La violeta chica (Viola kitaibeliana Roem. & Schult.) ye una especie de la familia de les violacees.
Esta violeta, ye una plantina d'ente 3 y 20 cm, pelosilla, pudiendo ser diminuta o de tamañu considerable según les condiciones del terrén y circunstancies ambientales; fueyes, dalgunes devasando'l centímetru d'anchu, oval o arrondada, dentada y otres muncho más estreches, d'ente 2 y 5 cm de llargor. Flores, qu'apaecen en primavera y branu. de 7-14 mm, de color básicamente mariellu claro, con zones azulaes, de 5 pétalos pocu mayores qu'el mota, l'inferior con un espolón na so base, 2 entemedios y 2 superiores bastante abiertos. Surden d'un llargu rabillu que s'inclina escontra baxo nel so estremu. Frutu en cápsula, de casi 1 cm, con trés partes evidentes y daqué más gruesa na base, que s'abrir pa esvalixar les pequeñes granes.[1]
Nel sur y centru d'Europa. Introducida n'Alemaña.[2] En tol Mediterraneu sacante Baleares y Cerdeña.[3]Crez bien abondosu n'escamplaes de montes, arenales y zones cascayoses, camperes ralos, cantos de caminos, dunes y llugares abiertos y secos.
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. La violeta chica (Viola kitaibeliana Roem. & Schult.) ye una especie de la familia de les violacees.
Violka nejmenší neboli maceška nejmenší (Viola kitaibeliana) je jednoletá bylina z čeledi violkovité (Violaceae). Je součástí taxonomicky složitého komplexu Viola tricolor agg., viz také violka rolní, violka trojbarevná. Dorůstá výšky nejčastěji asi 3-10 cm, ale za plodu se často zvětšuje, někdy až do 20 cm výšky. Lodyhy jsou hustě pýřité a ani v době plodu neolysávají. Listy jsou jednoduché, dolní jsou zřetelně řapíkaté. Čepele listů jsou okrouhlé až kopisťovité, u horních listů spíše čárkovitě obkopinaté, na okraji jsou vroubkovaně pilovité. Na bázi listů jsou palisty, které jsou členěné, zpravidla dlanitě, vzácněji zpeřeně. Lodyhy listy i palisty jsou i za plodu vzpřímené. Na květní stopce jsou 2 listénce, jsou umístěné cca 1 cm pod květem. Květy jsou nevonné. Koruny jsou i za plného květu kornoutovitě sevřené, nikoliv do plochy rozevřené, jak je běžné např. u violky rolní. Koruny jsou malé, mnohem menší než u violky trojbarevné, většinou smetanově bílé, později často horní lístky získávají fialovou barvu. Od violky trojbarevné se liší také tím, že žláznatý výrůstek při bliznovém otvoru na paličce čnělky zcela chybí. V ČR kvete nejčastěji od dubna do května. Plodem je tobolka.
Celkové rozšíření není moc dobře známo, protože taxonomická problematika okruhu je složitá a nedořešená. S jistotou roste ve Středomoří na východ asi až po Kavkaz, lokality na jižní Moravě a jižním Slovensku představují asi severní okraj areálu druhu.
V ČR je s jistotou známa pouze z Pálavy, z jedné lokality poblíž Děviček. Ostatní jihomoravské lokality jsou buď sporné nebo zcela mylné, podobně údaje z Českého středohoří. Biotopem druhu je ČR úzkolistý suchý trávník sv. Festucion valesiacae. Jedná se o kriticky ohrožený druh flóry ČR (C1).
Violka nejmenší neboli maceška nejmenší (Viola kitaibeliana) je jednoletá bylina z čeledi violkovité (Violaceae). Je součástí taxonomicky složitého komplexu Viola tricolor agg., viz také violka rolní, violka trojbarevná. Dorůstá výšky nejčastěji asi 3-10 cm, ale za plodu se často zvětšuje, někdy až do 20 cm výšky. Lodyhy jsou hustě pýřité a ani v době plodu neolysávají. Listy jsou jednoduché, dolní jsou zřetelně řapíkaté. Čepele listů jsou okrouhlé až kopisťovité, u horních listů spíše čárkovitě obkopinaté, na okraji jsou vroubkovaně pilovité. Na bázi listů jsou palisty, které jsou členěné, zpravidla dlanitě, vzácněji zpeřeně. Lodyhy listy i palisty jsou i za plodu vzpřímené. Na květní stopce jsou 2 listénce, jsou umístěné cca 1 cm pod květem. Květy jsou nevonné. Koruny jsou i za plného květu kornoutovitě sevřené, nikoliv do plochy rozevřené, jak je běžné např. u violky rolní. Koruny jsou malé, mnohem menší než u violky trojbarevné, většinou smetanově bílé, později často horní lístky získávají fialovou barvu. Od violky trojbarevné se liší také tím, že žláznatý výrůstek při bliznovém otvoru na paličce čnělky zcela chybí. V ČR kvete nejčastěji od dubna do května. Plodem je tobolka.
