Some flies (Order Diptera) are known to mimic spiders from the family Salticidae in order to escape predators.
Zebra spiders have very large, well-developed frontal eyes. Unlike those of most spiders, which can only perceive motion, the eyes of jumping spiders can form detailed images. They have well-developed retinas that move independently of each other, and large lenses. Visual stimuli are used in hunting, courtship rituals, and to escape from predators.
Vibrations and chemical stimuli are also used in hunting and communications. While hunting, salticids can recognize their prey based on the vibrations the animal creates when it lands on the substrate. Prey items such as flies produce high frequency vibrations compared to background noise. Spiders can also perceive their environment through senses of smell and taste. Tasting occurs when a spider's contact chemoreceptors, located on the legs and palps, come into contact with a substance of a high concentration, while volatile substances can be sensed by olfaction in smaller concentrations. Females release sex pheromones to attract males.
Communication Channels: visual ; tactile ; chemical
Other Communication Modes: pheromones ; vibrations
Perception Channels: visual ; tactile ; acoustic ; vibrations ; chemical
This species has not been evaluated by the IUCN red list and has no special conservation status.
US Federal List: no special status
CITES: no special status
State of Michigan List: no special status
Spiders develop in an egg sac that is usually hidden under a rock. Development consists of an embryonic period, a larval period, a nympho-imaginal period, and adulthood. The embryonic period begins when the egg is fertilized. In the larval stage, the spider survives on yolk from the egg and still lacks any distinguishable morphological features. The nympho-imaginal period follows the larval period. "Nymph" refers to the juvenile spider, while "imago" refers to the adult. During this phase, the spider develops functioning organ systems and hatches. Molting occurs between each of these development stages. In salticid spiders, juveniles undergo 5-11 instars before becoming an adult.
Zebra spiders, like most spiders, produce a venom from glands located inside the chelicerae. However, this species is very small and a bite is unlikely to cause injury to a human, or even be able to pierce their skin.
Zebra spiders primarily feed on flies and mosquitoes. These organisms are human pests and disease vectors. Predation by zebra spiders can help to keep populations of these pests in check.
Positive Impacts: controls pest population
Zebra spiders are predators that feed on a variety of organisms. They primarily feed on flies and mosquitos, but have also been known to eat butterflies and moths, ants, wasps, and bees, cicadas, and spiders.
Zebra spiders are active predators that feed primarily on insects, and can catch prey that is much larger than their body size. Their primary prey are dipterans, which includes mosquitos and flies. They do, however, also prey on small spiders, and will even eat members of their own species. When cannibalism occurs, the smaller spider is always the victim. Zebra spiders use their excellent vision to locate their prey.
Animal Foods: insects; terrestrial non-insect arthropods
Primary Diet: carnivore (Insectivore )
Zebra spiders have a Holarctic distribution. They are native to Europe, where they are found throughout the continent, but are also found throughout North America north of Mexico to southern Canada, where it is believed that they are an introduced species. This species has also been recorded across Russia, with additional records from Afghanistan, Greenland, Iceland, Kazakhstan, Nigeria and Argentina.
Biogeographic Regions: nearctic (Introduced ); palearctic (Native ); neotropical (Introduced )
Other Geographic Terms: holarctic
Zebra spiders are a terrestrial, urban species of spider. These spiders are commonly seen on vertical surfaces such as walls, fences, window panes. They also live in forests, meadows, and gardens.
Habitat Regions: temperate ; terrestrial
Terrestrial Biomes: savanna or grassland ; forest
Other Habitat Features: urban ; suburban
Little information is available regarding the longevity of zebra spiders in the wild, but most spiders living in temperate regions live for one to two years. In captivity, the life expectancy of zebra spiders is two to three years, with females generally living longer than males.
Typical lifespan
Status: wild: 1 to 2 years.
Typical lifespan
Status: captivity: 2 to 3 years.
Zebras spiders are small, ranging from 4-7 mm in size. Females are larger than males and usually range from 4-6.5 mm while males range from 4-5.5 mm. They have 3-4 white stripes on their abdomens; those at the base of the abdomen are complete, while those in the middle are narrow or broken. The abdomen is longer and narrower than the cephalothorax. Males have a more elaborate striping pattern on their legs. In males, the chelicerae are larger than in females and extend almost horizontally.
These spiders have eight eyes arranged in three rows, with two pairs of eyes in the front row and one pair in each of the other rows. The main AME (anterior median eyes), which are located in the center of the first row of eyes, are extremely large and are used for binocular vision. The ALE (anterior lateral eyes) are smaller than the AME and are located in the first row of eyes. This is a characteristic of spiders in the family Salticidae. The eyes in the second row provide vision in the forward direction while the final row of eyes allow the spider to look upward.
These spiders are covered in hair. They have cushions of hair called scopulae on their legs and feet. The scopulae located on the bottom of their feet are particularly dense and are the only part of the spiders' body that touches the substrate. These hairs increase the surface area of the feet and work by adhesive forces, which allows jumping spiders to stick to smooth, vertical substrates.
Range length: 4.0 to 7.0 mm.
Average length: 4.0-6.5 mm.
Other Physical Features: ectothermic ; heterothermic ; bilateral symmetry ; venomous
Sexual Dimorphism: female larger; sexes colored or patterned differently; sexes shaped differently
Spider wasps and mantises are known predators of zebra spiders. Zebra spiders have neutral coloration which helps them blend into their environment. They are heavily reliant on their eyesight to escape predators.
