Die kerrieboom (Murraya koenigii of Bergera koenigii) is 'n tropiese tot sub-tropiese boom in die familie Rutaceae, en is inheems aan Indië en Sri Lanka.
Die kerrieboom (Murraya koenigii of Bergera koenigii) is 'n tropiese tot sub-tropiese boom in die familie Rutaceae, en is inheems aan Indië en Sri Lanka.
Murraya koenigii, vulgarmente denomináu árbol del curry o árbol de fueyes de curry ye un árbol d'orixe tropical ya inclusive subtropical de la familia de les Rutaceae.
L'árbol ye nativu de la India. El nome y la asignación d'especie foi asignáu pol botánicu Johann Gerhard Koenig.
El árbol de curry ye pequeñu, non más de 4 a 6 m d'altor, con un tueru de 4 dm de diámetru. Les fueyes son apuntiaes con ramificaciones de 11 a 21 fueyuques, cada fueyuca ye de 2-4 cm × 1-2 cm . Les flores son pequeñes y de color blanques, y bien golioses. Les granes d'esti árbol son venenoses.
En Hindi puede denominase de munches formes: karepaku (Andhra Pradesh); narasingha, bishahari (Assam); barsanga, kartaphulli (Bengalí).
Les fueyes fresques empléguense como especia na gastronomía de la India. El so sabor ta ente caltriante y picante, emplegar nos platos con arroz y aquellos que contienen pollu o corderu. Los frutos del árbol pueden comese como postre.
Tamién s'usen les fueyes como medicina Ayurvédica.
Ente les sos propiedaes tiénense como antidiabétiques,[2] antiosidantes,[3] antimicrobiales, antiinflamatories, protectores del fégadu, antihipercolesterolemias, etc.
Ye bien frecuente confundir esti árbol col polvu amarellentao denomináu curry (amiestu molíu de especias caracterizada pol color mariellu de la cúrcuma) y nun tien nada que ver. Otra planta que causa tracamundiu ye'l Helichrysum italicum denomináu comúnmente "planta de fueyes de curry", o planta del curry, que ye una yerba añal y dafechu desconectada del árbol del curry.
Murraya koenigii describióse por (L.) Spreng. y espublizóse en Systema Vegetabilium 2: 315. 1817. [4]
Murraya: nome xenéricu que foi dau n'honor del botánicu suecu Johan Andreas Murray.
koenigii: epítetu dau n'honor del botánicu Alexander Koenig.
Murraya koenigii, vulgarmente denomináu árbol del curry o árbol de fueyes de curry ye un árbol d'orixe tropical ya inclusive subtropical de la familia de les Rutaceae.
Vista de la planta FloresMurraya koenigii, pe Kaloupile, zo ur wezenn eus India ha Sri Lanka . Moan eo he c'hef hag he skourroù, etre 5 ha 10 metr uhelder dezhi. En holl vroioù Gevredazia en e gaver, e Tailand marteze muioc'h c'hoazh, ha gounezet e vez e Malaisia. Dianav eo en Antilhez, met er Réunion hag e Maurice (eno e reer karipoulé anezhañ) e ranker distruj ar gwez alies, ken aes e teuont.
Delioù bihan, glas-teñval ha frondus, zo dezhi, hag a implijer e meuzioù zo, evel ar chatni, ma vez graet delioù-kari anezho, ha gwezenn-gari eus ar wezenn-galoupile.
Murraya koenigii eo an anv skiantel abalamour da J.A. Murray, a embannas en XVIIIvet kantved al Linnaeus Systema vegetablium. Curryleaf eo an anv saoznek, hag alese e teufe anv ar meuz curry pe kari.
Implijet e vez kalz e keginerezh Burma hag India, hag en holl veuzioù tamoul pe dost. Lakaet e vez un toullad delioù er massale da deuler blaz.
Implijet e vez gwrizioù, ruskenn, ha delioù ar wezenn, ken war ar c'horf, ken e-barzh. Evet e vez an dour diwar an delioù pa vez re uhel gwask ar gwad er gwazhied. Flastret e vezont ivez gant brenn riz, ouzh ar boan-gof.
Murraya koenigii, pe Kaloupile, zo ur wezenn eus India ha Sri Lanka . Moan eo he c'hef hag he skourroù, etre 5 ha 10 metr uhelder dezhi. En holl vroioù Gevredazia en e gaver, e Tailand marteze muioc'h c'hoazh, ha gounezet e vez e Malaisia. Dianav eo en Antilhez, met er Réunion hag e Maurice (eno e reer karipoulé anezhañ) e ranker distruj ar gwez alies, ken aes e teuont.
Delioù bihan, glas-teñval ha frondus, zo dezhi, hag a implijer e meuzioù zo, evel ar chatni, ma vez graet delioù-kari anezho, ha gwezenn-gari eus ar wezenn-galoupile.
Murraya koenigii eo an anv skiantel abalamour da J.A. Murray, a embannas en XVIIIvet kantved al Linnaeus Systema vegetablium. Curryleaf eo an anv saoznek, hag alese e teufe anv ar meuz curry pe kari.
L'arbre de fulla de curri (Murraya koenigii)[2] és un arbre tropical o subtropical de la família Rutaceae, originari del subcontinent indi. Aquest arbre dóna la "fulla de curri" (karivepallai en tàmil i karipatta en malaiàlam).
És un arbre menut de 4 a 6 m d'alt, les fulles són pinnades, amb 11-21 folíols cadascun de 2 a 4 cm de llarg i 1 a 2 cm d'ample. Les fulles són molt aromàtiques. Les flors són blanques i menudes. El fruit és una baia negra comestible, però les llavors són verinoses.
Les fulles són molt apreciades al sud de l'Índia i Sri Lanka. S'utilitzen en curris al moment de fregir la ceba picada, en la primera fase de la preparació. També es fan servir com a ingredient d'altres plats, com thoran, vada, rasam i kadhi. Cal utilitzar les fulles fresques, car les fulles assecades perden molt gust. No es guarden bé a la nevera i toleren malament la congelació.
També s'usen les fulles de l'arbre de fulla de curri com a medicament en la medicina ayurvèdica. Tenen propietats antidiabètiques,[3] antioxidants,[4] antimicrobials, antiinflamatòries, protectores del fetge i antihipercolesteròliques, entre altres.
Uggani bajji: esmorzar típic de Rayalasima d'arròs amb bunyols. L'arròs està fregit amb fulla de curri.
Arbre de fulla de curri a Jalpaiguri, estat de Bengala Occidental, Índia.
Arbres joves en un test.
L'arbre de fulla de curri (Murraya koenigii) és un arbre tropical o subtropical de la família Rutaceae, originari del subcontinent indi. Aquest arbre dóna la "fulla de curri" (karivepallai en tàmil i karipatta en malaiàlam).
Der Currybaum (Murraya koenigii, Syn.: Bergera koenigii) ist eine Pflanzenart, die zur Familie der Rautengewächse (Rutaceae) gehört. Die Blätter dieser in Asien beheimateten Art, genannt Curryblätter, werden vor allem in der südindischen und sri-lankischen Küche als Gewürz verwendet. Die Bezeichnung „Curryblatt“ verweist auf die Verwendung der Blätter in Curry-Gerichten. Mit Currypulver besteht kein direkter Zusammenhang.
Murraya koenigii ist im tropischen bis subtropischen Asien beheimatet, insbesondere auf dem gesamten indischen Subkontinent bis an die Ausläufer des Himalaya und in Sri Lanka. Ihr Verbreitungsgebiet reicht mittlerweile von Nepal, Kambodscha, Laos, Myanmar, Thailand, Vietnam bis nach China.[1] Murraya koenigii wächst in Höhenlagen bis 1500 Meter. In Indien wird sie vor allem privat angepflanzt, in geringem Umfang jedoch auch kommerziell kultiviert.[2]
Murraya koenigii wächst als immergrüner Baum oder Strauch[3] und erreicht Wuchshöhen von 4 bis 6 m. Die Krone ist bis 4 m breit. Der Stamm hat eine dunkelgraue Rinde und erreicht Durchmesser von 40 cm.[4]
Die wechselständigen, dunkelgrünen und gestielten Laubblätter sind unpaarig gefiedert mit 11 bis 31 Fiederblättchen. Die Rhachis ist mehr oder weniger fein behaart. Das Hauptmerkmal der kurz gestielten, dünnledrigen und meist kahlen Blättchen mit meist ungleicher Spreite ist der schief angesetzte Spreitengrund. Sie sind meist eiförmig bis rhombisch, seltener verkehrt-eiförmig und 2 bis 5 cm lang und 0,5 bis 2 cm breit. Der Blattrand ist ganz bis gekerbt oder entfernt feingezähnt, an der Spitze sind sie rundspitzig bis zugespitzt.[3]
Viele Blüten stehen in endständigen, schirmrispigen und mehr oder weniger kurz behaarten Blütenständen zusammen. Die kleinen, duftenden und zwittrigen, gestielten Blüten sind fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die fünf eiförmigen, minimalen Kelchblätter sind kleiner als 1 mm. Die fünf weißen und länglichen Blütenkronblätter sind 5 bis 7 mm lang. Es sind zwei Kreise mit je fünf Staubblättern vorhanden. Der zweikammerige Fruchtknoten ist oberständig mit einem dicken, relativ kurzen Griffel. Die fleischige, schwach gelappte Narbe ist kopfig und es ist ein kleiner Diskus vorhanden.[3]
Die kleinen, glänzenden, glatten, schwarz-violetten, kugeligen oder eiförmigen bis ellipsoiden Früchte mit minimalen Griffelresten am beständigen kleinen Kelch sind 1 bis 1,5 cm groß, süß-scharf und essbar. Sie enthalten jedoch einen oder zwei giftige Samen, die von Vögeln verbreitet werden.[5]
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 18.[6]
Die Erstbeschreibung des Basionyms Bergera koenigii erfolgte 1771 durch Carl von Linné. Die Umteilung zu Murraya koenigii erfolgte 1825 durch Kurt Sprengel in Systema vegetabilium 16 [Sprengel] 2: 315. Ein weiteres Synonym ist Chalcas koenigii (L.) Kurz.[7]
Das Aroma der Curryblätter ist frisch, leicht fruchtig bis rauchig. Sie sind in der südindischen und sri-lankischen Küche beliebt. Da die Blätter dünn sind, brauchen sie nicht aus dem fertigen Gericht entfernt zu werden, sondern werden mitgegessen.
Aufgrund ihres runden und gleichzeitig deutlichen Aromas werden sie in vielen Speisen als Gewürz neben Salz und Chili verwendet. Meistens brät man sie zuerst in heißem Öl oder Ghee (Butterschmalz) in einer Pfanne, bevor man die übrigen Zutaten hinzugibt. Gewürfelter, gebratener Panir (indischer Käse) gilt so auch ohne weitere Gewürze als schmackhaft. In anderen Gerichten werden Curryblätter mit Kokos und Tamarinde kombiniert. Beliebte Gewürzkombinationen sind zum Beispiel Curryblätter mit Chili und schwarzen Senfsamen für Dal (Linsengerichte) oder Curryblätter mit fein geriebenem Kokosfleisch, Tamarinde und Chili für Reisgerichte.
In Indien kann man Curryblatt-Pulver (nicht zu verwechseln mit westlichem Currypulver) fertig kaufen. Hierbei handelt es sich um ein Würzpulver aus in Fett gebratenen, zerstoßenen Curryblättern, das zur Bereicherung von Reisgerichten, Parathas (gefüllten Fladenbroten) und Vielem mehr verwendet wird. Sein Aroma ist jedoch weniger intensiv als das der frischen Blätter.
Curryblätter können auch als Tee aufgegossen werden.
