The timber is used for construction, furniture, or wood pulp.
Ağqabıq ağ şam (lat. Abies nephrolepis)[1] - ağ şam cinsinə aid bitki növü. - ağ şam cinsiə aid bitki növü.[2]
_at_Bhandakthathaatch_(8000_ft)_I_IMG_7363.jpg){kind=small}
İynəyarpaqlılar ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Etdiyiniz redaktələri mənbə və istinadlarla əsaslandırmağı unutmayın.
Ağqabıq ağ şam (lat. Abies nephrolepis) - ağ şam cinsinə aid bitki növü. - ağ şam cinsiə aid bitki növü.
Jedle mandžuská (Abies nephrolepis) je jehličnatý strom, pocházející ze severovýchodní Asie – z Číny, Severní Koreje a Ruska.
Stálezelený, jehličnatý, rychle rostoucí (více než 30 cm za rok, více než 4,5 m za 10 let) strom, dorůstající do 30-35 m. Kmen je oblý a sloupovitý a dosahuje průměru až 1,2 m. Koruna je kuželovitá či vejčitá a hustá. Větve hlavní (větve prvního řádu) vyrůstají vodorovně ze střední větve (osová větev vedoucí, která je pokračováním kmene) a v horní části koruny směřují vzhůru, ve spodní části koruny směřují dolů; větve vedlejší (větve druhého, třetího, čtvrtého a vyšších řádů, které vyrůstají z větví hlavních) rostou též vodorovně, čímž tvoří pro tento strom typickou korunu, která se s věkem stromu vyrovnává a stává se někdy nepravidelnou. Borka je zpočátku hladká a světle šedohnědá, později rozpraskaná a tmavnoucí.
Pupeny jsou červenohnědé a vejčité. Letorosty jsou štíhlé a pevné, rýhované, v rýhách mírně chlupaté, žlutošedohnědé (u Abies × sibirico-nephrolepis šedohnědé a chlupaté). Jehlice jsou spirálovitě uspořádané, směřující vzhůru, u základny silně zakroucené, 1-3 cm dlouhé (hybrid Abies × sibirico-nephrolepis má jehlice kratší) a 2 mm široké; seshora šedozelené, vespod se dvěma stomatárními šedobílými proužky, na špičce proměnlivé – vroubkované až špičaté.
Samčí šištice jsou postranní, seskupené na rubu jehličí a žlutozelené. Samičí šištice (šišky) jsou válcovité, vzpřímené, postranní, často po několika nahloučené, tupé, 4,5-7,5 cm dlouhé a 2-3,5 cm široké (u Abies × sibirico-nephrolepis jsou šišky větší), zpočátku purpurové (či zpočátku zelené – ty jsou popisovány jako Abies nephrolepis forma chlorocarpa), později dozráváním hnědé, s kuželovitými, vytrvalými a tmavohnědými vřeteny; semenné šupiny jsou ve středu šišek ledvinovitého tvaru a 10-12 mm dlouhé a 15-18 mm široké, podpůrné šupiny jsou 14-20 mm dlouhé a zahrnuté či mírně vyčnívající. Semena jsou obvejčitě klínovitá, černá, 5 mm dlouhá a 3 mm široká, s načernalým, 6 mm dlouhým a 5 mm širokým, křídlem. Děložních lístků je 4-5 . Strom kvete v dubnu až květnu, semena dozrávají v září až říjnu.
Jedle mandžuská (Abies nephrolepis) je blízce příbuzná s: jedlí korejskou Abies koreana, jedlí sachalinskou Abies sachalinensis, jedlí Veitchovou Abies veitchii a jedlí sibiřskou Abies sibirica. Jedle mandžuská (Abies nephrolepis) se v Číně (v provincii Chej-lung-ťiang) přirozeně kříží s jedlí sibiřskou Abies sibirica a vzniklý hybrid (kříženec) se nazývá:
Čína (provincie Che-pej, Chej-lung-ťiang, Ťi-lin, Liao-ning, Šen-si); Severní Korea; Rusko (Amurská oblast, Chabarovský kraj, Přímořský kraj).
Horský strom, roste v nadmořských výškách 500-700 m na východní Sibiři a 750-2000 m v severovýchodní Číně, v rozmanitých, dobře odvodňovaných, horských půdách, optimální pH půdy je 5,6-6,5 (kyselá až mírně kyselá půda), ve studeném klimatu (mrazuvzdorný do −40 °C) s krátkými, studenými a vlhkými léty a dlouhými, studenými zimami. Voda se zde vyskytuje většinou ve formě sněhu. Strom dobře roste při plném oslunění. Jedle mandžuská obvykle roste dohromady s: jedlí sibiřskou, borovicí korejskou, smrkem ajanským, borovicí zakrslou, jalovcem chvojkou Juniperus sabina varieta davurica, smrkem sibiřským, borovicí sibiřskou, jeřábem ptačím Sorbus aucuparia (synonymum Sorbus amurensis), aktinidií kolomiktou a dalšími.
