nomes no trilho de navegação
Echeveria (lat. Echeveria) — daşdələnçiçəklilər sırasının dovşankələmikimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Echeveria (lat. Echeveria) — daşdələnçiçəklilər sırasının dovşankələmikimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Echeveria és un gran gènere de plantes amb flors dins al família Crassulaceae amb 393 espècies. És originari de Mèxic fins al nord-oest d'Amèrica del Sud. Rep el nom en honor del botànic Atanasio Echeverría y Godoy. Moltes de les seves espècies són plantes ornamentals i resistents a la secada. Es mostren tolerants a l'ombra i les gelades però els híbrids no ho són tant. Es poden reproduir vegetativament mitjançant fulles tallades o per llavors en cas de no ser híbrids. La majoria de les espècies perden les fulles a l'hivern però mantenen la forma de roseta amb altres fulles que surten.
Echeveria és un gran gènere de plantes amb flors dins al família Crassulaceae amb 393 espècies. És originari de Mèxic fins al nord-oest d'Amèrica del Sud. Rep el nom en honor del botànic Atanasio Echeverría y Godoy. Moltes de les seves espècies són plantes ornamentals i resistents a la secada. Es mostren tolerants a l'ombra i les gelades però els híbrids no ho són tant. Es poden reproduir vegetativament mitjançant fulles tallades o per llavors en cas de no ser híbrids. La majoria de les espècies perden les fulles a l'hivern però mantenen la forma de roseta amb altres fulles que surten.
Dužnatka[1] (Echeveria) je rod rostlin z čeledi tlusticovité. Jsou to sukulenty se silně dužnatými listy a pětičetnými květy v květenstvích různých typů. Plodem je měchýřek. Rod zahrnuje asi 140 až 170 druhů a je rozšířen výhradně v Americe od Texasu až po Argentinu. Největší počet druhů roste v Mexiku. Dužnatky jsou horské suchomilné rostliny, v nížinách se nevyskytují.
Dužnatky jsou často pěstovány jako okrasné sukulentní rostliny a bylo vypěstováno nepřeberné množství různých kříženců a kultivarů. Existují též mezirodoví kříženci s některými jinými rody čeledi tlusticovité. V současnosti jsou různé kultivary dužnatek často nabízeny v zahradnictvích a zahradních centrech jako pokojové rostliny. Pro takové využití však nejsou vhodné a v pokojových podmínkách rychle ztrácejí atraktivní vzhled.
Většina dužnatek má listy uspořádané v přízemní růžici. Některé mají jednotlivé, kompaktní růžice, zatímco u jiných se vytváří při bázi růžice skupinky dceřiných rostlinek. Některé druhy ovšem mají protáhlý stonek s méně nahloučenými listy. Tyto druhy mohou vyrůst až do podoby malých sukulentních keřů.[2]
Dužnatky jsou vytrvalé, sukulentní, lysé nebo chlupaté byliny až polokeře. Listy jsou zpravidla uspořádané v růžici, výjimečně roztroušené po celé délce stonku. Některé druhy mají přízemní růžici listů bez zřetelného stonku, u jiných může být stonek dlouhý a větvený. Listy jsou silně dužnaté, obvykle kopinaté nebo obkopinaté, často šedozelené nebo různě kolorované. Květy jsou uspořádány v hroznovitých, latovitých nebo vrcholíkovitých květenstvích. Kališní lístky jsou téměř zcela volné, přilehlé ke koruně nebo odstávající, podobného tvaru a velikosti nebo i silně nestejné. Koruna je bílá, žlutá, oranžová nebo červená, výjimečně zelenavá, trubkovitá až baňkovitá. Z vnitřní strany jsou při bázi koruny zpravidla nektáriové prohlubně. Tyčinek je 10, 5 z nich je přirostlých na vrcholu nektáriových prohlubní, zbývajících 5 spočívá na vrcholu korunní trubky mezi korunními laloky. Gyneceum je složeno z 5 na bázi srostlých plodolistů. Plodem je souplodí měchýřků.[3]
Echeveria cante
Méně obvyklý druh E. rubromarginata
Detail E. laui
Detail květu E. multicaulis
Rod Echeveria zahrnuje asi 139[3] až 170[4] druhů. Je rozšířen od Texasu a Mexika přes Střední Ameriku až po Bolívii a severní Argentinu. Centrum druhové diverzity je v Mexiku, které je také považováno za vývojové centrum rodu.[3] V Texasu roste pouze druh Echeveria strictiflora, který sem přesahuje z Mexika.[5] Do Argentiny zasahuje jediný druh, Echeveria peruviana.[6][4] Dužnatky rostou ve středních a vyšších horských polohách, zpravidla v nadmořských výškách od 1000 do 3000 metrů, některé druhy až přes 4000 metrů. V nížinách se nevyskytují. Druh Echeveria laui sestupuje i do výšek okolo 500 metrů. Většina druhů roste v mírném zástinu na skalnatých stanovištích, na bocích skalních útesů a skalních teráskách s mělkou půdou a malou konkurencí jiné vegetace. Druh Echeveria rosea je epifytní. Některé nemnohé druhy (Echeveria heterosepala, E. schaffneri, E. paniculata) vyhledávají plochá písčitá stanoviště v aridních oblastech.[7][2]
Rod byl pojmenován na počest mexického botanického výtvarníka jménem Atanasio Echeverria, který okolo roku 1787 pořídil jedny z prvních kreseb této rostliny.[2]
Dužnatky jsou v rámci jednotlivých druhů velmi variabilní rostliny a jejich taxonomie je proto obtížná. Rozdíly mezi jednotlivými varietami téhož druhu mohou být markantnější než rozdíly mezi jednotlivými druhy. Velké množství různých lokálních forem již známých druhů tak bylo popsáno jako nové druhy. Další příčinou jejich relativně malé prozkoumanosti je fakt, že často rostou rozptýleně v nepřístupných horských oblastech. Každým rokem je popsáno několik nových druhů.[7]
Dužnatky jsou pěstovány v četných okrasných kultivarech jako atraktivní sukulenty, jimž je ovšem pro úspěšné pěstování třeba poskytnout náležité podmínky. V zahradních centrech a obdobných podnicích jsou často nabízeny jako pokojová dekorace, pro dlouhodobé pěstování v takových podmínkách však tyto rostliny nejsou vhodné. V zastínění rychle ztrácejí pěkný, kompaktní tvar a atraktivní vybarvení a stávají se nevzhlednými.[2] V poslední době se v obchodní síti jako novinka objevují rostliny, které ve tmě světélkují. Jsou nabízeny pod názvem Echeveria 'Glowing Star in the Dark' nebo 'Glowing Wonder in the Dark'. Tyto rostliny nejsou produktem genetické manipulace, světélkující voskovitá substance je pouze nanesena na jejich povrch.
