Kulcita[1] (Culcita) je jediný rod čeledi kulcitovité kapradin z řádu cyateotvaré. Jsou to pozemní kapradiny s vícenásobně zpeřenými velkými listy. Patří do příbuzenstva stromových kapradin, nevytvářejí však větší kmen. Rod zahrnuje pouze 2 druhy, z nichž jeden (kulcita velká) roste v Makaronézii a na Pyrenejském poloostrově a druhý v tropické Americe.
Kulcity jsou pozemní kapradiny. Oddenek je plazivý nebo vystoupavý, bez chlupů nebo šupin. Stromovité formy nevytvářejí, kmen je nanejvýš krátký, na vrcholu hustě pokrytý lesklými, kaštanově hnědými chlupy. Cévní svazky jsou typu solenostélé a jsou obklopeny sklerenchymatickou pochvou. Listy jsou stejnotvaré a velké (obvykle přes 1 metr). Čepel je 3x až 5x zpeřená. Žilnatina je tvořena volnými žilkami. Výtrusné kupky se vytvářejí po straně na koncích žilek a jsou kryté dvouchlopňovou ostěrou. Výtrusy jsou čtyřstěnné, triletní.[2][3][4]
Báze listů kulcity velké
Detail špice listu kulcity velké
Detail výtrusnic kulcity velké
Rod kulcita zahrnuje 2 druhy a má výrazně disjunktní areál. Kulcita velká (Culcita macrocarpa) se vyskytuje v Makaronézii na Azorských ostrovech, Madeiře a Tenerife a na Pyrenejském poloostrově. Ve Španělsku je rozšířena v Galcii, Andalusii a na pobřeží Kantábrie, v Portugalsku roste při atlantickém pobřeží. Druh Culcita coniifolia se vyskytuje v tropické Americe od Mexika a Karibských ostrovů po Peru a Brazílii.[5][2]
Kulcita velká je svým výskytem vázána na vlhké poříční a pobřežní lesy a hluboká údolí a často roste v blízkosti vodopádů vytvářejících ve vzduchu jemný aerosol.[5] Americký druh Culcita coniifolia roste v horských vlhkých a mlžných lesích v nadmořských výškách přibližně od 2000 do 3000 metrů. Vyskytuje se i na vrcholech venezuelských stolových hor.[2][3][6]
Čeleď Culcitaceae je sesterskou větví čeledi Plagiogyriaceae. V minulosti byla kladena do blízkosti rodu Calochlaena v rámci čeledi Dicksoniaceae (případně byly druhy rodu Calochlaena součástí rodu Culcita), fylogenetické studie však blízkou příbuznost nepotvrdily.[4][6] Čeleď Culcitaceae byla popsána v roce 1970.[7]
Kulcita velká je místně pěstována k okrasným účelům a má využití v medicíně.[5] Rod kulcita není uváděn z žádné české botanické zahrady.[9]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kulcita ve Wikimedia Commons
Kulcita (Culcita) je jediný rod čeledi kulcitovité kapradin z řádu cyateotvaré. Jsou to pozemní kapradiny s vícenásobně zpeřenými velkými listy. Patří do příbuzenstva stromových kapradin, nevytvářejí však větší kmen. Rod zahrnuje pouze 2 druhy, z nichž jeden (kulcita velká) roste v Makaronézii a na Pyrenejském poloostrově a druhý v tropické Americe.
Culcita ist die einzige Gattung der Familie Culcitaceae innerhalb der Ordnung der Baumfarne (Cyatheales).[1] [2]
Culcita-Arten sind ausdauernde krautige Pflanzen. Die Rhizome sind kriechend oder aufsteigend. Sie besitzen eine Solenostele und tragen gegliederte Haare.
Die Blattwedel sind in Blattstiel und Blattspreite gegliedert. Die gefurchten Blattstiele zeigen im Querschnitt ein rinnenförmiges Leitbündel. Entlang der Furche des Blattstiels ziehen sich in Doppelreihe über fast die ganze Länge kastanien- bis rotbraune Drüsen. Die Blattstiele sind zum Ansatz hin ebenso behaart wie die Mittelrippe. Die Blattspreite ist ebenso lang wie der Blattstiel und vier- bis fünffach gefiedert, und stets, wenngleich nur schwach, behaart. Die falben bis kastanienbraunen, seidig glänzenden Haare sind etwa 2 Zentimeter lang, mit Ausnahme jener der Spreite, die nur 0,5 bis 1 Zentimeter lang sind.