Viola kitaibeliana, the dwarf violet, is a plant species in the genus Viola. It is native to a large area from the Canary Islands, across Europe, to northern Iran and southern Turkmenistan.[2]
It is an annual, and requires disturbed or grazed soil to grow.[3]
In 2021, two plants were discovered flowering on the 0.16 sq km island of Teän, in the Scilly Isles; the first seen there for 16 years.[3]
Besides the nominate taxon, there are two other infraspecific taxa which are recognised in Plants of the World Online as of 2017:[2]
This herbaceous plant is not higher than 12 cm. Like all violets the flowers are zygomorphic.
Viola kitaibeliana, the dwarf violet, is a plant species in the genus Viola. It is native to a large area from the Canary Islands, across Europe, to northern Iran and southern Turkmenistan.
It is an annual, and requires disturbed or grazed soil to grow.
In 2021, two plants were discovered flowering on the 0.16 sq km island of Teän, in the Scilly Isles; the first seen there for 16 years.
La violeta chica (Viola kitaibeliana Roem. & Schult.) es una especie de la familia de las violáceas.
Esta violeta, es una plantita de entre 3 y 20 cm, pelosilla, pudiendo ser diminuta o de tamaño considerable según las condiciones del terreno y circunstancias ambientales; hojas, algunas sobrepasando el centímetro de ancho, oval o redondeada, dentada y otras mucho más estrechas, de entre 2 y 5 cm de longitud. Flores, que aparecen en primavera y verano. de 7-14 mm, de color básicamente amarillo claro, con zonas azuladas, de 5 pétalos poco mayores que el cáliz, el inferior con un espolón en su base, 2 intermedios y 2 superiores bastante abiertos. Surgen de un largo rabillo que se inclina hacia abajo en su extremo. Fruto en cápsula, de casi 1 cm, con tres partes evidentes y algo más gruesa en la base, que se abre para dispersar las pequeñas semillas.[1]
En el sur y centro de Europa. Introducida en Alemania.[2] En todo el Mediterráneo excepto Baleares y Cerdeña.[3] Crece muy abundante en claros de bosques, arenales y zonas pedregosas, pastos ralos, bordes de caminos, dunas y lugares abiertos y secos.
La violeta chica (Viola kitaibeliana Roem. & Schult.) es una especie de la familia de las violáceas.
Fiołek Kitaibela (Viola kitaibeliana Schultes) – gatunek rośliny należący do rodziny fiołkowatych. Występuje w stanie dzikim w Europie. W Polsce roślina rzadka, prawdopodobnie występuje tylko w południowej części kraju jako gatunek zawlekany[2].
Bylina. Kwitnie od marca do maja. Zasiedla piaski i suche pola[2].
Fiołek Kitaibela (Viola kitaibeliana Schultes) – gatunek rośliny należący do rodziny fiołkowatych. Występuje w stanie dzikim w Europie. W Polsce roślina rzadka, prawdopodobnie występuje tylko w południowej części kraju jako gatunek zawlekany.
Viola kitaibeliana é uma espécie de planta com flor pertencente à família Violaceae.
A autoridade científica da espécie é Schult., tendo sido publicada em Syst. Veg., ed. 15 bis [Roemer & Schultes] 5: 383. 1819.
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental.
Em termos de naturalidade é nativa da região atrás indicada.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Viola kitaibeliana é uma espécie de planta com flor pertencente à família Violaceae.
A autoridade científica da espécie é Schult., tendo sido publicada em Syst. Veg., ed. 15 bis [Roemer & Schultes] 5: 383. 1819.
Viola kitaibeliana là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa tím. Loài này được Schult. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1819.[1]
Viola kitaibeliana là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa tím. Loài này được Schult. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1819.