V některých oblastech světa s mírným létem a nepříliš vlhkou, víceméně bezmrazou zimou je možno s úspěchem celoročně pěstovat dužnatky i jako venkovní zahradní rostliny.[2]
Kultura dužnatek ve skleníku
Bizarní kultivar 'Mauna Loa'
Světélkující výpěstek Echeveria agavoides "Glowing Wonder in the Dark"
Všechny druhy dužnatek se mohou mezi sebou v podstatě libovolně křížit. V kultuře tak vzniklo nepřeberné množství různých kříženců a hybridních forem. V přírodě k jejich samovolnému křížení vesměs nedochází, neboť mu brání různé geografické bariéry (areály jednotlivých druhů jsou odděleny např. horskými masívy či rozlehlými údolími) a vzdálenost mezi místy jejich výskytu. Také se pěstují různé mutantní a monstrózní formy, které se v rámci rodu občas samovolně objevují.[2]
První kříženci byli vypěstováni koncem 18. století ve Francii. V druhé polovině 19. století byl v Evropě boom pěstování dužnatek a některé ze starých hybridů se dochovaly dodnes. Náleží mezi ně např. Echeveria 'Imbricata', kterou v roce 1870 vypěstoval M. Deleuil zkřížením E. gibbiflora 'Metallica' a E. secunda (syn. E. glauca). V průběhu 20. století pak byla objevena řada nových atraktivních druhů a pěstování sukulentů se také stalo poměrně rozšířenou zálibou.[2]
Rod Echeveria se může křížit i s některými jinými rody čeledi tlusticovité. Byli vypěstováni kříženci s rodem Graptopetalum (×Graptoveria), Pachyphytum (×Pachyveria) a také s rodem Sedum (×Sedeveria).[2]
×Graptoveria 'Debbie'
×Pachyveria glossoides
×Sedeveria hummellii
Dužnatky mají určité specifické nároky, neboť se jedná o horské sukulenty. Mezi snadno pěstovatelné druhy náleží např. E. agavoides, E. elegans a E. secunda a jejich kultivary. Pěstování řady jiných druhů je již obtížnější.[7] Rostliny dospívají ve 2 až 3 letech, kdy jejich růžice dosahují největší velikosti. Dospělé dužnatky zpravidla kvetou každoročně v období pozdního jara. Někteří pěstitelé květenství odstraňují. Dužnatky dobře prospívají při pěstování v květináčích, které lze na léto umístit např. na balkon či verandu. Svědčí jim pohyblivý a suchý vzduch, kdežto v zapařeném či zatuchlém prostředí se u nich rozvíjejí různé choroby. Z tohoto důvodu by také neměly být pěstovány příliš na husto. Ačkoliv jsou to velmi světlomilné rostliny, měly by být chráněny před extrémním slunečním úpalem. Teploty nad 30°C, k nimž dochází např. v horkých letních dnech při umístění za jižním oknem, způsobují poškození listů. Přes léto mají rostliny lepší vzhled, jsou-li pěstovány v chladnějších podmínkách. Ideální denní teploty v létě se pohybují mezi 20 až 25°C, noční pak mezi 5 až 15°C. Rovněž zálivka má být v období růstu přiměřená podobně jako u jiných sukulentů, neboť dlouhodobější přemokření vede ke hnilobě kořenů. Za horkého léta mohou být zalévány i denně, zpravidla to však není nutné. Přílišné sucho ve vegetační sezóně vede ke zpomalení růstu rostlin. Mladé rostlinky potřebují pravidelnější a vyrovnanější zálivku než dospělé. Mexické druhy vyžadují suchou periodu v chladné části roku. Dužnatky nejsou mrazuvzdorné, byť většina hybridů je schopna přežít lehký mráz. Nejkrásnějšího zbarvení dosahují na podzim. Na zimu je třeba je umístit na světlé místo ve skleníku či u okna. Dospělé rostliny jsou schopny přečkat i 5 měsíců úplného sucha, přes zimu však nejlépe prospívají při opatrné zálivce v přibližně čtrnáctidenních intervalech. Při nedostatku slunce se rostliny málo vybarvují a nedosahují krásy rostlin rostoucích v optimálních podmínkách.[7][2]
Dužnatky vyžadují dobře propustnou půdu, obvyklý substrát používaný pro sukulenty však pro ně není příliš vhodný, neboť obsahuje příliš mnoho písku či štěrku a je málo humózní. Je proto vhodné jej smíchat s klasickým zahradním substrátem. Hnojení je nejlépe zajistit pomalu se uvolňujícím hnojivem, neboť na přehnojení dusíkem rostliny reagují překotným a neforemným růstem. Některé druhy či kultivary nejlépe vypadají, pokud jsou pěstovány ve starém a živinami chudém substrátu. Patří mezi ně např. často pěstovaný kultivar E. runyonii 'Topsy Turvy'. Staré odumřelé listy je vhodné průběžně odstraňovat, aby se nestaly zdrojem hnilobných onemocnění.[2]
Obrázky, zvuky či videa k tématu dužnatka ve Wikimedia Commons
Dužnatka (Echeveria) je rod rostlin z čeledi tlusticovité. Jsou to sukulenty se silně dužnatými listy a pětičetnými květy v květenstvích různých typů. Plodem je měchýřek. Rod zahrnuje asi 140 až 170 druhů a je rozšířen výhradně v Americe od Texasu až po Argentinu. Největší počet druhů roste v Mexiku. Dužnatky jsou horské suchomilné rostliny, v nížinách se nevyskytují.
Dužnatky jsou často pěstovány jako okrasné sukulentní rostliny a bylo vypěstováno nepřeberné množství různých kříženců a kultivarů. Existují též mezirodoví kříženci s některými jinými rody čeledi tlusticovité. V současnosti jsou různé kultivary dužnatek často nabízeny v zahradnictvích a zahradních centrech jako pokojové rostliny. Pro takové využití však nejsou vhodné a v pokojových podmínkách rychle ztrácejí atraktivní vzhled.
Die Echeverien (Echeveria, Syn.: Courantia Lem., Oliveranthus Rose, Oliverella Rose, Urbinia Rose) sind eine Pflanzengattung aus der Familie der Dickblattgewächse (Crassulaceae).
Die Gattung trägt ihren Namen zur Erinnerung an den mexikanischen Pflanzenzeichner Atanasio Echeverría y Godoy. Er beteiligte sich an der spanischen „Real Expedición Botánica a la Nueva España“, die von 1786 bis 1803 die Flora Mittel- und Nordamerikas erforschte.
Echeverien sind meist immergrüne, mehrjährige, sukkulente Pflanzen, die mehr oder weniger dichte, stammlose oder am Ende von Trieben befindliche Blattrosetten bilden. Viele Arten bilden auch kleine Sträucher. Die Blätter sind dickfleischig. Die Stängel der Blütenstände werden seitlich in Blattachseln gebildet. Die Blütenstände haben fleischige Tragblätter und variieren von verzweigten Thyrsen bis einfachen Trauben mit allen Übergängen. Die radiärsymmetrischen, fünfzähligen Blüten sind rot, orange, rosa, seltener gelblich oder grün. Die Kelchblätter (Sepalen) und Kronblätter (Petalen) sind kantig bis gekielt und basal röhrig verwachsen; die Blütenhülle ist dadurch glocken- bis krugförmig.
Die natürliche Heimat ist Texas, Mexiko, Mittelamerika und Südamerika, mit Ausnahme von Guayana, Brasilien, Uruguay, Paraguay und Chile. Besonders viele Arten gibt es in Mexiko.
