Ladoňka vídeňská (Scilla vindobonensis Speta) je druh jednoděložné rostliny z čeledi chřestovité (Asparagaceae). V minulosti byl řazen do čeledi hyacintovité (Hyacinthaceae), případně do čeledi liliovité v širším pojetí (Liliaceae s.l.). Druh je součástí taxonomicky obtížného komplexu ladoňky dvoulisté (Scilla bifolia s.l.)
Jedná se o asi 5–20 cm vysokou vytrvalou rostlinu s vejčitou až kulovitou podzemní cibulí, do 2 cm v průměru. Listy jsou jen v přízemní růžici, přisedlé, nejčastěji vyrůstají dva z jedné cibule. Čepele jsou čárkovité, asi 0,5–1 cm široké, v době květu zřetelně žlábovité, nahoře s kápovitou špičkou. Z jedné cibule vyráží většinou jen 1 stvol, často celý červenavě naběhlý, včetně okrajů listových pochev. Květy jsou v máločetných květenstvích, kterým je hrozen, při rozkvětu víceméně jednostranný, stopky dolních květů jsou někdy nápadně dlouhé. Listeny chybí nebo jsou nepatrné. Okvětí se skládá ze 6 okvětních lístků, jsou volné, asi 8–9 mm dlouhé. Jsou většinou na líci tmavě modré, na bázi s bílou skvrnou, na rubu zelenavě až bělavě modré, poupata jsou nazelenalá až bělavá. Tyčinek je 6. Gyneceum je srostlé ze 3 plodolistů, čnělka přechází v semeník pozvolna. Plodem je tobolka, v době dozrávání temně zelená a často fialově naběhlá. Semena jsou za čerstva žlutobílá, po usušení slámově žlutá.[1]
Ladoňka vídeňská roste ve střední až jihovýchodní Evropě s centrem rozšíření v panonské oblasti.
V ČR roste roztroušeně od nížin po pahorkatiny severních a středních Čech a na jižní a střední Moravě. Nejčastěji roste v sušších luzích a dubohabřinách či vlhčích křovinách.[1]
Obrázky, zvuky či videa k tématu ladoňka vídeňská ve Wikimedia Commons
Ladoňka vídeňská (Scilla vindobonensis Speta) je druh jednoděložné rostliny z čeledi chřestovité (Asparagaceae). V minulosti byl řazen do čeledi hyacintovité (Hyacinthaceae), případně do čeledi liliovité v širším pojetí (Liliaceae s.l.). Druh je součástí taxonomicky obtížného komplexu ladoňky dvoulisté (Scilla bifolia s.l.)
Der Wien-Blaustern (Scilla vindobonensis), auch Wiener Blaustern genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Blausterne (Scilla) innerhalb der Familie der Spargelgewächse (Asparagaceae).
Der Wien-Blaustern ist eine ausdauernde, krautige Pflanze, die Wuchshöhen von 15 bis 20 cm erreicht, selten nur 5 cm hoch wird. Dieser Geophyt bildet Zwiebeln als Überdauerungsorgane aus. Die jungen Blütenknospen sind hellgrün, die Perigonblätter dabei bis zum Blühbeginn unterseits mit deutlichen hellgrünen Mittelstreifen. Der Stängel ist häufig purpurbraun.
Die Traube besteht aus 5 bis 9, selten 3 bis 20 Blüten. Die Perigonblätter sind 6 bis 8 mm lang und 2 bis 2,5 mm breit. Die Oberseite ist kräftig blau mit einem deutlich abgesetzten, rund 1 mm breiten, weißen Grund. Die unreife Frucht ist dunkelgrün. Die Samen sind hellgelb und in frischem Zustand 2 mm groß. Die Blütezeit ist im März und April.
Die Art ist diploid mit 2n = 18.[1]
Das natürliche Verbreitungsgebiet umfasst das östliche Deutschland, Ungarn, Tschechien, Slowakei, Ostösterreich (Wien, Niederösterreich, Burgenland), Kroatien und Albanien.
Der Wien-Blaustern wächst in harten Auwäldern und in frischen Eichen-Hainbuchen-Wäldern. Er kommt zerstreut von der collinen bis zur montanen Höhenstufe vor.
Der Wien-Blaustern gehört zur Artengruppe Scilla bifolia agg. und wird nicht immer von der Art Scilla bifolia s. l. abgetrennt.
Der Wien-Blaustern (Scilla vindobonensis), auch Wiener Blaustern genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Blausterne (Scilla) innerhalb der Familie der Spargelgewächse (Asparagaceae).