Known Predators:
Anti-predator Adaptations: cryptic
All salticid spiders have courtship rituals in which the male performs for the female. This is a visual ritual relying heavily on eyesight. Males use the stripped markings on their legs to attract a female. A male spider will dance in a zigzag pattern moving his pedipalps, front legs, and abdomen. During the dance, the female watches the male. If the female accepts the male, she crouches down, thereby signaling that the male may approach her. While still facing the female, the male climbs on top of her, and she orients her abdomen so that he can insert sperm into her genital opening.
Mating System: monogamous
Zebra spiders breed in spring and early summer. Specific information about number of offspring and time from egg deposition to independence is currently unavailable, as is information regarding time to sexual maturity. It is likely that, as with most temperate spider species, females reach maturity at some point in their first year of life, with males maturing somewhat earlier.
Breeding interval: Zebra spiders breed once yearly
Breeding season: Spring and early summer
Key Reproductive Features: seasonal breeding ; gonochoric/gonochoristic/dioecious (sexes separate); sexual ; fertilization (Internal ); oviparous
Salticid species keep their eggs in a cocoon spun from silk. The mother closely guards the eggs until they hatch. Female zebra spiders guard their young until after the young have had their second molt. The young spiderlings then disperse and must care for themselves.
Parental Investment: precocial ; female parental care ; pre-fertilization (Provisioning, Protecting: Female); pre-hatching/birth (Protecting: Female); pre-weaning/fledging (Protecting: Female)
Salticus scenicus és una aranya araneomorfa de la família Salticidae. Són petites, i no sobrepassant els 6 mil·límetres. Viu en superfícies assolellades. Els mascles tenen uns quelícers molt llargs. Les potes són curtes i fortes. El cos és de color negre amb algunes ratlles blanques.
Sinònims:
Salticus scenicus és una aranya araneomorfa de la família Salticidae. Són petites, i no sobrepassant els 6 mil·límetres. Viu en superfícies assolellades. Els mascles tenen uns quelícers molt llargs. Les potes són curtes i fortes. El cos és de color negre amb algunes ratlles blanques.
Skákavka pruhovaná (Salticus scenicus, Clerck 1757) je nápadně zbarvený pavouk z čeledi skákavkovitých (Salticidae). Dosahuje délky 5–7 mm. Na široce seřízlém okraji hlavohrudi má umístěnou soustavu osmi nápadně velkých očí. Největší z nich je střední pár, postranní oči jsou o něco menší. Velice dobře vidí a živě reaguje na vizuální podněty ve svém okolí. Tělo je velmi kontrastně černo-bíle pruhované, nohy jsou zřetelně světle a tmavě skvrnité. Samec má velmi dlouhé, šikmo dopředu směřující chelicery. Samec bývá mnohdy tmavší než samice, ale není to pravidlem, neboť zde hraje roli prostředí, ve kterém pavouk žije.
Skákavka pruhovaná je velmi hojný druh, vyskytuje se v blízkosti lidských sídel v Británii, Evropě, severní Americe a vůbec celé holarktické oblasti. Často ho můžeme nalézt na fasádách domů a zdech, kde se sluní a vyhledává kořist. Lze se s ním také setkat na plotech a někdy i na stromech. V chladnějších dnech se ukrývá ve své pavučinové rource, kterou si buduje například ve spárách zdí. Nejvíce aktivní bývají skákavky kolem 11. hodiny dopolední. V této době lze nějakou tu skákavku nalézt poměrně snadno.
Zajímavý je způsob lovu skákavky pruhované. Usedne-li v blízkosti pavouka moucha, zaregistruje jí skákavka postranníma očima a natočí se k ní čelně, aby ji mohla sledovat svýma hlavníma očima, které umožňují velmi přesné vidění. Pak se pomalu přibližuje – plíží a když se dostane do dostatečné blízkosti (cca 2 cm), vyskočí a zmocní se kořisti. Před skokem se vždy připevní jistícím vláknem, takže při chybném skoku nemůže spadnout.
Při námluvách využívá samec svých dlouhých chelicer, kterými dává optické signály. Tančí před samicí sem a tam, s široce roztaženými chelicerami a zvednutýma předníma nohama, nato se samice obvykle stáhne zpět do své pavučinové rourky, kde následně dojde ke spáření, které probíhá jako u většiny ostatních pavouků. Ještě před námluvami si uplete sameček drobnou síťku připomínající malý ubrousek a následně o ni tře své bříško. Následně vypouští přímo z pohlavních žláz sperma, které hned nabírá do útvaru zvaného bulbus, který se nachází na konci každého makadla (díky těmto útvarům lze od sebe u většin druhů pavouků dobře rozlišit samce a samici, poněvadž samice bulby nemá). Samec tak činí, protože jeho pohlavní žlázy neústí, na rozdíl od většiny samců v živočišné říši, v žádný pohlavní orgán, který by vedl sperma přímo do samičích pohlavních orgánů. Výsledný akt probíhá tak, že sameček vsouvá svá makadla do samiččiny epiginy, kde jsou samičí vajíčka oplodňována samčími spermiemi.