V severovýchodní Číně a Koreji je důležitým zdrojem dřeva, používaného v tesařství, na výrobu překližky a dýhy.
Jedle mandžuská není podle organizace IUCN ohrožena; tendence stavu její populace nicméně klesá. Hlavní ohrožení pro strom představuje především kácení, které je pro populaci stromu obzvláště nebezpečné v kombinaci s lesními požáry a spásáním, které snižují či brání regeneraci populace jedle mandžuské. Část populace stromu se vyskytuje v chráněných oblastech, nicméně větší část jeho populace se vyskytuje mimo tyto oblasti. [3]
Jedle mandžuská, jehlice a samičí šištice – šiška.
Jedle mandžuská, les kolem řeky Maximovky, v rajónu Terneysky District, Přímořský kraj, Rusko
Obrázky, zvuky či videa k tématu jedle mandžuská ve Wikimedia Commons
Jedle mandžuská (Abies nephrolepis) je jehličnatý strom, pocházející ze severovýchodní Asie – z Číny, Severní Koreje a Ruska.
Die Ostsibirische Tanne (Abies nephrolepis) ist eine Nadelbaumart aus der Gattung der Tannen (Abies). Sie kommt im Südosten Russlands, im Nordosten Chinas sowie auf der Korea-Halbinsel vor.
Die Ostsibirische Tanne ist ein immergrüner Baum, der Wuchshöhen von 30 bis 35 Metern und Brusthöhendurchmesser von 100 bis 120 Zentimeter erreicht. Die Äste gehen horizontal vom geraden Stamm ab. Die konische oder ovale Krone flacht mit zunehmendem Alter ab. Junge Bäume haben eine glatte, hellgraue bis graubraune Borke die mit zunehmendem Alter nachdunkelt und aufreißt. Die gelblich graubraune Zweigrinde ist gefurcht und weist in den Furchen eine spärliche Behaarung auf. Man findet auf ihr runde Blattnarben.[1]
Die harzigen Winterknospen sind rundlich geformt. Die dunkelgrünen, geraden Nadeln werden 1 bis 3 Zentimeter lang und 1,5 bis 2 Millimeter breit. Sie sind an der Basis verdreht und stehen spiralig angeordnet an den Zweigen. Die Nadelspitze ist sehr variabel und kann sowohl eingekerbt als auch spitz zulaufend sein. An der Nadelunterseite findet man zwei weiße Stomatabänder.[1][2]
Die Blütezeit erstreckt sich von April bis Mai und die Samenreife findet von September bis Oktober statt. Die gelbgrünen männlichen Blütenzapfen stehen gehäuft an den Zweigunterseiten. Die aufrecht stehenden, eiförmig-zylindrischen bis zylindrischen Zapfen werden 4,5 bis 7,5 Zentimeter lang und 2 bis 3,5 Zentimeter dick. Unreife Zapfen sind purpurn und reife braun gefärbt. Sie sind ungestielt und stehen meist in kleinen Gruppen. Die verkehrt-eiförmigen bis dreieckigen, schwarzen Samen werden 4 bis 6 Millimeter lang und rund 3 Millimeter breit. Sie besitzen einen braun oder schwarz gefärbten Flügel der rund 6 Millimeter lang und 5 Millimeter breit wird. Die Keimlinge haben vier bis fünf Keimblätter.[1][2]
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 24.[3]
Das natürliche Verbreitungsgebiet der Ostsibirischen Tanne umfasst den Nordosten Chinas, den Südosten Sibiriens sowie die Koreanische Halbinsel. In China findet man sie in den Provinzen Hebei, Heilongjiang, Jilin, Liaoning und Shaanxi. In Sibirien erstreckt sich das Verbreitungsgebiet vom Fluss Seja im Westen bis zum Sichote-Alin-Gebirge im Osten.[1]
Die Ostsibirische Tanne ist eine Baumart des kühlen Klimas. Im Norden des Verbreitungsgebietes findet man sie in Höhenlagen von 500 bis 700 Meter während sie im Süden bis auf 2100[2] Meter vorkommt. Der Großteil der jährlichen Niederschläge fällt als Schnee. Die besiedelten Böden sind je nach Standort verschieden aufgebaut aber immer gut drainiert.[1]
In der Nähe von Küstengebieten bildet die Art Mischbestände mit der Ajan-Fichte (Picea jezoensis) und der Korea-Kiefer (Pinus koraiensis). Im Landesinneren vergesellschaftet sich die Ostsibirische Tanne häufig mit der Sibirischen Tanne (Abies sibirica), Birken (Betula), der Dahurischen Lärche (Larix gmelinii), der Sibirischen Fichte (Picea obovata), der Sibirischen Zirbel-Kiefer (Pinus sibirica) und mit Sorbus amurensis. An höher gelegenen Standorten treten zudem der Sadebaum (Juniperus sabina) und die Zwerg-Kiefer (Pinus pumila) als vergesellschaftete Arten auf.[1]
