Die Rooikopvink (Amadina erythrocephala) is 'n amper-endemiese, algemene standvoël en nomade in droë grasveld, doring- en breëblaarboomveld. Hulle is dikwels in swerms en ook dikwels saam met ander saadeters. Die voël is 14 cm groot en weeg 18 - 27 gram. In Engels staan die voël bekend as die Red-headed Finch.
Wikimedia Commons het meer media in die kategorie Rooikopvink.
Wikispecies het meer inligting verwant aan: Rooikopvink
Die Rooikopvink (Amadina erythrocephala) is 'n amper-endemiese, algemene standvoël en nomade in droë grasveld, doring- en breëblaarboomveld. Hulle is dikwels in swerms en ook dikwels saam met ander saadeters. Die voël is 14 cm groot en weeg 18 - 27 gram. In Engels staan die voël bekend as die Red-headed Finch.
Les especies d'aves con nome común en llingua asturiana márquense como NOA. En casu contrariu, conséñase'l nome científicu o de la SEO.
.
Amadina erythrocephala ye una especie d'ave paseriforme de la familia estrildidae.[2] Ye mesma d'África. Envaloróse que la so área de distribución toma una estensión de 20.000 km².[1]
Alcuéntrase n'Angola, Botsuana, Lesothu, Namibia, Sudáfrica y Zimbabue.[1] El so estatus de caltenimientu evaluóse na Llista Colorada como de baxa procupación (LC).
Reconócense les siguientes subespecies:[2]
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Aves, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Les especies d'aves con nome común en llingua asturiana márquense como NOA. En casu contrariu, conséñase'l nome científicu o de la SEO. .
Amadina erythrocephala ye una especie d'ave paseriforme de la familia estrildidae. Ye mesma d'África. Envaloróse que la so área de distribución toma una estensión de 20.000 km².
Alcuéntrase n'Angola, Botsuana, Lesothu, Namibia, Sudáfrica y Zimbabue. El so estatus de caltenimientu evaluóse na Llista Colorada como de baxa procupación (LC).
El teixidor cap-roig (Amadina erythrocephala) és un moixó de la família dels estríldids (Estrididae) que habita l'Àfrica Meridional.
Sabana seca i zones en arbusts espinosos al sud d'Angola, Botswana, sud-oest de Zimbabwe, Namíbia i Sud-àfrica.
El teixidor cap-roig (Amadina erythrocephala) és un moixó de la família dels estríldids (Estrididae) que habita l'Àfrica Meridional.
Aderyn a rhywogaeth o adar yw Cwyrbig paradwys (sy'n enw gwrywaidd; enw lluosog: cwyrbigau paradwys) a adnabyddir hefyd gyda'i enw gwyddonol Amadina erythrocephala; yr enw Saesneg arno yw Paradise sparrow. Mae'n perthyn i deulu'r Cwyrbigau (Lladin: Estrildidae) sydd yn urdd y Passeriformes.[1]
Talfyrir yr enw Lladin yn aml yn A. erythrocephala, sef enw'r rhywogaeth.[2]
Mae'r cwyrbig paradwys yn perthyn i deulu'r Cwyrbigau (Lladin: Estrildidae). Dyma rai o aelodau eraill y teulu:
Rhestr Wicidata:
rhywogaeth enw tacson delwedd Aderyn deufannog gyddfbinc Hypargos margaritatus Cwyrbig morgrug cyffredin Parmoptila woodhousei
Aderyn a rhywogaeth o adar yw Cwyrbig paradwys (sy'n enw gwrywaidd; enw lluosog: cwyrbigau paradwys) a adnabyddir hefyd gyda'i enw gwyddonol Amadina erythrocephala; yr enw Saesneg arno yw Paradise sparrow. Mae'n perthyn i deulu'r Cwyrbigau (Lladin: Estrildidae) sydd yn urdd y Passeriformes.
Talfyrir yr enw Lladin yn aml yn A. erythrocephala, sef enw'r rhywogaeth.
Amadina červenohlavá (Amadina erythrocephala) je drobný pták z rodu Amadina, který je často chován jako okrasný. I přesto patří mezi astrildovitými k největším druhům.[2] Vyskytuje se v různých lokalitách Afriky, nejčastěji na východě nebo jihu. Na délku měří 13 až 14 cm. Pohlavní dimorfismus je velmi výrazný: samečci tohoto druhu mají jasně červenou hlavičku, kropenaté břicho a hnědá záda, naopak samičky jsou ve hnědých odstínech, také s kropenatým břichem. Živí se různými druhy prosa, loupaným ovsem, lesknicí, ovocem a zeleninou. Velikost kroužku je 2,8 mm.[3]
Amadinu červenohlavou poprvé popsal Linnaeus v roce 1758 ve své knize Systema Naturaea,[2] pravděpodobně se jednalo o vzorek z Angoly. Zařazena byla do rodu Amadina, kde se krom amadiny červenohlavé nachází i její příbuzná: amadina páskovaná. Tento rod čítá právě jen tyto dva druhy.
Přestože oficiálně nejsou popisovány poddruhy žádné, někteří autoři vědeckých knih popisují poddruhy dva: Amadina erythrocephala erythrocephala a Amadina erythrocephala dessita. Jedním z těchto autorů je třeba R. Vít, který toto dělení podporuje a tvrdí, že poddruh Amadina erythrocephala dessita je charakteristický sitější červenou barvou na hlavě samců.[3] Tyto dva poddruhy se mezi sebou kříží, proto je velmi těžké ve volné přírodě najít "čistokrevného" jedince.
Amadina červenohlavá se vyskytuje v Angole, Botswaně, Lesotho, Namibie, Jihoafrické republice a Zimbabwe. Vyhledává spíše oblasti se suchým počasím v blízkosti zdrojů vody nebo lidí. Usídluje se také v blízkosti polí nebo na okrajích lesů. Obecně platí, že rozloha všech lokací, kde se amadina červenohlavá vyskytuje je celkem 1 600 000 km2. Pro zemědělce jsou tito ptáci přítěžím, protože ničí úrodu.