Die Erstbeschreibung erfolgte 1828 durch Augustin-Pyrame de Candolle.[1] Als Typusart der Gattung wurde Cotyledon coccinea Cav. bestimmt.
Fraglich ist, ob die Gattung aufrechterhalten werden kann, da sie paraphyletisch und die Blütenform wahrscheinlich nur eine konvergente Entwicklung verschiedener Verwandtschaftskreise ist.[2]
Die Gattung Echeveria enthält etwa 150 Arten. Hier die Artenliste der aktuell anerkannten Arten, wobei nach der Nennung des erstbeschreibenden Botanikers die Daten der Veröffentlichung der Erstbeschreibung aufgeführt sind:[3]
Viele Arten dieser Gattung sind als sukkulente Zierpflanzen in Kultur, hauptsächlich wegen der hübsch gefärbten Blattrosetten.
Die Echeverien (Echeveria, Syn.: Courantia Lem., Oliveranthus Rose, Oliverella Rose, Urbinia Rose) sind eine Pflanzengattung aus der Familie der Dickblattgewächse (Crassulaceae).
Die Gattung trägt ihren Namen zur Erinnerung an den mexikanischen Pflanzenzeichner Atanasio Echeverría y Godoy. Er beteiligte sich an der spanischen „Real Expedición Botánica a la Nueva España“, die von 1786 bis 1803 die Flora Mittel- und Nordamerikas erforschte.
Echeveria is a large genus of flowering plants in the family Crassulaceae, native to semi-desert areas of Central America, Mexico and northwestern South America.
Plants may be evergreen or deciduous. Flowers on short stalks (cymes) arise from compact rosettes of succulent fleshy, often brightly coloured leaves.[2] Species are polycarpic, meaning that they may flower and set seed many times over the course of their lifetimes. Often numerous offsets are produced, and are commonly known as "hen and chicks", which can also refer to other genera, such as Sempervivum, that are significantly different from Echeveria. Many species of Echeveria serve important environmental roles, such as those of host plants for butterflies. For example, the butterfly Callophrys xami uses several species of Echeveria, such as Echevelia gibbiflora, for suitable host plants. Even more, these plants are integral to the oviposition process of C. xami and some other butterfly species as well.[3][4]
Echeveria is named for Atanasio Echeverría y Godoy, a botanical illustrator who contributed to Flora Mexicana.[5]
The genus was erected by A. P. de Candolle in 1828, and is named after the 18th century Mexican botanical artist Atanasio Echeverría y Godoy. As of June 2018, the genus consists of about 150 species, including genera such as Oliveranthus and Urbinia that have formerly been split off from Echeveria. Molecular phylogenetic studies have repeatedly shown the genus not to be monophyletic: species of Echeveria cluster with species of Cremnophila, Graptopetalum, Pachyphytum, and Thompsonella as well as species of Sedum sect. Pachysedum. The former Urbinia species do appear to form a monophyletic group within this grouping.[6][7] Although it is clear that Echeveria is not monophyletic, its limits are not clear, and further analyses are needed to determine whether and how the genus should be split, or if it should be included in an expanded concept of Sedum.[7]
One source accepts the following species:[8]
Many Echeveria species are popular as ornamental garden plants. They are drought-resistant, although they do better with regular deep watering and fertilizing. Most will tolerate shade and some frost, although hybrids tend to be less tolerant. Most lose their lower leaves in winter; as a result, after a few years, the plants lose their compact appearance and need to be re-rooted or propagated. In addition, if not removed, the shed leaves may decay, harboring fungus that can then infect the plant.
They can be propagated easily by separating offsets, but also by leaf cuttings, and by seed if they are not hybrids.
Echeveria has been extensively bred and hybridized. The following is a selection of available plants.
The following have gained the Royal Horticultural Society’s Award of Garden Merit:[9]
Flowers of Echeveria ‘Blue Curl’
Echeveria cv. ‘Black Prince’
The flowers of E. pulvinata are in bright yellowish orange color.
Echeveria ‘Black Prince’ . 2018 Taichung World Flora Exposition, Taiwan.
Sculptural quality of Echeveria on display
Echeveria "Compton Carousel"
Echeveria is a large genus of flowering plants in the family Crassulaceae, native to semi-desert areas of Central America, Mexico and northwestern South America.
Eĉeverioj (Echeveria) estas genro de sukulenta planto en la familio de krasulacoj. Ili originale aperas de Meksiko ĝis Sudameriko. La nomo de la genro devenas de Meksika botanika artisto, Atanasio Echeverría y Godoy. La folioj de eĉeverioj normale kreskas same kiel floro.
Komunejo proponas multimediajn dosierojn al temo sub la gloso Eĉeverioj 
Vikispecioj proponas informojn al temo Eĉeverioj
Eĉeverioj (Echeveria) estas genro de sukulenta planto en la familio de krasulacoj. Ili originale aperas de Meksiko ĝis Sudameriko. La nomo de la genro devenas de Meksika botanika artisto, Atanasio Echeverría y Godoy. La folioj de eĉeverioj normale kreskas same kiel floro.
Echeveria es un género polifilético de plantas de la familia Crassulaceae. Cuenta con 393 especies que se distribuyen en zonas áridas, semiáridas y templadas del suroeste de Estados Unidos, México, Centroamérica y el norte de Sudamérica.
Son plantas herbáceas, suculentas, perennes, acaules o bien de tallos simples o ramificados. Las hojas son aplanadas y carnosas, dispuestas en forma de roseta. Son verdes o marrones, frecuentemente con el ápice y el margen rojizos. La inflorescencia lateral es un cincino, un racimo, una panícula o una espiga con flores hermafroditas de cinco sépalos unidos en la base; las corolas son tubulares a cónicas con cinco pétalos de color rosado, rojo, anaranjado, amarillo, blanco o verde.[1]
La mayoría de las especies suelen perder sus hojas bajas en invierno, pero siempre se ven reemplazadas por otras nuevas que surgen del meristemo apical, por lo que su forma de roseta se mantiene.
Muchas especies de Echeveria son populares como planta ornamental de jardín. Son resistentes a la sequía, pero se desarrollan mejor con riegos frecuentes y fertilizantes. Se muestran tolerantes a la sombra y a las heladas, pero los híbridos parecen menos tolerantes. Se pueden reproducir vegetativamente por medio de hojas cortadas o, si no son híbridos, por semillas.
Echeveria: nombre genérico que fue descrito en 1828 por Augustin Pyrame de Candolle en Prodromus Systematis Naturalis Regni Vegetabilis 3: 401.[2] La especie tipo es Echeveria coccinea. El género fue nombrado en honor del artista botánico mexicano Atanasio Echeverría y Godoy (¿1771?-1803). Es considerado polifilético, su taxonomía aun no está bien establecida.
Híbridos de especies y variedades de echeverias https://www.idplantae.com/generos-de-plantas/echeveria/
Echeveria es un género polifilético de plantas de la familia Crassulaceae. Cuenta con 393 especies que se distribuyen en zonas áridas, semiáridas y templadas del suroeste de Estados Unidos, México, Centroamérica y el norte de Sudamérica.