Curryblätter aus Indien werden bei Lebensmittelkontrollen immer wieder als mit Pestiziden teils erheblich belastet beanstandet.[8]
Im Ayurveda, der traditionellen indischen Naturmedizin, finden die Blätter, die Rinde, die Wurzel und die Früchte des Currybaumes, also alle Pflanzenteile außer den giftigen Samen, Verwendung. Das Anwendungsspektrum ist dabei groß:
Diese traditionellen Anwendungsformen werden heute in modernen Labors auf ihre kommerzielle Verwertbarkeit hin untersucht. Dabei zeigt sich, dass der Currybaum einige medizinisch wirksame Substanzen enthält. Bei Kaninchen und Ratten, denen Extrakte von Currybaumblättern verabreicht wurden, sank der Blutzuckerspiegel. Der Extrakt ist somit möglicherweise zur Begleitbehandlung von Diabetes mellitus geeignet.[11][12]
In der Rinde des Baumstammes wurden antimikrobiell wirkende Alkaloide gefunden.[13]
Das ätherische Öl der Blätter dient zur Parfümierung von Seife.[2]
Das Holz wird gelegentlich zur Holzschnitzerei verwendet.[14]
Der Name „Curryblatt“ stammt über das Englische (curry leaf) aus den dravidischen Sprachen Südindiens. Auf Tamilisch heißen die Curryblätter kaṟivēppilai (கறிவேப்பிலை), „Curry-Niem“.[15] Als Nebenform kommt auch karuvēppilai (கருவேப்பிலை), „dunkler Niem“, vor.[16] Beide Bezeichnungen verweisen auf die Ähnlichkeit der Curryblätter mit denen des Niembaums (Azadirachta indica). Die Bezeichnung „Curry-Niem“ lässt sich als Hinweis auf die Verwendung der Blätter in Curry-Gerichten verstehen. Im Fall der Bezeichnung „dunkler Niem“ verweist das Attribut dagegen auf die dunklere Farbe der Curryblätter. Welche Bezeichnung die ursprüngliche ist, lässt sich nicht feststellen. Ähnliche Bezeichnungen existieren auch in den anderen dravidischen Sprachen Südindiens. So heißen die Curryblätter auf Malayalam kaṟivēppila (കറിവേപ്പില), auf Telugu karivēpāku (కరివేపాకు) und auf Kannada karibēvila (ಕರಿಬೇವಿನ).
Das Artepitheton koenigii ehrt den deutschstämmigen Botaniker Johann Gerhard König (1728–1785), einen Schüler Linnés, der die letzten 12 Jahre seines Lebens als Naturforscher und Missionsarzt in Südostindien verbrachte, im heutigen Bundesstaat Tamil Nadu. Der Gattungsname Bergera ehrt den dänischen Arzt Christian Johann Berger (1724–1789).[17]
Der Currybaum (Murraya koenigii, Syn.: Bergera koenigii) ist eine Pflanzenart, die zur Familie der Rautengewächse (Rutaceae) gehört. Die Blätter dieser in Asien beheimateten Art, genannt Curryblätter, werden vor allem in der südindischen und sri-lankischen Küche als Gewürz verwendet. Die Bezeichnung „Curryblatt“ verweist auf die Verwendung der Blätter in Curry-Gerichten. Mit Currypulver besteht kein direkter Zusammenhang.
Ing Pun Dutung a Curry o kaya Karivepaku ,Karivepallai o Kadipatta (Tamil: கறிவேப்பிலை) (Murraya koenigii; syn. Bergera koenigii, Chalcas koenigii) metung yang tropical anggang sub-tropical pun dutung king familia Rutaceae, a katutubu king India. Papalual yang bulung a ausan dang bulung Curry o kaya Sweet Neem leaves.
Ing Pun Dutung a Curry o kaya Karivepaku ,Karivepallai o Kadipatta (Tamil: கறிவேப்பிலை) (Murraya koenigii; syn. Bergera koenigii, Chalcas koenigii) metung yang tropical anggang sub-tropical pun dutung king familia Rutaceae, a katutubu king India. Papalual yang bulung a ausan dang bulung Curry o kaya Sweet Neem leaves.
Η Μουρραιΐα του Κένιγκ (Λατινικά: Murraya koenigii ή Bergera koenigii) ή κοινώς το κάρυ (δέντρο) (Αγγλικά: curry tree), είναι ένα τροπικό έως υποτροπικό δέντρο στην οικογένεια των Ρυτοειδών (Rutaceae), το οποίο είναι εγγενές στην Ινδία και τη Σρι Λάνκα. Στα Ρυτοειδή περιλαμβάνονται ο απήγανος (Ρυτή η βαρυόσμος, (Ruta graveolens), από την οποία παίρνει το όνομά της), τα εσπεριδοειδή και το είδος M. η φοβοειδής, (Murraya paniculata).
Τα φύλλα του χρησιμοποιούνται σε πολλά φαγητά, στην Ινδία, Σρι Λάνκα, καθώς και στις γειτονικές χώρες. Συχνά χρησιμοποιούνται στις τροφές με κάρυ, τα φύλλα γενικά ονομάζονται «φύλλα κάρυ», αν και είναι επίσης κυριολεκτικά "φύλλα γλυκού neem"[Σημ. 1] στις περισσότερες Ινδικές γλώσσες (σε αντίθεση με τα συνηθισμένα φύλλα neem, τα οποία είναι πολύ πικρά και ανήκουν στα Μελιοειδή (Meliaceae) και όχι στα Ρυτοειδή (Rutaceae)).
Είναι ένα μικρό δέντρο, το οποίο αναπτύσσεται μεταξύ 4-8,7 m (13-31 ft), με έναν κορμό διαμέτρου έως 81 cm (32 in). Τα αρωματικά φύλλα είναι πτεροειδή, με 11-21 φυλλάδια, κάθε φυλλάδιο έχει μήκος 2-4 cm (0,79–1,57 in) και πλάτος 1-2 cm (0,39–0,79 in). Το φυτό παράγει μικρά λευκά άνθη που μπορούν να αυτο-επικονιαστούν για να παραγάγουν μικρά λαμπερά μαύρα μούρα τα οποία περιέχουν έναν ενιαίο, μεγάλο βιώσιμο σπόρο. Αν και ο πολτός του μούρου είναι βρώσιμος—με μια γλυκιά γεύση, η οποία όμως θυμίζει φάρμακο—σε γενικές γραμμές, ούτε ο πολτός, ούτε ο σπόρος, χρησιμοποιούνται για χρήση στη μαγειρική.[2]
Το όνομα του είδους τιμά το βοτανολόγο Johann Gerhard König. Το γένος Μάρεϊ (Murray), τιμά τον Σουηδό ιατρό και βοτανολόγο Johann Andreas Murray ο οποίος πέθανε το 1791. [2]
Τα φύλλα έχουν υψηλή αξία ως καρύκευμα στη νότια και δυτική ακτή της Ινδίας, στις μαγειρικές της Ινδίας και της Σρι Λάνκα, ιδιαιτέρως στις τροφές με κάρυ, συνήθως τηγανίζονται στο πρώτο στάδιο της προετοιμασίας, μαζί με το ψιλοκομμένο κρεμμύδι. Επίσης, χρησιμοποιούνται για την παρασκευή thoran,[Σημ. 2] vada,[Σημ. 3] rasam[Σημ. 4] και kadhi.[Σημ. 5][Υποσημ. 1]Στην φρέσκια μορφή, έχουν μικρή διάρκεια ζωής και δεν αντέχουν πολύ στο ψυγείο. Διατίθενται επίσης και αποξηραμένα, αν και το άρωμα είναι σε μεγάλο βαθμό κατώτερο. Τα φύλλα μπορούν επίσης να συλλεχθούν από φυτά τα οποία έχουν αναπτυχθεί σε οικίες, όπου επίσης καλλιεργούνται αρκετά εύκολα σε θερμότερες περιοχές του πλανήτη ή σε γλάστρες, εκεί όπου το κλίμα δεν είναι υποστηρικτικό στους εξωτερικούς χώρους.
Επίσης, τα φύλλα του Murraya koenigii, χρησιμοποιούνται ως βότανο στην ιατρική αγιουρβέντα.[3]
Αν και συχνότερα χρησιμοποιούνται στις τροφές με κάρυ, τα φύλλα από το δέντρο κάρυ, μπορούν να χρησιμοποιηθούν σε πολλά άλλα πιάτα, για να τα νοστιμίσουν. Στην Καμπότζη, οι Χμερ ψήνουν τα φύλλα σε μια ανοικτή φλόγα ή τα ψήνουν μέχρι να γίνουν τραγανά και στη συνέχεια τα θρυμματίζουν σε ένα πιάτο ξινισμένης σούπας, το οποίο ονομάζεται maju krueng.
Λόγω των χαρακτηριστικών του αρωματικών ιδιοτήτων, το φυτό χρησιμεύει στην παρασκευή σαπουνιών, λοσιόν σώματος, ποτ πουρί, αρωματικά αποσμητικά χώρου, αρωματικά σώματος, αρώματα, έλαια λουτρού και μασάζ, αρωματοθεραπεία, αρωματισμό πετσετών, ιαματικά λουτρά και κέντρα υγείας, θυμίαμα, ατμών προσώπου ή θεραπείες για τα μαλλιά.
Ελλείψει φύλλων τουλσί (tulsi),[Σημ. 6] τα φύλλα κάρυ χρησιμοποιούνται για Ινδουιστικές τελετές, όπως τις pujas.[Σημ. 7]
Οι σπόροι πρέπει να είναι ώριμοι και φρέσκοι για την φύτευση, οι αποξηραμένοι ή ζαρωμένοι καρποί, δεν επιβιώνουν. Μπορεί κανείς να φυτέψει ολόκληρο τον καρπό, αλλά είναι καλύτερο να αφαιρεθεί ο πολτός πριν από τη φύτευσή του σε μείγμα γλάστρας το οποίο διατηρείται υγρό, αλλά δεν είναι βρεγμένο.
Τα μοσχεύματα μπορούν επίσης να χρησιμοποιηθούν για πολλαπλασιασμό.
Τα αλκαλοειδή που βρέθηκαν στα φύλλα, τους μίσχους (stalks) [Σημ. 8] και τους σπόρους του δέντρου κάρυ, περιέχουν mahanimbine, girinimbine, koenimbine και mahanine.[4]
Η Μουρραιΐα του Κένιγκ (Λατινικά: Murraya koenigii ή Bergera koenigii) ή κοινώς το κάρυ (δέντρο) (Αγγλικά: curry tree), είναι ένα τροπικό έως υποτροπικό δέντρο στην οικογένεια των Ρυτοειδών (Rutaceae), το οποίο είναι εγγενές στην Ινδία και τη Σρι Λάνκα. Στα Ρυτοειδή περιλαμβάνονται ο απήγανος (Ρυτή η βαρυόσμος, (Ruta graveolens), από την οποία παίρνει το όνομά της), τα εσπεριδοειδή και το είδος M. η φοβοειδής, (Murraya paniculata).
Τα φύλλα του χρησιμοποιούνται σε πολλά φαγητά, στην Ινδία, Σρι Λάνκα, καθώς και στις γειτονικές χώρες. Συχνά χρησιμοποιούνται στις τροφές με κάρυ, τα φύλλα γενικά ονομάζονται «φύλλα κάρυ», αν και είναι επίσης κυριολεκτικά "φύλλα γλυκού neem" στις περισσότερες Ινδικές γλώσσες (σε αντίθεση με τα συνηθισμένα φύλλα neem, τα οποία είναι πολύ πικρά και ανήκουν στα Μελιοειδή (Meliaceae) και όχι στα Ρυτοειδή (Rutaceae)).
गोडलिंब/कढीपत्ता हा एक मसाल्याचा पदार्थ आहे. याचा वापर कढी, आमटी, खिचडी, पोहे, इत्यादी पदार्थ बनवताना करतात.
ही भारतात उगवणारी एक आयुर्वेदिक औषधी वनस्पती आहे. हिच्या पानांमध्ये antioxidant (ॲंटिऑक्सिडन्ट), ॲंटि-डायबेटिक (anti-diabetic), ॲंटिमायक्रोबियल (antimicrobial), ॲंन्टि-इन्फ्लेमेटरी (सूजप्रतिबंधक) गुण असतो .
कढ़ीलंबाचे झाड (मुराया कोएनिजी, (Murraya koenigii); अन्य नावे : बर्गेरा कोएनिजी, (Bergera koenigii), चल्कास कोएनिजी (Chalcas koenigii), वगैरे. हे झाड छोटे असते. याची उंची दोन ते चार मीटर असते आणि त्याच्या खोडाचा व्यास ४० सें.मी. पर्यंत असू शकतो. झाडाची पाने टोकदार असतात. प्रत्येक फांदीवर ११ ते २१ पर्णिका असतात. प्रत्येक पर्णिका दोन ते चार सें.मी. लांब व एक-दोन सें.मी. रुंद असते.
