Vrbovka chlumní (Epilobium collinum) je druh rostliny z pupalkovité (Onagraceae).
Jedná se o vytrvalou rostlinu dosahující výšky nejčastěji 5–40 cm.[1] Oddenky jsou poměrně krátké, po odkvětu se vytváří nezelené dužnaté turiony, které se později prodlužují a na světle zezelenají.[2] Lodyha je většinou od báze celkem bohatě větvená větvená, oblá, krátce přitiskle kadeřavě chlupatá.[2] Listy jsou vstřícné, jen nejhořejší střídavé. Čepele jsou nejčastěji vejčité až vejčitě eliptické, nasivěle zelené, dolní i načervenalé, asi 1–4 cm dlouhé a 0,5–1,5 cm široké, na každé straně s 7–15 zuby.[1] Květy jsou uspořádány v květenstvích, vrcholových hroznech a vyrůstají z paždí listenu. Květy jsou čtyřčetné, kališní lístky jsou 4, nejčastěji 2,5–3 mm dlouhé. Korunní lístky jsou taky 4, jsou nejčastěji 3–6 mm dlouhé, na vrcholu hluboce vykrojené, bledě až nafialově růžové. Ve střední Evropě kvete nejčastěji v červnu až v srpnu.[2] Tyčinek je 8 ve 2 kruzích. Semeník se skládá ze 4 plodolistů, je spodní, čnělka je přímá, blizna je čtyřlaločná.[2] Plodem je dlouhá tobolka, je přitisle pýřitá, v obrysu čárkovitého tvaru, čtyřhranná a čtyřpouzdrá, otvírá se 4 chlopněmi, obsahuje mnoho semen.[2] Hypanthia, tobolky a někdy i květenství nejsou žláznaté.[1] Semena jsou cca 0,9–1,1 mm dlouhá, na vrcholu s chmýrem a osemení je hustě papilnaté.[2] Počet chromozómů je 2n=36.[1]
Vrbovka chlumní je rozšířena rozšířena ve střední až jižní Evropě, v širším okolí Alp a Karpat, roztroušeně až na Pyrenejském poloostrově, Balkáně, na Ukrajině a v evropském Rusku. Vyskytuje se i na Islandu, chybí však ve Velké Británii i severnější části střední Evropy. Dále se vyskytuje ve Skandinávii.[3]
V ČR vyskytuje roztroušeně od nížin až do hor. Roste častěji na kyselém podkladě než na vápnitém, často na různých štěrkovitých místech, také v lomech, na suti, zídkách atd.[2]
Vrbovka chlumní (Epilobium collinum) je druh rostliny z pupalkovité (Onagraceae).
Das Hügel-Weidenröschen (Epilobium collinum) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Weidenröschen (Epilobium) innerhalb der Familie der Nachtkerzengewächse (Onagraceae).
Das Hügel-Weidenröschen ist eine ausdauernde krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 10 bis 40 Zentimetern. Es besitzt ein kurzes Rhizom und zur Blütezeit keine Ausläufer. Am Wurzelhals befinden sich unterirdische, meist sitzende Stockknospen, aus denen später Rosetten gebildet werden. Die meist aufrecht oder aufsteigend und vom Grund auf verzweigt Stängel sind stielrund, im oberen Bereich angedrückt kurz behaart.
Die meist bis zum Blütenstand hinauf gegenständigen Laubblätter sind in Blattstiel und Blattspreite gegliedert. Der Blattstiel ist 0,5 bis 2 Millimeter lang. Die einfache Blattspreite ist bei einer Länge von 1 bis 5, selten 8 Zentimetern sowie einer Breite 0,5 bis 1,5 Zentimetern länglich bis eiförmig mit gerundetem Spreitengrund. Der Blattrand ist unregelmäßig bis 0,5 Millimeter lang gezähnt. An der Blattunterseite sind der Blattrand und die Nerven fein behaart, die Blattoberseite erscheint kahl, ist jedoch mit mikroskopisch kleinen Drüsenhaaren besetzt.
Die Blütezeit reicht von Juni bis September. Die Blüten sind radiärsymmetrisch und haben eine lange Röhre. Die Blütenlänge beträgt 4 bis 6 Millimeter. Die Knospen sind kugelig bis eiförmig und stumpf. Die Kelchblätter sind 3 bis 4 Millimeter lang und stumpf. Die rosarote Krone ist trichterförmig, und die Kronblätter sind ausgerandet. Der aufrechte und kahle Griffel endet in einer Narbe mit vier abstehenden Ästen.