Když se potkají dvě skákavky (více je patrný tento jev u dvou samců), roztáhnou do široka své chelicery a začnou kolem sebe kroužit. Jedna zastrašuje druhou a i když se může zdát, že souboj je nevyhnutelný, obě skákavky od sebe nakonec „odskočí“ a každá si jde dál svou cestou. Skákavky většinou nevyhledávají šarvátky, poněvadž v takovém souboji by šance výhry byla pouze 50 %, což není výhodné pro přežití. Proto skákavky téměř nebojují a přesunou se raději jinam, kde budou mít více soukromí.
Skákavka pruhovaná
Skákavka pruhovaná
Skákavka pruhovaná s ulovenou mouchou
Obrázky, zvuky či videa k tématu skákavka pruhovaná ve Wikimedia Commons
Skákavka pruhovaná (Salticus scenicus, Clerck 1757) je nápadně zbarvený pavouk z čeledi skákavkovitých (Salticidae). Dosahuje délky 5–7 mm. Na široce seřízlém okraji hlavohrudi má umístěnou soustavu osmi nápadně velkých očí. Největší z nich je střední pár, postranní oči jsou o něco menší. Velice dobře vidí a živě reaguje na vizuální podněty ve svém okolí. Tělo je velmi kontrastně černo-bíle pruhované, nohy jsou zřetelně světle a tmavě skvrnité. Samec má velmi dlouhé, šikmo dopředu směřující chelicery. Samec bývá mnohdy tmavší než samice, ale není to pravidlem, neboť zde hraje roli prostředí, ve kterém pavouk žije.
Almindelig zebraedderkop (Salticus scenicus) er en edderkop af familien springedderkopper.
Almindelig zebraedderkop er en lille edderkop på kun 5-7 mm, med karakteristiske mørkebrune/sorte og hvide striber (heraf navnet almindelig zebraedderkop). Hannen og hunnen ligner hinanden, men hannen har kraftigere overkæber og giftkroge mens hunnen har mindre.
Som de øvrige springedderkopper er denne art aktiv i solskin. Når det bliver dårligt vejr, gemmer den sig i en sprække eller et hul, hvor den har spundet en retræte af silke. Forud for parringen udfører hannen en parringsdans, hvor han strækker forbenene ud til siden, mens han bevæger sig i siksak frem og tilbage foran hunnen. Er hunnen parringsvillig efterfølges parringsdansen af selve parringen. I en rede af klæbrige tråde lægges 25-30 æg. Arten overvintrer under noget løs bark el.lign, hvor den spinder en retræte.
Med sit særdeles skarpe syn afsøges omgivelserne (f.eks. en solbeskinnet mur eller plankeværk) for fluer og tilsvarende byttedyr. Når den har lokaliseret et muligt bytte sniger den sig hen til dette, for til sidst at sætte af i et kraftigt spring, hvor den lander ovenpå byttet. Med de stærke forben fastholdes byttet samtidig med, at dette dræbes med de kraftige giftkroge.
Almindelig zebraedderkop (Salticus scenicus) er en edderkop af familien springedderkopper.
Die Zebraspringspinne (Salticus scenicus), auch Harlekinspringspinne genannt, ist eine Spinnenart, die zur Familie der Springspinnen (Salticidae) gehört. Aufgrund ihrer Auffälligkeit und weit verbreiteten Bekanntheit wurde die Zebraspringspinne von der Arachnologischen Gesellschaft (AraGes) zur Spinne des Jahres 2005 gewählt.
Ihren Namen verdankt die Zebraspringspinne zum einen der hüpfenden Fortbewegung und zum anderen ihrer schwarz-weißen Zeichnung, die an ein Zebra erinnert. Diese wird durch hell und dunkel gefärbte Schuppenhaare hervorgerufen. Salticus scenicus kann von den übrigen mitteleuropäischen Arten der Gattung Salticus eindeutig unterschieden werden. Nur sie besitzt auf dem Vorderleib (Prosoma) ein weißes Fleckenpaar und auf dem Hinterleib (Opisthosoma) drei breite, dunkle Querbänder. Ältere Zebraspringspinnen sind meist dunkler gefärbt, da sich die Schuppenhaare mit der Zeit abreiben und die dunklere Grundfärbung hervortritt.
Die unregelmäßig gefleckten Beine der Tiere sind, verglichen mit anderen Spinnen, relativ kurz, wodurch die Zebraspringspinnen gedrungen wirken. Sie erreichen Körperlängen von vier bis sieben Millimeter, wobei die Weibchen in der Regel größer werden als die Männchen. Das Erkennungsmerkmal der Männchen sind die sehr langen, schräg nach vorn gerichteten Cheliceren.
Ein weiteres auffälliges Merkmal der Zebraspringspinne sind die beiden großen Frontaugen, wie sie für Springspinnenarten typisch sind. Neben diesen ist ein weiteres Augenpaar nach vorn gerichtet. Vier weitere Augen befinden sich an den Seiten des Vorderleibes. Aufgrund dieser Anordnung kann die Zebraspringspinne auch nach hinten sehen. Zebraspringspinnen können im Nahbereich besser sehen als das mit dem menschlichen Auge möglich ist. Im Gegensatz zu anderen Spinnen, die auf das Ertasten von Erschütterungen oder Erkennen von Bewegungen angewiesen sind, erkennen Springspinnen auch tote Insekten als Nahrung.