उष्णकटिबंधीय तसेच उप-उष्णकटिबंधीय प्रदेशांत मिळणारे हे रुतासी (Rutaceae) परिवाराचे झाड आहे. हे झाड मुळचे भारतीय आहे. या झाडाची ओली पाने रस्सेदार किंवा शिजवलेल्या सुक्या खाद्यपदार्थांत स्वादासाठी वापरतात..
कढीलिंबाच्या पानांना हिंदीत "कढ़ी पत्ता" म्हणतात. काही लोक याला "मीठी नीम की पत्तियां" पण म्हणतात.
याच्या तमिळ नावाचा अर्थ आहे - जिचा उपयोग रस्सेदार खाद्यपदार्थात होतो अशी पाने.
कन्नड़ भाषेमध्ये कधीलिंबाच्या पानाला 'काला नीम' या अर्थाचा शब्द आहे. कारण याची पाने कडूनिंबाच्या पानांसारखी दिसतात. परंतु या कढ़ीपत्त्याच्या झाडाचा लिंबाच्या झाडाशी काही संबंध नाही.
कढ़ीपत्ता हे पान तेज पत्ता किंवा तुळशीच्या पान यांच्यापेक्षा किंवा भूमध्यसागर प्रदेशांमध्ये मिळणाऱ्या सुगंधित पानांपेक्षा खूप वेगळे आहे.
या प्रजातीला वनस्पतिशास्त्रज्ञ जोहान कॉनिग याचे नाव दिले आहे.
कढीलिंबाची फुले लहान, सफ़ेद रंगांची आणि सुगंधित असतात. त्याची लहान चमकदार, हिरवी-काळी फळे खाण्यासारखी असतात पण त्यांतले बी विषारी असते (?).
कढीलिंबाच्या पानांची वाटून चटणी करतात.
याच्या पानांचा उपयोग तमालपत्राप्रमाणे साधारणत: पाककृतीत सुरवातीलाच फोडणीबरोबरच शिजवून केला जातो. कढीलिंबाचे ताजे पान फ्रिजमध्येपण ताजे राहत नाही आणि बाहेरही बरेच दिवस नाही रहात नाही.. तसे हे पान वाळले तरी वापरता येते. पण त्यात सुगंध कमी असतो.
मुराया कोएनिजी (Murraya koenigii)च्या पानांचा आयुर्वेदिक उपचारांमध्ये जड़ी-बूटीच्या रूपात औषधी वापर केला जातो.
More information: मीठा नीम, वैज्ञानिक वर्गीकरण …
गोडलिंब/कढीपत्ता हा एक मसाल्याचा पदार्थ आहे. याचा वापर कढी, आमटी, खिचडी, पोहे, इत्यादी पदार्थ बनवताना करतात.
ही भारतात उगवणारी एक आयुर्वेदिक औषधी वनस्पती आहे. हिच्या पानांमध्ये antioxidant (ॲंटिऑक्सिडन्ट), ॲंटि-डायबेटिक (anti-diabetic), ॲंटिमायक्रोबियल (antimicrobial), ॲंन्टि-इन्फ्लेमेटरी (सूजप्रतिबंधक) गुण असतो .
कढ़ीलंबाचे झाड (मुराया कोएनिजी, (Murraya koenigii); अन्य नावे : बर्गेरा कोएनिजी, (Bergera koenigii), चल्कास कोएनिजी (Chalcas koenigii), वगैरे. हे झाड छोटे असते. याची उंची दोन ते चार मीटर असते आणि त्याच्या खोडाचा व्यास ४० सें.मी. पर्यंत असू शकतो. झाडाची पाने टोकदार असतात. प्रत्येक फांदीवर ११ ते २१ पर्णिका असतात. प्रत्येक पर्णिका दोन ते चार सें.मी. लांब व एक-दोन सें.मी. रुंद असते.
उष्णकटिबंधीय तसेच उप-उष्णकटिबंधीय प्रदेशांत मिळणारे हे रुतासी (Rutaceae) परिवाराचे झाड आहे. हे झाड मुळचे भारतीय आहे. या झाडाची ओली पाने रस्सेदार किंवा शिजवलेल्या सुक्या खाद्यपदार्थांत स्वादासाठी वापरतात..
कढीलिंबाच्या पानांना हिंदीत "कढ़ी पत्ता" म्हणतात. काही लोक याला "मीठी नीम की पत्तियां" पण म्हणतात.
याच्या तमिळ नावाचा अर्थ आहे - जिचा उपयोग रस्सेदार खाद्यपदार्थात होतो अशी पाने.
कन्नड़ भाषेमध्ये कधीलिंबाच्या पानाला 'काला नीम' या अर्थाचा शब्द आहे. कारण याची पाने कडूनिंबाच्या पानांसारखी दिसतात. परंतु या कढ़ीपत्त्याच्या झाडाचा लिंबाच्या झाडाशी काही संबंध नाही.
कढ़ीपत्ता हे पान तेज पत्ता किंवा तुळशीच्या पान यांच्यापेक्षा किंवा भूमध्यसागर प्रदेशांमध्ये मिळणाऱ्या सुगंधित पानांपेक्षा खूप वेगळे आहे.
या प्रजातीला वनस्पतिशास्त्रज्ञ जोहान कॉनिग याचे नाव दिले आहे.
कढीलिंबाची फुले लहान, सफ़ेद रंगांची आणि सुगंधित असतात. त्याची लहान चमकदार, हिरवी-काळी फळे खाण्यासारखी असतात पण त्यांतले बी विषारी असते (?).
कढ़ी पत्ते का पेड़ (मुराया कोएनिजी, (Murraya koenigii;) ; अन्य नाम: बर्गेरा कोएनिजी, (Bergera koenigii), चल्कास कोएनिजी (Chalcas koenigii)) उष्णकटिबंधीय तथा उप-उष्णकटिबंधीय प्रदेशों में पाया जाने वाला रुतासी (Rutaceae) परिवार का एक पेड़ है, जो मूलतः भारत का देशज है। अकसर रसेदार व्यंजनों में इस्तेमाल होने वाले इसके पत्तों को "कढ़ी पत्ता" कहते हैं। कुछ लोग इसे "मीठी नीम की पत्तियां" भी कहते हैं। इसके तमिल नाम का अर्थ है, 'वो पत्तियां जिनका इस्तेमाल रसेदार व्यंजनों में होता है'। कन्नड़ भाषा में इसका शब्दार्थ निकलता है - "काला नीम", क्योंकि इसकी पत्तियां देखने में कड़वे नीम की पत्तियों से मिलती-जुलती हैं। लेकिन इस कढ़ी पत्ते के पेड़ का नीम के पेड़ से कोई संबंध नहीं है। असल में कढ़ी पत्ता, तेज पत्ता या तुलसी के पत्तों, जो भूमध्यसागर में मिलनेवाली ख़ुशबूदार पत्तियां हैं, से बहुत अलग है।
यह पेड़ छोटा होता है जिसकी उंचाई 2-4 मीटर होती है और जिसके तने का व्यास 40 सें.मी. तक होता है। इसकी पत्तियां नुकीली होतीं हैं, हर टहनी में 11-21 पत्तीदार कमानियां होती हैं और हर कमानी 2-4 सें.मी. लम्बी व 1-2 सें.मी. चौड़ी होती है। ये पत्तियां बहुत ही ख़ुशबूदार होतीं हैं। इसके फूल छोटे-छोटे, सफ़ेद रंग के और ख़ुशबूदार होते हैं। इसके छोटे-छोटे, चमकीले काले रंग के फल तो खाए जा सकते हैं, लेकिन इनके बीज ज़हरीले होते हैं।
इस प्रजाति को वनस्पतिज्ञ जोहान कॉनिग का नाम दिया गया है।
बुन्देलखंड प्रान्त में यह पत्ता कढ़ी या करी नामक व्यंजन बनाने में भी उपयुक्त होता है।
इसकी पत्तियों को पीस कर चटनी भी तैयार की जाती है।
दक्षिण भारत व पश्चिमी-तट के राज्यों और श्री लंका के व्यंजनों के छौंक में, खासकर रसेदार व्यंजनों में, बिलकुल तेज पत्तों की तरह, इसकी पत्तियों का उपयोग बहुत महत्त्व रखता है। साधारणतया इसे पकाने की विधि की शुरुआत में कटे प्याज़ के साथ भुना जाता है। इसका उपयोग थोरण, वड़ा, रसम और कढ़ी बनाने में भी किया जाता है। इसकी ताज़ी पत्तियां न तो खुले में और न ही फ्रिज में ज़्यादा दिनों तक ताज़ा रहतीं हैं। वैसे ये पत्तियां सूखी हुई भी मिलती हैं पर उनमें ख़ुशबू बिलकुल नहीं के बराबर होती है।
मुराया कोएनिजी (Murraya koenigii) की पत्तियों का आयुर्वेदिक चिकित्सा में जड़ी-बूटी के रूप में भी इस्तेमाल किया जाता है। इनके औषधीय गुणों में ऐंटी-डायबिटीक (anti-diabetic),[2] ऐंटीऑक्सीडेंट (antioxidant),[3] ऐंटीमाइक्रोबियल (antimicrobial), ऐंटी-इन्फ्लेमेटरी (anti-inflammatory), हिपैटोप्रोटेक्टिव (hepatoprotective), ऐंटी-हाइपरकोलेस्ट्रौलेमिक (anti-hypercholesterolemic) इत्यादि शामिल हैं। कढ़ी पत्ता लम्बे और स्वस्थ बालों के लिए भी बहुत लाभकारी माना जाता है।[कृपया उद्धरण जोड़ें]
हालांकि कढ़ी पत्ते का सबसे अधिक उपयोग रसेदार व्यंजनों में होता है, पर इनके अलावा भी अन्य कई व्यंजनों में मसाले के साथ इसका इस्तेमाल किया जाता है।
पौधे उगाने के लिए ताज़े बीजों को बोना चाहिए, सूखे या मुरझाये फलों में अंकुर-क्षमता नहीं होती. फल को या तो सम्पूर्ण रूप से (या गूदा निकालकर) गमले के मिश्रण में गाड़ दीजिये और उसे गीला नहीं बल्कि सिर्फ़ नम बनाए रखिये.
