Pepřovník (Piper) patří k nejrozsáhlejší rodům v celé rostlinné říši. Podle[1] je rod tvořen asi 2000 druhy; nutno však dodat, že podrobné zkoumání rodu ještě nebylo dokončeno. Mnohé druhy jsou od pradávna využívány ve starověké ájurvédské medicíně, jiné jsou zdrojem opojných látek (pepřovník opojný) nebo produkují koření zpestřující jednotvárnou stravu. Pro uspokojení narůstající poptávky se některé druhy (pepřovník černý) začaly pěstovat v nových oblastech a téměř průmyslovým způsobem na plantážích, mimo přirozená prostředí.[2][3]
Pepřovníky rostou na místech s tropickým a subtropickým klimatem po celé zeměkouli. Obvykle nacházejí vhodné životní prostředí v polostínu, ve spodním patře vysokých, stálezelených deštných lesů. Ke zdárnému růstu, kvetení a tvorbě plodů vyžadují teplo a pravidelný dostatek vláhy. V Evropě, kde se občas některé drobnější druhy pěstují jako ozdobné rostliny, není žádný druh původní.[2][4]
Jsou to vesměs aromatické polokeře, keře, malé stromky nebo hodně často liány. Jejich listy s řapíky vyrůstají střídavě ze ztlustlých uzlin, čepele mají po obvodě celokrajné se zpeřenou nebo dlanitou žilnatinou a postranní žilky viditelně vypouklé a žebříčkovitě propojované. Mnoho druhů rodu pepřovník se s ohledem na rozdílné místní podmínky vyvíjí jako různě vysoké a tvarované dřeviny a stejně vzhled listů a jejich zbarvení bývá variabilní, identifikace nekvetoucí rostliny je proto problematická.
Rostliny jsou obvykle dvoudomé, méně často jednodomé. Jednopohlavné květy se vyskytují častěji než oboupohlavné a vytvářejí květenství samčí, samičí nebo smíšená. Květy jsou holé, bez okvětních lístků, mají drobné listeny a vytvářejí hustá hroznovitá nebo klasovitá květenství vyrůstající z uzlin oproti listům, někdy jsou sestavena do koncových okolíků. Samčí květenství jsou méně nápadná a jejich květy mají krátkou životnost. Oboupohlavné květy mohou obsahovat dvě až šest tyčinek s krátkými nitkami nesoucími prašníky se dvěma váčky a dále dvou až pětiplodolistový, jednovaječný semeník se dvou až čtyřlaločnou bliznou. Květy bývají opylovány větrem.
Plody jsou drobné, kulovité či vejčité, přisedlé nebo stopkaté, hladké, jednosemenné bobule či peckovice 1 až 3 mm velké, které ve zralosti bývají červené nebo žluté.[2][5][6]
Všechny druhy pepřovníku produkují velké množství plodů, jenž jsou ve zralém stavu atraktivní potravou pro netopýry, semena jsou pak po projití jejich zažívacím traktem rozptylována po celém netopýřím území. Semena mají různě dlouhou dobu dormance, která je u některých druhů regulována vlhkosti, teplotou i barvou dopadajícího světla (zda má barvu slunečního světla nebo je modifikováno prostupem přes listy).
Další vývoj těchto rostlin, tvořících v podstatě podrost mohutných stromů, odvisí od místa kde zakořenily a od nároků jednotlivých druhů. Mnohé, byť začaly růst na místech s dostatkem světla, se v krátké době dostanou do hlubokého stínu a uhynou dříve, než stačí vykvést. Rostliny užitkových druhů bývají pěstovány na plantážích, kde v zájmu co největších výnosů je o jejich potřeby postaráno.[3][4]
Některé druhy bývají pro obsah pryskyřic, silic, alkaloidů, flavonoidů, terpentoidů, sterolů a dalších látek v plodech i listech již po tisíciletí využívány. Mezi nejznámější druhy pepřovníků patří:
Pepřovník (Piper) patří k nejrozsáhlejší rodům v celé rostlinné říši. Podle je rod tvořen asi 2000 druhy; nutno však dodat, že podrobné zkoumání rodu ještě nebylo dokončeno. Mnohé druhy jsou od pradávna využívány ve starověké ájurvédské medicíně, jiné jsou zdrojem opojných látek (pepřovník opojný) nebo produkují koření zpestřující jednotvárnou stravu. Pro uspokojení narůstající poptávky se některé druhy (pepřovník černý) začaly pěstovat v nových oblastech a téměř průmyslovým způsobem na plantážích, mimo přirozená prostředí.