Dle IUCN se jedná o málo dotčené, tedy nechráněné ptáky.
Ve volné přírodě se amadiny červenohlavé sdružují do hejn čítající i několik stovek jedinců.[3] Farmáři je označují za škůdce na přírodě, což skutečně je pravda.
V době hnízdění, které probíhá většinou v čase období dešťů, se samci "ucházejí" o samice, většinou tak, že samci drží stéblo v zobákua zpívají. Při zpěvu tělem pohybuje sem a tam.[3] Hnízda si staví na nízkých keřích, nikdy ne na stromech a většinou je z kokosových vláken a uschlé trávy. Samičky kladou do hnízda 4 až 6 čistě bílých vajec, výjimečně může snůška čítat až osm vajec.[3] Vejce inkubují střídavě oba rodičové asi po dobu dvou týdnů. Když se mládě vylíhne, je holé a slepé. Za tři týdny od vylíhnutí poprvé vylétá z hnízda. Za další tři týdny je mládě zcela samostatné, i když se přidává k rodnému hejnu.
Amadina červenohlavá je nezaměnitelný druh s výrazným pohlavním dimorfismem. Samci mají červenou hlavu, černé oči a velký zobák šedé barvy, který může mít i fialový nádech. Obočnice jsou světlé a málo výrazné. Hřbet šedavý, směrem k ocasním perům tmavne. Břicho je světle hnědé a výrazně kropenaté. Nohy krátké, neopeřené, většinou ve stejném odstínu jako zobák.
Mezi samcem a samicí amadiny červenohlavé je jeden zásadní rozdíl a to je červená hlava, kterou mají pouze samci. Samice mají hlavu stejně zbarvenou, jako zbytek těla; světle hnědou. Také mají kropenaté břicho, ale ne tak výrazně. Jejich zobák je spíše žlutavý.
Amadiny červenohlavé se hodí spíše pro voliérový chov. Jsou sice hbité a létavé, ale nevyžadují příliš velkou voliéru. Ta by měla být umístěna v bytě při pokojové teplotě, na místě, kde není příliš vlhko a vítr. Teplota by zde neměla klesnout pod 10 °C.
Obecně platí, že amadiny červenohlavé nejsou příliš bojácné, naopak jsou lehko ochočitelné. Nereagují nervózně a podrážděně. Jsou velmi klidné a ve svém chování působí s jistotou. Jedná se o dobrého rodiče, který sám zvládne mláďata i bez pomoci náhradní chůvy. Jednou z mála záporných vlastností je ale to, že rodiče často snůšku opouštějí a mláďata ani neinkubují.
Lze je chovat společně s jinými drobnými astrildovitými ptáky.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Red-headed Finch na anglické Wikipedii.
Amadina červenohlavá (Amadina erythrocephala) je drobný pták z rodu Amadina, který je často chován jako okrasný. I přesto patří mezi astrildovitými k největším druhům. Vyskytuje se v různých lokalitách Afriky, nejčastěji na východě nebo jihu. Na délku měří 13 až 14 cm. Pohlavní dimorfismus je velmi výrazný: samečci tohoto druhu mají jasně červenou hlavičku, kropenaté břicho a hnědá záda, naopak samičky jsou ve hnědých odstínech, také s kropenatým břichem. Živí se různými druhy prosa, loupaným ovsem, lesknicí, ovocem a zeleninou. Velikost kroužku je 2,8 mm.
Die Rotkopfamadine (Amadina erythrocephala), auch Paradiesamadine genannt, ist eine afrikanische Art aus der Familie der Prachtfinken. Es handelt sich um eine Art, deren Sozialverhalten abhängig ist von ihrem Lebensraum. In ausgesprochenen Trockengebieten ist bei Rotkopfamadinen das Geselligkeitsbedürfnis sehr ausgeprägt und erinnert in vielem an australische Prachtfinkarten. In den feuchteren Regionen des Verbreitungsgebietes ist der Gruppenzusammenhalt etwas lockerer. Dort werden auch Einzelpaare oder kleine Gruppen ohne Verbindung zu einem Schwarm beobachtet.[1]
Rotkopfamadinen erreichen eine Körperlänge von bis zu vierzehn Zentimeter und gehören damit zu den eher großen Prachtfinkenarten.
Das Männchen hat eine rote Kopf- und Gesichtsfarbe. Der Rücken ist staubgrau bis graubraun, der Bürzel ist schwach dunkel quer gebändert. Bei einzelnen Individuen haben die Federn an dieser Stelle sogar rote Federsäume. Die Flügel sind graubraun, wobei die kleinen Oberflügeldecken helle Federspitzen aufweisen. Die großen Flügeldecken haben – von den Handdecken abgesehen – ebenfalls kleine weißliche Spitzenflecken. Die Schwingen haben schmale helle Außensäume, die Armschwingen sogar breite weiße Spitzensäume. Die Kehle ist weißlich bis hellgrau. Die Brust ist weißlich mit einer schuppigen schwarzbraunen Querbänderung. An Hinterbrust, Vorderbauch und Körperseiten haben Rotkopfamadinen aufgrund der Zeichnung der Federspitzen große, weiße Tropfenflecken, die schwarz eingefasst sind.
Die rote Kopf- und Gesichtsfarbe fehlt beim Weibchen. Die entsprechenden Stellen sind bei ihr graubraun gefiedert. Die hellen Flecken auf der Unterseite sind außerdem beim Weibchen deutlich kleiner und weniger kräftig abgesetzt als beim Männchen.
Bei beiden Geschlechtern sind die Augen braun, der Schnabel ist hell hornfarben und die Läufe und Füße sind fleischfarben.