Bei der Jagd nähert sich die Zebraspringspinne langsam an ein Insekt an und springt aus einem Abstand von bis zu fünf Zentimetern auf das Beutetier und tötet dieses mit einem Giftbiss. Bis die Wirkung des Giftes einsetzt, hält sie das Insekt mit ihren kräftigen Beinen fest. Vor dem Sprung sichert sich die Zebraspringspinne mit einem Faden, so dass sie nach einem missglückten Sprung wieder an den Ausgangspunkt zurückkehren und nicht abstürzen kann.
Zum Springen werden das dritte und das vierte Beinpaar ruckartig gestreckt. Die Streckung erfolgt wie bei allen Webspinnen nicht durch Muskelanspannung, da die Laufbeine keine Streckermuskeln besitzen, sondern beruht auf einer plötzlichen Erhöhung des Hämolymphdrucks und damit auf einem hydraulischen Prinzip. Mit den beiden ersten Beinpaaren wird das Beutetier ergriffen und die Landung gebremst. Die Sprünge über Distanzen bis etwa zum zwanzigfachen der eigenen Körperlänge sind sehr präzise, weshalb Springspinnen für Bioniker sehr von Interesse sind bei der Entwicklung von Techniken, mit denen die Präzision hydraulischer Anlagen verbessert werden kann.
In Europa, dem nördlichen Asien und Nordamerika kommt diese Art sehr häufig vor. In der Nähe des Menschen ist die Art oft auf Mauerwerk oder Zäunen anzutreffen. Dabei bevorzugt sie sonnenexponierte, windstille Bereiche. Das natürliche Habitat der Zebraspringspinne sind steinige Trockenrasen.
Das Gift der Zebraspringspinne wirkt bei Insekten sehr schnell. Für den Menschen sind die Tiere hingegen absolut ungefährlich.
Die Zebraspringspinne (Salticus scenicus), auch Harlekinspringspinne genannt, ist eine Spinnenart, die zur Familie der Springspinnen (Salticidae) gehört. Aufgrund ihrer Auffälligkeit und weit verbreiteten Bekanntheit wurde die Zebraspringspinne von der Arachnologischen Gesellschaft (AraGes) zur Spinne des Jahres 2005 gewählt.
The Salticus scenicus is a common jimpin speeder o the Northren Hemisphere.
D'Zeebrasprangspann (Salticus scenicus) ass eng Spannenaart, déi zu der Famill vun de Sprangspannen (Salticidae) gehéiert.
A Mëtteleuropa liewe méi wéi 80 Aarte vu Sprangspannen. Weltwäit gëtt et der ongeféier 4.000. Vun der Gattung Salticus fanne mer 3 Aarten zu Lëtzebuerg[Source?]:
D'Zeebrasprangspann (Salticus scenicus) gouf vun der AraGes zur Spann vum Joer 2005 gewielt.
D'Zeebrasprangspann (Salticus scenicus) ass eng Spannenaart, déi zu der Famill vun de Sprangspannen (Salticidae) gehéiert.
A Mëtteleuropa liewe méi wéi 80 Aarte vu Sprangspannen. Weltwäit gëtt et der ongeféier 4.000. Vun der Gattung Salticus fanne mer 3 Aarten zu Lëtzebuerg[Source?]:
Salticus scenius Salticus cingulatus Salticus zebraneusЗвычайны павук-скакун або Зебравы павук-скакун (Salticus scenicus) - від павукоў-скакуноў сустракаецца ў галярктычным раёне.
Розьніцы ў памерах паміж самкай і самцом амаль няма: самкі 5-7 мм, а самец 5-6 мм. Галоўнай адметнай рысай, гэта вельмі вялікія вочы, што зьяўляецца характэрнай рысай і для іншых павукоў-скакунчыкаў. У іх восем вачэй, два зь якіх, пярэднія, вялікія і даюць павуку бінакулярны зрок. Звычайны павук-скакунчык чорны зь белымі палоскамі па ўсім целе.
— сховішча мультымэдыйных матэрыялаў
Звычайны павук-скакун або Зебравы павук-скакун (Salticus scenicus) - від павукоў-скакуноў сустракаецца ў галярктычным раёне.
The zebra spider (Salticus scenicus) is a common jumping spider of the Northern Hemisphere. Their common name refers to their vivid black-and-white colouration,[1] whilst their scientific name derives from Salticus from the Latin for “dancing”, in reference to their agility, and the Greek scenicus, translating to “theatrical” or “of a decorative place,” in reference to the flashy, zebra-like coloration of the species.[2]
Female zebra spiders are 5–9 mm long, while males are 5–6 mm.[3] Male zebra spiders have distinctly larger chelicerae than females. Spiders in the family Salticidae have especially enlarged anterior median eyes (AME), though the anterior and posterior lateral eyes (ALE, PLE) are also large when compared to the very small posterior median eyes (PME). In total there are eight eyes, with the very large anterior median eyes primarily responsible for its excellent binocular vision. These small spiders are black with white hairs that form stripes.[3]
Zebra spiders are widespread across Europe, North America,[3] and North Asia,[4] where they are found throughout the Holarctic.
This species is naturally associated with open habitats such as rock faces, shingle beaches and occasionally the trunks of trees.[5] Due to their preference for open, vertical habitats they are often found living in proximity to humans in urban habitat such as on garden fences and the walls of buildings.[6] Spiders have also been known to enter houses, where they can often be found living in the corner of windowsills.[7]
Zebra spiders tend to hunt smaller spiders and other arthropods. They have been observed feeding on mosquitos that are almost twice their length. They have also been observed taking on prey items up to 3 times the length of the spider, such as some of the smaller species of moth. Like other jumping spiders, these spiders use their large front eyes to locate and stalk their prey. They move slowly towards their prey until they are close enough to pounce on top of their victim, and their hunting behaviour has been described as cat-like. Using their acute eyesight, they are able to accurately judge the distances they need to jump.