|month=
की उपेक्षा की गयी (मदद)सीएस1 रखरखाव: एक से अधिक नाम: authors list (link) |month=
की उपेक्षा की गयी (मदद) कढ़ी पत्ते का पेड़ (मुराया कोएनिजी, (Murraya koenigii;) ; अन्य नाम: बर्गेरा कोएनिजी, (Bergera koenigii), चल्कास कोएनिजी (Chalcas koenigii)) उष्णकटिबंधीय तथा उप-उष्णकटिबंधीय प्रदेशों में पाया जाने वाला रुतासी (Rutaceae) परिवार का एक पेड़ है, जो मूलतः भारत का देशज है। अकसर रसेदार व्यंजनों में इस्तेमाल होने वाले इसके पत्तों को "कढ़ी पत्ता" कहते हैं। कुछ लोग इसे "मीठी नीम की पत्तियां" भी कहते हैं। इसके तमिल नाम का अर्थ है, 'वो पत्तियां जिनका इस्तेमाल रसेदार व्यंजनों में होता है'। कन्नड़ भाषा में इसका शब्दार्थ निकलता है - "काला नीम", क्योंकि इसकी पत्तियां देखने में कड़वे नीम की पत्तियों से मिलती-जुलती हैं। लेकिन इस कढ़ी पत्ते के पेड़ का नीम के पेड़ से कोई संबंध नहीं है। असल में कढ़ी पत्ता, तेज पत्ता या तुलसी के पत्तों, जो भूमध्यसागर में मिलनेवाली ख़ुशबूदार पत्तियां हैं, से बहुत अलग है।
নৰসিংহ (; বৈজ্ঞানিক নামঃ Murraya koenigii) ৰুটেছি (Rutaceae) গোত্ৰৰ এবিধ বহুবৰ্ষীয় গুল্ম (জোপোহা) জাতৰ উদ্ভিদ৷ ৪-৬ মিটাৰ ওখ হোৱা এই উদ্ভিদবিধৰ গা-গছৰ পৰিধি ৪০ ছেঃমিঃ পৰ্যন্ত হয়৷ ইয়াৰ ফুলবিলাক সৰু, বগা আৰু গোন্ধযুক্ত৷ ইয়াৰ সৰু সৰু ক'লা ৰঙৰ ফলবিলাক খাব পাৰিপাতৰ কাষ অসমান, ডিম্বাকাৰ আৰু পাতবোৰ একোডাল পটুৱাত এটাৰ পিছত এটাকৈ সৰু ঠাৰিৰে সংযুক্ত হৈ থাকে৷ একোডাল পটুৱাত ৫ ৰ পৰা ২৫ খিলাকৈ পাত থাকে৷ ফেব্ৰুৱাৰী মাহত ফুল ফুলে আৰু ফলবোৰ জুন মাহৰ পৰা আগষ্ট মাহৰ ভিতৰত পকে৷ ফলবোৰ ডিম্বাকৃতিৰ হয়৷ গুটিবোৰ ফলৰ ভিতৰত কিছুমান বিজলুৱা পদাৰ্থৰ ভিতৰত থাকে৷ প্ৰজনন গুটিৰ পৰা হয়৷
পশ্চিম বংগ, অসম, কেৰেলা, উৰিষ্যা, তামিলনাডু, গুজৰাট, হিমালয়ৰ কুমায়ুনৰ পাৰ্বত্য অঞ্চল আৰু ছিকিম৷ ভাৰতৰ বাহিৰেও মাদাগাস্কাৰ, ম্যানমাৰ, জাভা, লাউচ, বাংলাদেশ আদি ঠাইতো এই গছ পোৱা যায়৷
সুদুৰ অতীতৰ পৰা নৰসিংহৰ পাত ৰন্ধন প্ৰণালীত ব্যৱহাৰ হৈ আহিছে৷ ইয়াৰ সুগন্ধ আৰু সুস্বাদুৰ বাবে তৰকাৰী আৰু আচাৰ আদি সামগ্ৰীত ব্যৱহাৰ হয়৷ ইয়াৰ পাত, ডাল –শিপা আদি অতীজৰে পৰা আয়ুৰ্বেদীয় আৰু ইউনানী ঔষধীয় পদ্ধতিত ব্যৱহাৰ হৈ আহিছে৷ ইয়াৰ গা-গছৰ পাতৰ পৰা নিষ্কাশিত ৰসৰে প্ৰস্তুত কৰা তেলেৰে অণুজীৱ ধ্বংস আৰু পোক-পৰুৱা নিয়ন্ত্ৰণৰ কামত ব্যৱহাৰ কৰা হয়৷[2]
নৰসিংহ (; বৈজ্ঞানিক নামঃ Murraya koenigii) ৰুটেছি (Rutaceae) গোত্ৰৰ এবিধ বহুবৰ্ষীয় গুল্ম (জোপোহা) জাতৰ উদ্ভিদ৷ ৪-৬ মিটাৰ ওখ হোৱা এই উদ্ভিদবিধৰ গা-গছৰ পৰিধি ৪০ ছেঃমিঃ পৰ্যন্ত হয়৷ ইয়াৰ ফুলবিলাক সৰু, বগা আৰু গোন্ধযুক্ত৷ ইয়াৰ সৰু সৰু ক'লা ৰঙৰ ফলবিলাক খাব পাৰিপাতৰ কাষ অসমান, ডিম্বাকাৰ আৰু পাতবোৰ একোডাল পটুৱাত এটাৰ পিছত এটাকৈ সৰু ঠাৰিৰে সংযুক্ত হৈ থাকে৷ একোডাল পটুৱাত ৫ ৰ পৰা ২৫ খিলাকৈ পাত থাকে৷ ফেব্ৰুৱাৰী মাহত ফুল ফুলে আৰু ফলবোৰ জুন মাহৰ পৰা আগষ্ট মাহৰ ভিতৰত পকে৷ ফলবোৰ ডিম্বাকৃতিৰ হয়৷ গুটিবোৰ ফলৰ ভিতৰত কিছুমান বিজলুৱা পদাৰ্থৰ ভিতৰত থাকে৷ প্ৰজনন গুটিৰ পৰা হয়৷
ਕੜ੍ਹੀ ਪੱਤੇ ਦਾ ਰੁੱਖ (ਮੁਰਾਇਆ ਕੋਏਨਿਜੀ, (Murraya koenigii); ਉਮਰ (syn) ਬਰਗੇਰਾ ਕੋਏਨਿਜੀ, (Bergera koenigii), ਚਲਕਾਸ ਕੋਏਨਿਜੀ (Chalcas koenigii) ਤਪਤ-ਖੰਡੀ ਤੇ ਅਰਧ ਤਪਤ-ਖੰਡੀ ਪ੍ਰਦੇਸ਼ਾਂ ਵਿੱਚ ਪਾਇਆ ਜਾਣ ਵਾਲਾ ਰੁਤਾਸੇਈ (Rutaceae) ਪਰਵਾਰ ਦਾ ਇੱਕ ਦਰਖਤ ਹੈ, ਜੋ ਮੂਲ ਤੌਰ ਤੇ ਭਾਰਤ ਨਾਲ ਜੁੜਿਆ ਹੈ। ਅਕਸਰ ਰਸੇਦਾਰ ਖਾਣਿਆਂ ਵਿੱਚ ਇਸਤੇਮਾਲ ਹੋਣ ਵਾਲੇ ਇਸਦੇ ਪੱਤਿਆਂ ਨੂੰ ਕੜ੍ਹੀ ਪੱਤਾ ਕਹਿੰਦੇ ਹਨ। ਕੁੱਝ ਲੋਕ ਇਸਨੂੰ ਮਿੱਠੀ ਨਿੰਮ ਦੇ ਪੱਤੇ ਵੀ ਕਹਿੰਦੇ ਹਨ। ਇਸਦੇ ਤਮਿਲ ਨਾਮ ਦਾ ਭਾਵ ਹੈ, ਉਹ ਪੱਤੇ ਜਿਨ੍ਹਾਂ ਦਾ ਇਸਤੇਮਾਲ ਰਸੇਦਾਰ ਖਾਣਿਆਂ ਵਿੱਚ ਹੁੰਦਾ ਹੈ। ਕੰਨੜ ਭਾਸ਼ਾ ਵਿੱਚ ਇਸਦਾ ਸ਼ਬਦਾਰਥ ਨਿਕਲਦਾ ਹੈ - ਕਾਲ਼ੀ ਨਿੰਮ, ਕਿਉਂਕਿ ਇਸਦੇ ਪੱਤੇ ਦੇਖਣ ਵਿੱਚ ਕੌੜੀ ਨਿੰਮ ਦੇ ਪੱਤਿਆਂ ਨਾਲ ਮਿਲਦੇ ਜੁਲਦੇ ਹਨ। ਪਰ ਅਸਲ ਵਿੱਚ ਇਸ ਕੜ੍ਹੀ ਪੱਤੇ ਦੇ ਦਰਖਤ ਦਾ ਨਿੰਮ ਦੇ ਦਰਖਤ ਨਾਲ ਕੋਈ ਸੰਬੰਧ ਨਹੀਂ ਹੈ। ਅਸਲ ਵਿੱਚ ਕੜ੍ਹੀ ਪੱਤਾ ਤੇਜ ਪੱਤਾ ਜਾਂ ਤੁਲਸੀ ਦੇ ਪੱਤਿਆਂ, ਜੋ ਭੂ ਮਧਸਾਗਰ ਵਿੱਚ ਮਿਲਣ ਵਾਲੇ ਖੁਸ਼ਬੂਦਾਰ ਪੱਤੇ ਹਨ, ਤੋਂ ਵੀ ਬਹੁਤ ਵੱਖ ਹੈ।[1]
ਇਹ ਦਰਖਤ ਛੋਟਾ ਹੁੰਦਾ ਹੈ ਜਿਸਦੀ ਉਂਚਾਈ 4-6 ਮੀਟਰ ਹੁੰਦੀ ਹੈ ਅਤੇ ਜਿਸਦੇ ਤਣੇ ਦਾ ਵਿਆਸ 40 ਸੈਂ ਮੀ ਤੱਕ ਹੁੰਦਾ ਹੈ। ਇਸਦੇ ਪੱਤੇ ਨੁਕੀਲੇ ਹੁੰਦੇ ਹਨ, ਹਰ ਟਾਹਣੀ ਵਿੱਚ 11-21 ਪੱਤੀਦਾਰ ਕਮਾਨੀਆਂ ਹੁੰਦੀਆਂ ਹਨ ਅਤੇ ਹਰ ਕਮਾਨੀ 2-4 ਸੈਂ ਮੀ ਲੰਬੀ ਅਤੇ 1-2 ਸੈਂ ਮੀ ਚੌੜੀ ਹੁੰਦੀ ਹੈ। ਇਹ ਪੱਤੇ ਬਹੁਤ ਹੀ ਖੁਸ਼ਬੂਦਾਰ ਹੁੰਦੇ ਹਨ। ਇਸਦੇ ਫੁਲ ਛੋਟੇ - ਛੋਟੇ, ਸਫੇਦ ਰੰਗ ਦੇ ਅਤੇ ਖੁਸ਼ਬੂਦਾਰ ਹੁੰਦੇ ਹਨ। ਇਸਦੇ ਛੋਟੇ - ਛੋਟੇ, ਚਮਕੀਲੇ ਕਾਲੇ ਰੰਗ ਦੇ ਫਲ ਤਾਂ ਖਾਧੇ ਜਾ ਸਕਦੇ ਹਨ, ਲੇਕਿਨ ਇਨ੍ਹਾਂ ਦੇ ਬੀਜ ਜਹਰੀਲੇ ਹੁੰਦੇ ਹਨ।
ਇਸ ਪ੍ਰਜਾਤੀ ਨੂੰ ਵਨਸਪਤੀ ਵਿਗਿਆਨੀ ਜੋਹਾਨ ਕਾਨਿਗ ਦਾ ਨਾਮ ਦਿੱਤਾ ਗਿਆ ਹੈ।
ਦੱਖਣ ਭਾਰਤ ਅਤੇ ਪੱਛਮੀ- ਤਟ ਦੇ ਰਾਜਾਂ ਅਤੇ ਸ਼੍ਰੀ ਲੰਕਾ ਦੇ ਖਾਣਿਆਂ ਦੇ ਛੌਂਕ ਵਿੱਚ, ਖਾਸਕਰ ਰਸੇਦਾਰ ਖਾਣਿਆਂ ਵਿੱਚ, ਬਿਲਕੁਲ ਤੇਜ ਪੱਤਿਆਂ ਦੀ ਤਰ੍ਹਾਂ, ਇਸਦੇ ਪੱਤਿਆਂ ਦਾ ਉਪਯੋਗ ਬਹੁਤ ਮਹੱਤਵ ਰੱਖਦਾ ਹੈ। ਆਮ ਤੌਰ ਤੇ ਇਸਨੂੰ ਪਕਾਉਣ ਦੀ ਵਿਧੀ ਦੇ ਸ਼ੁਰੁ ਵਿੱਚ ਕਟੇ ਪਿਆਜ ਦੇ ਨਾਲ ਭੁੰਨਿਆ ਜਾਂਦਾ ਹੈ। ਇਸਦਾ ਇਸਤੇਮਾਲ ਥੋਰਣ, ਵੜਾ, ਰਸਮ ਅਤੇ ਕੜ੍ਹੀ ਬਣਾਉਣ ਵਿੱਚ ਵੀ ਕੀਤਾ ਜਾਂਦਾ ਹੈ। ਇਸਦੇ ਤਾਜਾ ਪੱਤੇ ਨਾ ਤਾਂ ਖੁੱਲੇ, ਅਤੇ ਨਾ ਹੀ ਫਰਿਜ ਵਿੱਚ ਜ਼ਿਆਦਾ ਦਿਨਾਂ ਤੱਕ ਤਾਜ਼ਾ ਰਹਿੰਦੇ ਹਨ। ਉਂਜ ਇਹ ਪੱਤੇ ਸੁੱਕਾਏ ਹੋਏ ਵੀ ਮਿਲਦੇ ਹਨ ਪਰ ਉਨ੍ਹਾਂ ਵਿੱਚ ਖੁਸ਼ਬੂ ਬਿਲਕੁਲ ਨਾ ਦੇ ਬਰਾਬਰ ਹੁੰਦੀ ਹੈ।
ਮੁਰਾਇਆ ਕੋਏਨਿਜੀ (Murraya koenigii) ਦੇ ਪੱਤਿਆਂ ਦਾ ਆਯੁਰਵੇਦ ਚਿਕਿਤਸਾ ਵਿੱਚ ਜੜੀ - ਬੂਟੀ ਵਜੋਂ ਵੀ ਇਸਤੇਮਾਲ ਕੀਤਾ ਜਾਂਦਾ ਹੈ। ਇਨ੍ਹਾਂ ਦੇ ਔਸ਼ਧੀ ਗੁਣਾਂ ਵਿੱਚ ਐਂਟੀ – ਡਾਇਬੈਟਿਕ (anti-diabetic), ਐਂਟੀਆਕਸੀਡੈਂਟ (antioxidant), ਐਂਟੀਮਾਇਕਰੋਬੀਅਲ (antimicrobial), ਐਂਟੀ-ਇੰਫਲੇਮੇਟਰੀ (ant-inflammatory), ਹੇਪਾਟੋਪ੍ਰੋਟੈਕਟਿਵ (hepatoprotective), ਐਂਟੀ-ਹਾਇਪਰਕੋਲੇਸਟਰੋਲੇਮਿਕ (anti-hypercholesterolemic) ਆਦਿ ਸ਼ਾਮਿਲ ਹਨ। ਕੜ੍ਹੀ ਪੱਤਾ ਲੰਬੇ ਅਤੇ ਤੰਦੁਰੁਸਤ ਵਾਲਾਂ ਲਈ ਵੀ ਬਹੁਤ ਲਾਭਕਾਰੀ ਮੰਨਿਆ ਜਾਂਦਾ ਹੈ .