Das Federkleid zeigt eine große individuelle und altersmäßige Variabilität. Es werden trotzdem zwei Unterarten unterschieden. Die Unterart Amadina erythrocephala dissata unterscheidet sich von der Nominatform A. e. erythrocephala durch ein satteres und kräftigeres Rot beim Männchen. Das Rückengefieder ist bei diesen außerdem deutlich grauer und die Weibchen sind insgesamt reiner braungrau als bei der Nominatform.[2]
Die Brutzeit der Rotkopfamadinen ist abhängig von den Niederschlägen, da diese das Nahrungsangebot bestimmen. Entsprechend unregelmäßig brütet diese Prachtfinkenart.
Rotkopfamadinen bauen nur sehr selten eigene Nester, sondern brüten bevorzugt in den leerstehenden Nestern von Sperlingen und Webern. Genutzt werden unter anderem die Nester von Kapsperling, Rostsperling, Maskenweber, Büffelweber und in selteneren Fällen auch vom Haussegler.[3] Der Nistplatz wird von Männchen und Weibchen gemeinsam ausgewählt. In der Regel gehen zwei bis sechs Paare gemeinsam auf Nistplatzsuche. Die Vögel scheinen sich gegenseitig persönlich zu erkennen, da nicht zu diesem Schwarm gehörende fremde Paare sofort vertrieben werden. Die Mitglieder einer solchen Brutgemeinschaft sitzen häufig nebeneinander, um sich zu putzen oder zu kraulen.[4] Solche Brutgemeinschaften sind zumindest in den ausgeprägten Trockengebieten Teil eines Schwarmes, zu dem sie auch während der Brutzeit die Verbindung nicht aufgeben.
Rotkopfamadinen zeigen insbesondere in Trockengebieten ein ausgeprägtes Geselligkeitsbedürfnis. In der Kalahari hat man Brutgemeinschaften beobachtet, die in Entfernungen von mehreren Kilometern um eine Wasserstelle brüteten. An der Wasserstelle hielt sich dauerhaft ein Schwarm nichtbrütender Alt- und Jungvögel auf. Die Mitglieder der verschiedenen Brutgemeinschaften hielten sich, wenn sie nicht gerade brüteten, huderten oder fütterten, beim Schwarm auf. Dabei nahmen sie auch in Kauf, dass sie zur Fütterung der Jungvögel weite Strecken zurücklegen mussten. Das galt auch, wenn ein ausreichendes Nahrungsangebot in unmittelbarer Nähe zum Nest bestand.[5]
Das Gelege der Rotkopfamadine besteht aus zwei bis sieben, meist jedoch aus vier bis fünf Eiern. Sie werden zwölf bis vierzehn Tage lang bebrütet. Beide Elternvögel brüten und sitzen nachts häufig gemeinsam im Nest. Die Nestlingszeit beträgt 22 bis 25 Tage. Die Jungvögel sind nach weiteren drei Wochen selbständig. Sie halten sich in den ersten Tagen noch im Nestbaum beziehungsweise in dessen unmittelbarer Nähe auf. Während die Elternvögel auf Nahrungssuche sind, sitzen die Jungvögel fast unbeweglich im Inneren des Baumwipfels beziehungsweise eines dichten Busches auf. Auf die zurückkehrenden Elternvögel reagieren sie sofort mit lautem Bettelgeschrei. Abends werden sie von den Elternvögeln zum gemeinsamen Übernachten wieder ins Nest zurückgeführt.
Das Verbreitungsgebiet der Rotkopfamadine ist das südwestliche Afrika. Der Lebensraum sind Halbwüsten und Dornbuschsteppen. Nach der Brutzeit streift die Art weiträumig innerhalb des Verbreitungsgebiets umher.
Abgesehen vom Afrikanischen Silberschnabel dringt die Rotkopfamadine am weitesten von allen afrikanischen Prachtfinken in halbwüstenartige Biotope vor. Sie hält sich dabei jedoch stets in der Nähe von Wasser auf. Sie kommt in der Kalahari, am Rand der Wüsten in Botswana sowie in trockenen Sandsteppen mit sehr vereinzelten Baum- und Strauchgruppen vor. In der Kalahari können in der Nähe von Wasserstellen Rotkopfamadinenschwärme beobachtet werden, die mehrere hundert Vögel umfassen. Die Rotkopfamadine präferiert jedoch im übrigen Teil ihres Verbreitungsgebietes etwas dichter bewachsene Baum- und Dornbuschsteppe. Sie besiedelt auch offenes Kulturland, verhält sich jedoch gegenüber dem Menschen recht scheu.[6]
Es ist nicht bekannt, wann Rotkopfamadinen erstmals nach Europa importiert wurden, der Erstimport fand aber mit Sicherheit im 18. Jahrhundert statt. Louis Pierre Vieillot gilt als derjenige, der vermutlich bereits in der zweiten Hälfte des 18. Jahrhunderts diese Art erfolgreich nachzüchtete.[7] Im 19. Jahrhundert wurden sie mehrfach in Frankreich, England und Holland auf Ausstellungen gezeigt. In Deutschland scheinen Rotkopfamadinen erst in der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts als Ziervogel gehalten worden zu sein. Seit dem Beginn des 20. Jahrhunderts werden sie mit geringen Unterbrechungen regelmäßig im Handel angeboten, wenn auch nicht so häufig wie die zur gleichen Gattung gehörenden Bandamadine.
Für eine artgerechte Haltung ist eine Haltung in Volieren notwendig, ansonsten gelten sie als einfach zu haltende Vögel, die auch sehr zutraulich werden. Abhängig von Besatz, Größe der Voliere, Bepflanzung und Versteckmöglichkeiten zeigen sie jedoch während der Brutzeit ein unverträglicheres Verhalten.