They orient towards prey detected by their lateral eyes whenever the angle subtended by such prey exceeds 5.5°. The velocity of the prey is not involved in the determination of reactive distance, but only moving objects elicit orientation. The probability that orientation is followed by stalking is a function of both prey size and velocity. The zebra spider's stalk velocity declines progressively as it nears its (stationary) prey.[8]
Before jumping, they glue a silk thread to the surface that they are jumping from so that if they miss the target, they can climb up the thread and try again - However, they may 'abseil' with a silk thread if they wish to descend from a height safely, for instance they have been documented 'abseiling' from ceilings. They ignore unappetising insects such as ants.
There are no extensor muscles at the 'hinge joints' of the spider leg; joint extension in the legs is controlled by haemocoelic blood pressure. The most significant evidence that this extension is due to hydraulic forces is that the leg spines become erect during the jump, a result of increased body pressure which can be demonstrated on many spiders. The zebra spider's jump is almost entirely due to the sudden straightening of the fourth pair of legs. The mean jumping velocity is estimated to be between 0.64–0.79 m/s (2.1–2.6 ft/s).[9]
This species breeds during the spring and summer months.[10] When a male and female spider meet, the male will conduct a courtship dance. The dance involves waving their front legs, pedipalps and moving their abdomen up and down.[10][11] During the courtship dance males use their striped markings to signal that they wish to mate with the female.[4] The courting ritual relies heavily on eyesight.[11] The better the dance the more likely the female will want to mate. Males must be careful when approaching a female as they can risk being attacked or even mistaken as a prey species.[4] If the female is impressed with the male's dance she will allow the male to approach.[7] The female will crouch and allow the male to climb on top of her.[10] Male spiders use a pair of leg-like appendages called pedipalps to transfer sperm to the female during the mating process.[4] Females will stay with their egg sacs and will guard the young after they hatch. After the spiderlings have had their second moult they will leave the mother and fend for themselves.[10]
Salticus scenicus was one of the spiders included in Carl Alexander Clerck's 1757 work Svenska Spindlar / Aranei Suecici, the starting point for spider names in zoological nomenclature.[12] Clerck originally called the species Araneus scenicus, and Carl Linnaeus, in the 1758 edition of Systema Naturae named it Aranea scenica; the specific epithet scenicus means "actor".[13] Since then a number of synonyms have been published:[12]
The zebra spider (Salticus scenicus) is a common jumping spider of the Northern Hemisphere. Their common name refers to their vivid black-and-white colouration, whilst their scientific name derives from Salticus from the Latin for “dancing”, in reference to their agility, and the Greek scenicus, translating to “theatrical” or “of a decorative place,” in reference to the flashy, zebra-like coloration of the species.
La araña cebra (Salticus scenicus) es una especie de araña araneomorfa de la familia Salticidae. Habita en la península ibérica y es considerada como inofensiva para el hombre.[1]
Es de pequeño tamaño, alcanzando de 5 a 7 mm de longitud.[2] Las patas son cortas y fuertes. El cuerpo es de color negro con algunas rayas blancas. Los machos poseen unos quelíceros bastante largos que sobresalen de forma oblicua.[2] Vive en superficies soleadas. Es llamada "alguacilillo" porque persigue insistentemente a su presa (sobre todo moscas) antes de saltar sobre ella.
La araña cebra (Salticus scenicus) es una especie de araña araneomorfa de la familia Salticidae. Habita en la península ibérica y es considerada como inofensiva para el hombre.
Seeprahyppijä (Salticus scenicus) on hyppyhämähäkkien (Salticidae) heimoon kuuluva laji. Se on saanut nimensä mustavalkoraidallisesta väristään ja tavasta hypätä vihollisen kimppuun. Maailmalla seeprahyppijät ovat melko yleinen laji. Suomessa niitä voi löytää lähes koko maassa, mutta se on yleisempi eteläosissa.
Seeprahyppijät eivät valmista pyyntiverkkoa, vaan luottavat nopeuteensa. Ne metsästävät pieniä hyönteisiä hyppimällä niiden kimppuun. Myös pystysuoralla pinnalla hyppiminen onnistuu seeprahyppijältä, sillä ne kiinnittävät rihman alustaansa.
Naarasseeprahyppijät ovat 5-7 millimetriä pitkiä ja koiraat 5-6 mm. Koirailla on yleensä naaraita ohuemmat jalat ja valtavat leuat. Tämä lajin ehkä silmiinpistävin piirre on hyppyhämähäkeille tyypillinen etummaisten silmien suuri koko. Niissä on hyvä syvyysnäkö, jonka ansiosta hyppyhämähäkit pystyvät tarkentamaan katseensa saaliiseen tai muuhun kohteeseen äärimmäisen tarkasti. Hyppyhämähäkkien tapaan seeprahyppijällä on muihin hämähäkkityyppeihin nähden ainutlaatuinen rakenne: se pystyy kääntämään ja liikuttamaan ruumiinsa etuosaa eri suuntiin kuten päätä, joten sen on helppo tarkkailla ympäristöään eri suunnista. Lajin scenicus nimi tarkoittaa näyttelijää, sillä seeprahyppijät ovat usein tietoisia ihmisistä. Ne nostavat päätä ja muuttavat käyttäytymistään ihmisten lähellä.
