dcsimg
Unresolved name

Gnaphalium supinum

Protěž nízká ( Czech )

provided by wikipedia CZ
 src=
Zobrazení protěže nízké

Protěž nízká (Gnaphalium supinum) je nízkou, nenápadnou bylinou vyskytující se převážně v chladném horském prostředí. Tento druh rodu protěž v České republice roste pouze v Krkonoších a je považován za rostlinu ohroženou vyhynutím.

Rozšíření

V Evropě se druh vyskytuje nesouvisle ve vyšších pohořích od Pyrenejí přes Alpy, Apeniny a Krkonoše až po Karpaty, dále vyrůstá v horstvech Balkánského poloostrova, Skotska, Skandinávie i na Islandu. V Asii je druh rozšířen v Turecku, na Kavkaze, Pamíru, Ťan šanu, v okolí Bajkalského jezera a na severu Mongolska. Vzácně se objevuje v Severní Americe a v Grónsku.

V České republice se protěž nízká vyskytuje pouze řídce, ve vyšších polohách Krkonoš v oblastech karů v subalpínském výškovém stupni. Ve východní části pohoří roste v Obřím dole, na Sněžce, Studniční hoře a Luční hoře. V západní části roste v Kotelních jámách a u Labského vodopádu. Na polské straně Krkonoš se vyskytuje okolo Malého rybníka (polsky Mały staw) a v Malé Sněžné jámě (polsky Mały kociol Śnieźny). Nejníže položená lokalita se nalézá v údolí Bílého Labe v nadmořské výšce 1160 m. Tento druh je v Krkonoších považován za glaciální relikt.

Ekologie

Druh preferuje nezapojené subalpínské a alpínské louky, pastviny, sněhová výležiska v karech, kamenité sutě, skalní pukliny či okolí pramenišť. Osídluje kyselé půdy které jsou vlhké a chudé na živiny, požaduje však plné oslunění. Je velmi odolný vůči chladu, v Arktických oblastech roste na hranicích tundry společně s lišejníky a v Asii se vyskytuje až do nadmořské výšky 4000 m.

Popis

Vytrvalá, běloplstnatá rostlina, obvykle nižší než 10 cm, která má plazivý, hustě větvený oddenek z něhož vyrůstají květné lodyhy a mnohé nekvetoucí výběžky. Poměrně tenké lodyhy jsou přímé, nevětvené a hustě olistěné bělovlnatými listy, spodní v listové růžici jsou přisedlé, stejně jako lodyžní. Listy jsou jednožilné, čárkovité až podlouhlé, zašpičatělé a bývají dlouhé 1 až 2 cm a široké 1 až 2 mm.

Květní úbory na krátkých stopkách bývají seskupeny v počtu dva až osm do vrcholových hroznů nebo strboulovitého květenství. Uprostřed květního lůžka úboru bývá 10 až 15 květů oboupohlavných se širokou trubkou, po jeho obvodu dvacet až třicet květů samičích s nitkovitou trubkou. Květy mají koruny bělavé až nazelenalé a v horních částech nahnědlé. Široce zvonkovitý zákrov má dvě řady podlouhlých až eliptických, světle hnědých listenů které bývají po odkvětu hvězdicovitě rozestálé. Rostliny kvetou v červenci až září, opylovány jsou entomogamně i autogamně. Ploidie druhu je 2n = 28.

Plody jsou oválné nebo podlouhlé nažky 1,5 mm dlouhé s jednořadým, 3 mm chmýrem který lehce odpadává. Protěž nízká se do větších vzdálenosti rozšiřuje nažkami zanášenými větrem nebo splavovanými povrchovou vodou, do bezprostředního okolí rozrůstáním oddenků.

Ohrožení

Podle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. není protěž nízká zákonem chráněna. V „Červeném seznamu rostlin ČR“ z roku 1995 (Holub) byla již pro svůj sporadický výskyt začleněna mezi druhy ohrožené (C2). Protože se její početní stavy nadále snižují, byla v roce 2000 v „Černém a červeném seznam cévnatých rostlin ČR“ (Procházka), stejně jako v roce 2012 v „Červeném seznam cévnatých rostlin ČR“ (Grulich), zařazena protěž nízká mezi druhy kriticky ohrožené (C1).[1][2][3][4][5]

