socialt och ekologiskt avseende.[1]
Den gulbröstade kapucinapan (Sapajus xanthosternos) är en kapucin som återfinns i och är endemisk till regnskogen i den brasilianska delstaten Bahia. Arten känns igen på att dess bröst, armar och mage är gula till gyllenröda. Ansiktsbehåringen är ljusbrun och övergår på toppen av huvudet till mörkbrunt eller svart. Resten av kroppen är också den mörkbrun eller svart. Honorna blir 36–38 cm medan hannarna blir något större. Båda könen kan väga mellan 1 och 5 kg och bli upp till 30 år gamla. Arten klassas som akut hotad av IUCN eftersom arten drabbas av både hård jakt och stora förluster av sitt ursprungliga habitat. I början av 90-talet startades ett avels- och konserveringsprogram av organisationen ZGAP vilket har bidragit till att populationen ansågs bestå av ungefär 3000 individer i början av augusti 2012. Arten ansågs tidigare vara en underart till Sapajus apella, men 1988 framförde Mittermeier att det inte stämde utan att arten var en egen art, något som understöddes av Groves 2001.
Sapajus xanthosternos là một loài động vật có vú trong họ Cebidae, bộ Linh trưởng. Loài này được Wied-Neuwied mô tả năm 1826.[2]
Bài viết liên quan đến Bộ Linh trưởng này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Sapajus xanthosternos là một loài động vật có vú trong họ Cebidae, bộ Linh trưởng. Loài này được Wied-Neuwied mô tả năm 1826.
Sapajus xanthosternos Wied, 1826
Синонимы
Желтобрюхий капуцин[источник не указан 401 день] (лат. Sapajus xanthosternos) — вид приматов семейства цепкохвостых обезьян, обитающих в Южной Америке. Ранее этот примат классифицировался в качестве подвида капуцина-фавна (Sapajus apella), однако в 1998 году был поднят до ранга вида.[1][2] Шерсть на груди, брюхе и внутренней поверхности передних конечностей от жёлтого до золотисто-красного.[1] Морда светло-коричневая, на макушке тёмное пятно. Конечности и хвост тёмно-серые.
Встречаются в атлантических лесах юго-восточной Баии в Бразилии. Исторически населяли обширную территорию к востоку и северу от реки Сан-Франсиску.[3] В настоящее время популяция сильно сократилась, самая многочисленная группа этих приматов насчитывает лишь 185 особей.[4] По состоянию на 2004 год в зоопарках Европы и Бразилии насчитывалось около 85 животных.[4]
Желтобрюхий капуцин[источник не указан 401 день] (лат. Sapajus xanthosternos) — вид приматов семейства цепкохвостых обезьян, обитающих в Южной Америке. Ранее этот примат классифицировался в качестве подвида капуцина-фавна (Sapajus apella), однако в 1998 году был поднят до ранга вида. Шерсть на груди, брюхе и внутренней поверхности передних конечностей от жёлтого до золотисто-красного. Морда светло-коричневая, на макушке тёмное пятно. Конечности и хвост тёмно-серые.
Встречаются в атлантических лесах юго-восточной Баии в Бразилии. Исторически населяли обширную территорию к востоку и северу от реки Сан-Франсиску. В настоящее время популяция сильно сократилась, самая многочисленная группа этих приматов насчитывает лишь 185 особей. По состоянию на 2004 год в зоопарках Европы и Бразилии насчитывалось около 85 животных.
金腹卷尾猴（學名Cebus xanthosternos）是一種新世界猴。
金腹卷尾猴的胸部、腹部及上臂呈黃色至金色，但個別或性別之間存在著些微不同。[3]面部呈淺褐色，冠呈深或淺褐色。以往相信牠們是黑帽卷尾猴的亞種，但現已成為獨立的物種。[3][4]金腹卷尾猴並沒有明顯的毛簇，大部份都是位於頭部背面，故較難見到。上面部有短毛，眼睛周園較深色。四肢及尾巴都較為深色。
以往金腹卷尾猴棲息在聖弗朗西斯科河東面及北面的地區，但由於人類的騷擾，牠們現只分佈在巴西巴伊亞東南部的大西洋森林。[5]牠們現存只有300隻。
|date=中的日期值 (帮助) 金腹卷尾猴（學名Cebus xanthosternos）是一種新世界猴。
金腹卷尾猴的胸部、腹部及上臂呈黃色至金色，但個別或性別之間存在著些微不同。面部呈淺褐色，冠呈深或淺褐色。以往相信牠們是黑帽卷尾猴的亞種，但現已成為獨立的物種。金腹卷尾猴並沒有明顯的毛簇，大部份都是位於頭部背面，故較難見到。上面部有短毛，眼睛周園較深色。四肢及尾巴都較為深色。
以往金腹卷尾猴棲息在聖弗朗西斯科河東面及北面的地區，但由於人類的騷擾，牠們現只分佈在巴西巴伊亞東南部的大西洋森林。牠們現存只有300隻。
ワシントン条約附属書II 分類 界 : 動物界 Animalia 門 : 脊索動物門 Chordata 亜門 : 脊椎動物亜門 Vertebrata 綱 : 哺乳綱 Mammalia 目 : 霊長目 Primates 亜目 : 直鼻亜目 Haplorhini 科 : オマキザル科 Cebidae 亜科 : オマキザル亜科 Cebinae 属 : Sapajus 種 : アゴヒゲオマキザルCebus xanthosternos
Wied-Neuwied, 1826[3]
アゴヒゲオマキザル（Sapajus xanthosternos）は、霊長目オマキザル科に分類されるサル。
体長35 - 48センチメートル[4]。尾長37.5 - 49.5センチメートル[5]。体重2.5 - 3.5キログラム[4]。頭頂部の体毛は房状にならないものの、両脇の筋肉が盛りあがり瘤が2つあるように見える[4]。背面は黄褐色、四肢や尾の先端は黒っぽい[4]。腹面や肩から前腕部は明色で、胸部は黄色[4]。種小名xanthosternosは「黄色い胸の」の意。頭部を被う体毛は白く、耳から顎にかけての黒い体毛で縁取られる[4]。
オマキザル属のうち本種などを、形態・生態・分子系統解析からSapajus属へ分割する説もある[7]。
フサオマキザルの亜種とされていたが、1980年代に染色体などが他の亜種と異なるなどの理由から別種とすることが示唆されていた[8]。1990年代以降は別種として扱う説も出ている[8]。
海岸森林に生息する[4]。10 - 20匹からなる群れを形成し生活する[4]。約1平方キロメートルの行動圏内で生活する[4]。乾燥林に生息するいくつかの個体群では、石の上にナッツを載せ、別の石でそれを割るという道具使用をおこなう[9]
食性は雑食で、果実、種子、花、木の若葉、樹皮、樹液、キノコ、昆虫、トカゲ、鳥類の卵や雛、齧歯類やハナグマなどの哺乳類などを食べる[4]。
繁殖形態は胎生。隔年で1回に1頭の幼獣を産む[4]。
宅地開発や農地開発などによる生息地の破壊などにより生息数は激減している[4]。
この項目は、動物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（Portal:生き物と自然／プロジェクト:生物）。 