Seeprahyppijä (Salticus scenicus) on hyppyhämähäkkien (Salticidae) heimoon kuuluva laji. Se on saanut nimensä mustavalkoraidallisesta väristään ja tavasta hypätä vihollisen kimppuun. Maailmalla seeprahyppijät ovat melko yleinen laji. Suomessa niitä voi löytää lähes koko maassa, mutta se on yleisempi eteläosissa.
Seeprahyppijät eivät valmista pyyntiverkkoa, vaan luottavat nopeuteensa. Ne metsästävät pieniä hyönteisiä hyppimällä niiden kimppuun. Myös pystysuoralla pinnalla hyppiminen onnistuu seeprahyppijältä, sillä ne kiinnittävät rihman alustaansa.
Salticus scenicus
Salticus scenicus, la Saltique chevronnée[1], est une espèce d'araignées aranéomorphes de la famille des Salticidae[2].
Cette espèce se rencontre en zone holarctique[2].
Les mâles mesurent de 4 à 7 mm et les femelles de 5,5 à 7,5 mm[3].
Contrairement à beaucoup d'autres araignées, les saltiques ne tissent pas de toile mais ont une excellente vue qui leur permet, notamment, de distinguer les couleurs et repérer un mouvement à deux mètres. De plus, grâce à leurs deux gros yeux frontaux et leurs six latéraux, elles sont capables de voir à 360°. Elles repèrent ainsi de loin leurs proies puis s'en approchent silencieusement avant de bondir dessus. Ce comportement leur vaut d'ailleurs le surnom d'araignées sauteuses. Leurs sauts peuvent atteindre une longueur supérieure à trente fois leur taille. Avant de sauter, la saltique ancre un fil de soie sur son support afin d'assurer une remontée en cas de chute.
Les individus sont généralement bruns avec des traces blanches sur l'abdomen et le céphalothorax, et se nourrissent d'insectes et autres arachnides dont la taille dépasse parfois la leur. Cette araignée fréquente les habitations et les milieux ensoleillés.
Salticus scenicus
Salticus scenicus, la Saltique chevronnée, est une espèce d'araignées aranéomorphes de la famille des Salticidae.
De huiszebraspin (Salticus scenicus), ook wel zebraspringspin of harlekijntje genoemd, komt voor in het Holarctisch gebied, inclusief België[2] en Nederland,[3][4] en kan op zonnige dagen op vrijwel iedere buitenmuur worden aangetroffen, zelfs in de winter. Bij bedekt weer houden ze zich meer schuil in spleten. Het is een goede springer die van enige centimeters zijn prooi bespringt.
Dit spinnetje van 5–7 mm groot jaagt op zicht. Hij heeft vier paar ogen, vooral de voor-middenogen zijn sterk ontwikkeld. De spin kan binoculair zien en zo afstand schatten en vormen en kleuren waarnemen. Hij is in staat om in de volle zon te jagen. De ogen zijn gebouwd als een telelens en hebben een beweeglijke retina zodat de gezichtshoek kan veranderen zonder dat ze bewegen. Er is geen andere spin die daartoe in staat is.
De mannetjes hebben sterk vergrote gifkaken die een rol spelen bij de balts.
Zebraspinnen maken geen web maar zekeren zich tijdens de jacht met een gesponnen draad waar ze aan blijven hangen als ze vallen.
Mannetje met vergrote gifkaken
Vooraanzicht
De huiszebraspin (Salticus scenicus), ook wel zebraspringspin of harlekijntje genoemd, komt voor in het Holarctisch gebied, inclusief België en Nederland, en kan op zonnige dagen op vrijwel iedere buitenmuur worden aangetroffen, zelfs in de winter. Bij bedekt weer houden ze zich meer schuil in spleten. Het is een goede springer die van enige centimeters zijn prooi bespringt.
Dit spinnetje van 5–7 mm groot jaagt op zicht. Hij heeft vier paar ogen, vooral de voor-middenogen zijn sterk ontwikkeld. De spin kan binoculair zien en zo afstand schatten en vormen en kleuren waarnemen. Hij is in staat om in de volle zon te jagen. De ogen zijn gebouwd als een telelens en hebben een beweeglijke retina zodat de gezichtshoek kan veranderen zonder dat ze bewegen. Er is geen andere spin die daartoe in staat is.
De mannetjes hebben sterk vergrote gifkaken die een rol spelen bij de balts.
Zebraspinnen maken geen web maar zekeren zich tijdens de jacht met een gesponnen draad waar ze aan blijven hangen als ze vallen.
Salticus scenicus er en av edderkoppene i gruppen hoppeedderkopper (Salticidae). De jakter vanligvis på jordbunn, de spinner ikke fangstnett.
Salticus scenicus er sammen med de andre artene i denne slekten, forholdsvis små edderkopper og mange er ganske like hverandre, samtidig som de kan være fargevariable av utseende. For sikker artsbestemmelse kreves ofte nærmere undersøkelse av de kjønnsmodne edderkoppens genitalier, hos hunner epigynet og hos hanner pedipalpenes siste ledd.