Galerie

Reference

  1. HRČKA, Daniel. Taxonomicko-chorologická studie rodu Gnaphalium L. s. l. v ČR. Praha, 2000 [cit. 29.04.2015]. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Bohdan Křís. Dostupné online.
  2. KOHOUTOVÁ, Dagmar. BOTANY.cz: Protěž nízká [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 14.08.2008 [cit. 2015-04-29]. Dostupné online. (česky)
  3. DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Protěž nízká [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 30.01.2011 [cit. 2015-04-29]. Dostupné online. (česky)
  4. Databáze C1 rostlin: Protěž nízká [online]. Informační systém ochrany přírody, AOPK ČR, Praha [cit. 2015-04-29]. Dostupné online. (česky)
  5. HRČKA, Daniel. Salvia: Protěž nízká [online]. Salvia o. s. – sdružení pro ochranu přírody, Praha 5, rev. 29.03.2013 [cit. 2015-04-29]. Dostupné online. (česky)

Externí odkazy

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia autoři a editory
original
visit source
partner site
wikipedia CZ

Protěž nízká: Brief Summary ( Czech )

provided by wikipedia CZ
 src= Zobrazení protěže nízké

Protěž nízká (Gnaphalium supinum) je nízkou, nenápadnou bylinou vyskytující se převážně v chladném horském prostředí. Tento druh rodu protěž v České republice roste pouze v Krkonoších a je považován za rostlinu ohroženou vyhynutím.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia autoři a editory
original
visit source
partner site
wikipedia CZ

Lumijäkkärä ( Finnish )

provided by wikipedia FI

Lumijäkkärä (Gnaphalium supinum) on monivuotinen mykerökukkainen kasvilaji jäkkäröiden suvussa.

Lumijäkkärä on hento ruohokasvi, joka kasvaa kolmesta kahteentoista senttimetriä korkeaksi. Varsi on haaraton, ohut, tiheäkarvainen, tavallisesti kaareva tai mutkainen. Lehtilavat ovat yhdestä kahteen millimetriä leveitä, lähes tasasoukkia ja tiheäkarvaisia. Kukinto on lyhyt, tiheä, tähkämäinen tai pallomainen mykeröstö. Mykeröitä on enintään kymmenen kappaletta.

Lumijäkkärää esiintyy Suomessa Lapin pohjoisosassa. Se kasvaa tunturipaljakalla ja metsävyöhykkeen yläosassa.

Lähteet

  • Hämet-Ahti, Leena, Suominen, Juha, Ulvinen, Tauno & Uotila, Pertti (toim.) 1998: Retkeilykasvio, 4. uudistettu painos, 656 s. Luonnontieteellisen keskusmuseon kasvimuseo. Helsinki.

Aiheesta muualla

Tämä kasveihin liittyvä artikkeli on tynkä. Voit auttaa Wikipediaa laajentamalla artikkelia.
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedian tekijät ja toimittajat
original
visit source
partner site
wikipedia FI

Lumijäkkärä: Brief Summary ( Finnish )

provided by wikipedia FI

Lumijäkkärä (Gnaphalium supinum) on monivuotinen mykerökukkainen kasvilaji jäkkäröiden suvussa.

Lumijäkkärä on hento ruohokasvi, joka kasvaa kolmesta kahteentoista senttimetriä korkeaksi. Varsi on haaraton, ohut, tiheäkarvainen, tavallisesti kaareva tai mutkainen. Lehtilavat ovat yhdestä kahteen millimetriä leveitä, lähes tasasoukkia ja tiheäkarvaisia. Kukinto on lyhyt, tiheä, tähkämäinen tai pallomainen mykeröstö. Mykeröitä on enintään kymmenen kappaletta.

Lumijäkkärää esiintyy Suomessa Lapin pohjoisosassa. Se kasvaa tunturipaljakalla ja metsävyöhykkeen yläosassa.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedian tekijät ja toimittajat
original
visit source
partner site
wikipedia FI

Szarota drobna ( Polish )

provided by wikipedia POL
 src=
Szarota drobna
 src=
Szarota drobna

Szarota drobna (Gnaphalium supinum, według innych ujęć Omalotheca supina[1]) – gatunek rośliny należący do rodziny astrowatych. W Polsce występuje wyłącznie w Sudetach (w Karkonoszach).

Występowanie

W Europie występuje w wyższych pasmach górskich od Pirenejów przez Alpy, Apeniny, Karkonosze po Karpaty, ponadto w górach Półwyspu Bałkańskiego, Szkocji, Skandynawii i na Islandii. W Azji występuje w Turcji, na Kaukazie, w Pamirze, Tienszan, w rejonie jeziora Bajkał i w północnej Mongolii. Ponadto występuje w Ameryce Północnej i na Grenlandii. Jest to element geograficzny arktyczno-alpejski.