ਹਾਲਾਂਕਿ ਕੜ੍ਹੀ ਪੱਤੇ ਦਾ ਸਭ ਤੋਂ ਜਿਆਦਾ ਉਪਯੋਗ ਰਸੇਦਾਰ ਖਾਣਿਆਂ ਵਿੱਚ ਹੁੰਦਾ ਹੈ, ਪਰ ਇਨ੍ਹਾਂ ਦੇ ਇਲਾਵਾ ਵੀ ਹੋਰ ਕਈ ਖਾਣਿਆਂ ਵਿੱਚ ਮਸਾਲੇ ਦੇ ਨਾਲ ਇਸਦਾ ਇਸਤੇਮਾਲ ਕੀਤਾ ਜਾਂਦਾ ਹੈ।
ਬੂਟੇ ਉਗਾਉਣ ਲਈ ਤਾਜੇ ਬੀਜਾਂ ਨੂੰ ਬੀਜਣਾ ਚਾਹੀਦਾ ਹੈ, ਸੁੱਕੇ ਜਾਂ ਮੁਰਝਾਏ ਫਲਾਂ ਵਿੱਚ ਅੰਕੁਰ-ਸਮਰੱਥਾ ਨਹੀਂ ਹੁੰਦੀ। ਫਲ ਨੂੰ ਜਾਂ ਤਾਂ ਸੰਪੂਰਣ ਤੌਰ ਤੇ (ਜਾਂ ਗੁੱਦ ਕੱਢਕੇ ) ਗਮਲੇ ਦੇ ਮਿਸ਼ਰਣ ਵਿੱਚ ਗੱਡ ਦਿਓ ਅਤੇ ਉਸਨੂੰ ਗਿੱਲਾ ਨਹੀਂ ਸਗੋਂ ਸਿਰਫ ਨਮ ਬਣਾਈਂ ਰਖੋ।
ਕੜ੍ਹੀ ਪੱਤੇ ਦਾ ਰੁੱਖ (ਮੁਰਾਇਆ ਕੋਏਨਿਜੀ, (Murraya koenigii); ਉਮਰ (syn) ਬਰਗੇਰਾ ਕੋਏਨਿਜੀ, (Bergera koenigii), ਚਲਕਾਸ ਕੋਏਨਿਜੀ (Chalcas koenigii) ਤਪਤ-ਖੰਡੀ ਤੇ ਅਰਧ ਤਪਤ-ਖੰਡੀ ਪ੍ਰਦੇਸ਼ਾਂ ਵਿੱਚ ਪਾਇਆ ਜਾਣ ਵਾਲਾ ਰੁਤਾਸੇਈ (Rutaceae) ਪਰਵਾਰ ਦਾ ਇੱਕ ਦਰਖਤ ਹੈ, ਜੋ ਮੂਲ ਤੌਰ ਤੇ ਭਾਰਤ ਨਾਲ ਜੁੜਿਆ ਹੈ। ਅਕਸਰ ਰਸੇਦਾਰ ਖਾਣਿਆਂ ਵਿੱਚ ਇਸਤੇਮਾਲ ਹੋਣ ਵਾਲੇ ਇਸਦੇ ਪੱਤਿਆਂ ਨੂੰ ਕੜ੍ਹੀ ਪੱਤਾ ਕਹਿੰਦੇ ਹਨ। ਕੁੱਝ ਲੋਕ ਇਸਨੂੰ ਮਿੱਠੀ ਨਿੰਮ ਦੇ ਪੱਤੇ ਵੀ ਕਹਿੰਦੇ ਹਨ। ਇਸਦੇ ਤਮਿਲ ਨਾਮ ਦਾ ਭਾਵ ਹੈ, ਉਹ ਪੱਤੇ ਜਿਨ੍ਹਾਂ ਦਾ ਇਸਤੇਮਾਲ ਰਸੇਦਾਰ ਖਾਣਿਆਂ ਵਿੱਚ ਹੁੰਦਾ ਹੈ। ਕੰਨੜ ਭਾਸ਼ਾ ਵਿੱਚ ਇਸਦਾ ਸ਼ਬਦਾਰਥ ਨਿਕਲਦਾ ਹੈ - ਕਾਲ਼ੀ ਨਿੰਮ, ਕਿਉਂਕਿ ਇਸਦੇ ਪੱਤੇ ਦੇਖਣ ਵਿੱਚ ਕੌੜੀ ਨਿੰਮ ਦੇ ਪੱਤਿਆਂ ਨਾਲ ਮਿਲਦੇ ਜੁਲਦੇ ਹਨ। ਪਰ ਅਸਲ ਵਿੱਚ ਇਸ ਕੜ੍ਹੀ ਪੱਤੇ ਦੇ ਦਰਖਤ ਦਾ ਨਿੰਮ ਦੇ ਦਰਖਤ ਨਾਲ ਕੋਈ ਸੰਬੰਧ ਨਹੀਂ ਹੈ। ਅਸਲ ਵਿੱਚ ਕੜ੍ਹੀ ਪੱਤਾ ਤੇਜ ਪੱਤਾ ਜਾਂ ਤੁਲਸੀ ਦੇ ਪੱਤਿਆਂ, ਜੋ ਭੂ ਮਧਸਾਗਰ ਵਿੱਚ ਮਿਲਣ ਵਾਲੇ ਖੁਸ਼ਬੂਦਾਰ ਪੱਤੇ ਹਨ, ਤੋਂ ਵੀ ਬਹੁਤ ਵੱਖ ਹੈ।
કઢી લીમડો એ એક બારેમાસ લીલુંછમ રહેતી એક વનસ્પતિ છે આ વનસ્પતિને હિંદી ભાષામાં कढ़ी पत्ते का पेड़, (મુરાયા કોએનિજી, (Murraya koenigii; ) સિન (syn) બર્ગેરા કોએનિજી, (Bergera koenigii), ચલ્કાસ કોએનિજી (Chalcas koenigii)) પણ કહેવાય છે. ઉષ્ણકટિબંધીય તથા સમ-ઉષ્ણકટિબંધીય પ્રદેશોમાં જોવા મળતા રુતાસેઈ (Rutaceae) પરિવારનું એક નાના કદનું ઝાડ છે, જે મૂળ રૂપે ભારત સાથે જોડાયેલું છે. ખાસ કરીને રસાદાર વ્યંજનોમાં વાપરવામાં આવતાં આ ઝાડનાં પાંદડાંને "કઢી લીમડાનાં પત્ત્તા" કહેવામાં આવે છે. કેટલાક લોકો તેને "મીઠા લીમડાનાં પત્તાં" પણ કહે છે. તેના તમિલ નામનો અર્થ છે, એવાં પાંદડાં કે જેનો ઉપયોગ રસાદાર વ્યંજનો બનાવવામાં કરવામાં આવે છે. કન્નડ ભાષામાં તેનો શબ્દાર્થ - "કાળો લીમડો" થાય છે, કેમ કે તેનાં પર્ણો દેખાવમાં કડવા લીમડાનાં પર્ણો જેવાં જ હોય છે. પરંતુ આ કઢી પત્તાના ઝાડનો લીમડાના ઝાડ સાથે કોઈ સંબંધ નથી. દરઅસલ મીઠા લીમડાનાં પત્તાં તમાલપત્ર અથવા તુલસીનાં પત્તાં, કે જે ભૂમધ્યસાગરના પ્રદેશમાં જોવા મળતાં સુગંધી પર્ણો કરતાં ખુબજ અલગ છે.
આ ઝાડ કદમાં નાનું હોય છે જેની ઉંચાઈ ૪- ૬ મીટર હોય છે અને જેના થડનો વ્યાસ ૪૦ સેં.મી. સુધીનો હોય છે. એનાં પાંદડાં અણીદાર હોય છે, દરેક ઉપડાળીમાં ૧૧ થી ૨૧ પર્ણોની લાઇન હાર હોય છે અને આવી ઉપડાળી ૨ થી ૪ સેં.મી. જેટલી લાંબી તથા ૧ થી ૨ સેં.મી. જેટલી પહોળી હોય છે. આ પાંદડાં અત્યંત ખ઼ુશબૂદાર હોય છે. એનાં ફૂલ કદમાં નાનાં, સફ઼ેદ રંગ ધરાવતાં અને ખ઼ુશબૂદાર હોય છે. એનાં નાનાં નાનાં, ચમકતા કાળા રંગનાં ફળ તો ખાય શકાય છે, પરંતુ એનાં બીજ ઝેરી હોય છે.
આ પ્રજાતિને વનસ્પતિ વિશેષજ્ઞ ચુનિલલ્નું નામ આપવામાં આવ્યું છે.
|accessdate=
(મદદ) કઢી લીમડો એ એક બારેમાસ લીલુંછમ રહેતી એક વનસ્પતિ છે આ વનસ્પતિને હિંદી ભાષામાં कढ़ी पत्ते का पेड़, (મુરાયા કોએનિજી, (Murraya koenigii; ) સિન (syn) બર્ગેરા કોએનિજી, (Bergera koenigii), ચલ્કાસ કોએનિજી (Chalcas koenigii)) પણ કહેવાય છે. ઉષ્ણકટિબંધીય તથા સમ-ઉષ્ણકટિબંધીય પ્રદેશોમાં જોવા મળતા રુતાસેઈ (Rutaceae) પરિવારનું એક નાના કદનું ઝાડ છે, જે મૂળ રૂપે ભારત સાથે જોડાયેલું છે. ખાસ કરીને રસાદાર વ્યંજનોમાં વાપરવામાં આવતાં આ ઝાડનાં પાંદડાંને "કઢી લીમડાનાં પત્ત્તા" કહેવામાં આવે છે. કેટલાક લોકો તેને "મીઠા લીમડાનાં પત્તાં" પણ કહે છે. તેના તમિલ નામનો અર્થ છે, એવાં પાંદડાં કે જેનો ઉપયોગ રસાદાર વ્યંજનો બનાવવામાં કરવામાં આવે છે. કન્નડ ભાષામાં તેનો શબ્દાર્થ - "કાળો લીમડો" થાય છે, કેમ કે તેનાં પર્ણો દેખાવમાં કડવા લીમડાનાં પર્ણો જેવાં જ હોય છે. પરંતુ આ કઢી પત્તાના ઝાડનો લીમડાના ઝાડ સાથે કોઈ સંબંધ નથી. દરઅસલ મીઠા લીમડાનાં પત્તાં તમાલપત્ર અથવા તુલસીનાં પત્તાં, કે જે ભૂમધ્યસાગરના પ્રદેશમાં જોવા મળતાં સુગંધી પર્ણો કરતાં ખુબજ અલગ છે.