Kroppen er todelt i en bakkropp (abdomen) og en forkropp (prosoma eller cephalothorax). Hodet har åtte øyne, to uvanlig store midt foran, og to litt mindre på hver side. De resterende fire øynene er plassert på siden av hodet. Hoppeedderkoppene skiller seg ut ved at de har evnen til i en viss grad å fokusere blikket.
Salticus scenicus er en av edderkoppene i gruppen hoppeedderkopper (Salticidae). De jakter vanligvis på jordbunn, de spinner ikke fangstnett.
Multimedia w Wikimedia Commons Skakun arlekinowy, pająk zwany też pląsem zebrą (Salticus scenicus) – gatunek z rodziny skakunowatych (Salticidae).
Skakun arlekinowy, pająk zwany też pląsem zebrą (Salticus scenicus) – gatunek z rodziny skakunowatych (Salticidae).
Morfologia Długość 5–8 mm, ciało krępej budowy, odnóża krótkie i mocne, głowotułów szeroki, z przodu ścięty. Charakterystyczne ubarwienie ciała – czarno-białe poprzeczne pręgi. Samica jest nieco większa od samca. Owłosienie ciała słabe, kądziołki przędne nieduże. Występowanie Europa, Azja, północna Afryka, Ameryka Północna. Środowisko życia Zewnętrzne i wewnętrzne ściany budynków, nasłonecznione skały, płoty, pnie drzew itp.
Tryb życia Nie buduje sieci. Do swoich ofiar skrada się na odległość kilku cm, po czym błyskawicznie skacze. Przed upadkiem zabezpiecza się, wlokąc za sobą nić pajęczą przytwierdzoną do podłoża. Przestraszony, skacze w dół, zwieszając się na tej nici. Posiada bardzo dobry wzrok. Ma ośmioro oczu, czworo większych oczu umieszczonych jest z przodu, na szerokim głowotułowiu, a czworo mniejszych po bokach głowotułowia z tyłu. Z czterech oczu w przodzie głowotułowia dwa środkowe są wyraźnie powiększone. Potrafi ogniskować wzrok na obserwowanym obiekcie, uzyskując ostry kolorowy obraz. Atakuje nawet dwukrotnie większe od siebie ofiary, paraliżując je jadem. Stwierdzono, że potrafi uczyć się na błędach i zapamiętuje konfigurację terenu. Rozmnażanie Od maja do sierpnia. Samiec posiada bardzo duże nogogłaszczki, za pomocą których sygnalizuje samicy swoje zamiary w czasie zalotów, a także grozi nimi podczas spotkań z innymi samcami. Nogogłaszczki te trzyma skośnie wyciągnięte do przodu. Przed kopulacją wykonuje taniec godowy. Samica wybiera samca o ubarwieniu podobnym do swojego. Nasienie samca może przechowywać przez dłuższy czas po kopulacji. Bibliografia Heiko Bellmann, Henryk Garbarczyk: Owady. Warszawa: Multico, 2007. ISBN 978-83-7073-418-3. Arachnea - o pajakach wiemy wszystko. [dostęp 2009-06-13].
Salticus scenicus (supranumit Păianjen zebră) este o specie de păianjen săritor comună în Europa. El nu țese pânză, execută sărituri pentru a prinde prada și este foarte curios.
Femela crește până la 5 - 8 mm în lungime, iar masculul 5 - 6 mm. Caracteristica cea mai distinctivă a acestui păianjeni este mărimea, relativ, foarte mare a primei perechi de ochi situați median. Aceasta este tipic pentru toți păianjenii săritori, deorecea vederea are un rol important în localizarea prăzii și efectuarea cât mai exactă a săriturii. Corpul este alb-negru, pe opistosomă dungile albe (sau negre) formează un model de forma literei Z. Datorită alternanței dungilor albe și negre acest păianjen a primit numele de "Păianjen zebră".
Ca și alți păianjnei săritori, Păianjenul zebră folosește ochii lui mari pentru a localiza prada. Apoi, se mișcă încet spre victimă. Când acesta este destul de aproape se năpustește asupra ei și înfinge chelicerele în corpul insectei. Cu ajutorul vederii lui acută, el este capabil să măsoare exact distanța de care are nevoie pentru a sări.
Înainte de săritură, mai ales când executa sărituri de pe plane verticale, ei lipesc un fir de mătase de suprafață, astfel încât, după prindere insectei, el urcă pe fir. Săritura este posibilă datorită presiunii hemolimfei create în picioare. Viteza medie este în timpul săriturii s-a estimat a fi între 64 și 79 cm / s[1].
Păianjenul zebră se hrănește cu diferite insecte mai mari sau asemenea lui în dimensiuni (de ex. țânțarii), evită furnicile. O alta caracteristica demna de luat in seama a acestui paianjen este structura sa, un micuț terminator putem sa il numim deoarece nu poate fi ucis cu usurinta cu mana sau cu pumnul .
Acuplarea este anticipată de un dans nupțial realizat de mascul. El flutură cu prima pereche de picioare și mișcă cu abdomenul din sus în jos. Încă nu se știe ce anume o atrage pe femelă în acest dans. Ponta femela o poartă cu sine. După eclozare juvenilii sunt păziți o perioadă de către mama lor.
Acesta este larg răspândit în toată Europa și America de Nord. El adesea habitează în așezările umane. În zilele însorite, Păianjenul zebră poate fi observat pe pereți, plante și garduri.