Mehiruusukkeet (Echeveria) on maksaruohokasveihin kuuluva mehikasvisuku, jossa on noin 150 lajia. Ne kasvavat kuivilla alueilla, usein puoliaavikoilla, ja esiintyvät Amerikassa Yhdysvalloista Teksasista ja Meksikosta Keski-Amerikkaan ja Andeille. Mehiruusukkeet ovat ainavihreitä sukkulentteja ja varpuja, harvoin kausivihreitä. Niiden usein näyttävästi värittyneet lehdet kasvavat ruusukkeina. Kukat muodostuvat terttu- tai huiskilokukintoon ruusukkeen keskeltä kasvavan pitkän varren päähän.[1] Lukemattomia mehiruusukkeiden lajeja viljellään huonekasveina.[2]
Kuultomehiruusuke.
Mätäsmehiruusuke.
Villamehiruusuke.
Nukkamehiruusuke.
Mehiruusukkeet (Echeveria) on maksaruohokasveihin kuuluva mehikasvisuku, jossa on noin 150 lajia. Ne kasvavat kuivilla alueilla, usein puoliaavikoilla, ja esiintyvät Amerikassa Yhdysvalloista Teksasista ja Meksikosta Keski-Amerikkaan ja Andeille. Mehiruusukkeet ovat ainavihreitä sukkulentteja ja varpuja, harvoin kausivihreitä. Niiden usein näyttävästi värittyneet lehdet kasvavat ruusukkeina. Kukat muodostuvat terttu- tai huiskilokukintoon ruusukkeen keskeltä kasvavan pitkän varren päähän. Lukemattomia mehiruusukkeiden lajeja viljellään huonekasveina.
Echeveria est un genre botanique appartenant à la famille des Crassulaceae et comprenant de très nombreuses espèces succulentes originaires du Mexique et de l'ouest de l'Amérique du Sud.
Le genre doit son nom au botaniste mexicain du XVIIIe siècle, Atanasio Echeverría y Godoy. La plupart de ces espèces ont un port en rosette et sont communément appelées en anglais Hen and chicks (la « poule et ses poussins »), qui peut également se référer à d'autres genres tels que la joubarbe (Sempervivum) qui sont sensiblement différents d'Echeveria.
Les Echeveria se multiplient très facilement par bouture en laissant sécher quelques jours la bouture (jusqu'à ce qu'un cal se forme) avant de la placer dans un substrat sableux.
Elles peuvent se propager facilement par séparation des pièces mais également par bouturage des feuilles, ou par semis (sauf pour les hybrides). Les Echeverias sont polycarpiques, c'est-à-dire qu'ils forment des fleurs et des graines à plusieurs reprises au cours de leur vie.
De nombreuses espèces d'Echeveria sont très populaires comme plantes de jardin. Elles sont résistantes à la sécheresse, mais se portent encore mieux avec un arrosage et une fertilisation réguliers.
Comme toutes les plantes grasses, elles ont besoin d'un substrat très drainant (par exemple 50 % de petit gravier ou de sable grossier et 50 % de simple terre de jardin).
Leur rusticité varie selon les espèces. Les agavoides peuvent survivre jusqu'à -5 °C (voire -10 °C si couvert et au sec). En revanche, une Echeveria lauii ne supportera aucun gel. Les espèces hybrides ont tendance à être moins tolérantes que les botaniques.
Elles préfèrent le plein soleil mais la plupart tolère une légère ombre. Lorsqu'elles manquent de lumière (en intérieur par exemple), elles ont tendance à pousser en hauteur pour améliorer leur exposition mais cela les rend disgracieuses. Il faut donc les sortir (progressivement) au soleil dès que les températures le permettent.
La plupart perdent leurs feuilles inférieures en hiver, et de ce fait, après quelques années, les plantes perdent leur apparence compacte attrayante et doivent être reformées par la taille. En outre, si on ne les élimine pas, les vieilles feuilles peuvent devenir hôte de champignons qui peuvent ensuite infecter la plante.
Gloire de Nuremberg au parc Terra Botanica à Angers
Vue Echeveria sp. fleurie
Echeveria sp. fleurie
Echeveria est un genre botanique appartenant à la famille des Crassulaceae et comprenant de très nombreuses espèces succulentes originaires du Mexique et de l'ouest de l'Amérique du Sud.
Le genre doit son nom au botaniste mexicain du XVIIIe siècle, Atanasio Echeverría y Godoy. La plupart de ces espèces ont un port en rosette et sont communément appelées en anglais Hen and chicks (la « poule et ses poussins »), qui peut également se référer à d'autres genres tels que la joubarbe (Sempervivum) qui sont sensiblement différents d'Echeveria.
Ečeverija (lat. Echeveria) rod trajnica, polugrmova i grmova koji pripada porodici Crassulaceae
Postrojbina: uglavnom Srednja Amerika.
Vrlo poznate sukulentne biljke, koje se javljaju u raznim oblicima. Neke su malog rasta gotovo bez stabljike, druge visoke. Cvjetovi i listovi su lijepih pastelnih boja.
Većina se lako uzgaja u običnoj mješavini zemlje. Rano u ljeto lagano se zasjenjuju. Zimi se gotovo sve vrste dobro drže, jedino su rozete manje jer gube lišće.
Ečeverija (lat. Echeveria) rod trajnica, polugrmova i grmova koji pripada porodici Crassulaceae
Postrojbina: uglavnom Srednja Amerika.
Vrlo poznate sukulentne biljke, koje se javljaju u raznim oblicima. Neke su malog rasta gotovo bez stabljike, druge visoke. Cvjetovi i listovi su lijepih pastelnih boja.
Kranskollar (fræðiheiti: Echeveria) eru ættkvísl þykkblöðunga af ættinni Crassulaceae. Í ættkvíslinni eru yfir 150 tegundir, flestar ættaðar frá Mexíkó og Texas, en einnig Kaliforníu og Perú. Ættkvíslin dregur nafn sitt af mexíkóskum grasafræðingi, Atanasio Echeverría y Godoy.[1]
Allir kranskollar eru með stutt, holdug blöð sem vaxa í hvirfingum. Blómin sitja á greinóttum stönglum sem vaxa upp úr blaðhvirfingunum. Kranskollar eiga það til að blómstra snemma árs. Auðvelt er að fjölga kranskollum með hliðarsprotum sem vaxa út frá plöntunni, en erfitt er að rækta þá af fræi.[1]
Kranskollar (fræðiheiti: Echeveria) eru ættkvísl þykkblöðunga af ættinni Crassulaceae. Í ættkvíslinni eru yfir 150 tegundir, flestar ættaðar frá Mexíkó og Texas, en einnig Kaliforníu og Perú. Ættkvíslin dregur nafn sitt af mexíkóskum grasafræðingi, Atanasio Echeverría y Godoy.
Allir kranskollar eru með stutt, holdug blöð sem vaxa í hvirfingum. Blómin sitja á greinóttum stönglum sem vaxa upp úr blaðhvirfingunum. Kranskollar eiga það til að blómstra snemma árs. Auðvelt er að fjölga kranskollum með hliðarsprotum sem vaxa út frá plöntunni, en erfitt er að rækta þá af fræi.