W Polsce występuje w najwyższych partiach Karkonoszy, Beskidu Żywieckiego (Pilsko), Babiej Góry, Policy, Gorców, Pasma Gubałowskiego i Tatr[2].

W Karkonoszach występuje w kotłach polodowcowych oraz w najwyższych partiach gór – w kotle Małego Stawu i w Małym Śnieżnym Kotle, na Śnieżce. W czeskich Karkonoszach w Obřím dole, na Studniční hoře i Luční hoře oraz w Kotelních jámách i przy Wodospadzie Łaby. Najniżej położonym miejscem, gdzie notowano szarotę drobną jest dolina Białej Łaby na wysokości 1160 m n.p.m. W Karkonoszach jest uważana za relikt glacjalny.

Morfologia

Kłącze
Z płożącego się kłącza wyrastają pędy kwitnące jak i płonne.
Łodyga
Prosta, wzniesiona, pojedyncza i pokryta białoszarym, wełnistym kutnerem, gęsto ulistniona, zwykle niższa niż 10 cm.
Liście
Ulistnienie skrętoległe. Liście wąsko lancetowate. Liście podsadkowe są nieco mniejsze od łodygowych. Listki są pokryte białym kutnerem. Liście różyczkowe jak i na łodydze są bez ogonków, wąsko lancetowate, długości od 1 do 2 cm i szerokości 0,5-2 (3) mm, o zaostrzonym końcu. Mają wyraźnie widoczny 1 nerw, co jest istotna cechą przy rozróżnianiu od podobnych gatunków.
Kwiaty
Kwiatostan złożony: niewielkie koszyczki tworzące kłos na szczycie pędów. Koszyczki krótkoszypułkowe zebrane po kilka w niby-grono albo pojedyncze na szczycie łodygi (rzadko), długości 5-6 mm i 6-8 mm. Listki okrywy ułożone w dwóch, rzadziej trzech szeregach, mają jasnobrązowe obrzeżenie. Zewnętrzne łuski podługowato-jajowate są nieco dłuższe niż połowa koszyczka i wełnisto owłosione u nasady. Łuski wewnętrzne są wyraźnie węższe i dłuższe, lancetowate. Po przekwitnięciu łuski rozpościerają się gwiaździście. Dno koszyczka jest nagie. Kwiaty barwy żółto-brązowej, w środku rurkowate, obupłciowe, kwiaty zewnętrzne nitkowate, żeńskie.
Owoc
Owocki podługowate, do 1,5 mm, są owłosione krótkimi i szczeciniastymi włoskami.

Biologia i ekologia

Wieloletnia bylina, hemikryptofit. Kwitnie od czerwca do września.

Siedlisko: zasiedla siedliska o charakterze inicjalnym, pozbawionych okrywy roślinnej. Występuje na subalpejskich i alpejskich łąkach, wyleżyskach, kotłach polodowcowych, na rumowiskach skalnych (gołoborzach), w szczelinach skalnych, przy źródłach. Preferuje gleby kwaśne, ubogie, oligotroficzne. Wymaga dobrego nasłonecznienia. Jest odporna na mróz; na obszarach arktycznych występuje na granicy tundry wraz z porostami; w Azji rośnie do wysokości 4000 m n.p.m.

Galeria

Linki zewnętrzne

Przypisy

  1. Kadereit J. W., Albach D. C., Ehrendorfer F., Galbany-Casals M. i inni. Which changes are needed to render all genera of the German flora monophyletic?. „Willdenowia”. 46, s. 39 – 91, 2016. DOI: 10.3372/wi.46.46105.
  2. Adam Zając, Maria (red.) Zając: Atlas rozmieszczenia roślin naczyniowych w Polsce, Pracownia Chorologii Komputerowej Instytutu Botaniki Uniwersytetu Jagiellońskiego, Kraków 2001, ​ISBN 83-915161-1-3

Bibliografia

  • Władysław Matuszkiewicz: Przewodnik do oznaczania zbiorowisk roślinnych Polski, Wyd. Naukowe PWN, Warszawa 2006, ​ISBN 83-01-14439-4
  • Marek Krukowski: Rzadkie gatunki roślin naczyniowych Karkonoszy 1. Szarota drobna "Gnaphalium supinum" L., Przyroda Sudetów Zachodnich, t. 5, Jelenia Góra 2002, s. 17-22, ISSN 1508-6135
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autorzy i redaktorzy Wikipedii
original
visit source
partner site
wikipedia POL

Szarota drobna: Brief Summary ( Polish )

provided by wikipedia POL
 src= Szarota drobna  src= Szarota drobna

Szarota drobna (Gnaphalium supinum, według innych ujęć Omalotheca supina) – gatunek rośliny należący do rodziny astrowatych. W Polsce występuje wyłącznie w Sudetach (w Karkonoszach).