Die Nerven enden frei und sind oft gabelig verzweigt. Die Sori sind etwa 3 Millimeter breit, stehen terminal an den Nerven und besitzen Paraphysen (sterile Fäden). Das äußere Indusium ist kaum vom Blattgewebe unterschieden, das innere ist deutlich modifiziert. Die Sporen sind tetraedrisch-kugelig und trilet (dreiteilige Narbe).
Die Chromosomengrundzahl beträgt x = 66.
Die Gattung Culcita ist eng mit den Plagiogyriaceae verwandt. Zeitweise wurden ihr bis zu zehn Arten zugeordnet, die mehrheitlich die im australasischen Raum verbreitete Gattung Calochlaena in der Familie der Dicksoniaceae bilden.
Die Gattung Culcita wurde 1836 durch Karel Bořivoj Presl mit der Typusart Culcita macrocarpa C.Presl in Tentamen Pteridographiae, Seite 135, Tafel 5, Figur 5 aufgestellt.[1] Der Gattungsname Culcita ist vom lateinischen Wort für „Kissen“ abgeleitet und verweist entweder auf die kissenförmigen Indusien oder auf die Behaarung der Ansätze der Blattstiele. Ein Synonym für Culcita C.Presl ist Dicksonia subgen. Balantium Hook.[1] Die Familie Culcitaceae Pic.Serm. wurde 1970 in Webbia, Volume 24, Seite 702 aufgestellt.[1] Culcita ist die einzige Gattung der Familie Culcitaceae.[1]
Von den nur zwei Arten der Gattung Culcita kommt die eine in Makaronesien sowie im südwestlichen Spanien und die andere in der Neotropis vor.
Die Gattung Culcita enthält nur zwei Arten:
Culcita ist die einzige Gattung der Familie Culcitaceae innerhalb der Ordnung der Baumfarne (Cyatheales).
Culcita is a genus of ferns, native to the Americas, Macaronesia and Iberian Peninsula. It is the only genus in the family Culcitaceae in the Pteridophyte Phylogeny Group classification of 2016 (PPG I).[1] Alternatively, the family may be treated as the subfamily Culcitoideae of a very broadly defined family Cyatheaceae,[2] the placement used for the genus in Plants of the World Online as of November 2019.[3]
Only two species are known:[4]
Culcita is a genus of ferns, native to the Americas, Macaronesia and Iberian Peninsula. It is the only genus in the family Culcitaceae in the Pteridophyte Phylogeny Group classification of 2016 (PPG I). Alternatively, the family may be treated as the subfamily Culcitoideae of a very broadly defined family Cyatheaceae, the placement used for the genus in Plants of the World Online as of November 2019.
Culcita
Les Culcitaceae, en français Culcitacées, sont une famille de fougères de l'ordre des Cyatheales. Cette famille ne comprend qu'un seul genre, Culcita, qui comprend deux espèces : Culcita coniifolia et Culcita macrocarpa.
Ce sont des fougères terrestres ; leur rhizome est horizontal, épais et court, ne formant pas de tige, à l'apex duquel se trouvent des trichomes brun doré à brun. Les feuilles sont monomorphes, les pétioles densément laineux, les lamelles à 4 ou 5 pennes, glabres sauf sur les axes et les nerfs. Les pennes sont largement ovoïdes à subtriangulaires, le côté et les corticales profondément rainurées adaxialement ; les segments ultimes sont obliques, asymétriques et inéquilatéraux à la base, profondément lobés à profondément divisés ; les nerfs sont libres[2].
Les sores sont marginales, les paraphyses nombreuses et parfois même plus longues que les sporanges, l'indium est globulaire, à deux valves, la valvule interne s'insérant dans la valvule externe, généralement les valves de couleur et de texture différentes du tissu lamellaire[2].
Ce genre se compose de deux espèces, l'une dans les néotropiques, Culcita coniifolia, et l'autre, Culcita macrocarpa, en Macaronésie. Il existe sept espèces similaires en Polynésie, en Australie et en Malaisie, qui sont actuellement incluses dans le genre Calochlaena ; une espèce peut être trouvée au Nicaragua. Culcita se distingue de Dicksonia par l'absence de tronc et par le fait qu'elle possède une lamelle à 4 ou 5 pennes (contre 2 à 3)[2].