ଭୃସଙ୍ଗ ଗଛ ବା ଭୁରୁସୁଙ୍ଗା ଗଛ (Murraya koenigii) ହେଉଛି ରୁଟାସିଆ(Rutaceae) ବର୍ଗର ଏକ କ୍ରାନ୍ତିୟ ବୃକ୍ଷ ଯାହାର ଉତ୍ପତ୍ତିସ୍ଥଳ ଭାରତ ଓ ଶ୍ରୀଲଙ୍କାବୋଲି କୁହାଯାଏ।
ଏହା ଏକ ଋତୁପାତୀ, ସୁବାସିତ କ୍ଷୁଦ୍ର ବୃକ୍ଷ । ଏହା ୪ରୁ ୬ ମିଟର ଯାଏ ବଢ଼ିଥାଏ, କାଣ୍ଡର ପୃଷ୍ଠଭାଗ କୃଷ୍ଣବର୍ଣ୍ଣ । ପତ୍ରଗୁଡ଼ିକ ଯୌଗିକ । ପତ୍ରର ଊର୍ଦ୍ଧ୍ୱଭାଗ ମସୃଣ, ନିମ୍ନଭାଗ ଲୋମଶ ଓ ଗ୍ରନ୍ଥି ଯୁକ୍ତ । ଫୁଲ ଛୋଟ, ଧଳା । ପତ୍ର ସୁଗନ୍ଧଯୁକ୍ତ ଓ ବିଭିନ୍ନ ଭାବରେ ବ୍ୟବହୃତ । ବିଭିନ୍ନ ପ୍ରକାର ଖାଦ୍ୟପ୍ରସ୍ତୁତି କାଳରେ, ବାସନା ଓ ସୁଆଦିଆ କରିବା ପାଇଁ ବଘରା ବଘରୀରେ ଏହି ପତ୍ର ଛୁଙ୍କ ରୂପେ ବ୍ୟବହୃତ ହୋଇଥାଏ । ପତ୍ରଗୁଡ଼ିକ କେତେକାଂଶରେ ନିମ୍ବ ପତ୍ର ପରି ଦିଶୁଥିବାରୁ କେହି କେହି ଏହାକୁ ମିଠା ନିମ୍ବ ବୋଲି ମଧ୍ୟ କହିଥାନ୍ତି ।
ଓଡ଼ିଆ ତଥା ବିଭିନ୍ନ ଭାରତୀୟ ଭାଷାରେ ଏହାକୁ ଭୁରୁସୁଙ୍ଗ।, ଭେର୍ସୁଙ୍ଗା ମସଲା ପତ୍ର, କରୀ ପତା, କରିଆ ପତ୍ର, ସୁରଭି, ଗିରି ନିମ୍ବ, କାରିଆ ପେଲା, କାଟିନମ, ବୋବ଼ାଲା, କାରେପେକୁ, କାରି ଭେପାକୁ; ଇଂରାଜୀ - curry tree ।
ଏହାର ନାମ ଉଦ୍ଭିଦ ବିଜ୍ଞାନୀ ଜୋହାନ କୋନିଗ(Johann Gerhard König)ଙ୍କୁ ମନେ ପକାଇଦିଏ।
ଆୟୁର୍ବେଦ ମତରେ ଏହାର ପତ୍ର ଏକ ପ୍ରକାରର ଔଷଧ। ଏଥିରେ ମଧୁମେହ ପ୍ରତିରୋଧକ ଶକ୍ତି ରହିଛି ବୋଲି କୁହାଯାଏ। [୨][୩][୪]
ଭାରତୀୟ ବିଶେଷ କରି ଦକ୍ଷିଣ ଭାରତୀୟ, ପଶ୍ଚିମ ଭାରତୀୟ ଓ ଶ୍ରୀଲଙ୍କାର ରାନ୍ଧଣାରେ ଏହାର ବହୁଳ ପ୍ରୟୋଗ ହୋଇଥାଏ। ତରକାରୀ, ସମ୍ବର,ରସମ, କଢ଼ି, ଚଟଣୀ, ବରା, ପକୁଡ଼ି, ଭାତ ଓ ବିଭିନ୍ନ ଭଜାରେ ଏହା କାମରେ ଲାଗିଥାଏ। ସାଧାରଣତଃ ଏହାର ତଟକା ପତ୍ରକୁ ବ୍ୟବହାର କରାଯାଏ। ଶୁଖିଲା ପତ୍ରର ବାସ୍ନା ନିମ୍ନକୋଟିର ହୋଇଥାଏ।
କାମ୍ପୁଚିଆରେ ଏହାର ପତ୍ରକୁ ଭାଜି ଗୁଣ୍ଡକରି ସୁପ୍ରେ ପକାଇ ମାଜୁ କ୍ରୁଏଂଗ ନାମକ ବ୍ୟଂଜନ ପ୍ରସ୍ତୁତ କରାଯାଏ।
ତୁଳସୀ ପତ୍ର ଅଭାବରେ ଏହାର ପତ୍ରକୁ ହିନ୍ଦୁମାନେ ପୂଜାରେ ବ୍ୟବହାର କରିଥାନ୍ତି।
ଭୁରୁସୁଙ୍ଗ। ପତ୍ରରେ ଲୌହ ଓ ଫେ।ଲିକ ଅମ୍ଳ (Folic Acid) ଉତ୍ତମ ପରିମାଣରେ ଥାଏ । ଶରୀର ପୁଷ୍ଟି ପାଇଁ ଏହା ହିତକାରୀ । ଆହୁରି ମଧ୍ୟ, ଏହି ପତ୍ର ଖାଦ୍ୟ ଜୀର୍ଣ୍ଣକାରକ ରୂପେ କାର୍ଯ୍ୟକରିଥାଏ । ଫେ।ଲିକ ଅମ୍ଳ ଗୋଟିଏ ଭିଟାମିନ "ବି" ( ଇ୯) ରହିଥାଏ। ଏହା ରକ୍ତରେ ଲୋହିତ ରକ୍ତ କଣିକା (red blood cells) ଗଠନରେ ସହାୟକ, କେତେକ ପ୍ରକାର କ୍ୟାନସର ରୋଗ ପ୍ରତିରୋଧକ,[୫] ଗର୍ଭଧାରଣ ପୂର୍ବରୁ ନାରୀର ଓ ମାତୃଗର୍ଭରେ ଭ୍ରୂଣର ଉତ୍ତମ ବୃଦ୍ଧିରେ ସହାୟକ ରୂପେ କାର୍ଯ୍ୟ କରିଥାଏ ।
|month=
ignored (help)CS1 maint: Multiple names: authors list (link) |month=
ignored (help) கறிவேம்பு (ஒலிப்பு ), கறிவேப்பிலை அல்லது கருவேப்பிலை (ஒலிப்பு ) (curry leaf) என்று அழைக்கப்படும் இது, பலமருத்துவ குணங்கள் கொண்டதாகும். இந்தியா, இலங்கை போன்ற நாடுகளில் சமைக்கப்படுகின்ற பலவிதமான உணவுப் பதார்த்தங்களில் சுவைகூட்டும் பொருளாகவும், மணத்திற்காகவும் பிரசித்தி பெற்றவையாகும். இதன் தாவரவியல் பெயர், முறயா கொயிங்கீ (Murraya koenigii) என்றழைக்கப்படுகின்ற இந்த மரத்தின் அனைத்துப் பாகங்களும் பயனுள்ளவையாகும். (இலை, ஈர்க்கு, பட்டை, வேர்) வாசனைப் பொருளாக மட்டுமன்றி, கறிவேப்பிலையை சமைக்கும் உணவு வகைகளில் சேர்த்துக்கொள்ளும் வழக்கம் பல மருத்துவ நலன்களையும் அடிப்படையாக கொண்டதாகும்.[2] கறிவேப்பிலையில் வாசமில்லா மலைக் கறிவேப்பிலை, மணம் மிக்க செங்காம்பு ரகம், மகசூல் மிக்க வெள்ளைக்காம்பு ரகம் என பல ரகங்கள் உள்ளன.[3]
வேம்பு இலையைப் போன்றே இருக்கும் கறிவேப்பிலை அளவில் 2-4 செ,மீ நீளமும் 1-2 செ.மீ அகலமும் கொண்டதாக இருக்கும். இந்த இலைகள் தனித்தனி இலைகளாக அல்லாமல், கொத்து கொத்தாகவே காணப்படும்; ஒவ்வொரு கொத்திலும் 10-20 இலைகள் இருக்கும். "கறிவேப்பிலை மரம்" அல்லது "கறுவேம்பு மரம்" என்றழைக்கப்படும், இம்மரங்கள் அதிகம் உயரமானதாகவோ, பருமன் மிக்கதாகவோ அல்லாமல் நான்கு முதல் ஆறு (4-6) மீட்டர் வரையிலான உயரம் கொண்டதாகவே இருக்கும்.
சுவையின்மை, பசியின்மை, செரியாமை, வயிற்றுப் பொருமல், தொண்டைக் கம்மல். ஆகியவை நீங்க கறிவேப்பிலையை உணவில் சேர்த்துக் கொள்ளலாம். இதனை தொடர்ந்து உட்கொண்டால் கண்பார்வையில் தெளிவும், நரையற்ற உரோமம் ஆகியவற்றைப் பெற முடியும். நீரிழிவு நோயாளிகள் காலையில் 10 கறிவேப்பிலை, மாலையில் 10 கறிவேப்பிலை என மென்று சாப்பிட்டால் ரத்த சர்க்கரை அளவு கட்டுப்படும்.[4]
வெறும் வயிற்றில் தினமும் கறிவேப்பிலையை மென்று சாப்பிட வேண்டும். தொடர்ந்து மூன்று மாதம் சாப்பிட்டு வந்தால் நீரிழிவு நோயால் உடல் பருமனாவது தவிர்க்கப்படும். சிறுநீரில் சர்க்கரை வெளியேறும் அளவும் குறைந்துவிடும். இளம் வயதில் நரையை தடுக்க கறிவேப்பிலை உதவும். அதுமட்டுமல்ல நரை முடி வந்தவர்களும் உணவிலும் தனியாகவும் கறிவேப்பிலையை அதிகமாக சேர்த்துக் கொண்டால் நரை முடி நீங்கப் பெறுவர்.[5]
கறியில் போடும் இலை என்பதாலும், அந்த இலையின் தோற்றம் வேப்பிலையின் தோற்றத்தை ஒத்திருப்பதாலும் கறி + வேம்பு + இலை = கறிவேப்பிலை என பெயர் பெற்றுள்ளது. "கறி" எனும் தமிழ் சொல்லை ஆங்கிலம் உள்வாங்கிக்கொண்டதைப் போலவே, கறிவேப்பிலை எனும் சொல்லும் (Curry leaf) தமிழ் வழி ஆங்கிலம் சென்ற ஒரு சொல் ஆகும்.
"கறிவேப்பிலை" எனும் தமிழ் சொல்லை சிங்களத்தில் "கறபிஞ்சா" என்றும், வட இந்திய மொழிகளான இந்தி, வங்காளம் போன்ற மொழியினரின் "கறிபத்தா" என்றும் அழைக்கின்றனர். இம்மொழிகளில் பயன்படும் சொற்கள், தமிழ் மொழிச் சொல்லான கறிவேப்பிலை எனும் சொல்லின் மருவல் என்பதை உணர்ந்துக்கொள்ளலாம்.
கறிவேப்பிலை தென்னிந்தியா மற்றும் இலங்கை உணவு வகைகளில் அதிகமாக பயன்படுத்தப்படுகின்றது. இலங்கையில் தமிழர்களைப் போலவே சிங்களவர்களும் சமைக்கும் கறி மற்றும் உணவு பதார்த்தங்களில் கறிவேப்பிலை இடும் வழக்கத்தை கொண்டவர்களாவர். இவ்வழக்கம் தமிழரின் பண்பாட்டுத் தாக்கம், உணவு வகைகளின் தாக்கம் போன்றவற்றால் அவர்களிடம் தோற்றம் பெற்றவைகளில் ஒன்றாகும். கறிவேப்பிலை வடயிந்தியரின் ஒரு சில கறி பதார்த்தங்களில் மட்டும் பயன்படுகின்றது. இருப்பினும் தென்னிந்தியர்களின் பயன்பாட்டில் உள்ளதைப் போன்று வடயிந்தியர்களின் பயன்பாட்டில் அதிகம் பயன்படுவதில்லை.