Die Ostsibirische Tanne wird innerhalb der Gattung der Tannen (Abies) der Sektion Balsameae und der Untersektion Medianae zugeordnet. Die Erstbeschreibung als Abies nephrolepis durch Karl Johann Maximowicz erfolgte 1866 im Bulletin de l'Academie Imperiale des Sciences de Saint-Pétersbourg, sér. 3, Band 10: Seite 486.[2] Synonyme sind unter anderem Abies koreana f. prostrata Kolesn., Abies sibirica var. nephrolepis Trautv., Abies veitchii var. nephrolepis (Trautv.) Masters sowie Pinus nephrolepis (Trautv.) Voss.[1]
Wo sich das Verbreitungsgebiet mit dem der Sibirischen Tanne (Abies sibirica) überschneidet, kann es zur Bildung des natürlichen Hybriden Abies × sibirico-nephrolepis kommen.[1]
Das Holz findet als Bau- und Möbelholz Verwendung. Weiters wird daraus Holzstoff gewonnen.[2]
Die Ostsibirische Tanne wird in der Roten Liste der IUCN als „nicht gefährdet“ geführt. Es wird jedoch darauf hingewiesen, dass eine neuerliche Überprüfung der Gefährdung nötig ist.[4]
Die Ostsibirische Tanne (Abies nephrolepis) ist eine Nadelbaumart aus der Gattung der Tannen (Abies). Sie kommt im Südosten Russlands, im Nordosten Chinas sowie auf der Korea-Halbinsel vor.
Abies nephrolepis, commonly known as Khingan fir,[4] is a species of fir native to northeastern China (Hebei, Heilongjiang, Jilin, Liaoning, Shaanxi), North Korea, South Korea, and southeastern Russia (Amur Oblast, Jewish Autonomous Oblast, Primorsky Krai, southern Khabarovsk Krai).[5][6]
It is a medium-sized evergreen coniferous tree growing to 30 m tall with a trunk up to 1.2 m diameter and a narrow conic to columnar crown. The bark is grey-brown, smooth on young trees, becoming fissured on old trees. The leaves are flat needle-like, 10–30 mm long and 1.5–2 mm broad, green above, and with two dull greenish-white stomatal bands below; they are spirally arranged, but twisted at the base to lie flattened either side of and forwards across the top of the shoots. The cones are 4.5–7 cm (rarely to 9.5 cm) long and 2–3 cm broad, green or purplish ripening grey-brown, and often very resinous; the tips of the bract scales are slightly exserted between the seed scales. Each seed scale bears two winged seeds, released when the cones disintegrate at maturity in the autumn.[5][6]
It is closely related to Abies sachalinensis, Abies koreana, Abies veitchii, and Abies sibirica, which replace it to the east, south, southeast, and west respectively. The range abuts that of A. sibirica and hybrids occur where they meet; these have been named as Abies × sibirico-nephrolepis Taken. & J.J.Chien.[5]
The wood from this tree was used for pulp production during the Japanese occupation of Korea in the 1920s.[7]
Abies nephrolepis, commonly known as Khingan fir, is a species of fir native to northeastern China (Hebei, Heilongjiang, Jilin, Liaoning, Shaanxi), North Korea, South Korea, and southeastern Russia (Amur Oblast, Jewish Autonomous Oblast, Primorsky Krai, southern Khabarovsk Krai).
It is a medium-sized evergreen coniferous tree growing to 30 m tall with a trunk up to 1.2 m diameter and a narrow conic to columnar crown. The bark is grey-brown, smooth on young trees, becoming fissured on old trees. The leaves are flat needle-like, 10–30 mm long and 1.5–2 mm broad, green above, and with two dull greenish-white stomatal bands below; they are spirally arranged, but twisted at the base to lie flattened either side of and forwards across the top of the shoots. The cones are 4.5–7 cm (rarely to 9.5 cm) long and 2–3 cm broad, green or purplish ripening grey-brown, and often very resinous; the tips of the bract scales are slightly exserted between the seed scales. Each seed scale bears two winged seeds, released when the cones disintegrate at maturity in the autumn.