Die Rotkopfamadine (Amadina erythrocephala), auch Paradiesamadine genannt, ist eine afrikanische Art aus der Familie der Prachtfinken. Es handelt sich um eine Art, deren Sozialverhalten abhängig ist von ihrem Lebensraum. In ausgesprochenen Trockengebieten ist bei Rotkopfamadinen das Geselligkeitsbedürfnis sehr ausgeprägt und erinnert in vielem an australische Prachtfinkarten. In den feuchteren Regionen des Verbreitungsgebietes ist der Gruppenzusammenhalt etwas lockerer. Dort werden auch Einzelpaare oder kleine Gruppen ohne Verbindung zu einem Schwarm beobachtet.
The red-headed finch (Amadina erythrocephala) (also known as the paradise finch) is a common species of estrildid finch found in Africa. It has an estimated global extent of occurrence of 1,600,000 km2. It is found in Angola, Botswana, Lesotho, Namibia, South Africa and Zimbabwe.
Males have vibrant red heads and chests while the females are duller. The resemblance to the cut-throat finch is unmistakable. The red-headed and cut-throat finch are the only members of the genus Amadina. Amadinas with their heavy beaks resemble members of the Lonchura, so they are actually more closely related to the Pytilias such as the Melba finch.[2]
The red-headed finch was formally described by the Swedish naturalist Carl Linnaeus in 1758 in the tenth edition of his Systema Naturae under the binomial name Loxia eryocephala, a misspelling of Loxia erythrocephala.[3][4] The specific epithet combines the Ancient Greek eruthros meaning "red" with -kephalos meaning "headed".[5] Linnaeus based his description on "The Sparrow of Paradise" that had been described and illustrated in 1751 by the English naturalist George Edwards in his A Natural History of Uncommon Birds. Edwards' specimen had been collected in Angola.[6] This species is now placed with the cut-throat finch in the genus Amadina that was introduced in 1827 by the English naturalist William John Swainson.[7][8] The species is monotypic: no subspecies are recognised.[8]
Often seen in small flocks on dry savannahs, the red-headed finch is a ground feeder which feeds companionably with other species and often visits waterholes. It has a distinctive double-noted chuck-chuck call.[9]
The red-headed finch (Amadina erythrocephala) (also known as the paradise finch) is a common species of estrildid finch found in Africa. It has an estimated global extent of occurrence of 1,600,000 km2. It is found in Angola, Botswana, Lesotho, Namibia, South Africa and Zimbabwe.
Males have vibrant red heads and chests while the females are duller. The resemblance to the cut-throat finch is unmistakable. The red-headed and cut-throat finch are the only members of the genus Amadina. Amadinas with their heavy beaks resemble members of the Lonchura, so they are actually more closely related to the Pytilias such as the Melba finch.
La estrilda cabecirroja (Amadina erythrocephala)[2] es una especie de ave paseriforme de la familia estrildidae propia de África austral.[3]
La estrilda cabecirroja mide entre 14 y 16 centímetros. Los machos tienen una coloración más rojiza que las hembras; las cuales se caracterizan por el color gris.
Se encuentra en Angola, Botsuana, Lesoto, Namibia, Sudáfrica y Zimbabue.[1] Se estima que su área de distribución abarca una extensión de unos 20.000 km².[1]
La dieta del capuchino de cabeza roja es fundamentalmente granívora, con ocasionales capturas de pequeños invertebrados, sobre todo durante la época de cría.
En cautividad aceptan fácilmente a otras aves en sus hábitats.
Se reconocen las siguientes subespecies:[3]
La estrilda cabecirroja (Amadina erythrocephala) es una especie de ave paseriforme de la familia estrildidae propia de África austral.
Amadina erythrocephala Amadina generoko animalia da. Hegaztien barruko Estrildidae familian sailkatua dago.
Amadina erythrocephala Amadina generoko animalia da. Hegaztien barruko Estrildidae familian sailkatua dago.
Suomuviiltopeippo (Amadina erythrocephala) on afrikkalainen loistopeippolaji. Suomuviiltopeipon arvioitu esiintymisala on 1 600 000 km².
Suomuviiltopeippoa on havaittu Angolassa, Botswanassa, Lesothossa, Namibiassa, Etelä-Afrikassa ja Zimbabwessa.
Urospuolisella suomuviiltopeipolla on kirkkaanpunainen pää, sen rinta ja vatsa on vaaleanruskea tummansävyisillä reunoilla. Kaula on harmaa vaaleilla pisteillä. Käsisulkien tyvillä on valkoisia raitoja. Naaraalla ei ole punaista päätä, sen pää on harmaa ja yleensä naarailla on tasaisemmat värisävyt. Suomuviiltopeipon yhteispituus päästä pyrstöön on 13–14 senttimetriä.
Suomuviiltopeippo (Amadina erythrocephala) on afrikkalainen loistopeippolaji. Suomuviiltopeipon arvioitu esiintymisala on 1 600 000 km².
Suomuviiltopeippoa on havaittu Angolassa, Botswanassa, Lesothossa, Namibiassa, Etelä-Afrikassa ja Zimbabwessa.
Amadina erythrocephala
L'Amadine à tête rouge (Amadina erythrocephala) est une espèce de passereau estrildidé d’Afrique australe.
Cet oiseau mesure environ 13 cm de longueur. Il ressemble beaucoup à l'Amadine cou-coupé mais le mâle a la tête entièrement rouge et la femelle gris brun. Celle-ci a aussi le ventre brun plus clair que celui du mâle. Chez les deux sexes, les yeux sont marron, le bec corne clair et les pattes rose chair.
Cet oiseau est présent en Afrique du Sud, en Angola, en Namibie, en Zambie et au Zimbabwe.
Cette espèce fréquente les milieux ouverts en particulier la brousse et le veld épineux.
Cet oiseau niche dans les cavités d'arbres, dans des nids d'oiseaux tels ceux du républicain social[1], dans des nids abandonnés de tisserins ou de moineaux ou dans des bâtiments.
