Dracocephalum austriacum ( Catalan; Valencian )

provided by wikipedia CA

Dracocephalum austriacum és una planta perenne, un oròfit distribuït al sud-est de la regió europea-caucàsica (subestepari). A França es només prolifera als Alps (als estatges muntà i subalpí).[1] És una herba alta que amida entre 20 i 50 cm d'alçària. Els tiges són piloses, erectes i frondoses. Les fulles són també piloses. La inflorescència inclou usualment d'una a sis flors disposades formant una espiga més on menys densa. Les flors són de color violeta fosc.[2] El fruit inclou quatre aquenis llisos.

Notes i referències

En altres projectes de Wikimedia:
Commons
Commons (Galeria)
Commons
Commons (Categoria) Modifica l'enllaç a Wikidata


license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autors i editors de Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia CA

Dracocephalum austriacum: Brief Summary ( Catalan; Valencian )

provided by wikipedia CA

Dracocephalum austriacum és una planta perenne, un oròfit distribuït al sud-est de la regió europea-caucàsica (subestepari). A França es només prolifera als Alps (als estatges muntà i subalpí). És una herba alta que amida entre 20 i 50 cm d'alçària. Els tiges són piloses, erectes i frondoses. Les fulles són també piloses. La inflorescència inclou usualment d'una a sis flors disposades formant una espiga més on menys densa. Les flors són de color violeta fosc. El fruit inclou quatre aquenis llisos.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autors i editors de Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia CA

Včelník rakouský ( Czech )

provided by wikipedia CZ

Včelník rakouský (Dracocephalum austriacum) je vzácná vytrvalá rostlina s velkými modrofialovými květy, jediný původní druh rodu včelník, který roste v České republice.

Výskyt

Stepní rostlina vyskytující se ostrůvkovitě v některých státech Evropy. Roste ve Španělsku, Francii, Itálii, Švýcarsku, Rakousku, Maďarsku, Rumunsko, na Slovensku, Ukrajině, v Turecku a Předkavkazsku.

V Čechách v současnosti roste v osmi populacích v chráněné krajinná oblasti Český kras, konkrétně v národní přírodní rezervaci Karlštejn, národní přírodní rezervaci Koda, přírodní rezervaci Karlické údolí a přírodní rezervaci Radotínské údolí. Na Moravě se vyskytuje pouze v několika málo exemplářích v Přírodní rezervaci Zázmoníky poblíž v vesnice Bořetice v okrese Břeclav. České lokality tvoří severní hranici rozšíření tohoto druhu.

Ekologie

Rostlina ke zdárnému růstu potřebuje teplé, suché a nezastíněné biotopy, které se vyskytují ve stepích, po okrajích lesostepí nebo na slunných kamenitých stráních porostlých nízkými bylinami. Je vázána na vápenaté nebo sprašové půdy. V ČR se vyskytuje v pásmu pahorkatin, v Alpách vystupuje až výšky okolo 2000 m.

Rostlina prvým rokem po vyklíčení vytvoří tenkou, nízkou, nekvetoucí lodyhu. Druhým rokem již lodyhy bývají vyšší než 10 cm, může jich být i více a při optimálních podmínkách mohou i kvést. Dospělé rostliny mívají šest i více lodyh, dožívající se až několika desítek let.

Popis

Vytrvalá trsnatá bylina, která má vzpřímené nebo vystoupavé, málo větvené lodyhy vysoké až 40 cm. Lodyhy, hustě bíle chlupaté, vyrůstají z uzlovitého a postupně dřevnatějícího oddenku. Jsou porostlé vstřícnými, podlouhlými, krátce řapíkatými dlanitosečnými nebo peřenosečnými listy, které mívají tři až pět kopinatých segmentů se špičkou na konci. Nejhornější listy jsou dělené až ke střednímu žebru na pět až sedm po okraji podvinutých segmentů.

V horních částech lodyh z úžlabí listů vyrůstají dva až čtyři pyskaté stopkaté květ v lichopřeslenech, spodní jsou oddálené a horní nahuštěné; společně vytvářejí hustý válcovitý lichoklas. Jejich listeny jsou kopinaté a na koncích osinkaté, listence čárkovité. Fialový, hustě bíle chlupatý kalich s žilkami je nevýrazně dvoupyský, při kvetení je okolo 8 mm dlouhý a v době plodu dvojnásobně delší, jeho nejdelší střední horní cíp je vejčitý neb vejčitě kopinatý, ostatní jsou šídlovité a dvojnásobně delší. Modrofialová až sytě modrá koruna je 30 až 40 mm dlouhá, má nálevkovitou trubku nahoře vydutou, přímý horní pysk přilbovitě vypouklý a vykrojený, dolní trojlaločný pysk má střední lalok největší. Čtyři tyčinky bývají stejně dlouhé jako koruna, prašníky jsou hustě chlupaté a pestík je fialový.