It is closely related to Abies sachalinensis, Abies koreana, Abies veitchii, and Abies sibirica, which replace it to the east, south, southeast, and west respectively. The range abuts that of A. sibirica and hybrids occur where they meet; these have been named as Abies × sibirico-nephrolepis Taken. & J.J.Chien.
The wood from this tree was used for pulp production during the Japanese occupation of Korea in the 1920s.
Abies nephrolepis, el abeto blanco siberiano,[2] es una especie de conífera perteneciente a la familia Pinaceae. Se distribuyen por China, Corea del Norte, Corea del Sur, y Rusia.
Es un árbol piramidal de 25-35 metros de altura con un tronco de 100 cm de diámetro y ramas horizontales con densa corona. La corteza es suave y resinosa gris-blanco que llega a ser marrón claro. Las hojas son verde oscuro de 1.5-3.5 cm de longitud y 1.2-1.5 mm de ancho. Las flores femeninas se encuentran en una piña cilíndrica de 5-8 cm de longitud y 1.5-2 cm de ancho. Las semillas son núculas de color marrón oscuro.
Este abeto está muy relacionado con el 'Abies sachalinensis', 'Abies koreana', 'Abies veitchii' y 'Abies sibirida' que la reemplazan hacia otros puntos cardinales (este, sur, sureste y oeste respectivamente). La especie colinda con la 'Abies sibirica' y los híbridos son abundantes allí donde convergen. Dichos híbridos se han denominado 'Abies x sibirico-nephrolepis Taken & J.J.Chien'.[3]
Abies nephrolepis fue descrita por Trautv. Ex Maxim.) Maxim. y publicado en Bulletin de l'Academie Imperiale des Sciences de St-Petersbourg 10(3): 486–487. 1866.[4]
Abies: nombre genérico que viene del nombre latino de Abies alba.[5]
nephrolepis: epíteto
Abies nephrolepis, el abeto blanco siberiano, es una especie de conífera perteneciente a la familia Pinaceae. Se distribuyen por China, Corea del Norte, Corea del Sur, y Rusia.
Amuuri nulg (Abies nephrolepis) on igihaljas okaspuu nulu perekonnast.
Puu kasvab 20–30 (35) m kõrguseks. Tüve läbimõõt on 0,5–1,0 (1,2) m.
Noore puu koor on sile ja väga hele (hõbehallika tooniga), vananedes tumeneb ja tekivad rõmed. Koorel on rohkelt vaigumahuteid.
Võra on tihe ja koonusja kujuga, valgusküllases kasvukohas ulatub maani.
Okkad on tömbid, läikivalt tumerohelised, jäigad, tipp sisselõikega, 1,5–2,5 (3,0) cm pikkused, püsivad võrsetel kuni 10 aastat.
Pungad on tömpjad, punajad ja vaigused. Võrsed on beežikad, roostevärvi karvadega.
Käbid on 4,5–7,0 (9,5) cm pikkused ja läbimõõduga 2–3 cm, noorelt vaarikapunased, hiljem tumevioletsed, valminult pruunid. Kattesoomused on seemnesoomustest lühemad.
Seemned on kuni 5–7 mm pikkused, mustad, tiivaga. 1000 seemne mass on 9–10 g.
Puu eluiga on 150–200 (250) aastat, hukkub sageli südamemädaniku tõttu.
Kasvab Venemaal Primorje krais, Habarovski krai lõunaosas, Amuuri oblastis, Korea poolsaare põhja- ja keskosas, Mandžuurias, Hiina provintsides Shaanxi ja Hebei (Wutai Shan mägi). Kasvab mägedes, põhiliselt Sihhote-Alinis, Changbai Shanis ja Stanovoi mäestikus, 300–2000 m üle merepinna. Levila ülemine piir asub Zeja jõe madalikel (54° 30' N) ja lõunapiir Koreas (35° N).
Levilas valitseb niiske mussoonkliima, sademete hulk on aastas keskmiselt 600–1200 mm, aasta keskmine õhutemperatuur on vahemikus –6...+4 °C.
Kasvupinnaseks on tavaliselt hästi vett läbilaskvad parasniisked pruunmullad. Lähtekivimitest on esindatud andesiit, basalt, liivakivi ja konglomeraat. Kasvab harva kuivadel ja veega küllastunud muldadel.
Metsades, kus kasvab amuuri nulg, esineb järgmisi puu- ja põõsaliike: ajaani kuusk (Picea jezoensis), amuuri pihlakas (Sorbus amurensis), amuuri pärn (Tilia amurensis), dauuria lehis (Larix gmelinii), kastepaju (Salix rorida), kivikask (Betula ermanii), korea kuusk (Picea koraiensis), korea seedermänd (Pinus koraiensis), kääbus-seedermänd (Pinus pumila), lamedalehine kask (Betula platyphylla), Maximowiczi pappel (Populus maximowiczii), sabiina kadakas (Juniperus sabina), siberi nulg (Abies sibirica), siberi seedermänd (Pinus sibirica), tšoseenia (Chosenia arbutifolia) jt.