Amadina erythrocephala
L'Amadine à tête rouge (Amadina erythrocephala) est une espèce de passereau estrildidé d’Afrique australe.
Amadina erythrocephala é unha especie de Estrildidae, común no sur de África, estímase que se estende por unha área de 1 600 000 km² en Angola, Botswana, Lesotho, Namibia, Suráfrica e Cimbabue. Presenta un marcado dimorfismo sexual, os machos teñen a cabeza complemente vermella mentres as femias son pardas.[1]
A súa orixe e filoxenia obtívoa Antonio Arnaiz-Villena et al..[2] Os estrildinae puidéronse orixinar na India e dispersarse despois.
Vese frecuentemente en pequenos bandos nas praderías secas, sabanas áridas e zonas de arbustos espiñentos.
Amadina erythrocephala é unha especie de Estrildidae, común no sur de África, estímase que se estende por unha área de 1 600 000 km² en Angola, Botswana, Lesotho, Namibia, Suráfrica e Cimbabue. Presenta un marcado dimorfismo sexual, os machos teñen a cabeza complemente vermella mentres as femias son pardas.
Crvenoglava amadina (Amadina erythrocephala), vrsta nevelike ptice sa juga Afrike u Namibiji, Zimbabveu, Angoli, Južnoj Africi i Bocvani, srodne ogrličastoj zebi, obje pripadaju porodici amadina (Estrildidae).
Vrsta je ime dobila po crvenoj boji mužjakove glave, po kojoj se razlikuju od ženki.
Preferira otvorene travnjake, područja prekrivena grmljem, puste savane, seoska dvorišta i obrađena tla na kojima nalazi sjemenke i kukce koji su mu glavna hrana. Gnijezdi se često u starim gnijezdima nekih drugih ptica kao što su Bubalornis niger, Passer melanurus ili ptica-pletilja Ploceus, a za svrhu može poslužiti rupa u drvetu ili na nekoj kući. Jaja (4 - 6) obično polaže od veljače do rujna, a mladi ptići izlegu se kroz 12-14 dana, koje hrane oba roditelja.
Neprijatelj mu je soko Falco chicquera, na afrikaansu nazivan Rooinekvalk[1].
Crvenoglava amadina (Amadina erythrocephala), vrsta nevelike ptice sa juga Afrike u Namibiji, Zimbabveu, Angoli, Južnoj Africi i Bocvani, srodne ogrličastoj zebi, obje pripadaju porodici amadina (Estrildidae).
Vrsta je ime dobila po crvenoj boji mužjakove glave, po kojoj se razlikuju od ženki.
Preferira otvorene travnjake, područja prekrivena grmljem, puste savane, seoska dvorišta i obrađena tla na kojima nalazi sjemenke i kukce koji su mu glavna hrana. Gnijezdi se često u starim gnijezdima nekih drugih ptica kao što su Bubalornis niger, Passer melanurus ili ptica-pletilja Ploceus, a za svrhu može poslužiti rupa u drvetu ili na nekoj kući. Jaja (4 - 6) obično polaže od veljače do rujna, a mladi ptići izlegu se kroz 12-14 dana, koje hrane oba roditelja.
Neprijatelj mu je soko Falco chicquera, na afrikaansu nazivan Rooinekvalk.
L'amadina testarossa (Amadina erythrocephala (Linnaeus, 1758)) è un uccello passeriforme della famiglia degli Estrildidi[2].
Il nome scientifico di questi uccelli, erythrocephala, deriva dall'unione delle parole greche ἐρυθρός (erythros, "rosso") e κεφαλή (kefale, "testa"), col significato di "dalla testa rossa", dal quale deriva a sua volta il nome comune della specie.
Si tratta di uccelli di piccola taglia, sebbene i 14 cm di lunghezza raggiunti in media dalla specie rendano l'amadina testarossa uno degli esponenti più grandi della propria famiglia.
Si tratta di uccelletti di costituzione robusta, muniti di un becco tozzo e massiccio atto a frantumare il cibo.
La colorazione è grigio-bruna su tutto il corpo, con tendenza a scurirsi su codione e coda e a schiarirsi fino al beige-biancastro su ventre e sottocoda: sul petto le penne sono bianche ma orlate di bruno-nerastro, a formare un caratteristico effetto a scaglie, mentre macchie bianche possono essere presenti anche sulle penne delle ali. Nel maschio la testa è di colore rosso ruggine, mentre nella femmina questa colorazione è assente o appena accennata, con la testa che si presenta dello stesso colore del dorso e gola biancastra, oltre a un'orlatura scura delle penne del petto meno accentuata. Caratteristica di questa specie è una grande variabilità individuale della livrea, con presenza di cappuccio rosso più o meno esteso, di tonalità di dorso e ventre maggiormente tendenti al grigio o al bruno o ancora di sfumature rossicce presenti anche su ventre e dorso: la livrea tende inoltre a scurirsi con l'età. In ambedue i sessi gli occhi sono di colore bruno, il becco è grigio-nerastro e le zampe sono di colore carnicino.
Si tratta di uccelli diurni, il cui comportamento varia in funzione del tipo di ambiente e dalla quantità di cibo in esso reperibile. Gli esemplari diffusi nelle aree più aride tendono a raggrupparsi in stormi anche molto consistenti, costituiti da coppie ed individui singoli anche non imparentati fra loro che effettuano spostamenti anche di una certa entità alla ricerca di cibo ed acqua, separandosi però assai raramente; nelle popolazioni diffuse in ambienti più umidi, invece, la tendenza all'aggregazione è meno accentuata, con formazione di gruppetti che contano poche decine di capi (spesso imparentati fra loro, ad esempio una coppia coi figli di varie nidiate, a loro volta accoppiati) o di coppie singole, che rimangono stanziali.