Salticus scenicus (supranumit Păianjen zebră) este o specie de păianjen săritor comună în Europa. El nu țese pânză, execută sărituri pentru a prinde prada și este foarte curios.
Sebraspindel eller zebraspindel (Salticus scenicus) är en spindel i familjen hoppspindlar. Den kallas även harlekinspindel.
Sebraspindeln blir 4–7 millimeter lång. Den har karaktäristiska vita och mörkbruna eller svarta ränder. Denna likhet med zebror har inspirerat till namnet. Hannen och honan är ganska lika varandra, men hannen har kraftigare överkäkar och giftkrokar.
Liksom övriga hoppspindlar är sebraspindeln aktiv i solsken. När det blir dåligt väder gömmer den sig i en spricka eller ett hål där den har spunnit sig ett skydd av spindeltråd.
Före parningen utför hannen en parningsdans där han sträcker ut frambenen på sidan medan han rör sig i sicksack fram och tillbaka framför honan. Om honan är parningsvillig följs parningsdansen av själva parningen. I ett rede av klibbiga trådar läggs 25-30 ägg. Arten övervintrar under lite lös bark eller liknande, där den också spinner ett skydd.
Med hjälp av sin mycket skarpa syn avsöker den omgivningen (till exempel en solbelyst mur eller ett plank) för att finna flugor och liknande bytesdjur. När den har lokaliserat ett möjligt byte smyger den sig fram till det för att till sist göra ett kraftfullt hopp så att den landar ovanpå bytet. Den håller fast bytet med de starka frambenen samtidigt som bytet dödas med de kraftiga giftkrokarna.
Wikimedia Commons har media som rör Sebraspindel.
Sebraspindel eller zebraspindel (Salticus scenicus) är en spindel i familjen hoppspindlar. Den kallas även harlekinspindel.
Salticus scenicus là một loài nhện nhảy. Giống như các loài nhện nhảy khác, nó không dệt mạng. Nó sử dụng cặp bốn mắt lớn để xác định vị trí con mồi và nhảy khả năng nhảy để vồ con mồi.
Con cái dài 5–7 milimét (0,20–0,28 in) còn con đực dài 5–6 mm (0,20–0,24 in).[1] Tính năng đặc biệt của những con nhện là hai mắt rất lớn, mà là điển hình cho nhện nhảy. Mặc dù chúng có tám mắt, hai mắt ở phía trước là lớn nhất và cung cấp cho chúng năng lực thị giác hai mắt tuyệt vời.
Zebra nhện phổ biến rộng rãi trên toàn Anh, châu Âu, Bắc Mỹ,[1] và được tìm thấy trên khắp miền Toàn bắc. Chúng thường sinh sống gần hoặc trong các khu định cư của con người có thể được tìm thấy trên các bức tường, thực vật và hàng rào vào những ngày nắng, và cũng có trong nhà trên ngưỡng cửa sổ, thường ở góc sau tấm màn.
Salticus scenicus đã là một trong những loài nhện trong tác phẩm năm 1757 của Carl Alexander Clerck Svenska Spindlar / Aranei Suecici, điểm khởi đầu cho các tên loài nhện trong zoological nomenclature.[2] Clerck ban đầu đặt tên loài Araneus scenicus, và Carl Linnaeus, trong ấn bản năme 1758 Systema Naturae gọi tên loài là Aranea scenica; tên loài trong scenicus nghĩa là "diễn viên".[3] Kể từ đó, đã có một số đồng âm đã được xuất bản:[2]
Salticus scenicus là một loài nhện nhảy. Giống như các loài nhện nhảy khác, nó không dệt mạng. Nó sử dụng cặp bốn mắt lớn để xác định vị trí con mồi và nhảy khả năng nhảy để vồ con mồi.
Salticus scenicus Clerck, 1757
СинонимыAraneus scenicus, Aranea scenica, Aranea albo-fasciata, Aranea fulvata, Attus candefactus, Epiblemum faustum, Attus scenicoides, Calliethera histrionica, Calliethera scenica, Calliethera aulica, Salticus albovittatus, Attus niger, Calithera alpina, Callietherus histrionicus, Epiblemum histrionicum, Epiblemum scenicum, Calliethera goberti,
Calliethera albovittata
Пёстрый скакунчик (лат. Salticus scenicus) — вид пауков-скакунов, встречающийся в Голарктическом районе.
Размер самки и самца почти одинаков: 5—7 мм и 5—6 мм соответственно. Окраска чёрная с белыми полосками по всему телу. Примечательная черта этих пауков, как и других пауков-скакунов, — очень большие глаза (особенно два передних). Эти два глаза обеспечивают паука бинокулярным зрением. Всего же у них восемь глаз.
Как и прыгающие пауки других видов, эти пауки используют своё бинокулярное зрение для поиска добычи. Они атакуют свою добычу, предварительно подкравшись с близкого расстояния. Таким образом, их охота напоминает охоту кошачьих. Благодаря своему острому зрению, они способны точно определить расстояние до жертвы и прыгнуть на неё. Перед прыжком они прикрепляются к поверхности нитью паутины, чтобы в случае промаха вернуться по ней на свою исходную позицию и повторить попытку. Некоторых насекомых, например, муравьёв, они игнорируют.
Вид распространён по всей Голарктике, живёт близко с человеком.
Пёстрый скакунчик (лат. Salticus scenicus) — вид пауков-скакунов, встречающийся в Голарктическом районе.