Echeveria (DC., 1828) è un genere di piante succulente appartenente alla famiglia delle Crassulaceae, originario di America Centrale e Meridionale[1].
Il nome del genere è un omaggio al pittore e naturalista messicano Atanasio Echeverría (1771 – 1803), famoso per i suoi dipinti di piante[2].
Sono piante terrestri o epifite, hanno foglie piatte e carnose, glabre o irsute disposte a rosetta. I fusti in età adulta si ramificano producendo una gran quantità di plantule le quali possono essere staccate dalla pianta madre per generare nuove piantine. I fiori sono di lunga durata.
Il genere è distribuito nelle aree aride e semi aride del continente americano, dal sud-ovest del Texas, al Centro America e alla parte settentrionale del Sud America. Il Messico rappresenta il centro di maggiore biodiversità, con oltre un centinaio di specie endemiche[3].
Lo stesso argomento in dettaglio: Specie di Echeveria. Il genere comprende 192 specie[1] tra cui:
Le Echeveria richiedono terreno poroso e molto drenante composto da terra concimata unita a sabbia molto grossolana e a una parte di polvere di carbone. L'esposizione richiede moltissima luce e alcune specie sopportano molto bene il pieno sole.
Le annaffiature dovranno essere regolari nel periodo estivo; in inverno sopportano una temperatura non inferiore ai 4 °C e le annaffiature andranno completamente sospese; mentre dovranno essere solo ridotte se tenute ad una temperatura superiore ai 4 °C.
I fusti nel periodo invernale tendono ad allungarsi per questo in primavera dovranno essere tagliati per permettere alla pianta una nuova rigogliosità. La moltiplicazione può avvenire molto facilmente per talea, ma anche per seme. I semi messi a dimora nel periodo primaverile in terra leggera andranno mantenuti ad una temperatura di 21 °C.
Echeveria (DC., 1828) è un genere di piante succulente appartenente alla famiglia delle Crassulaceae, originario di America Centrale e Meridionale.
Echeveria is een geslacht van succulenten uit de Vetplantenfamilie. De soorten komen voor in semi-aride gebieden in Centraal-Amerika, tussen Mexico en noordwestelijk Zuid-Amerika.
Echeveria is een geslacht van succulenten uit de Vetplantenfamilie. De soorten komen voor in semi-aride gebieden in Centraal-Amerika, tussen Mexico en noordwestelijk Zuid-Amerika.
Eszeweria (Echeveria) – rodzaj roślin należący do rodziny gruboszowatych. Według niektórych ujęć taksonomicznych do rodzaju tego należy około 150 gatunków występujących głównie na suchych obszarach Ameryki Południowej i Północnej, szczególnie w Meksyku i Kalifornii. Gatunkiem typowym jest Echeveria coccinea (Cav.) DC.[2].
Courantia Lem., Oliveranthus Rose, Oliverella Rose, Urbinia Rose
Rodzaj Echeveria należy do podrodziny Sempervivoideae, rodziny gruboszowatych Crassulaceae, do rzędu skalnicowców (Saxifragales) i wraz z nim do okrytonasiennych.
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa Rosopsida Batsch, podklasa różowe (Rosidae Takht.), nadrząd Saxifraganae Reveala, rząd skalnicowce (Saxifragales Dumort.), rodzina gruboszowate (Crassulaceae DC. in Lam. & DC.), rodzaj eszeweria (Echeveria DC.)[4].
Eszewerie preferują miejsca nasłonecznione, wtedy ich liście intensywniej się wybarwiają. Eszewerie ładnie prezentują się również na skalniakach. W klimacie umiarkowanym przed zimą, temperatura spada poniżej 5 °C, eszewerie należy przenieść do pomieszczeń (mogą rosnąć np. na parapecie od strony południowej).
Eszewerie są roślinami mało wymagającymi – nie należy ich często podlewać (w czasie wiosny i lata podlewa się je co dwa tygodnie, w czasie upałów raz w tygodniu, zimą podlewanie eszewerii ograniczyć należy do około jednego razu w miesiącu, jeżeli stoi w chłodnym miejscu, w cieplejszym podlewa się je co drugi tydzień)[6].
Eszeweria (Echeveria) – rodzaj roślin należący do rodziny gruboszowatych. Według niektórych ujęć taksonomicznych do rodzaju tego należy około 150 gatunków występujących głównie na suchych obszarach Ameryki Południowej i Północnej, szczególnie w Meksyku i Kalifornii. Gatunkiem typowym jest Echeveria coccinea (Cav.) DC..
Echeveria é um grande gênero botânico de plantas com flores pertencentes à família pertencente à família Crassulaceae, são encontrada no Texas, México e América do Sul, as folhagens geralmente formam rosetas de cor verde, azul ou avermelhadas ou alaranjadas.[1]
O gênero Echeveria possui 170 espécies reconhecidas atualmente.[2]
Echeveria é um grande gênero botânico de plantas com flores pertencentes à família pertencente à família Crassulaceae, são encontrada no Texas, México e América do Sul, as folhagens geralmente formam rosetas de cor verde, azul ou avermelhadas ou alaranjadas.
Echeveriasläktet (Echeveria) är ett växtsläkte i familjen fetbladsväxter med ca 150 arter från Amerika.
Echeveriasläktet (Echeveria) är ett växtsläkte i familjen fetbladsväxter med ca 150 arter från Amerika.
Альфонс Декандоль у 1828 р. назвав цей рід рослин на честь Атанасіо Ечеверрії (ісп. Atanasio Echeverria y Godoy) — мексиканського художника та натураліста XVIII століття.
Багаторічні, сукулентні, вічнозелені або іноді майже листопадні трави і чагарники. Коріння зазвичай тонке, рідко потовщене. Стебла найчастіше укорочені, прості, іноді довгі і гіллясті. Листки чергові або спіральні, або на пагонах зі зближеними міжвузлами, або в густих прикореневих розетках, зазвичай цільно-крайні і без черешків, м'ясисті або тонкі, з гострим кінцем на верхівках і відсутні при основі, голі або опушені, сизі або блискучі.
Суцвіття бічні, на прямих стеблах, з безліччю приквітників. Квітки в китицях або мітелках. Чашолистків 5, більш-менш рівні, зрощені при основі або вільні, розпростерті, частіше прямі; пелюсток 5, червоних, помаранчевих, жовтих, білих або зеленуватих, зрощених при основі в 5-гранну трубку, лопаті прямі або відхилені, товсті і кілеваті.
Рід об'єднує 150—200 видів з південно-західної частини США, Мексики, Центральної і Південної Америки (до Аргентини і Чилі, де вони ростуть на висотах 2-4,3 тис. м. над рівнем моря).
Ечеверії знаходяться у близькому рідстві з Дудлеями і зовнішньо дуже схожі. В природі вони нерідко зростають поруч, однак дудлеї ростуть повільніше.
Гібриди серед мексиканських товстолистих дуже рідкісні в дикій природі, ймовірно, тому що ті деякі види, які зустрічаються разом і цвітуть, в той же час обслуговуються різними запильниками. Тим не менше, більшість видів і родів легко схрещуються у вирощуванні. Якобсен і Роулі у 1958 запропонували спеціальну назву для міжродових гібридів Dudleya з Echeveria — х Dudleveria.[3]
Ечеверії також мають близьку еволюційну спорідненість з родом Пахіфітум (Pachyphytum), з яким у лабораторних умовах отримано кілька міжродових гібридів під назвою х Pacheveria (укр. Пачеверія)[4].