இலங்கை, இந்தியா தவிர்ந்த மலேசியா, சிங்கப்பூர் போன்ற நாடுகளிலும், தமிழர் புலம்பெயர்ந்து வாழும் நாடுகளிலும் கறிவேப்பிலையின் பயன்பாடு காணப்படுகின்றது. தென்னிந்தியர் மற்றும் தமிழரின் தொடர்புகள் ஊடாக கறிவேப்பிலையின் பயன்பாடு பிற இனத்தவர்களான சிங்கப்பூர், மலேசியா, தாய்லாந்து போன்ற மக்களிடமும் கணிசமான அளவினரிடம் பரவியுள்ளது.
"கறிவேப்பிலை" எனும் சொல் கறுவேப்பிலை, கறுவப்பிலை, கறுகப்பில்லை, கறிப்பில்லை, கருவேப்பிலை, கறிவேம்பு, கரிப்பிலை, காட்டு வேப்பிலை என பலவேறு விதமாக பேச்சு வழக்கில் பயன்படுகின்றது. கறிவேப்பிலை என்றே பேச்சு வழக்கிலும் பயன்படுத்துவோரும் உளர். குறிப்பாக யாழ்ப்பாணத் தமிழரின் பேச்சு வழக்கில் கேட்கலாம்; இருப்பினும் கறுவேப்பிலை, கறுகப்பில்லை, கறுகப்பிள்ளை, கறிப்பில்லை என்றும் பேச்சு வழக்கில் பயன்படுவதும் உண்டு.
கறிவேம்பு (ஒலிப்பு ), கறிவேப்பிலை அல்லது கருவேப்பிலை (ஒலிப்பு ) (curry leaf) என்று அழைக்கப்படும் இது, பலமருத்துவ குணங்கள் கொண்டதாகும். இந்தியா, இலங்கை போன்ற நாடுகளில் சமைக்கப்படுகின்ற பலவிதமான உணவுப் பதார்த்தங்களில் சுவைகூட்டும் பொருளாகவும், மணத்திற்காகவும் பிரசித்தி பெற்றவையாகும். இதன் தாவரவியல் பெயர், முறயா கொயிங்கீ (Murraya koenigii) என்றழைக்கப்படுகின்ற இந்த மரத்தின் அனைத்துப் பாகங்களும் பயனுள்ளவையாகும். (இலை, ஈர்க்கு, பட்டை, வேர்) வாசனைப் பொருளாக மட்டுமன்றி, கறிவேப்பிலையை சமைக்கும் உணவு வகைகளில் சேர்த்துக்கொள்ளும் வழக்கம் பல மருத்துவ நலன்களையும் அடிப்படையாக கொண்டதாகும். கறிவேப்பிலையில் வாசமில்லா மலைக் கறிவேப்பிலை, மணம் மிக்க செங்காம்பு ரகம், மகசூல் மிக்க வெள்ளைக்காம்பு ரகம் என பல ரகங்கள் உள்ளன.
కరివేపాకు ఒకరకమైన సుగంధభరితమైన ఆకులు గల చెట్టు.
కరివేపాకు చెట్టు సుగంధభరితమైన ఆకులు గల ఒక అందమైన పొద మొక్క లేదా చిన్న చెట్టు. దీని ఆకులని కరివేపాకు అంటారు. కరివేపాకులని ఇంగ్లీషులో curry leaves అనిన్నీ sweet neem leaves అనిన్నీ అంటారు. దీని శాస్త్రీయ నామము స్వీడన్ దేశపు వృక్ష శాస్త్రవేత్త యోహాన్ ఏండ్రియాస్ మర్రే (Johann Andreas Murray, 1740-1791) పేరు మీదుగా "మర్రయా కీనిగీ" (Murraya Koenigii) అయింది. ఇది ఎక్కువగా ఇండియా, శ్రీలంకలలో కనిపిస్తుంది. కూర, చారు, పులుసు, వగైరా వంటకాలలో సువాసనకోసం వాడుతారు
ఇది 4 నుండి 6 మీటర్ల ఎత్తు వరకు పెరుగుతుంది. దీని కాండం 40 సెంటీమీటర్లు వరకూ పెరుగుతుంది. భారతదేశంలో అన్ని ప్రాంతాలలోనూ కరివేప చెట్లు కనిపిస్తాయి. ఆకు నిర్మాణంలో చింతాకుని పోలి ఉంటుంది; ఈనె పొడవునా, ఈనెకి ఇరువైపులా, చిన్న చిన్న ఆకులు బారులు తీర, ఎదురెదురుగా కాకుండా, ఉంటాయి. ఈనె చివర ఒక ఆకు ఉంటుంది. ఈ లక్షణాన్ని ఇంగ్లీషులో imparipinnate అంటారు. ఆకులు అండాకారం (oval shape) లో ఉంటాయి. కొమ్మల చివర సువాసనగల పువ్వులు గుత్తులు గుత్తులుగా పూస్తాయి. గుండ్రని ఆకారంలో ఉన్న కాయలు పచ్చిగా ఉన్నప్పుడు పచ్చగాను, పండితే ముదురు రక్తం రంగులోకి మారతాయి. ఒకొక్క కాయలో రెండేసి విత్తనాలు ఉంటాయి. ఈ గింజలు (seeds) లో విష పదార్ధము ఉంటుంది.
కరివేప చెట్లు తూర్పు ఆసియా, దక్షీణ ఆసియా, ఆస్ట్రేలియా ఖండాలలోని అడవులలో విపరీతంగా కనిపిస్తాయి. మొత్తం ఉన్న 12 ఉపజాతులలో రెండు మాత్రమే భారతదేశంలో కనిపిస్తున్నాయి. భారత దేశంలో చాలమంది ఈ చెట్టుని పెరట్లో పెంచుకుంటారు. మరొక ఉపజాతి మర్రయూ ఎక్సాటికాని సంస్కృతంలో కామినీ అనిన్నీ వనమల్లికా అనిన్నీ అంటారు. దీనిని తెలుగులో పూలవెలగ అంటారు. ఇంగ్లీషులో Chinese box tree అంటారు. ఈ పేరుని బట్టి కరివేప మొదట్లో చైనాలో పెరిగేదేమోనని ఒక అనుమానం ఉంది. ప్రాచీన తమిళ సాహిత్యంలో కరివేప ప్రస్తావన ఉన్నప్పటికీ కరివేప తొట్టతొలి జన్మస్థానం భారతదేశం కాదని శాస్త్రవేత్తల అభిప్రాయం.
కరివేప మొక్కల వ్యాప్తి విత్తనాల ద్వారానే జరుగుతుంది. తగినంత నీడ ఉన్న చోట విత్తులు బాగా మొలకెత్తుతాయి. మొదళ్ళ దగ్గర నీరు నిలవకుండా జాహగ్రత్త పడాలి.
"కూరలో కరివేపాకులా తీసిపారేసేరు" అనే సామెత తెలుగు దేశంలో ఉంది.
కరివేప ఆకుల్లో ఖటికం (కేల్సియం), భాస్వరం (ఫాస్ఫరస్), నార (ఫైబర్), విటమిన్-ఎ, విటమిన్-సి ఉండడం వల్ల వీటికి పోషక విలువ ఉంది. వీటి సువాసన వల్ల ఆకులని కూరలు, చారు, పులుసు, పులిహోర, వంటి భోజన పదార్థాలలో విరివిగా వాడతారు.
కరివేప కలపతో వ్యవసాయపు పనిముట్లుతోపాటు చేతి కర్రలు, పిడులు, రేఖాగణితంలో వాడే గీట్లబద్ద వంటి కొలబద్దలు తయారు చేసుకుంటారు.
కరివేపాకు చెట్టులో అన్నిటికీ ఔషధపరమైన ఉపయోగాలున్నాయి. కరివేపాకు ఆకులు, కరివేపాకు కాయలు, వేరు పై బెరడు, కాండం పై బెరడు ఇలా అన్నిటినీ ఔషధ రూపంలో వాడతారు. కరివేపాకు ఒక ప్రధాన ద్రవ్యంగా తయారయ్యే ఆయుర్వేద ఔషధాలు- జాత్యాది తైలం, జాత్యాది ఘృతం. కరివేపాకుతో తయారుచేసుకున్న చూర్ణాన్ని 3-6గ్రాముల మోతాదులో వాడాలి. కరివేపాకు ముదురు ఆకుల్లో ఔషధ గుణాలు ఎక్కువగా ఉంటాయి. లేత ఆకుల్లో సుగంధిత తైలం ఎక్కువ మొత్తాల్లో ఉంటుంది.
అధిక చెమటతో తడిసి ముద్దయ్యేవారు పెరటి మొక్క "కరివేపాకు" ప్రతిరోజూ ఆహారంలో భాగంగా తీసుకున్నట్లయితే ఫలితం ఉంటుంది. కరివేపాకు శరీరంలో వేడిని తగ్గించటమేగాకుండా, అధిక చెమట బారినుంచి రక్షిస్తుంది. అలాగే చెమట చెడువాసను కూడా తగ్గిస్తుంది. దీనిని వివిధ రకాల ఆహార పదార్థాలతోపాటు తీసుకోవచ్చు లేదా పొడి చేసుకుని వాడుకోవచ్చు. ఎన్నో ఔషధ గుణాలున్న ఈ కరివేపాకు చెట్టు పెరట్లో ఉండటం చాలా మంచిది. ఎందుకంటే దీనినుంచే వీచే గాలి కూడా ఆరోగ్యకరమైనదే కాబట్టి. వాతావరణ కాలుష్యం ఎక్కువగా ఉన్నచోట్ల కరివేపాకు చెట్లను నాటినట్లయితే గాలి శుభ్రపడుతుంది. విషప్రభావం కలిగించే వాయువులు ఈ మొక్క ద్వారా శుద్ధి అవుతాయి. కరివేపాకు చెట్టులోని ఆకులు, బెరడు, వేరు, గింజలు, పువ్వులు.. అన్నీ కూడా ఔషధ గుణాలు కలిగినట్టివే. వగరుగా ఉన్నప్పటికీ సువాసనా భరితంగా ఉన్న కరివేపాకులో ఐరన్ పుష్కళంగా లభిస్తుంది. ఇది శరీరానికి మంచి బలాన్నిస్తుంది. ముఖ్యంగా అనీమియా (రక్తహీనత) వ్యాధితో బాధపడేవారు కరివేపాకును ఆహారంలో ఎక్కువగా తీసుకున్నట్లయితే చక్కని ఫలితం పొందవచ్చు. కరివేపాకు పేగులకు, కడుపుకు బలాన్ని ఇవ్వటమే కాకుండా.. శరీరానికి మంచి రంగును, కాంతిని ఇస్తుంది. అజీర్ణాన్ని అరికట్టి ఆకలి పుట్టిస్తుంది. న్యూమోనియా, ఫ్లూ.. లాంటి ఊపిరితిత్తుల వ్యాధుల చికిత్సలో కూడా కరివేపాకు ప్రభావవంతంగా పనిచేస్తుంది. అదే విధంగా మలబద్ధకంతో బాధపడేవారికి, మొలల సమస్యతో సతమతం అయ్యేవారికి కూడా కరివేపాకు దివ్యౌషధమనే చెప్పవచ్చు.