Tihedamates Kaug-Ida nulu- ja kuusemetsades on sobiva toidu vähesuse tõttu loomaliikide arvukus mitte kuigi suur. Esindatud on väikenärilised, valgejänesed, väikekiskjatest soobel (Martes zibellina) ja kolonokk (Mustela sibirica), levinud on ka ilves (Lynx lynx), muskushirv (Moschus moschiferus) ja siberi metskits (Capreolus pygargus), ertiti rohkelt esineb pruunkaru (Ursus arctos).
Amuuri nulg on ühekojaline okaspuu ning paljuneb seemnete abil. Tolmleb mais-juunis. Seemned valmivad sama aasta septembris-oktoobris. Head seemneaastad esinevad 2–3 aasta järel. Esimesed eluaastad on seemik aeglase kasvuga, hiljem kasv kiireneb. 100-aastane puu kasvab heades oludes 20–25 m kõrguseks.
Puit on helekollase tooniga, kergesti töödeldav ja kasutatakse peamiselt saematerjalina. Samuti mööbli- ja paberitööstuses.
1908. aastal Euroopasse toodud amuuri nulg on Eestis vähelevinud, suuremad puud kasvavad Tallinna Botaanikaaias ja selle Audaku katsepunktis Saaremaal, Luual, Järvseljal jm. Talvel on meil täiesti külmakindel, taludes külmakraade kuni –40...–45 °C[3]. Varajase puhkemise tõttu kannatab aeg-ajalt kevadiste hiliskülmade käes. Talub hästi varju, kuid haljastuses on soovitatav leida valgusküllane või poolvarjuline kasvukoht, kuna varjus kuivavad alumised oksad. Vajab mõõdukat õhuniiskust. Paremini kasvab hea drenaažiga parasniisketel viljakatel savi- ja liivsavimuldadel. Veega küllastunud pinnasel kasvab halvasti, rabapinnast ei talu üldse. Puudusteks on meil kasvavate puude lühiealisus ja vastuvõtlikkus juurepessule[4].
Amuuri nulg (Abies nephrolepis) on igihaljas okaspuu nulu perekonnast.
Mansjúríuþinur (Abies nephrolepis) er tegund af þini upprunnin frá norðaustur Kína (Hebei, Heilongjiang, Jilin, Liaoning, Shaanxi), Norður-Kóreu, Suður-Kóreu og suðausturhluta Rússlands (Amúrfylki, Hebreska sjálfstjórnarfylkinu, Prímorju og Suður-Kabarovskfylki).[3][4]
Þetta er meðalstórt sígrænt tré, að 30 metra hátt með stofnþvermál að 1.2 metra og mjóa keilulaga til súlulaga krónu. Börkurinn er grábrúnn, sléttur á yngri trjám, sprunginn á eldri trjám. Barrið er flatt, nállaga, 10 til 30mm langt og 1.5 til 2mm breitt, grænt að ofan, og með tvemur dauf grænhvítar loftaugarákum að neðan; þær raðast í spíral eftir sprotanum, en eru undnar neðst til að standa flatt út til hvorrar hliðar á sprotanum og fram með toppinum. Könglarnir eru 4.5 til 7 sm (sjaldan til 9.5 sm) langir og 2 til 3 sm breiðir, grænir eða fjólulitir óþroskaðir en fullþroska grábrúnir, og oft mjög kvoðukenndir; endarnir á stoðblöðunum eru lítið eitt útistandandi á milli köngulskeljanna. Hver köngulskel ber tvö vængjuð fræ, sem losna þegar köngullinn sundrast við þroska að hausti.[3][4]
Hann er náskyldur Abies sachalinensis, Abies koreana, Abies veitchii, og Abies sibirica, sem taka við honum í austri, suðri, suðaustri og vestri (í sömu röð). Útbreiðslusvæðið ligur að svæði A. sibirica og blendingar myndast þar sem svæði þeirra skarast; blendingarnir nefnast Abies × sibirico-nephrolepis Taken. & J.J.Chien.[3]
Viðurinn af þessu tré var notaður í framleiðslu á pappamassa á meðan á hernámi Japana á Kóreu stóð (1910 til 1945).[5]
Mansjúríuþinur (Abies nephrolepis) er tegund af þini upprunnin frá norðaustur Kína (Hebei, Heilongjiang, Jilin, Liaoning, Shaanxi), Norður-Kóreu, Suður-Kóreu og suðausturhluta Rússlands (Amúrfylki, Hebreska sjálfstjórnarfylkinu, Prímorju og Suður-Kabarovskfylki).