Rostliny kvetou v druhé polovině května a začátkem června, opylovány jsou hmyzem. Druh je schopen vytvořit plody i při samoopylení, mnohem více jich však produkuje při cizosprášení. V suchých létech rostliny méně kvetou a dochází k zasychání květů i listů. Ploidie druhu je 2n = 14.

Rozmnožování

Poltivý plod se po dozrání rozpadá se na čtyři asi 3 mm dlouhé tvrdky, které jsou tmavohnědé a mají dvě podélná žebra. V přírodě je úspěšnost při generativním rozmnožování poměrně nízká, velmi závisí na klimatických podmínkách. V zahradnictvích se dají mladé rostlinky vypěstovat ze semen nebo řízkováním, ovšem tyto se na suchých a výhřevných stanovištích po přesazení jen nesnadně ujímají. Na svých stanovištích se rostliny samovolně vegetativně rozmnožují rozrůstáním do trsů.

Ohrožení

Téměř ve všech okolních státech je včelník rakouský pro své snižující se početní stavy považován za ohrožený druh různého stupně. V České republice je vyhláškou MŽP ČR č. 395/1992 Sb. i Červeným seznamem cévnatých rostlin květeny ČR zařazen mezi kriticky ohrožené rostliny (§1, C1r).

V České republice se stanoviště tohoto druhu nacházejí na chráněných územích, nemělo by proto již docházet k jejich narušování necitlivými lidskými zásahy do krajiny. Pro zachování druhu je ale nutno věnovat plochám, na kterých roste, pozornost a zajistit, aby nezarůstaly náletovými dřevinami.[1][2][3][4][5]

Odkazy

Reference

  1. KOVÁŘ, Ladislav. BOTANY.cz: Včelník rakouský [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 09.07.2007 [cit. 2015-01-05]. Dostupné online. (česky)
  2. Biomonitoring: Včelník rakouský [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha [cit. 2015-01-05]. Dostupné online. (česky)
  3. BERTOVÁ, Lydia; GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/1: Dracocephalum austriacum [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1993 [cit. 2015-01-05]. S. 304-305. Dostupné online. ISBN 80-224-0349-0. (slovensky)
  4. DOSTÁLEK, Tomáš; MÜNZBERGOVÁ, Zuzana. Populační dynamika a genetická diverzita kriticky ohroženého druhu Dracocephalum austriacum. Naše příroda [online]. Naše příroda, o. s. Olomouc, 2011 [cit. 05.01.2015]. Čís. 31, s. 53-83. Dostupné online. ISSN 1803-0092. (česky)
  5. Databáze C1 rostlin: Včelník rakouský [online]. Informační systém ochrany přírody, AOPK ČR, Praha [cit. 2015-01-05]. Dostupné online. (česky)

Externí odkazy

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia autoři a editory
original
visit source
partner site
wikipedia CZ

Včelník rakouský: Brief Summary ( Czech )

provided by wikipedia CZ

Včelník rakouský (Dracocephalum austriacum) je vzácná vytrvalá rostlina s velkými modrofialovými květy, jediný původní druh rodu včelník, který roste v České republice.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia autoři a editory
original
visit source
partner site
wikipedia CZ

Österreichischer Drachenkopf ( German )

provided by wikipedia DE
Wissenschaftlicher Name Dracocephalum austriacum L.

Der Österreichische Drachenkopf (Dracocephalum austriacum), auch Pontischer Drachenkopf[1] genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Drachenköpfe (Dracocephalum) in der Familie der Lippenblütler (Lamiaceae).