Seulement deux espèces appartiennent à cette famille[1],[3],[4] :
D'après la World Checklist of Vascular Plants[5], les noms suivants ne sont pas corrects et sont donc des synonymes d'espèces précédentes ou bien d'espèces déplacée dans d'autres genres :
Culcita
Les Culcitaceae, en français Culcitacées, sont une famille de fougères de l'ordre des Cyatheales. Cette famille ne comprend qu'un seul genre, Culcita, qui comprend deux espèces : Culcita coniifolia et Culcita macrocarpa.
Culcita is een klein geslacht met twee soorten terrestrische varens uit de familie Culcitaceae, een familie van boomvarens. Het zijn tropische en subtropische terrestrische varens.
De botanische naam Culcita is afkomstig van het Latijnse 'culcita' (kussen).
Culcita-soorten bezitten kruipende of rechtopstaande wortelstokken bezet met haren. De bladen zijn groot, 4- tot 5 maal geveerd, eveneens schaars behaard, met een gootvormige vaatbundel.
De sporenhoopjes liggen aan het uiteinde van de nerven tegen de bladrand en zijn afgedekt met een dekvliesje.
Culcita-soorten zijn terrestrische varens uit de Azoren, Madeira, Tenerife, Zuidwest-Europa en de neotropen.
Het geslacht Culcita omvat slechts twee soorten. De typesoort is Culcita macrocarpa.
Culcita is een klein geslacht met twee soorten terrestrische varens uit de familie Culcitaceae, een familie van boomvarens. Het zijn tropische en subtropische terrestrische varens.
Culcita er en slekt av bregner av trebregner, med bare to nålevende arter i Atlanterhavet, en mulig art i vestlige Australia som likner på einstape, og én utdødd kjent fra Taiwan. De har sin egen familie, Culcitaceae.
Culcita er en hittil tritypisk gruppe trebregner som vokser i Iberia, på Asorene, Madeira og Kanariøyene, samt i Sør-Amerika. Bladene er store og 4- eller 5-flikete, og har knapt nok noe hårdekke.
Culcita er en ekte bregne, og kromosomtallet er ca. 66. Arten har formering ved sporer og homospori gjennom generasjonsveksling. Kromosomtallet i artene er (x) = 66.
Culcita er en slekt av bregner av trebregner, med bare to nålevende arter i Atlanterhavet, en mulig art i vestlige Australia som likner på einstape, og én utdødd kjent fra Taiwan. De har sin egen familie, Culcitaceae.
Culcita er en hittil tritypisk gruppe trebregner som vokser i Iberia, på Asorene, Madeira og Kanariøyene, samt i Sør-Amerika. Bladene er store og 4- eller 5-flikete, og har knapt nok noe hårdekke.
Culcita er en ekte bregne, og kromosomtallet er ca. 66. Arten har formering ved sporer og homospori gjennom generasjonsveksling. Kromosomtallet i artene er (x) = 66.
Culcita C.Presl, 1836 (do latim culcita, "almofada") é um género de pteridófitos terrestres, com apenas duas espécies, pertencente à família Culcitaceae, uma família de fetos arbóreos com distribuição tropical e subtropical.
As espécies do género Culcita são fetos terrestres com rizomas rastejantes ou erectos cobertos de pêlos. As folhas são grandes, 4-5-pinatifendidas, ligeiramente pubescentes, com um feixe vascular em forma de calha.
Os soros localizam-se no final das nervuras, contra a borda da lâmina e são cobertos com um indúsio.
O género inclui apenas duas espécies, sendo que a espécie tipo é Culcita macrocarpa. O género tem distribuição na Macaronésia (Açores, Madeira e Tenerife), sudoeste da Europa e região neotropical.
Culcita C.Presl, 1836 (do latim culcita, "almofada") é um género de pteridófitos terrestres, com apenas duas espécies, pertencente à família Culcitaceae, uma família de fetos arbóreos com distribuição tropical e subtropical.
쿨키타과(Culcita)은 양치식물강 나무고사리목에 속하는 양치식물 속의 하나이다.[1] 쿨키타과(Culcitaceae)의 유일속이다. 신열대구와 유럽 남부 및 서부, 아소르스 제도, 마데이라 제도, 카나리아 제도 등에서 자생한다.[2][3]
아래의 분기도는 나무고사리목에 속하는 과들의 계통발생학적 관계를 보여주고 있다.[4][5][6]
나무고사리목
_(12858470513).jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_(12858470513).jpg)
Karte mit allen verlinkten Seiten: 