Die Kapselfrucht ist angedrückt nichtdrüsig behaart. Die Samen sind bei einer Länge von etwa 1,1 Millimetern schmal verkehrt-eiförmig und am Grund stumpf. Die Samenschale ist kurz papillös und rötlichbraun.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 36.[1]
Beim Hügel-Weidenröschen handelt es sich um einen mesomorphen Hemikryptophyten.
Es überwiegt Selbstbestäubung[1], die Blüten werden von wenigen Insekten besucht.
Das Hügel-Weidenröschen kommt in Mitteleuropa vorwiegend im Süden vor, im Norden ist es selten bis fehlend.
Es wächst auf sonnigen, steinigen Orten und in trockenen Gebüschen, vorwiegend auf trockenem bis mäßig frischem, meist kalkfreiem Silikat- und Buntsandsteinuntergrund. Es ist kalkmeidend, lichtliebend und ein Säurezeiger. Es kommt von der collinen bis in die montane und subalpine, selten auch alpine Höhenstufe vor. In Tirol steigt es bis in eine Höhenlage von 2000 Metern. In den Allgäuer Alpen steigt es von 800 Metern bis zu einer Höhenlage von 1890 Metern im Vorarlberger Teil am Südhang des westlichen Ochsenhofer Kopfs bei Mittelberg auf.[2]
Pflanzensoziologisch ist es eine Ordnungscharakterart der Androsacetalia vandellii, kommt aber auch in Gesellschaften der Ordnung Androsacetalia alpinae oder Galiopsietalia segetum vor.[1]
Das Hügel-Weidenröschen (Epilobium collinum) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Weidenröschen (Epilobium) innerhalb der Familie der Nachtkerzengewächse (Onagraceae).
Epilobium collinum is a species of flowering plant belonging to the family Onagraceae.[1]
Its native range is Europe to Western Siberia.[1]
Epilobium collinum is a species of flowering plant belonging to the family Onagraceae.
Its native range is Europe to Western Siberia.
Kink-pajulill (Epilobium collinum) on pajulilleliste sugukonda pajulille perekonda kuuluv rohttaim.
Taime kõrgus 5–40 cm. Vars punakas, püstine või tõusev, tihedalt lehistunud. Lehed hallikasrohelised, pikliksüstjad, pehmekarvased. Õied lillakaspunased. Õitseb juunist septembrini.
Kasvab kuivades metsades, kinkudel, loopealsetel. Eestis esineb paiguti.
Kink-pajulill (Epilobium collinum) on pajulilleliste sugukonda pajulille perekonda kuuluv rohttaim.
Mäkihorsma (Epilobium collinum) on hyönteispölytteinen, ruohovartinen, monivuotinen kasvi.
Mäkihorsma voi kasvaa 40 cm korkeaksi, mutta jää useimmin pienemmäksi. Sen lehdet ovat munanmuotoiset, kukat pienet ja vaaleanpunaiset. Mäkihorsma muistuttaa lehtohorsmaa (Epilobium montanum) ollen sitä kuitenkin pienempi ja yleisväritykseltään harmaampi.
Mäkihorsmaa esiintyy rinteillä ja kuivilla mäkitöyryillä. Se kasvaa usein myös pystysuorien kallionseinämien rakosissa. Monesti mäkihorsma elää myös ihmisen luomilla kasvupaikoilla kuten tie- ja rantapenkereillä. Mäkihorsma on melko yleinen Suomen eteläisimmässä kolmanneksessa ja harvinainen Kainuun rajoille asti. Pohjois-Suomessa sillä on vain jokunen kasvupaikka. Suomen ulkopuolella sitä kasvaa Ruotsissa, Norjassa ja Alpeilla sekä harvinaisena Islannissa.[1]
Mäkihorsma (Epilobium collinum) on hyönteispölytteinen, ruohovartinen, monivuotinen kasvi.
Mäkihorsma voi kasvaa 40 cm korkeaksi, mutta jää useimmin pienemmäksi. Sen lehdet ovat munanmuotoiset, kukat pienet ja vaaleanpunaiset. Mäkihorsma muistuttaa lehtohorsmaa (Epilobium montanum) ollen sitä kuitenkin pienempi ja yleisväritykseltään harmaampi.