Зустрічається також міжродовий гібрид з родом Graptopetalum — х Graptoveria.
Ечеверія — один з найпопулярніших родів товстянкових. В Європі культивують близько 70 видів.
Світлолюбні рослини. Взимку утримують сухими, за температури 10-12 °C.
Легко розмножуються листовими або стебловими живцями і столонами.
Ечеверії виглядають краще, якщо в одній композиції згрупувати рослини різних видів і сортів.
Представлені в колекції Ботанічного саду імені академіка Олександра Фоміна в Києві 30-ма видами.
У своєму фундаментальному творі «Загальна історія справ Нової Іспанії» (1547–1577) Бернардіно де Саагун, спираючись на свідчення ацтеків про властивості рослин, навів перші відомості про ечеверію (Echeveria gibbiflora D.C. — мовою науатль темеметла), зокрема про те, що:
Темеметла. Плямиста. Низько стелиться. Освіжаюча. Вона дуже широка. Її п'ють, вона освіжає, вона холодна. Вона робить свіжими речі. Вона пом'якшує[5].
Echeveria là một chi thực vật có hoa trong họ Crassulaceae[2], bản địa khu vực bán hoang mạc Trung Mỹ, từ Mexico tới tây bắc Nam Mỹ. Chi này được đặt tên theo họa sĩ chuyên vẽ thực vật người Mexico thế kỷ 18 là Atanasio Echeverría y Godoy.
Các loài trong chi này có thể là cây thường xanh hoặc sớm rụng lá. Các hoa trên các cuống ngắn (xim hoa) mọc ra từ các nơ lá kết chặt, thường là dầy lá, mọng nước và thường là tươi màu[3]. Các loài thường ra hoa và tạo quả nhiều lần trong vòng đời của chúng. Chúng thường sinh ra nhiều cây con bằng sinh sản vô tính, vì thế trong tiếng Anh người ta thường gọi chúng là "hen and chicks" (gà mẹ và gà con), một tên gọi chia sẻ chung với một vài chi khác, như Sempervivum, nói chung có sự khác biệt đáng kể về ngoại hình với Echeveria.
Chi này chứa khoảng 170 loài. Một số loài được trồng làm cây cảnh. Du nhập vào Việt Nam và được gọi là sen đá.
Hoa E. pulvinata.
E. secunda var. glauca tại Vườn thực vật UBC
Bài viết chủ đề họ Lá bỏng này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Echeveria là một chi thực vật có hoa trong họ Crassulaceae, bản địa khu vực bán hoang mạc Trung Mỹ, từ Mexico tới tây bắc Nam Mỹ. Chi này được đặt tên theo họa sĩ chuyên vẽ thực vật người Mexico thế kỷ 18 là Atanasio Echeverría y Godoy.
Многолетнее травянистое растение. Стебель до 5 см высоты с боковыми дочерними розетками. Листья в плотной розетке, продолговатые, 3 — 6 см длины и около 1 см ширины, светло-зелёные с голубовато-белым восковым налётом. Цветки красно-жёлтые. Родина — Мексика.
Найдена в природе в 1976 г. доктором Лау. Бесстебельное травянистое растение с розеткой прекрасных голубовато-белых сочных листьев. Крупная розетка 15—20 см в диаметре. Листья до 6 см длины и 3 см ширины, практически белого цвета за счёт толстого воскового налёта — кутикулы, который, однако, легко стирается. Цветки крупные по сравнению с другими эхевериями — до 1,5 см длины, оранжевые с восковым налётом. Родина — Мексика. Растёт медленно и требует осторожного ухода. По требованиям аналогична кактусам — много солнца и практически сухая зимовка.
Суккулентный обильноветвящийся кустарничек до 20 см высоты. Листья в рыхлой розетке, обратнояйцевидные, 2,5 см длины и 1,5 см ширины, тёмно-зелёные, краснеющие по краям. Цветки 10—13 мм длины, красные снаружи, жёлтые внутри. Родина — Мексика.
Суккулентный кустарничек до 50 см высоты. Листья в рыхлой розетке, обратнояйцевидные, до 3—8 см длины и 1,3—5 см ширины, ярко-зелёные, розовые с нижней стороны, с красными полосками по краям и на верхней стороне. Цветки 12—17 см длины, снизу красные, наверху жёлтые. Родина — Мексика.
Гибридная разновидность между Echeveria glauca и Echeveria ×gibbiflora 'Metallica'. Суккулентный кустарничек. Стебель с воздушными корнями в зоне листовых рубцов. Листья широкообратнояйцевидные, собраны в крупную рыхлую чашевидную розетку.
Гибридный сорт эхеверии. Листья имеют красно-коричневую окраску. Цветёт ближе к осени. Поражается мучнистым червецом. Требовательна к световому режиму.
Листья плоские, менее сочные и имеют волнистый край. Стебель укороченный, листья прижаты друг к другу и всё растение напоминает кочан капусты. В середине лета появляются два-три цветоноса, на конце которых по очереди распускаются до нескольких десятков цветов. В зимний период теряет большую часть листьев. Поражается мучнистым червецом.
Многолетнее травянистое растение. Стебель в старом возрасте до 10 см высоты. Розетка 15 см в диаметре. Листья обратноланцетовидные, 5 см длины и около 2 см ширины, ярко-зелёные, с редкими длинными, торчащими белыми волосками. Цветки красно-жёлтые. Родина — Мексика.
Многолетнее травянистое растение. Стебель до 5 см высоты с боковыми дочерними розетками. Листья в плотной розетке, продолговатые, 3 — 6 см длины и около 1 см ширины, светло-зелёные с голубовато-белым восковым налётом. Цветки красно-жёлтые. Родина — Мексика.
Эхеверия Лау (Echeveria laui)Найдена в природе в 1976 г. доктором Лау. Бесстебельное травянистое растение с розеткой прекрасных голубовато-белых сочных листьев. Крупная розетка 15—20 см в диаметре. Листья до 6 см длины и 3 см ширины, практически белого цвета за счёт толстого воскового налёта — кутикулы, который, однако, легко стирается. Цветки крупные по сравнению с другими эхевериями — до 1,5 см длины, оранжевые с восковым налётом. Родина — Мексика. Растёт медленно и требует осторожного ухода. По требованиям аналогична кактусам — много солнца и практически сухая зимовка.
Эхеверия многостебельная (Echeveria multicaulis)Суккулентный обильноветвящийся кустарничек до 20 см высоты. Листья в рыхлой розетке, обратнояйцевидные, 2,5 см длины и 1,5 см ширины, тёмно-зелёные, краснеющие по краям. Цветки 10—13 мм длины, красные снаружи, жёлтые внутри. Родина — Мексика.
Эхеверия узелковая (Echeveria nodulosa)Суккулентный кустарничек до 50 см высоты. Листья в рыхлой розетке, обратнояйцевидные, до 3—8 см длины и 1,3—5 см ширины, ярко-зелёные, розовые с нижней стороны, с красными полосками по краям и на верхней стороне. Цветки 12—17 см длины, снизу красные, наверху жёлтые. Родина — Мексика.