Beschreibung

Der Österreichische Drachenkopf ist eine ausdauernde, krautige Pflanze oder ein Zwergstrauch[2]. Er erreicht Wuchshöhen zwischen 20 und 40 Zentimetern, zum Teil bis 60 Zentimeter.[2][3] Der Stängel ist einfach, aufrecht oder aufsteigend und dicht beblättert.[2] Die Blätter sind 1,5 bis 2,5 Zentimeter lang, bis beinahe zur Mitte fiederteilig[2] und kahl oder schwach behaart.[3] Die drei bis fünf (selten bis sieben) Abschnitte der Blätter sind linealisch bis lineal-lanzettlich, ganzrandig und stachelspitzig.[3][2] Ihr Rand ist eingerollt.[2]

Die meist zwei- bis vierblütigen Blütenquirle sind zu einer mehr oder weniger dichten Ähre angeordnet.[2] Die Tragblätter sind dreiteilig.[2] Der Kelch ist zweilippig und 15-nervig.[2] Die Oberlippe ist zweilippig und helmförmig.[2] Die Krone ist 35 bis 50 Millimeter lang.[3] Die Staubbeutel sind behaart.[3] Die Staubblätter sind unter die Oberlippe gekrümmt und fast ebenso lang wie die Krone.[2] Die Griffeläste sind gleich lang.[2] Die Blütezeit reicht von Mai bis August.[3]

Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 14.[4]

Verbreitung, Gefährdung und Schutz

Das Verbreitungsgebiet des Österreichischen Drachenkopfs erstreckt sich im warmgemäßigten Europa von den Pyrenäen über die Alpen bis zur westlichen Ukraine. Er kommt weiters im Kaukasus vor und besiedelt felsige Hänge und Trockenrasen. Im Einzelnen werden Vorkommen in den Ländern Spanien, Frankreich,[5] Schweiz, Italien, Österreich,[6] Tschechien, Slowakei, Ungarn, Rumänien, Ukraine, in der russischen Republik Dagestan und in der Nordost-Türkei genannt.[3][7][4] Insgesamt werden die europäischen Bestände als gefährdet eingestuft[7] und durch die Führung in der FFH-Richtlinie der Europäischen Union und der damit verbundenen Verpflichtung zur Ausweisung von Schutzgebieten geschützt.[8]

Der Österreichische Drachenkopf kommt in Österreich im Bundesland Niederösterreich vor und wird als stark gefährdet betrachtet.[9] Die Bestände im italienischen Südtirol werden in der Roten Liste als vom Aussterben bedroht geführt.[1]

Der Österreichische Drachenkopf wird in der Schweiz in der Roten Liste als gefährdet (VU)[7] angeführt. Er wird als legistische Schutzmaßnahme in Anhang 2 der Verordnung über den Natur- und Heimatschutz geführt.[10]

Systematik

Dracocephalum austriacum wurde 1753 von Carl von Linné in Species Plantarum erstbeschrieben.[11] Synonyme für Dracocephalum austriacum L. sind Dracontocephalum laciniatum (Mill.) St.-Lag., Ruyschiana austriaca (L.) House, Ruyschiana laciniata Mill. und Zornia partita Moench.

Nutzung

Der Österreichische Drachenkopf wird selten als Zierpflanze für Steingärten genutzt.[3]

