Dlouhošíjky (Raphidioptera) jsou řádem dravého křídlatého hmyzu. Počtem druhů se jedná o chudý řád, na celém světě je známo přibližně 200 druhů. V Česku se vyskytuje jen 9 druhů.[1] Typickým znakem dlouhošíjek je velmi protáhlá předohrud s hlavou. Vědecký název řádu vznikl z řeckého slova pro jehlici (rhafis), kterou připomíná typické kladélko samičky.[2] Dříve byly dlouhošíjky řazeny do jednoho řádu síťokřídlých spolu s řády střechatek a síťokřídlých.
Tělo je dlouhé 12–25 mm[3], rozpětí křídel 12–38 mm.[4] Zbarvení těla je nejčastěji černé. Hlava je velmi protáhlá, směřující přímo dopředu. Složené oči jsou vypouklé, často kovově lesklé. Tři jednoduchá očka jsou narostlé jen u čeledi dlouhošíjkovitých (Raphidiidae). Tenká tykadla jsou středně dlouhá, s velkým počtem článků. Ústní ústrojí je kousací. Pohyblivá předohruď je protáhlá a proti tělu svírá mírný uhel nahoru, čímž zvedá i celou hlavu. Svým povrchem je předohruď hodně odlišná od zbytku těla. Křídla jsou průhledná s hojnou žilnatinou a vyvinutou plamkou. Oba páry blanitých křídel jsou skoro stejné. Za letu je přední křídlo spojené se zadním pomocí štětinek. Nohy jsou dlouhé, slouží dlouhošijce k rychlému běhání. Zadeček je desetičlánkový. Samičce roste z devátého článku zadečku dlouhé kladélko.
Vajíčko dlouhošíjky je dlouhé a protáhlé. Na koncích je z jedné strany zaoblené a z druhé zašpičatělé. Délka je přibližně 1,2 mm a šířka 0,3 mm. Samička je klade ve skupinách, pod kůru trouchnivějících stromů nebo do štěrbin v kůře starých klád.[5]
Má protáhlé a štíhlé tělo. Barva těla se s dorůstáním mění z narudle hnědavě do skvrnité s neurčitými ornamenty.[6] Hlava s hrudí je protáhlá a zploštělá. Složené oči jsou menší než u dospělce a jsou výrazně vpředu hlavy. Ústní ústrojí je, podobně jako u dospělce, kousací. Tykadla jsou krátká, tříčlánková. Hlava je oddělená od předohrudi výrazným zúžením. Nohy jsou krátké. Mladší larva má protáhlý zadeček, který po dalších svlékáních tloustne v prostředních článcích.
Kukla má dvě vývojová stádia. První stádium trvá skoro 2 týdny a kukla je v tomto období zcela nehybná. Jsou při něm patrná tykadla a končetiny přitisknuté těsně k tělu. Kukla je hlavou stočená k zadečku a leží na boku. Při druhém stádiu se kukla stane pohyblivou. Začnou se jí napřimovat tykadla a pohybuje končetinami. Toto stádium trvá přibližně 3 dny až týden, larva při něm začíná růst na velikost dospělce a postupně se zbarvuje. Nakonec vylézá ze svého úkrytu a líhne se z ní dospělec.[6]
Dlouhošíjky se vyvíjejí proměnou dokonalou. Samička klade vajíčka po skupinách pod trouchnivějící kůru stromů. Larvy se v Česku líhnou v červnu. Ze začátku jsou velmi drobné a dospívají až po 3-4 svlékáních. Přezimují v larválním stádiu pod kůrou v nehybném stavu. Na jaře se po několika dalších svlékáních přemění na kuklu. Po 2-3 týdnech se z kukly vyvine dospělec.[7]
Dospělé dlouhošíjky žijí nejčastěji na okrajích lesů v keřích a podrostu. Larvy žijí pod kůrou starých stromů. Neradi létají, ale jsou dobří běžci. Larvy i dospělci se živí výhradně dravě. Dospělci vyhledávají mšice a mnišky. Často loví kořist rychlým narovnáním předohrudi do přímky s tělem, čímž vymrští hlavu dopředu a kusadly uchvátí kořist. Larvy se živí jinými larvami, vajíčky, dospělým hmyzem nebo i pavouky. Ve svém okolí napadají vše živé, dokonce i svůj vlastní druh.
Na celém světě je známo přibližně 200 druhů dlouhošíjek. Většina známých druhů žije v severním mírném klimatickém pásu, ale je pravděpodobné, že řada druhů čeká zejména v tropickém pásmu na své objevení.[8] V Česku se vyskytuje jen 9 druhů (8 z čeledi dlouhošíjkovitých (Raphidiidae) a 1 z křivošíjkovitých (Inocelliidae)).[9] Dva naše druhy jsou zařazené do červeného seznamu ohrožených druhů. Kriticky ohrožená je jediná naše dlouhošíjka z čeledi křivošíjkovitých, křivošíjka tmavá (Inocellia crassicornis). Ohrožená je dlouhošíjka Agulla nigricollis.[10]
Podle nálezu zkamenělin jsou dlouhošíjky doloženy už z prvohorního karbonu.[11] Z nálezů se předpokládá, že v dřívějších dobách byly dlouhošíjky více rozšířeny a v dnešní době jsou na ústupu.[8]
Rozeznáváme dvě čeledi dlouhošijek:
Obrázky, zvuky či videa k tématu dlouhošíjky ve Wikimedia Commons
Dlouhošíjky (Raphidioptera) jsou řádem dravého křídlatého hmyzu. Počtem druhů se jedná o chudý řád, na celém světě je známo přibližně 200 druhů. V Česku se vyskytuje jen 9 druhů. Typickým znakem dlouhošíjek je velmi protáhlá předohrud s hlavou. Vědecký název řádu vznikl z řeckého slova pro jehlici (rhafis), kterou připomíná typické kladélko samičky. Dříve byly dlouhošíjky řazeny do jednoho řádu síťokřídlých spolu s řády střechatek a síťokřídlých.