Эхеверия черепитчатая (Echeveria ×imbricata)Гибридная разновидность между Echeveria glauca и Echeveria ×gibbiflora 'Metallica'. Суккулентный кустарничек. Стебель с воздушными корнями в зоне листовых рубцов. Листья широкообратнояйцевидные, собраны в крупную рыхлую чашевидную розетку.
Эхеверия «Чёрный Принц» (Echeveria 'Black Prince') ()Гибридный сорт эхеверии. Листья имеют красно-коричневую окраску. Цветёт ближе к осени. Поражается мучнистым червецом. Требовательна к световому режиму.
Эхеверия Шо (Echeveria shaviana)Листья плоские, менее сочные и имеют волнистый край. Стебель укороченный, листья прижаты друг к другу и всё растение напоминает кочан капусты. В середине лета появляются два-три цветоноса, на конце которых по очереди распускаются до нескольких десятков цветов. В зимний период теряет большую часть листьев. Поражается мучнистым червецом.
Эхеверия щетинистая (Echeveria setosa)Многолетнее травянистое растение. Стебель в старом возрасте до 10 см высоты. Розетка 15 см в диаметре. Листья обратноланцетовидные, 5 см длины и около 2 см ширины, ярко-зелёные, с редкими длинными, торчащими белыми волосками. Цветки красно-жёлтые. Родина — Мексика.
擬石蓮花屬（學名：Echeveria）[1]是一種景天科植物，分佈於中美洲從墨西哥到南美洲西北部的半沙漠地區及山区，特徵是葉子肥厚多汁，因此较为耐旱，可供園藝使用。
在18世纪末，当时的西班牙国王便派出了很多探险队来到南美大陆研究新品种的植物，其中Sessé 和 Mociño 这两位被派到了墨西哥，从1787年到1803年研究经过整整16年的时间，那时没有摄影技术，一旦有新的植物发现，就会雇佣画家来绘图。一位叫Echeverria（注意有两个 r ）的画家完成了大部分的手稿绘制工作。16年以后，研究队伍终于回国了，结果，欧洲已经被拿破仑给搅和的动荡不安，缺乏资金的研究就不了了之了。而这些最初的手稿也一并丢失。
到了1828年，瑞士植物學家De Candolle便用這位畫家的名字創立了这个新屬，Echeveria，因為發音的關係，最後少了一个字母 r。最開始擬石蓮花只有四個品種，到De Candolle手裡活著只剩下两個，在接下來的幾十年裡，陸續更多景天科的植物被帶到了歐洲，此萌萌的植物受到了歐洲園藝界的歡迎。擬石蓮花屬增加了很多新的品種。由於當時的通信不發達，歐洲不同國家的植物學家和業餘爱好者各自宣布發現了很多新的品種，其中有許多部分是重復的，這樣一個品種就會產生很多不同的名字。直到了20世纪初，植物學家們才大致整理清楚準確的名稱。再後来，細胞學創立，植物學家們開始用DNA測序和染色體計數的方式，更为準確地修订了擬石蓮花属的物种。
Echeveria acutifolia Lindley
Echeveria affinis Walther — 古紫/黑骑士
Echeveria agavoides Lemaire — 東雲
Echeveria alata Alexander — 紅翼
Echeveria amoena De Smet — 花乃井/娜婭小精靈/雨村
Echeveria amphoralis Walther
Echeveria andicola Pino
Echeveria angustifolia Walther
Echeveria atropurpurea (Baker) Morren
Echeveria aurantiaca Reyes, Gonzáles-Zorzano & Brachet
Echeveria australis Rose
Echeveria bakeri Kimnach
Echeveria ballsii Walther — 鮑司
Echeveria bella Alexander
Echeveria bicolor (Humb. & Bonpl.) Walther
Echeveria bifida Schlechtendal — 贝飞达
Echeveria brachetii Reyes & Gonzáles — 布拉舍
Echeveria calderoniae Pérez-Calix
Echeveria calycosa Moran — 金明灭
Echeveria canaliculata Hooker f.
Echeveria cante Glass & Mendoza-Garcia — 广寒宫/凱特
Echeveria carminea Alexander
Echeveria carnicolor E. Morren — 銀明色
Echeveria cerrograndensis Nieves-Hernández et al.
Echeveria chapalensis Moran & C.H.Uhl
Echeveria chazaroi Kimnach — 尺素
Echeveria chiclensis (Ball) Berger
Echeveria chihuahuaensis von Poellnitz — 吉娃蓮/吉娃娃
Echeveria chilonensis (Kuntze) Walther
Echeveria coccinea (Cavanilles) DC
Echeveria colorata Walther — 卡羅拉
Echeveria compressicaulis Eggli & Taylor
Echeveria corallina Alexander
Echeveria coruana Garcia et al.
Echeveria craigiana Walther — 吴钩
Echeveria crenulata Rose
Echeveria cuencaensis von Poellnitz
Echeveria cuspidata Rose
Echeveria dactylifera Walther — 红酥手/凤凰精灵
Echeveria decumbens Kimnach
Echeveria derenbergii J.A.Purpus — 靜夜
Echeveria desmetiana De Smet — 薄叶蓝鸟
Echeveria diffractens Kimnach & A.B.Lau — 蒂凡尼
Echeveria elegans Rose — 月影
Echeveria eurychlamys (Diels) Berger — 黑夜蓮
Echeveria excelsa (Diels)Berger
Echeveria fimbriata C.H.Thompson
Echeveria fulgens Lemaire
Echeveria gibbiflora DC — 粉彩莲
Echeveria gigantea Rose & Purpus — 大瑞蝶
Echeveria globuliflora Walther
Echeveria globulosa Moran
Echeveria goldmanii Rose
Echeveria gracilis (Rose) Moran
Echeveria grisea Walther
Echeveria gudeliana Véliz & García-Mendoza
Echeveria guerrerensis Reyes, González-Zorzano & Brachet
Echeveria halbingeri Walther — 海宾格瑞/海冰格丽
Echeveria harmsii J.F.Macbride — 花司
Echeveria helmutiana Kimnach
Echeveria heterosepala Rose — 望帝
Echeveria holwayi Rose
Echeveria humilis Rose
Echeveria hyalina E.Walther — 海琳娜／财路／海宾格瑞桑切斯
Echeveria johnsonii Walther
Echeveria juarezensis Walther
Echeveria juliana Reyes, González-Zorzano & Kristen — 朱莉安娜
Echeveria kimnachii Meyrán & Vega
Echeveria krahnii Kimnach
Echeveria laui Moran&Meyrán — 雪蓮
Echeveria leucotricha Purpus — 白兔耳
Echeveria lilacina Kimnach & Moran — 麗娜蓮
Echeveria longiflora Walther
Echeveria longissima Walther — 罗西玛
Echeveria lozanoi Rose
Echeveria lutea Rose — 鱿鱼
Echeveria lyonsii Kimnach — 龙司
Echeveria macdougallii Walther — 原始红稚莲
Echeveria macrantha Standley & Steyermark
Echeveria marianae García-Ruiz & Costea
Echeveria maxonii Rose
Echeveria megacalyx Walther — 玉壶光
Echeveria minima J.Meyrán — 姬莲
Echeveria mondragoniana Reyes & Brachet
Echeveria montana Rose
Echeveria moranii Walther — 魔氏玉莲
Echeveria mucronata Schlechtendal
Echeveria multicaulis Rose — 多茎莲
Echeveria munizii Padilla-Lepe & A. Vázquez
Echeveria nayaritensis Kimnach
Echeveria nebularum Moran & Kimnach
Echeveria nodulosa (Baker) Otto — 红司
Echeveria novogaliciana Reyes, Brachet & González-Zorzano
Echeveria nuda Lindley
Echeveria nuyooensis Reyes & Islas
Echeveria olivacea Moran
Echeveria oreophila Kimnach
Echeveria pallida Walther — 霜之鹤
Echeveria paniculata Gray
Echeveria papillosa Kimnach & C.H.Uhl
Echeveria patriotica García & Pérez-Calix
Echeveria penduliflora Walther
Echeveria pendulosa Kimnach & Uhl
Echeveria perezcalixii Jimeno-Sevilla & Carillo
Echeveria peruviana Meyen
Echeveria pilosa J.A.Purpus
Echeveria pinetorum Rose — 松间莲
Echeveriap pistioides García et al.