Einzelnachweise

  1. a b Manfred A. Fischer, Karl Oswald, Wolfgang Adler: Exkursionsflora für Österreich, Liechtenstein und Südtirol. 3., verbesserte Auflage. Land Oberösterreich, Biologiezentrum der Oberösterreichischen Landesmuseen, Linz 2008, ISBN 978-3-85474-187-9, S. 793.
  2. a b c d e f g h i j k l Xaver Finkenzeller, Jürke Grau: Alpenblumen. Erkennen und bestimmen (= Steinbachs Naturführer). Neue bearbeitete Auflage. Mosaik, München 1996, ISBN 3-576-10558-1, S. 202.
  3. a b c d e f g h Eckehart J. Jäger, Friedrich Ebel, Peter Hanelt, Gerd K. Müller (Hrsg.): Exkursionsflora von Deutschland. Begründet von Werner Rothmaler. Band 5: Krautige Zier- und Nutzpflanzen. Springer, Spektrum Akademischer Verlag, Berlin/Heidelberg 2008, ISBN 978-3-8274-0918-8, S. 506.
  4. a b Vernon H. Heywood: Dracocephalum. In: T. G. Tutin, V. H. Heywood, N. A. Burges, D. M. Moore, D. H. Valentine, S. M. Walters, D. A. Webb (Hrsg.): Flora Europaea. Volume 3: Diapensiaceae to Myoporaceae. Cambridge University Press, Cambridge 1972, ISBN 0-521-08489-X, S. 161 (englisch, eingeschränkte Vorschau in der Google-Buchsuche).
  5. Dracocephalum austriacum L. In: Tela Botanica. Le réseau de la botanique francophone. Association Tela Botanica, abgerufen am 2. Juli 2011 (französisch).
  6. Österreichischer Drachenkopf. In: Botanik im Bild. Flora von Österreich, Liechtenstein und Südtirol. Naturhistorisches Museum Wien, abgerufen am 2. Juli 2011.
  7. a b c Christoph Käsermann: Dracocephalum austriacum L. – Österreichischer Drachenkopf – Lamiaceae. In: Christoph Käsermann, Daniel M. Moser (Hrsg.): Merkblätter Artenschutz – Blütenpflanzen und Farne. Bundesamt für Umwelt, Wald und Landschaft, Bern 1999, S. 128–129 (PDF-Datei; 724 kB).
  8. Richtlinie 92/43/EWG des Rates vom 21. Mai 1992 zur Erhaltung der natürlichen Lebensräume sowie der wildlebenden Tiere und Pflanzen (FFH-Richtlinie) - Fassung vom 1. Juli 2013. In: Europäische Union (Hrsg.): ABl. L 206 vom 22. Juli 1992. Anhang II, S. 37 (PDF-Datei; 1,1 MB).
  9. Bernhard Frank, Frank Schumacher & Thorsten Englisch: Artensteckbrief Österreichischer Drachenkopf - Dracocephalum austriacum L. Hrsg.: Amt der NÖ Landesregierung, Abt. Naturschutz. St. Pölten 2015.
  10. Liste der geschützten Pflanzen. Anhang 2. In: Verordnung über den Natur- und Heimatschutz SR 451.1. Die Bundesbehörden der Schweizerischen Eidgenossenschaft, abgerufen am 1. Juli 2011 (Listung von Dracocephalum sp., Drachenkopf).
  11. Carl von Linné: Species Plantarum. Band 2. Lars Salvius, Stockholm 1753, S. 595 (online).
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia Autoren und Herausgeber
original
visit source
partner site
wikipedia DE

Österreichischer Drachenkopf: Brief Summary ( German )

provided by wikipedia DE

Der Österreichische Drachenkopf (Dracocephalum austriacum), auch Pontischer Drachenkopf genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Drachenköpfe (Dracocephalum) in der Familie der Lippenblütler (Lamiaceae).

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia Autoren und Herausgeber
original
visit source
partner site
wikipedia DE

Dracocéphale d'Autriche ( French )

provided by wikipedia FR

Le dracocéphale d’Autriche[réf. nécessaire] (Dracocephalum austriacum) est une plante vivace. C'est une orophyte sud-est européenne-caucasienne (substeppique). En France on ne la rencontre que dans les Alpes (étages montagnard et subalpin)[2].

C’est une plante haute de 20 à 50 cm. Les tiges sont velues, dressées et très feuillées. Les feuilles sont découpées en 3 à 7 lanières, elles sont très velues et se terminent par une longue soie.

L’inflorescence est formée de 1 à 6 fleurs qui forment un épi plus ou moins dense. Les fleurs sont violet foncé[3].

Le fruit est formé de 4 akènes lisses.

Notes et références

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Auteurs et éditeurs de Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia FR

Dracocéphale d'Autriche: Brief Summary ( French )

provided by wikipedia FR

Le dracocéphale d’Autriche[réf. nécessaire] (Dracocephalum austriacum) est une plante vivace. C'est une orophyte sud-est européenne-caucasienne (substeppique). En France on ne la rencontre que dans les Alpes (étages montagnard et subalpin).

C’est une plante haute de 20 à 50 cm. Les tiges sont velues, dressées et très feuillées. Les feuilles sont découpées en 3 à 7 lanières, elles sont très velues et se terminent par une longue soie.

L’inflorescence est formée de 1 à 6 fleurs qui forment un épi plus ou moins dense. Les fleurs sont violet foncé.