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autorzy i redaktorzy Wikipedii
original
visit source
partner site
wikipedia POL

Fjällnoppa ( Swedish )

provided by wikipedia SV

Fjällnoppa (Gnaphalium supinum) är en ört i familjen korgblommiga växter. Fjällnoppa är en lågväxt, flerårig ört som växer på fuktiga platser i norra Europas fjälltrakter. Den är allmän i hela den skandinaviska fjällkedjan (lokalt kan den även hittas i skogsmarker nedanför fjällen) och på Island och Färöarna. Därtill förekommer den i Pyrenéerna, Alperna, Karpaterna och Kaukasus, på Grönland, i Kanada och i norra Ryssland, från Altaibergen till Bajkalsjön.

Beskrivning

Fjällnoppa breder ut sig genom rosettbildande utlöpare. Växtsättet är tuv- eller mattbildande, med upprätta, ogrenade blomskott. Bladen sitter glest strödda och är till utseendet lansettlika, med gråaktig ovansida. Blomkorgarna är brunaktiga, holkfjällen är grågrönaktiga. Den blir cirka 5 centimeter hög, som mest upp till 10 centimeter.

Etymologi

Fjällnoppans artepitet, supinum, har betydelsen "nedliggande".

Referenser

  • Lundevall, Carl-Fredrik & Björkman, Gebbe. Vilda växter i Norden, 2007, ICA bokförlag (s. 283).

Externa länkar

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia författare och redaktörer
original
visit source
partner site
wikipedia SV

Fjällnoppa: Brief Summary ( Swedish )

provided by wikipedia SV

Fjällnoppa (Gnaphalium supinum) är en ört i familjen korgblommiga växter. Fjällnoppa är en lågväxt, flerårig ört som växer på fuktiga platser i norra Europas fjälltrakter. Den är allmän i hela den skandinaviska fjällkedjan (lokalt kan den även hittas i skogsmarker nedanför fjällen) och på Island och Färöarna. Därtill förekommer den i Pyrenéerna, Alperna, Karpaterna och Kaukasus, på Grönland, i Kanada och i norra Ryssland, från Altaibergen till Bajkalsjön.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia författare och redaktörer
original
visit source
partner site
wikipedia SV

Omalotheca supina ( Ukrainian )

provided by wikipedia UK
  1. Довідник назв рослин України
  2. а б Доброчаева Д.Н., Котов М.И., Прокудин Ю.Н., и др. Определитель высших растений Украины. — Киев : Наукова думка, 1987. — С. 325. (рос.)(укр.)
  3. Dictionary of Botanical Epithets (англ.). www.winternet.com. Процитовано 2017-06-09.
Aster Tataricus.png Це незавершена стаття про Айстрові.
Ви можете допомогти проекту, виправивши або дописавши її.
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Автори та редактори Вікіпедії
original
visit source
partner site
wikipedia UK

平卧鼠麴草 ( Chinese )

provided by wikipedia 中文维基百科
二名法 Gnaphalium supinum
L.

平卧鼠麴草学名Gnaphalium supinum)是菊科鼠麴草属的植物。分布于亚洲欧洲以及中国大陆新疆等地,生长于海拔2,500米的地区,常生长在高山草地上,目前尚未由人工引种栽培。

异名

  • Omphalotheca supinum (L.) DC.

参考文献

  • 昆明植物研究所. 平卧鼠麴草. 《中国高等植物数据库全库》. 中国科学院微生物研究所. [2009-02-25]. (原始内容存档于2016-03-05).
小作品圖示这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。
 title=
license
cc-by-sa-3.0
copyright
维基百科作者和编辑

平卧鼠麴草: Brief Summary ( Chinese )

provided by wikipedia 中文维基百科

平卧鼠麴草(学名:Gnaphalium supinum)是菊科鼠麴草属的植物。分布于亚洲欧洲以及中国大陆新疆等地,生长于海拔2,500米的地区,常生长在高山草地上,目前尚未由人工引种栽培。

license
cc-by-sa-3.0
copyright
维基百科作者和编辑