Echeveria pittieri Rose
Echeveria pringlei (S.Watson) Rose
Echeveria procera Moran
Echeveria prolifica Moran & J.Meyrán — 迷你蓮/子持白莲
Echeveria prunina Kimnach & Moran
Echeveria pulidonis Walther花月夜
Echeveria pulvinata Rose — 锦晃星
Echeveria purhepecha García
Echeveria purpusorum Berger — 原始大和锦
Echeveria quitensis (Humb. & Bonpl.) Lindley
Echeveria racemosa Schlechtendal & Chamisso — 摩莎
Echeveria rauschii van Keppel
Echeveria recurvata Carruthers
Echeveria rodolfi Martínez-Ávalos & Mora-Olivo — 鲁道夫
Echeveria rosea Lindley
Echeveria roseiflora Reyes & Gonzáles-zorzano
Echeveria rubromarginata Rose — 天魔舞/卢浮宫/粉黛
Echeveria rulfiana Jimeno-Sevilla et al.
Echeveria runyonii Rose ex Walther — 鲁氏石莲花
Echeveria schaffneri (S.Watson) Rose
Echeveria scheeri Lindley
Echeveria secunda Booth — 七福神/赛康达
Echeveria semivestita Moran
Echeveria sessiliflora Rose — 施施莲
Echeveria setosa Rose & Purpus — 锦司晃
Echeveria shaviana Walther — 沙维娜
Echeveria simulans Rose — 鏡蓮/皺葉月影
Echeveria skinneri Walther
Echeveria spectabilis Alexander — 久米之舞
Echeveria steyermarkii Standley
Echeveria strictiflora A.Gray — 剑司
Echeveria subalpina Rose & Purpus — 浮岳莲/萨宾娜
Echeveria subcorymbosa Kimnach & Moran — 蓝宝石，026/凌波仙子
Echeveria subrigida (Robinson & Seaton) Rose — 刚叶莲
Echeveria subspicata (Baker) Berger
Echeveria tamaulipana Martinez-Ávalos, Mora & Terry
Echeveria tencho Moran & Uhl — 天珠莲
Echeveria tenuis Rose
Echeveria teretifolia Sessé & Mociño ex DC
Echeveria tobarensis Berger — 拓跋莲
Echeveria tolimanensis Matuda — 杜里万莲
Echeveria tolucensis Rose
Echeveria trianthina Rose — 东天红
Echeveria triquiana Reyes & Brachet
Echeveria turgida Rose
Echeveria uhlii Meyrán — 青岫莲
Echeveria unguiculata Kimnach — 魔爪
Echeveria utcubambensis Hutchinson ex Kimnach
Echeveria uxorum Jimeno-Sevilla & Cházaro
Echeveria valvata Moran
Echeveria viridissima Walther
Echeveria walpoleana Rose
Echeveria waltheri Moran & Meyrán
Echeveria westii Walther
Echeveria whitei Rose
Echeveria wurdackii Hutchison ex Kimnach
Echeveria xichuensis Lopez & Reyes — 惜春
Echeveria yalmanantlanensis A.Vázquez & Cházaro
Echeveria zorzaniana Reyes & Brachet
擬石蓮花屬（學名：Echeveria）是一種景天科植物，分佈於中美洲從墨西哥到南美洲西北部的半沙漠地區及山区，特徵是葉子肥厚多汁，因此较为耐旱，可供園藝使用。
在18世纪末，当时的西班牙国王便派出了很多探险队来到南美大陆研究新品种的植物，其中Sessé 和 Mociño 这两位被派到了墨西哥，从1787年到1803年研究经过整整16年的时间，那时没有摄影技术，一旦有新的植物发现，就会雇佣画家来绘图。一位叫Echeverria（注意有两个 r ）的画家完成了大部分的手稿绘制工作。16年以后，研究队伍终于回国了，结果，欧洲已经被拿破仑给搅和的动荡不安，缺乏资金的研究就不了了之了。而这些最初的手稿也一并丢失。
到了1828年，瑞士植物學家De Candolle便用這位畫家的名字創立了这个新屬，Echeveria，因為發音的關係，最後少了一个字母 r。最開始擬石蓮花只有四個品種，到De Candolle手裡活著只剩下两個，在接下來的幾十年裡，陸續更多景天科的植物被帶到了歐洲，此萌萌的植物受到了歐洲園藝界的歡迎。擬石蓮花屬增加了很多新的品種。由於當時的通信不發達，歐洲不同國家的植物學家和業餘爱好者各自宣布發現了很多新的品種，其中有許多部分是重復的，這樣一個品種就會產生很多不同的名字。直到了20世纪初，植物學家們才大致整理清楚準確的名稱。再後来，細胞學創立，植物學家們開始用DNA測序和染色體計數的方式，更为準確地修订了擬石蓮花属的物种。
エケベリア属（Echeveria）とは、ユキノシタ目ベンケイソウ科に属する属である。 ベンケイソウ科全体にいえることだが、この属にも多肉植物が多く含まれている。 概して葉が平たく大きめで、ロゼット状になり丈は低い。表面に白粉を吹く種が多く、大きな花のような姿になる。
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。 エケベリア属（Echeveria）とは、ユキノシタ目ベンケイソウ科に属する属である。 ベンケイソウ科全体にいえることだが、この属にも多肉植物が多く含まれている。 概して葉が平たく大きめで、ロゼット状になり丈は低い。表面に白粉を吹く種が多く、大きな花のような姿になる。
석연화속(Echeveria)은 돌나물과의 한 속이다. 멕시코와 남아메리카의 북서부 등의 반 사막 지역 원산이다. 학명은 18세기 멕시코의 식물학자 Atanasio Echeverría에서 따왔다.
.jpg)
.jpg)
_stolonifera_-_Gardeners_Chronicle.jpg)
_Echeveria_secunda.jpg)
_Echeveria_secunda.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