Le fruit est formé de 4 akènes lisses.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Auteurs et éditeurs de Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia FR

Dracocephalum austriacum ( Italian )

provided by wikipedia IT

La melissa austriaca (nome scientifico Dracocephalum austriacum L., 1753) è una pianta perenne della famiglia delle Lamiaceae.[1]

Etimologia

Il nome generico (Dracocephalum) deriva da due parole greche per "drago" e "testa" ( = testa di drago) e fa riferimento alla particolare forma della corolla di queste piante.[2][3] Il termine specifico (austriacum) significa "dall'Austria".[4][5]

Il nome scientifico della specie è stato definito da Linneo (1707 – 1778), conosciuto anche come Carl von Linné, biologo e scrittore svedese considerato il padre della moderna classificazione scientifica degli organismi viventi, nella pubblicazione "Species Plantarum - 2: 595. 1753"[6] del 1753.[7]

Descrizione

 src=
Il portamento
 src=
Infiorescenza
 src=
I fiori

Queste piante arrivano ad una altezza di 40 - 60 cm. La forma biologica è camefita suffruticosa (Ch suffr), sono piante perenni e legnose alla base, con gemme svernanti poste ad un'altezza dal suolo tra i 2 ed i 30 cm (le porzioni erbacee seccano annualmente e rimangono in vita soltanto le parti legnose). In alcuni casi la forma biologica può essere considerata anche emicriptofita (piante erbacee, a ciclo biologico perenne, con gemme svernanti al livello del suolo e protette dalla lettiera o dalla neve).[3][8][9][10][11][12]

Radici

Le radici sono del tipo fascicolato.

Fusto

La parte aerea del fusto è legnosa, eretta con peli lanosi addensati soprattutto ai nodi. La sezione del fusto è tetragona (quadrangolare) a causa della presenza di fasci di collenchima posti nei quattro vertici.

Foglie

Le foglie, subsessili, lungo il fusto sono disposte in modo opposto (in genere a 2 a 2) e ogni coppia successiva è disposta ad angolo retto rispetto alla sottostante (disposizione decussata). La forma della lamina delle foglie inferiori è divisa in 3 - 7 lacinie lineari; quelle superiori sono semplici e convolute (alla fine anche queste di aspetto lineare). Le stipole sono assenti. Dimensione delle foglie: larghezza 1 - 1,5 mm; 18 - 25 mm.

Infiorescenza

Le infiorescenze sono formate da alcuni fiori (2 - 4) raccolti in più verticilli (o verticillastri) sovrapposti formanti nell'insieme una infiorescenza cilindrica e compatta. Le brattee dell'infiorescenza sono simili alle foglie ma più piccole.

Fiore

I fiori sono ermafroditi, zigomorfi, tetrameri (4-ciclici), ossia con quattro verticilli (calicecorollaandroceogineceo) e pentameri (5-meri: la corolla e il calice, ossia il perianzio, sono a 5 parti). Lunghezza del fiore: 35 - 45 mm.

  • Formula fiorale. Per la famiglia di queste piante viene indicata la seguente formula fiorale:
X, K (5), [C (2+3), A 2+2] G (2), supero, 4 nucule[9][11]
  • Calice: il calice del fiore è del tipo gamosepalo e bilabiato (subzigomorfo), con forme campanulate e terminate con 5 denti acuti disuguali con struttura più o meno 3/2. La superficie del calice, pubescente, è percorsa da una decina (da 13 a 15) di nervature longitudinali. Lunghezza del tubo: 9 mm. Lunghezza dei denti: 6 mm. Quello superiore è largo 3 - 4 volte gli altri.
  • Corolla: la corolla, gamopetala, è a simmetria bilabiata (zigomorfa) con struttura 1/3 (oppure 2/3) terminante con 4 lobi patenti (i due petali superiori sono concresciuti). Il tubo è cilindrico-campanulato appena incurvato ed è ricoperto in parte dal calice. Il labbro superiore è patente-ricurvo (simile ad un cappuccio); il labbro inferiore ha tre lobi: uno grande centrale e due minori laterali. I lobi sono appena smarginati. La parte interna della corolla è priva dell'anello di peli. Il colore è azzurro-violetto. Lunghezza della corolla: 30 - 40 mm.
  • Androceo: gli stami sono quattro (manca il mediano, il quinto) didinami (una coppia è più lunga); sono tutti fertili e generalmente sono inclusi nel tubo corollino. I filamenti, adnati alla corolla, sono paralleli e ravvicinati al labbro superiore della corolla. Le antere, hanno forme più o meno arrotondate, mentre le teche sono due e divaricate (divergono di 180°). I granuli pollinici sono del tipo tricolpato o esacolpato.
  • Gineceo: l'ovario è supero (o anche semi-infero) formato da due carpelli saldati (ovario bicarpellare) ed è 4-loculare per la presenza di falsi setti divisori all'interno dei due carpelli. La placentazione è assile. Gli ovuli sono 4 (uno per ogni presunto loculo), hanno un tegumento e sono tenuinucellati (con la nocella, stadio primordiale dell'ovulo, ridotta a poche cellule).[13]. Lo stilo inserito alla base dell'ovario (stilo ginobasico) è del tipo filiforme e più o meno lungo come gli stami. Lo stigma è bifido con lobi subuguali. Il nettario è un disco alla base e intorno all'ovario più sviluppato anteriormente e ricco di nettare.
  • Fioritura: da giugno a luglio.