Mäkihorsmaa esiintyy rinteillä ja kuivilla mäkitöyryillä. Se kasvaa usein myös pystysuorien kallionseinämien rakosissa. Monesti mäkihorsma elää myös ihmisen luomilla kasvupaikoilla kuten tie- ja rantapenkereillä. Mäkihorsma on melko yleinen Suomen eteläisimmässä kolmanneksessa ja harvinainen Kainuun rajoille asti. Pohjois-Suomessa sillä on vain jokunen kasvupaikka. Suomen ulkopuolella sitä kasvaa Ruotsissa, Norjassa ja Alpeilla sekä harvinaisena Islannissa.
Epilobium collinum
L'épilobe des collines (Epilobium collinum) est une espèce de plantes herbacées vivaces du genre Epilobium et de la famille des Onagraceae.
Skalna wjerbinka (Epilobium collinum) je rostlina ze swójby rěpnicowych rostlinow (Onagraceae).
Skalna wjerbinka. W: FloraWeb.de. (němsce)
Skalna wjerbinka (Epilobium collinum) je rostlina ze swójby rěpnicowych rostlinow (Onagraceae).
Wierzbownica wzgórzowa (Epilobium collinum C. C. Gmel.) – gatunek rośliny należący do rodziny wiesiołkowatych. Występuje w całej Europie, w Polsce pospolity.
Bylina, hemikryptofit. Siedlisko: skaliste, słoneczne miejsca, suche zarośla, unika gleb wapiennych. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla Ass. Androsacetalia vandellii [2].
Tworzy mieszańce z wierzbownicą błotną, w. górską, w. różową, w. rózgowatą, w. Lamy`ego, w. czworoboczną[3].
Wierzbownica wzgórzowa (Epilobium collinum C. C. Gmel.) – gatunek rośliny należący do rodziny wiesiołkowatych. Występuje w całej Europie, w Polsce pospolity.
Backdunört (Epilobium collinum) är en flerårig ört som blommar med rosa blommor från juli till augusti.
Це багаторічні трав'янисті рослини 10–40(50) см заввишки. Основи рослин з безліччю дрібних, товсто-лускатих зимівних бруньок. Часто з багатьма стеблами. Стебла від нерозгалужених до, частіше, розгалужених від основи, як правило, червонуваті, з арковими волосками по всій довжині, густо вкриті листям, верхівки пониклі при цвітінні. Листки 1–2 см завдовжки, 0.5–15 мм завширшки, сіро-зелені, товстуваті, нижні й середні — супротивні, яйцевиді, з серцеподібними або більш менш клиноподібними основами, з округлими кінчиками, на черешках 3–4 мм довжини, верхні — чергові, еліптично-ланцетні, на коротких черешках. Суцвіття — зазвичай розгалужені китиці. Квіти: віночок звичайний, світло-фіалковий чи рожево-червоний, 6–9 мм шириною; пелюсток 4, завдовжки 4–6 мм, із зубчастими кінцями; чашолистків 4; тичинок 8. Плід — трубчаста, 4-клапанна, повстяна, густо вкрита волосками коробочка, 4–6 см довжиною. Насіння зернисте, червонувато-коричневе, довжиною близько 0.9–1.1 мм.
Переважає самозапилення, квіти відвідують кілька видів комах.
Європа (Білорусь, Росія [європейська частина], Україна, Австрія, Бельгія, Чехословаччина, Німеччина, Угорщина, Польща, Швейцарія, Фінляндія, Ісландія, Норвегія, Швеція, Албанія, Болгарія, колишня Югославія, Греція, Італія, Румунія, Франція, Іспанія). Населяє сонячні кам'янисті місця, сухі чагарники, луки, береги річок, кар'єри, сади, пустирі. Росте на пагорбах, у горах і субальпійських областях, до 2000 м.
В Україні зростає на трав'янистих сухих і піщаних схилах, узліссях, в соснових борах — у лісових районах, головним чином північних і західних, і лісостепу, зрідка[2].
Epilobium collinum là một loài thực vật có hoa trong họ Anh thảo chiều. Loài này được C.C.Gmel. mô tả khoa học đầu tiên năm 1826.[1]
Epilobium collinum là một loài thực vật có hoa trong họ Anh thảo chiều. Loài này được C.C.Gmel. mô tả khoa học đầu tiên năm 1826.