Abies nephrolepis (Trautv. ex Maxim.) Maxim. è un albero della famiglia delle Pinaceae endemico del nord-est della Cina, del sud-est della Russia e della Penisola coreana.[2]
Il nome generico Abies, utilizzato già dai latini, potrebbe, secondo un'interpretazione etimologica, derivare dalla parola greca ἄβιος, ovvero longevo.[3] Il nome specifico nephrolepis è una parola composta di derivazione greca che si riferisce alle scaglie di forma reniforme dei coni. [4]
Abies nephrolepis può raggiungere i 30-35 m di altezza, con tronco colonnare di 120 cm di circonferenza massima, e chioma conica o ovale tendente a divenire irregolare con l’età. I rami si sviluppano orizzontalmente, ascendenti nella parte superiore, discendenti nella parte inferiore.[5]
Sono lunghe 1-3 cm, aghiformi, lineari, piatte, di colore grigio opaco, con due bande di stomi nella faccia inferiore. Disposte a spirale, hanno punte dentellate o acuminate.[5]
Gli strobili maschili sono gialli-verdi, nascosti tra il fogliame.[5]
Sono coni cilindrici eretti, disposti talvolta a gruppi, purpurei tendenti al marrone opaco a maturazione, lunghi 4,5-7,5 cm e larghi 2-3,5 cm, con scaglie reniformi, lisce, lunghe 10-12 mm. I semi sono neri, di forma obovata-cuneata, marroni-rossastri, lunghi 5 mm, con corte ali nerastre.[5]
Grigia e liscia da giovane, con il passare degli anni si fessura e inscurisce.[5]
Cresce a quote comprese tra i 500 e i 700 m nella Siberia Orientale (Primoryi, Amur e Chabarovsk) e a quote comprese tra i 750 e i 2000 m in nord-est Cina (Shaanxi, Liaoning, Jilin, Heilongjiang e Hebei), su suoli ben drenati. Il clima di riferimento è caratterizzato da una breve, fresca e umida stagione estiva e da inverni lunghi e freddi, con precipitazioni annue prevalentemente nevose. Si ritrova in associazione con Pinus koraiensis , Picea jezoensis, Pinus pumila , Juniperus sabina, Picea obovata, Larix gmelinii, Pinus sibirica e Abies sibirica.[1]
Riveste grande importanza economica soprattutto in Cina e nella Penisola coreana; il suo legno viene utilizzato in edilizia e nella produzione di compensati. L'utilizzo in orticoltura è invece raro soprattutto per la suscettibilità alle gelate tardive.[4]
Viene classificata come specie a rischio minimo di estinzione nella Lista rossa IUCN in quanto non sussistono evidenze di un declino della popolazione.[1]
Abies nephrolepis (Trautv. ex Maxim.) Maxim. è un albero della famiglia delle Pinaceae endemico del nord-est della Cina, del sud-est della Russia e della Penisola coreana.
De Oost-Siberische zilverspar (Abies nephrolepis) is een naaldboom uit de familie der dennen (Pinaceae).[2] De soort werd voor het eerst beschreven door Ernst Rudolf von Trautvetter en werd naderhand geldig gepubliceerd door Karl Johann Maximowicz in 1866.[1][3]
De Oost-Siberische zilverspar is een middelgrote boom die een hoogte van gemiddeld 30 à 35 meter en een diameter van 1 à 1,2 meter bereikt. Ze hebben een korte, kegelvormige kroon, met eveneens korte, horizontale takken.[4] De stam van de Oost-Siberische zilverspar is dof roze-grijs. De naalden zijn aan de onderzijde zilvergrijs en aan de bovenzijde dof grijsgroen gekleurd, met een afgestompte tot spitse apex.[2] Deze hebben doorgaans een lengte van 1 à 2,5 cm en een breedte van 2 mm. De kegels van de soort staan rechtop, zijn cilindrisch gevormd en hebben een lengte van 4,5 à 7,5 cm en een breedte van 2 à 3,5 cm. De dekschubben van de kegels staan eveneens rechtop.[4]
Oost-Siberische zilversparren komen voor in het Russische Verre Oosten in de Oblast Amoer, Chabarovsk en Primorski, het Koreaans Schiereiland en het noordoosten van China in de provincies Heilongjiang en Jilin, Shaanxi, Liaoning en Hebei. Bestanden met Oost-Siberische zilversparren worden voornamelijk aangetroffen in laag- en middelgebergten, op hoogten tussen 500 en 700 meter in het Russische Verre Oosten. In China echter op grotere hoogten, tussen 750 en 2.000 meter boven zeeniveau.[1]
Abies sibirica Ledeb. var. nephrolepis Trautv. ex Maxim.[1]
Bronnen, noten en/of referentiesDe Oost-Siberische zilverspar (Abies nephrolepis) is een naaldboom uit de familie der dennen (Pinaceae). De soort werd voor het eerst beschreven door Ernst Rudolf von Trautvetter en werd naderhand geldig gepubliceerd door Karl Johann Maximowicz in 1866.