Frutti

Il frutto è uno schizocarpo composto da 4 nucule (tetrachenio) secche, con forme da ovoidi a oblunghe fortemente trigone, con superficie liscia e glabra. L'endosperma è scarso o assente.

Riproduzione

Distribuzione e habitat

 src=
Distribuzione della pianta
(Distribuzione regionale[15] – Distribuzione alpina[16])

Fitosociologia

Dal punto di vista fitosociologico alpino la specie di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale:[16]

  • Formazione: delle comunità a emicriptofite e camefite delle praterie rase magre secche
  • Classe: Festuco-Brometea
  • Ordine: Festucetalia valesiacae

Ecologia

Questa specie è rara in quanto confinata in zone xerotermiche a clima continentale. Probabilmente è una specie di origine terziaria, ma mentre nel bacino pannonico e sarmatico l'areale si è contratto a causa delle oscillazioni climatiche, nelle Alpi la Dracocephalum austriacum è reimmigrata nel periodo caldo susseguente all'ultima glaciazione.[10]

Tassonomia

La famiglia di appartenenza della specie (Lamiaceae), molto numerosa con circa 250 generi e quasi 7000 specie[11], ha il principale centro di differenziazione nel bacino del Mediterraneo e sono piante per lo più xerofile (in Brasile sono presenti anche specie arboree). Per la presenza di sostanze aromatiche, molte specie di questa famiglia sono usate in cucina come condimento, in profumeria, liquoreria e farmacia. La famiglia è suddivisa in 7 sottofamiglie: il genere Dracocephalum è descritto nella tribù Mentheae (sottotribù Nepetinae) appartenente alla sottofamiglia Nepetoideae.[8][18]

Il numero cromosomico di D. austriacum è: 2n = 14.[19]

Sinonimi

Questa entità ha avuto nel tempo diverse nomenclature. L'elenco seguente indica alcuni tra i sinonimi più frequenti:[1]

  • Zornia partita Moench
  • Ruyschiana laciniata Mill.
  • Ruyschiana austriaca (L.) House
  • Dracontocephalum laciniatum (Mill.) St.-Lag.

Specie simili

Una specie simile a quella di questa voce è Dracocephalum ruyschiana (l'altra specie del genere Dracocephalum presente in Italia). La specie D. ruyschiana si distingue soprattutto per la forma intera delle foglie e una corolla più piccola.

Altre notizie

La testa di drago austriaca in altre lingue è chiamata nei seguenti modi:

  • (DE) Österreicher Drachenkopf
  • (FR) Dracocéphale d'Austriche
  • (EN) Austrian Dragonhead

Note

  1. ^ a b Dracocephalum austriacum, su The Plant List. URL consultato il 25 marzo 2017.
  2. ^ David Gledhill 2008, pag. 146.
  3. ^ a b Motta 1960, Vol. 2 - pag. 54.
  4. ^ David Gledhill 2008, pag. 62.
  5. ^ Botanical names, su calflora.net. URL consultato il 25 marzo 2017.
  6. ^ BHL - Biodiversity Heritage Library, su biodiversitylibrary.org. URL consultato il 25 marzo 2017.
  7. ^ The International Plant Names Index, su ipni.org. URL consultato il 25 marzo 2017.
  8. ^ a b Kadereit 2004, pag. 252.
  9. ^ a b c Tavole di Botanica sistematica, su dipbot.unict.it. URL consultato il 7 settembre 2015 (archiviato dall'url originale il 4 marzo 2016).
  10. ^ a b Pignatti, vol. 2 – pag. 473.
  11. ^ a b c Judd, pag. 504.
  12. ^ Strasburger, pag. 850.
  13. ^ Musmarra 1996.
  14. ^ Pignatti, vol. 2 – pag. 437.
  15. ^ Conti et al. 2005, pag. 89.
  16. ^ a b c d Aeschimann et al. 2004, Vol. 2 - pag. 134.
  17. ^ EURO MED - PlantBase, su ww2.bgbm.org. URL consultato il 27 marzo 2017.
  18. ^ Olmstead 2012.
  19. ^ Tropicos Database, su tropicos.org. URL consultato il 25 marzo 2017.