L'amadina testa rossa è un uccello essenzialmente granivoro, che tuttavia a differenza delle altre specie di estrildidi si nutre senza problemi anche di insetti ed altri invertebrati, i quali compongono una buona parte della sua dieta, che viene inoltre integrata quando possibile anche con frutta, bacche, fiori e germogli.
Il periodo riproduttivo è piuttosto irregolare, essendo strettamente legato all'arrivo delle piogge, che favoriscono la crescita della vegetazione e quindi aumentano la disponibilità di cibo.
Durante la cova e l'allevamento della prole si formano gruppi di 2-6 coppie di questi uccelli, che si dimostrano molto territoriali nei confronti di eventuali intrusi, anche conspecifici.
Il nido ha una forma globosa e si compone di un intreccio grossolano di fibre vegetali e rametti con una cavità interna foderata di penne e piume: questi uccelli tuttavia difficilmente costruiscono un proprio nido, preferendo molto spesso occupare nidi abbandonati di uccelli tessitori o rondoni.
All'interno del nido la femmina depone da 2 a 8 uova biancastre e di grosse dimensioni rispetto alla taglia dell'uccello, le quali vengono incubate per 12-14 giorni principalmente dalla madre, con il maschio che durante il giorno tende a rimanere di guardia nei pressi del nido (sebbene possa alternarsi con essa alla cova) e che durante la notte ritorna al nido per riposarsi. I pulli, ciechi e nudi alla nascita, sono di colore molto scuro con becco giallo munito di caratteristiche protuberanze biancastre ai lati, ben visibili quando il becco è aperto e che hanno infatti la funzione di stimolare l'imbeccata ai genitori nella penombra del nido: essi vengono imbeccati da ambedue i genitori e sono in grado d'involarsi fra i 22 e i 25 giorni dalla schiusa, allontanandosi tuttavia del tutto dal nido solo dopo altre tre settimane.
Questa specie occupa un areale che comprende un'ampia porzione dell'Africa sud-occidentale e meridionale (Angola, Zimbabwe, Namibia, Sudafrica, Botswana e Lesotho).[1]
L'habitat di questi uccelli è rappresentato dalle aree di boscaglia secca e di savana: tuttavia, questi uccelli non esitano a colonizzare le aree semidesertiche ed i margini del deserto vero e proprio, pur rimanendo maggiormente legati a fonti d'acqua permanenti rispetto ad altri uccelli dalle medesime abitudini, come ad esempio il becco d'argento. Pertanto, la colonizzazione umana delle aree semidesertiche (come ad esempio il Botswana o il Kalahari), con la conseguente creazioni di pozzi e bacini idrici artificiali, ha consentito a questa specie di espandere il proprio areale alle zone convertite alla pastorizia o all'agricoltura, sebbene l'amadina testa rossa si dimostri piuttosto timida nei confronti dell'uomo.
Inizialmente classificata assieme a molti altri estrildidi col nome di Loxia erythrocephala da Linneo[3], sottintendendone una parentela coi crocieri eurasiatici, in seguito questa specie è stata ascritta al genere Amadina, che condivide con l'assai simile gola tagliata[2][4].
Sebbene in passato se ne riconoscessero due sottospecie (Amadina erythrocephala erythrocephala e Amadina erythrocephala dissita), distinte fra loro principalmente in base all'estensione e alla tonalità del colore rosso nel maschio, attualmente gli studiosi sono più propensi a considerare la specie come monotipica[2].
L'amadina testarossa (Amadina erythrocephala (Linnaeus, 1758)) è un uccello passeriforme della famiglia degli Estrildidi.
De roodkopamadine (Amadina erythrocephala) is een zangvogeltje behorend tot de familie van de prachtvinken (Estrildidae). Zijn verspreidingsgebied ligt in het overgrote deel van Afrika.
Het mannetje van de roodkopamadine heeft een helder roodbruine kop, zijn borst en buik zijn lichtbruin met donkere geschubde randen. Bovenzijde is grijs met hier en daar lichte vlekken. De flanken hebben witte strepen. Het vrouwtje mist het rood aan de kop, bij haar is deze grijs en over het geheel is ze wat fletser van kleur. De totale lengte van de roodkopamadine is van kopje tot staart 13-14 centimeter.
Het is een rustige, sociale en vredelievende vogel, die goed in een gemengde volière gehouden kan worden. Een uitzondering hierop is de combinatie met bandvinken, omdat ze hiermee bastaarden, wat meestal niet wenselijk is. Meerdere koppels roodkopamadines samen geven ook geen problemen.
Het zijn vrij geharde vogels die ook ’s winters in een goed geïsoleerde en beplante buitenvolière gehouden kunnen worden. Het menu bestaat uit kanariezaad, milletzaad, trosgierst en groenvoer. ’s Winters zo nu en dan een druppeltje levertraan. Daarnaast moet vers drinkwater, grit en maagkiezel altijd ter beschikking staan.
Deze vogels komen ook in gevangenschap vrij makkelijk tot broeden. Ze maken zelden een eigen nest, maar gebruiken een oud nest van andere vogels of een nestkastje. De vrouwtjes leggen gemiddeld 4 tot 6 eitjes, die 12 à 13 dagen bebroed worden door beide aanstaande ouders. De jongen blijven nog minimaal drie weken in het nest en worden daarna ook nog ongeveer twee weken geleidelijk afnemend door beide ouders verzorgd. De roodkopamadines kunnen meerdere legsels per jaar grootbrengen.
Bronnen, noten en/of referentiesDe roodkopamadine (Amadina erythrocephala) is een zangvogeltje behorend tot de familie van de prachtvinken (Estrildidae). Zijn verspreidingsgebied ligt in het overgrote deel van Afrika.
Rødhodeamadin er en fugl i gruppen amadiner (Amadina) i familien astrilder. Den forekommer i Angola, Botswana, Lesotho, Namibia, Sør-Afrika og Zimbabwe.