Abies nephrolepis é uma espécie de conífera da família Pinaceae.
Pode ser encontrada nos seguintes países: China, Coreia do Norte, Coreia do Sul e Rússia.
Abies nephrolepis é uma espécie de conífera da família Pinaceae.
Pode ser encontrada nos seguintes países: China, Coreia do Norte, Coreia do Sul e Rússia.
Країни проживання: Китай (Хебей, Хейлунцзян, Цзілінь, Ляонін, Шеньсі); Корейська Народно-Демократична Республіка; Російська Федерація (Амурська, Хабаровськ, Приморьє). Це є одним з видів з низько- і середньо- високих гір, розташованих на висоті від 500 м до 700 м над рівнем моря у Сибіру на північній межі ареалу, та між 750 м і 2000 м над рівнем моря на північному сході Китаю. Цей вид росте на різних добре осушених гірських ґрунтах. Клімат холодний, з коротким, прохолодним і вологим літом і тривалою холодною зимою. Велика частина річних опадів це сніг. Зазвичай пов'язаний з іншими хвойними, наприклад Pinus koraiensis і Picea jezoensis; також з Pinus pumila і Juniperus sabina var. davurica на височинах (приморські провінції Далекого Сходу); у глибину континенту з Picea obovata, Larix gmelinii, Pinus sibirica чи Abies sibirica. Betula і Sorbus amurensis основні пов'язані широколисті дерева.
Вічнозелені однодомні дерева 30-35 м заввишки і 100-120 см діаметром на рівні грудей з круглим циліндричним стовбуром. Гілки першого порядку горизонтальні (висхідні у верхній частині крони, опущені в нижній); гілки другого порядку горизонтальні, щоб сформувати конічну або овальну крону, що ущільнюється і може стати нерівною у міру старіння дерева. Кора спочатку гладка, від світло-сірого до сіро-коричневого кольору, розтріскується й темніє з віком. Листки тьмяні сіро-зелені, розміром 1-2.5 (-3) см × 2 мм, лінійні, на вершині від зубчастих до загострених. Пилкові шишки бічні, жовто-зелені. Насіннєві шишки бічні, прямостоячі, иліндричні, тупі, розміром 4,5-7,5 × 2-3,5 см, фіолетові під час зрілості тьмяно-коричневі. Насіння оберненояйцевидно-клиновидне, розміром 5 × 3 мм, чорне, з короткими чорнуватими 6 × 5 мм розміром крилами.
Є важливим дерево деревини на північному сході Китаю і в Кореї. Його деревина використовується в столярних цілях і для фанери і шпону. У садівництві, він був введений у Великій Британії в 1908 році з ботанічного саду в Санкт-Петербурзі. Залишається рідко представленим у садівництві видом, який чутливий до впливу пізніх весняних заморозків у країнах з атлантичним морським кліматом.
Вирубка є головною загрозою. Частини ареалу цього виду є на території охоронних районів, але більша частина знаходиться за межами таких.
Це незавершена стаття про родину Соснові.Abies nephrolepis là một loài thực vật hạt trần trong họ Thông. Loài này được (Trautv. ex Maxim.) Maxim. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1866.[1]
Abies nephrolepis là một loài thực vật hạt trần trong họ Thông. Loài này được (Trautv. ex Maxim.) Maxim. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1866.
Abies nephrolepis (Trautv. ex Maxim.) Maxim.
Охранный статус
Пи́хта белоко́рая[1], или Пихта почкочешу́йная[источник не указан 708 дней], или Пихта почкочешуйчатая[1] (лат. Ābies nephrolēpis) — дерево; вид рода Пихта семейства Сосновые.
Растёт в смешанных и тёмнохвойных лесах. В горах произрастает на высотах до 1500 м над уровнем моря.
Вечнозелёное дерево до 30 м высотой и до 35-50 см диаметром, с узкоконической кроной.
Кора гладкая, серебристо-серая, с возрастом темнеющая, с желваками, заполненными душистой прозрачной живицей (также называемой пихтовый бальзам). Шишки молодые фиолетовые, позднее тёмно-бурые, 4,5—5,5 см длиной и 2—2,5 см в диаметре. Пыление происходит перед распусканием молодой хвои. Шишки направлены всегда вверх.