Bibliografia

  • David Gledhill, The name of plants (PDF), Cambridge, Cambridge University Press, 2008. URL consultato il 27 marzo 2017 (archiviato dall'url originale il 4 marzo 2016).
  • Eduard Strasburger, Trattato di Botanica. Volume secondo, Roma, Antonio Delfino Editore, 2007, ISBN 88-7287-344-4.
  • Judd S.W. et al, Botanica Sistematica – Un approccio filogenetico, Padova, Piccin Nuova Libraria, 2007, ISBN 978-88-299-1824-9.
  • Alfio Musmarra, Dizionario di botanica, Bologna, Edagricole, 1996.
  • Richard Olmstead, A Synoptical Classification of the Lamiales, 2012.
  • Kadereit J.W, The Families and Genera of Vascular Plants, Volume VII. Lamiales., Berlin, Heidelberg, 2004.
  • Sandro Pignatti, Flora d'Italia. Volume 2, Bologna, Edagricole, 1982, ISBN 88-506-2449-2.
  • D.Aeschimann, K.Lauber, D.M.Moser, J-P. Theurillat, Flora Alpina. Volume 2, Bologna, Zanichelli, 2004.
  • F.Conti, G. Abbate, A.Alessandrini, C.Blasi, An annotated checklist of the Italian Vascular Flora, Roma, Palombi Editore, 2005, ISBN 88-7621-458-5.
  • Giacomo Nicolini, Enciclopedia Botanica Motta., Milano, Federico Motta Editore. Volume 3, 1960.

 title=
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autori e redattori di Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia IT

Dracocephalum austriacum: Brief Summary ( Italian )

provided by wikipedia IT

La melissa austriaca (nome scientifico Dracocephalum austriacum L., 1753) è una pianta perenne della famiglia delle Lamiaceae.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autori e redattori di Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia IT

Маточник австрійський ( Ukrainian )

provided by wikipedia UK

Ботанічні характеристики

 src=
Маточник австрійський в заповіднику Кода, Чехія

Походження назви

Багаторічна рослина. Наукова назва роду походить від грецьких слів, які в перекладі означають «дракон» і «голова». Назва дана за своєрідний вигляд порівняно великих двогубих квіток, які справді чимось нагадують голову змія з розкритою пащею.

Поширення

Росте на вапнякових скелях, подекуди на крейді серед чагарників та на узліссях. Зрідка трапляється в західному та правобережному лісостепу. В Україні відомо лише шість місцезнаходжень цього виду. Це реліктовий третинний вид з дуже розсіяним ареалом.

Охорона

Маточник австрійський перебуває на межі знищення, а тому потребує суворої індивідуальної охорони. Заслуговує широкого введення в культуру, як декоративна рослина, тим більше, що дуже легко культивується, потребуючи лише вапнування ґрунту.

Дуже гарні фіолетові квітки приваблюють усякого, хто їх побачить, і тому їх посилено зривають на букети.

Джерела

Plantenschat1898 269 129 Akkermunt.—Mentha arvensis.jpg Це незавершена стаття про Глухокропивові.
Ви можете допомогти проекту, виправивши або дописавши її.
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Автори та редактори Вікіпедії
original
visit source
partner site
wikipedia UK

Dracocephalum austriacum ( Vietnamese )

provided by wikipedia VI

Dracocephalum austriacum là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa môi. Loài này được Carl von Linné mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]

Hình ảnh

Chú thích

  1. ^ The Plant List (2010). Dracocephalum austriacum. Truy cập ngày 5 tháng 6 năm 2013.

Liên kết ngoài


Hình tượng sơ khai Bài viết về tông hoa môi Mentheae này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia tác giả và biên tập viên
original
visit source
partner site
wikipedia VI

Dracocephalum austriacum: Brief Summary ( Vietnamese )

provided by wikipedia VI

Dracocephalum austriacum là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa môi. Loài này được Carl von Linné mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia tác giả và biên tập viên
original
visit source
partner site
wikipedia VI