Det er beskrevet to underarter av rødhodeamadin[2]:
Denne ornitologirelaterte artikkelen er foreløpig kort eller mangelfull, og du kan hjelpe Wikipedia ved å utvide den. Rødhodeamadin er en fugl i gruppen amadiner (Amadina) i familien astrilder. Den forekommer i Angola, Botswana, Lesotho, Namibia, Sør-Afrika og Zimbabwe.
Multimedia w Wikimedia Commons Amadyna czerwonogłowa (Amadina erythrocephala) – gatunek małego ptaka z rodziny astryldowatych. Występuje w południowych częściach Afryki. Nie jest zagrożony wyginięciem.
Po raz pierwszy gatunek opisał Karol Linneusz w 1758 na podstawie holotypu z Angoli. Nowemu gatunkowi nadał nazwę Loxia eryocephala[3]. Obecnie (2017) Międzynarodowy Komitet Ornitologiczny umieszcza amadynę czerwonogłową w rodzaju Amadina. Uznaje ją za gatunek monotypowy[4]. Niektórzy autorzy wyróżniają podgatunek nominatywny i A. e. dissita, którego przedstawicieli cechuje ciemniejsze upierzenie[3].
Długość ciała wynosi 12–13 cm, masa ciała 17,5-30 g[3]. Długość skrzydła 70–75 mm, długość ogona 46–55 mm. Samiec ma czerwoną całą głowę z wyjątkiem kantarka. Wierzch ciała piaskowo-brązowy lub szarobrązowy. Skrzydła nieco ciemniejsze, końcówki pokryw skrzydłowych i krawędzie lotek III rzędu. Spód ciała jasnopłowy, pokrywy czarnymi prążkami na wzór łusek. Samice mają jednolicie piaskową lub szarobrązową głowę[5].
Amadyny czerwonogłowe zamieszkują południowo-zachodnią Angolę (na południe od południowo-zachodniej prowincji Bengo), Namibię, Botswanę, południowe Zimbabwe, Południową Afrykę i nizinne obszary Lesotho[3].
Środowiskiem życia amadyn czerwonogłowych są suche obszary trawiaste, sawanny, cierniste zarośla (odnotowano je również w półpustynnych zakrzewieniach), skraje lasów szerokolistnych, skraje upraw i siedliska ludzkie. Zwykle przebywają w parach, niewielkich grupach lub w stadach, często wraz z amadynami obrożnymi (Amadina fasciata). Żerują na ziemi. Zjadają nasiona traw i termity[5]. Poza sezonem lęgowym prowadzą nomadyczny tryb życia. Na amadyny czerwonogłowe polują sokoły rudogłowe (Falco chicquera)[6].
Zależnie od występowania deszczów, amadyny czerwonogłowe mogą wyprowadzać lęgi o różnych porach roku; przeważnie czynią to od lutego do sierpnia. Gniazdo może być kształtu kuli lub poduszki. Budulec stanowią trawy, wyściółkę pióra. Zwykle amadyny te budują je na starym gnieździe innego ptaka, np. wikłacza z rodzaju Ploceus. Zniesienie liczy od 2 do 11 jaj (zwykle 4–6). Obydwa ptaki z pary wysiadują je przez 12–14 dni. Młode karmione są przez oba ptaki z pary; opuszczają gniazdo po 15–21 dniach życia[6].
IUCN uznaje amadynę czerwonogłową za gatunek najmniejszej troski (LC, Least Concern) nieprzerwanie od 1988[7].
Amadyna czerwonogłowa (Amadina erythrocephala) – gatunek małego ptaka z rodziny astryldowatych. Występuje w południowych częściach Afryki. Nie jest zagrożony wyginięciem.
O degolado-de-cabeça-vermelha (Amadina erythrocephala) é uma espécie de ave passeriforme africana. Estima-se que se encontra numa extensão de 1 600 000 km².
É encontrada em Angola, Botswana, Lesoto, Namíbia, África do Sul e Zimbabwe.
O degolado-de-cabeça-vermelha (Amadina erythrocephala) é uma espécie de ave passeriforme africana. Estima-se que se encontra numa extensão de 1 600 000 km².
É encontrada em Angola, Botswana, Lesoto, Namíbia, África do Sul e Zimbabwe.
Rödhuvad amadin[2] (Amadina erythrocephala) är en tätting inom familjen astrilder[3] IUCN kategoriserar den som livskraftig.[1]
Rödhuvad amadin delas in i två underarter:[3]
Rödhuvad amadin (Amadina erythrocephala) är en tätting inom familjen astrilder IUCN kategoriserar den som livskraftig.
Rödhuvad amadin delas in i två underarter:
Amadina erythrocephala erythrocephala – förekommer från nordvästra Angola till Botswana, sydvästra Zimbabwe och norra Sydafrika Amadina erythrocephala dissita – förekommer i sydcentrala Sydafrika (norrut till västra Fristatsprovinsen och södra Nordvästprovinsen)Kızıl başlı ispinoz (Amadina erythrocephala), Afrika'da bulunan Estrildidae familyasından yaygın bir ispinoz türüdür. 1.600.000 km²' olarak tahmin edilen global bir alanı vardır.
Angola, Botsvana, Lesotho, Namibya, Güney Afrika Cumhuriyeti, Zimbabve'de görülürler.
Ötücü kuşlar ile ilgili bu madde bir taslaktır. Madde içeriğini geliştirerek Vikipedi'ye katkıda bulunabilirsiniz. Kızıl başlı ispinoz (Amadina erythrocephala), Afrika'da bulunan Estrildidae familyasından yaygın bir ispinoz türüdür. 1.600.000 km²' olarak tahmin edilen global bir alanı vardır.
Angola, Botsvana, Lesotho, Namibya, Güney Afrika Cumhuriyeti, Zimbabve'de görülürler.
Червоноголова амадина — вид горобцеподібних птахів з роду амадин.