Хвоя на концах слегка раздвоенная, не колючая длиной 1-3 см, расположена по одной, плоская, тёмно-зелёная, сверху блестящая, снизу — с двумя яркими сизо-белыми полосками, расположена спирально или гребенчато. Отдельно каждая хвоинка сохраняется на дереве четыре — пять лет.
Растёт дерево быстро. Требовательна к влажности воздуха и почвы, теневынослива. Доживает до 150—180 лет.
Азиатский вид. Распространена на северо-востоке Китая, в северной части Корейского полуострова. В России — Приморский и Хабаровский края, Амурская область.
В древесине пихты смоляные ходы отсутствуют; она светло-жёлтого цвета, легко обрабатывается.
Пихта даёт брёвна для выработки пиломатериалов,
Из живицы получают скипидар.
Из хвои молодых веток («пихтовой лапки») и шишек путём перегонки с водяным паром получают эфирное пихтовое масло, которое служит сырьём для получения медицинской камфоры, а в хвое также аскорбиновая кислота. Содержание эфирного масла в «лапке» 2—2,17 %[2].
Пихтовый бальзам, содержащийся в желваках коры, перерабатывается и используется в медицине (для приготовления ряда препаратов) и в оптике для склеивания элементов оптических систем. Для добывания бальзама желваки прокалываются и сдавливаются.
Очень декоративное дерево, применяется в паркостроении и при озеленении.
Пи́хта белоко́рая, или Пихта почкочешу́йная[источник не указан 708 дней], или Пихта почкочешуйчатая (лат. Ābies nephrolēpis) — дерево; вид рода Пихта семейства Сосновые.
Растёт в смешанных и тёмнохвойных лесах. В горах произрастает на высотах до 1500 м над уровнем моря.
臭冷杉（学名：Abies nephrolepis）为松科冷杉属的植物。分布于朝鲜、俄罗斯、乌苏里以及中国大陆的雾灵山、围场、河北：小五台山、山西：五台山、东北：小兴安岭、长白山区及张广才岭等地，生长于海拔300米至2,100米的地区，多生于山坡针阔混交林中或针阔混交林中，目前已由人工引种栽培。
臭松、白松、臭枞（东北），东北冷杉（中国树木分类学），白果枞（河北习见树木图说），白枞（中国祼子植物志），华北冷杉（华北经济植物志要），胡桃庐子、冷杉（河北小五台山），罗汉松（河北东陵），桃江庐子（河北涿鹿）
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 臭冷杉（学名：Abies nephrolepis）为松科冷杉属的植物。分布于朝鲜、俄罗斯、乌苏里以及中国大陆的雾灵山、围场、河北：小五台山、山西：五台山、东北：小兴安岭、长白山区及张广才岭等地，生长于海拔300米至2,100米的地区，多生于山坡针阔混交林中或针阔混交林中，目前已由人工引种栽培。
분비나무(학명: Abies nephrolepis)는 한반도·중국 북동부·동시베리아 등지에 분포하는 상록침엽수로 고산지대에서 자란다. 높이 25m, 지름 75cm에 달한다. 새가지에 갈색 털이 있고 겨울눈은 다갈색이며 털이 없고 수지가 약간 묻는다. 잎은 선형(線形)으로 어린 가지에서는 끝이 갈라지고 뒷면이 백색이다. 암꽃이삭은 서고 자줏빛이 돌며 포는 끝이 약간 보일 정도이다. 구과(毬果)는 난상 타원형이고 길이 4-5.5cm, 지름 2-2.5cm이며 녹갈색이고 뾰족한 돌기가 있다. 종자는 삼각형이고, 날개가 있다. 목재는 가볍고 연하므로 펄프용재로 쓴다.
분비나무(학명: Abies nephrolepis)는 한반도·중국 북동부·동시베리아 등지에 분포하는 상록침엽수로 고산지대에서 자란다. 높이 25m, 지름 75cm에 달한다. 새가지에 갈색 털이 있고 겨울눈은 다갈색이며 털이 없고 수지가 약간 묻는다. 잎은 선형(線形)으로 어린 가지에서는 끝이 갈라지고 뒷면이 백색이다. 암꽃이삭은 서고 자줏빛이 돌며 포는 끝이 약간 보일 정도이다. 구과(毬果)는 난상 타원형이고 길이 4-5.5cm, 지름 2-2.5cm이며 녹갈색이고 뾰족한 돌기가 있다. 종자는 삼각형이고, 날개가 있다. 목재는 가볍고 연하므로 펄프용재로 쓴다.