Вид поширений у —Африці: Ангола, Ботсвана, Лесото, Намібія, Південна Африка та Зімбабве.
Це незавершена стаття з орнітології.
Sẻ mặt đỏ (danh pháp hai phần: Amadina erythrocephala) là một loài chim thuộc họ Chim di (Estrildidae).[2]
Loài chi này thường được tìm thấy ở châu Phi. Phạm vi phân bố toàn cầu của nó ước khoảng 1,6 triệu km2. Loài này có ở Angola, Botswana, Lesotho, Namibia, Nam Phi và Zimbabwe. Chim trống có đầu đỏ và ngực đỏ còn con mái có màu xỉn hơn. Bề ngoài giống với sẻ họng đỏ (Amadina fasciata) có thể nhận thấy.
Sẻ mặt đỏ (danh pháp hai phần: Amadina erythrocephala) là một loài chim thuộc họ Chim di (Estrildidae).
Loài chi này thường được tìm thấy ở châu Phi. Phạm vi phân bố toàn cầu của nó ước khoảng 1,6 triệu km2. Loài này có ở Angola, Botswana, Lesotho, Namibia, Nam Phi và Zimbabwe. Chim trống có đầu đỏ và ngực đỏ còn con mái có màu xỉn hơn. Bề ngoài giống với sẻ họng đỏ (Amadina fasciata) có thể nhận thấy.
Amadina erythrocephala Linnaeus, 1758
Подвиды Ареал
Красноголовая амадина[1] (лат. Amadina fasciata) — африканская птица семейства вьюрковых ткачиков.
Красноголовая амадина достигает длины до 14 см. У самца голова красного цвета. Спина от серого до бурого цвета, гузка имеет слегка тёмные поперечные полосы: отдельные особи имеют здесь даже красные края перьев. Крылья серо-коричневые с небольшими светлыми пятнами на вершинах перьев. Горло от белёсого до светло-серого цвета. Грудь белёсая с чешуйчатыми чёрно-коричневыми поперечными полосами.
У самок голова серо-бурого цвета. Светлые пятна на нижней стороне значительно меньше, чем у самца.
У обоих полов глаза коричневые, клюв светло-коричневый, ноги телесного цвета.
Оперение имеет большую индивидуальную и возрастную изменчивость. Два подвида всё же имеют отличия. Подвид Amadina erythrocephala dissata отличается от номинативной формы A. e. erythrocephala более насыщенным красным цветом у самца. Кроме того, оперение спины значительно более серое, и в целом самки более чисто коричнево-серые, чем у номинативной формы[2].
Период гнездования красноголовой амадины зависит от осадков, так как они определяют ассортимент питания. Поэтому этот вид имеет нерегулярное гнездование.
Красноголовые амадины очень редко строят собственные гнезда, предпочитая использовать пустые гнёзда воробьёв и ткачей[3]. Место гнездования выбирают вместе самец и самка. Как правило, от 2 до 6 пар птиц вместе отправляются на поиск места гнездования. При этом птицы узнают друг друга, так как не принадлежащие к этой стае чужие пары сразу прогоняются. Члены такого гнездового сообщества часто сидят бок о бок, чтобы очистить или почесать друг друга[4].
В кладке от 2 до 7, чаще от 4 до 5, яиц. Высиживание продолжается от 12 до 14 дней. Обе родительские птицы высиживают кладку и часто вместе сидят ночью в гнезде. Птенцы находятся в гнезде от 22 до 25 дней. Через 3 недели они становятся самостоятельными. Они держатся в течение первых дней ещё на гнездовом дереве или в непосредственной близости от него. В то время как родительские птицы ищут корм, молодые птицы сидят почти неподвижно в верхней кроне дерева или густого куста. Они сразу реагируют громким криком на возвращение родителей. Вечером они снова возвращаются с родителями в гнездо.
Область распространения красноголовой амадины — это Южная Африка и Юго-Западная Африка. Жизненное пространство — полупустыни и кустарниковые степи.
После серебряноклювой амадины красноголовая амадина дальше всех африканских вьюрковых ткачиков продвигается вперёд в полупустынные биотопы. При этом она держится всегда вблизи воды. Она встречается в Калахари и в Ботсване на краю пустынь, а также в сухих песчаных степях с редкими группами деревьев и кустарников. В Калахари можно наблюдать вблизи воды стаи красноголовых амадин, которые насчитывают несколько сотен птиц. Красноголовая амадина предпочитает на остальной части своего ареала заросшие деревьями и кустарниками степи. Она населяет также открытые культурные ландшафты, оставаясь пугливой по отношению к человеку[5].
Неизвестно, когда красноголовые амадины были впервые завезены в Европу, скорее всего, первый завоз произошёл в XVIII веке. Луи Жан Пьер Виллот считается первым, кто успешно разводил этот вид, вероятно, уже во второй половине XVIII столетия[6]. В XIX веке их неоднократно показывали на выставках во Франции, Англии и Голландии.
Для содержания птиц необходимы вольеры, в остальном они считаются слишком простыми в содержании птицами, которые даже становятся очень доверчивыми. В зависимости от отделки и величины вольера, высаженных растений и возможности укрыться птицы в гнездовой период показывают разной степени нетерпимое отношение.
Красноголовая амадина (лат. Amadina fasciata) — африканская птица семейства вьюрковых ткачиков.
紅頭環喉雀（Amadina erythrocephala）是非洲很普遍的梅花雀，分佈于安哥拉、博茨瓦納、萊索托、納米比亞、南非以及津巴布韋等國，活動範圍約160萬平方公里。
与许多动物类似，雌雄红头环喉雀形体不同。雄性头部呈醒目的红色，并且突胸，在雀科亦是少见；反观雌性则不具有这些特征。
_(6871610038).jpg)
_male.jpg)
_(6871610038).jpg)
_(6511416359).jpg)