మధుమేహ తగ్గించే గుణము (anti Diabetic), విష పదార్దాల విసర్జనకారిణిగా (anti oxidant), సూక్ష్మ క్రిమి నివారిణిగా (anti microbial), శరీరమునకు రక్షణ ఇస్తుంది (anti inflamatary ), కాలేయాన్ని విషతుల్యమవకుండా కాపాడుతుంది (hepatoprotective ), కొలెస్టరాల్ని తగ్గిస్తుంది (anti cholesterolemic),
కరివేపాకు ముద్దను నిత్యం టీస్పూన్ మోతాదుగా తీసుకుంటూ ఉంటే క్రమంగా టోటల్ కొలెస్ట్రరాల్ తగ్గటంతోపాటు హానికరమైన ఎల్.డి.ఎల్. కూడా గణనీయంగా తగ్గుతుంది. గర్భిణీ వాంతులు, మార్నింగ్ సిక్నెస్, పైత్యపు వాంతులు: కరివేపాకు రసాన్ని పూటకు రెండు టీ స్పూన్ల మోతాదులో, అరకప్పు మజ్జిగకు చేర్చి రెండుపూటలా తీసుకుంటుంటే వికారం, వాంతులు వంటివి తగ్గుతాయి. లేదా తాజా కరివేపాకు రసం ఒక టీ స్పూన్, నిమ్మరసం ఒక టీ స్పూన్, పంచదార ఒక టీ స్పూన్ కలిపి రోజుకు రెండుసార్లు తీసుకుంటుంటే వేవిళ్లలో ఉపశమనం కలుగుతుంది.
కరివేపాకును ముద్దగా నూరి మోతాదుకు టీ స్పూన్ చొప్పున మజ్జిగతోగాని నీళ్లతోగాని రెండుపూటలా తీసుకుంటుంటే స్థూలకాయం తగ్గి తద్వారా మధుమేహం నియంత్రణలోకి వస్తుంది. అధిక రక్తపోటులో కనిపించే ఉపద్రవాలు: కరివేపాకు పళ్లను లేదా కరివేపాకు చెట్టు బెరడును కషాయంగా కాచి తీసుకుంటే అధిక రక్తపోటు వల్ల వచ్చే రుగ్మతలు తగ్గుతాయి. కాలిన గాయాలు: చర్మంపైన కాలి బొబ్బలెక్కిన సందర్భాల్లో కరివేపాకు ఆకులను మెత్తగానూరి నెయ్యిని గాని లేదా వెన్ననుగాని కలిపి బాహ్యంగా ప్రయోగించాలి. ఇలా చేయటంవల్ల గాయాలు త్వరితగతిన మచ్చలు పడకుండా మానుతాయి.
ఎండబెట్టిన కరివేపాకును, పసుపును సమపాళ్లలో తీసుకొని పొడిమాదిరిగా నూరి, వస్తగ్రాళితం పట్టి ఒక శుభ్రమైన గాజు సీసాలో నిల్వచేసుకొని ప్రతిరోజూ ఒక టీ స్పూన్ మోతాదులో కనీసం మండలంపాటు తీసుకుంటే దురదలు తగ్గుతాయి. అజీర్ణం మూలంగా విరేచనాలు: కరివేపాకును ముద్దగా నూరి టీ స్పూన్ మోతాదులో సమానంగా తేనెను కలిపి రెండుపూటలా తీసుకుంటే జీర్ణక్రియ గాడిలో పడి విరేచనాలు తగ్గుతాయి.
కరివేపాకు ఆకులతో కషాయం కాచి తీసుకుంటే జ్వరంలో హితకరంగా ఉంటుంది. అజీర్ణం, అరుగుదల తగ్గటం: ఎండిన కరివేపాకులు, ధనియాలు, జీలకర్రలను నెయ్యిలో వేయించి, మెత్తగా చూర్ణంచేసి, సైంధవ లవణం పొడిని కలిపి సీసాలో నిల్వచేసుకోవాలి. దీనిని ఉదయం సాయంకాలాలు భోజనంలో వాడితే జీర్ణశక్తి పెరుగుతుంది. కలరా వ్యాధిలో కూడా ఇది ఉపయుక్తమే. నీళ్ల విరేచనాలు: కరివేపాకులను ముద్దగా నూరి 1-2 టీ స్పూన్ల మోతాదులో అరకప్పు మజ్జిగతో కలిపి రోజుకు 2-3 సార్లు తీసుకుంటే అతిసారంలో హితకరంగా ఉంటుంది.
కరివేపాకు పొడిని తేనెతో కలిపి తీసుకుంటే రక్తవిరేచనాలు, జిగట విరేచనాల్లో ఉపశమనం లభిస్తుంది. కడుపుబ్బరింపు, కడుపులో మంట: కరివేపాకు పొడిని మజ్జిగలో కలిపి తీసుకుంటే కడుపుబ్బరింపు, మంట వంటివి తగ్గుతాయి. క్రిమికీటకాల కాటు, దద్దుర్లు: కరివేపాకు కాయల రసాన్ని సమాన భాగం నిమ్మరసంతో కలిపి కీటకాలు కుట్టినచోట ప్రయోగిస్తే నొప్పి, వాపు, ఎరుపుదనం వంటి లక్షణాలు తగ్గుతాయి. దద్దుర్లు కూడా తగ్గుతాయి.
కరివేపాకు, మిరపకాయలు, ఉప్పు, ఉల్లిపాయలను కలిపి రోటి పచ్చడి మాదిరిగా చేసుకొని ఆహారంగా తీసుకుంటే జలుబు, దగ్గు, ఉబ్బసం వంటి వ్యాధుల్లో హితకరంగా ఉంటుంది. మూత్ర పిండాల సమస్యలు: కరివేపాకు వేరు రసాన్ని ప్రతిరోజూ రెండు పూటలా పూటకు టీస్పూన్ మోతాదుగా తీసుకుంటూ ఉంటే మూత్ర పిండాల సమస్యల్లో హితకరంగా ఉంటుంది.
తాజా కరివేపాకు రసాన్ని కళ్లలో చుక్కల మందులాగా వాడితే క్యాటరాక్ట్ వేగాన్ని ఆలస్యం చేయవచ్చు. ఆర్శమొలలు: లేత కరివేపాకు రసానికి తేనె కలిపి తీసుకుంటే ఆర్శమొలల్లో ఉపశమనం లభిస్తుంది. లేదా కరివేపాకు పొడిని మజ్జిగలో కలిపి తీసుకున్నా మంచిదే. దీనివల్ల మలబద్ధకం తగ్గిపోయి ఫైల్స్ బాధ తగ్గుతుంది. సౌందర్య సమస్యలు చర్మసంబంధ సమస్యలు: కరివేపాకు, వేపాకులు సమపాళ్లలో తీసుకొని ముద్దగా నూరి ప్రతిరోజూ రెండుపూటలా పూటకు ఒక టీ స్పూన్ మోతాదుగా, అర కప్పు మజ్జిగతో తీసుకుంటుంటే చర్మసంబంధ సమస్యల్లో హితకరంగా ఉంటుంది. కంటి కింద వలయాలు: కరివేపాకు రసాన్ని పెరుగుతో గాని లేదా వెన్నతోగాని కలిపి కళ్లకింద చర్మంమీద రాస్తుంటే క్రమంగా కంటి కింద వలయాలు తగ్గుతాయి.
కరివేపాకు, గోరింటాకు, మర్రిపాలు సమపాళ్లలో తీసుకొని ముద్దగా నూరి పాదాల పగుళ్లమీద వారం పది రోజులపాటు రాత్రిపూట రాసుకుంటే పాదాల పగుళ్లు తగ్గుతాయి. చుండ్రు: కరివేపాకు, నిమ్మ పండ్లపై నుండే తోలు, శీకాయ, మెంతులు, పెసలు... వీటిని సమభాగాలు తీసుకొని మెత్తని పొడి రూపంలో నూరి, నిల్వచేసుకొని షాంపూ పొడిగా వాడితే చుండ్రు నుంచి ఉపశమనం లభిస్తుంది. కురుల ఆరోగ్యానికి తల నూనె: కరివేపాకును ముద్దగా నూరి, ఒకటిన్నర రెట్లు కొబ్బరి నూనె కలిపి, చిన్న మంట మీద మరిగించి, వడపోసుకొని నిల్వచేసుకోవాలి. దీనిని రోజువారీగా తల నూనెగా వాడుకుంటుంటే జుట్టు నల్లగా నిగనిగలాడుతుంది. ఆరోగ్యంగా పెరుగుతుంది. చెమటవల్ల వచ్చే దుర్గంధం: కరివేపాకు పొడిని ఆహారంలో ప్రతిరోజూ మజ్జిగలో కలిపి తీసుకుంటూ ఉంటే చెమటవల్ల వచ్చే చెడు వాసన తగ్గుతుంది.
sunny goud
ಕರಿಬೇವಿನ ಮರ (ಸಿಂಹಳದಲ್ಲಿ: කරපිංචා, ತಮಿಳಿನಲ್ಲಿ:கறி (ಕರ್ರಿ)வேப்பிலை, ಕನ್ನಡದಲ್ಲಿ:ಕರಿಬೇವು ತೆಲುಗಿನಲ್ಲಿ:కరివేపాకు ಮಲಯಾಳಂನಲ್ಲಿ: കറിവേപ്പില) (ಮುರ್ರಾಯಾ ಕೋನಿಗೈ ಸಮಾ; . ಬೆರ್ಗೆರಾ ಕೋನಿಗೈ, ಚಾಕಸ್ ಕೋನಿಗೈ ) ಎನ್ನುವುದು ಭಾರತ ಮೂಲದ ರುಟೇಸಿಯೇ ಕುಟುಂಬದ ಉಷ್ಣವಲಯದಿಂದ ಉಪೋಷ್ಣ ವಲಯದಲ್ಲಿ ಬೆಳೆಯುವ ಮರವಾಗಿದೆ. ಹೆಸರನ್ನು ತಮಿಳಿನಲ್ಲಿ 'ಕರಿವೇಪಿಳ್ಳೈ' (ಕರಿ-ಮಸಾಲೆ ಪದಾರ್ಥ, ವೆಪ್ಪು-ಬೇವು ಮತ್ತು ಇಲೈ- ಎಲೆ) ಎಂದು ಉಚ್ಚರಿಸಲಾಗುತ್ತದೆ ಮತ್ತು ಇದು ಕರಿಬೇವಿನ ಎಲೆಗಳ ಅಕ್ಷರಶಃ ಭಾಷಾಂತರವಾಗಿದೆ. ತಮಿಳು ಹೆಸರಿನ ಅರ್ಥವು "ಮಸಾಲೆ ಪದಾರ್ಥವನ್ನು ತಯಾರಿಸಲು ಬಳಸುವ ಎಲೆ" ಎಂದು ಆಗಿದೆ ಮತ್ತು ಇದು ತಮಿಳುನಾಡಿನಲ್ಲಿ (ದಕ್ಷಿಣ ಭಾರತದ ಒಂದು ರಾಜ್ಯ) ತಯಾರಿಸುವ ಬಹುಪಾಲು ಎಲ್ಲಾ ಅಡುಗೆ ಪದಾರ್ಥಗಳಲ್ಲಿ ಕೊತ್ತುಂಬರಿ ಸೊಪ್ಪಿನ ಜೊತೆಗೆ ಬಳಸಲ್ಪಡುತ್ತದೆ. ಆಗಾಗ್ಗೆ ಮಸಾಲೆ ಪದಾರ್ಥಗಳಲ್ಲಿ ಬಳಸುವ ಎಲೆಗಳನ್ನು ಸಾಮಾನ್ಯವಾಗಿ "ಕರಿಬೇವಿನ ಎಲೆಗಳು" ಎನ್ನಲಾಗುತ್ತದೆ, ಆದರೆ ಇವುಗಳಿಗೆ "ಸಿಹಿ ಬೇವಿನ ಎಲೆಗಳು" ಎಂತಲೂ ಕರೆಯಲಾಗುತ್ತದೆ. ದಕ್ಷಿಣ ಭಾರತದಲ್ಲಿ ಇದು ಮಸಾಲೆ ಪದಾರ್ಥಗಳಲ್ಲಿ ಬಳಸಲಾಗುವ ಅವಿಭಾಜ್ಯ ಘಟಕವಾಗಿದ್ದು, ಅಲ್ಲಿ ಕರಿಬೇವಿನ ಎಲೆಗಳಿಲ್ಲದೇ ಮಸಾಲೆ ಪದಾರ್ಥವು ರುಚಿಹೀನ ಎಂದು ಭಾವಿಸಲಾಗುತ್ತದೆ. ಎಲೆಯ ನೋಟವು ಕಹಿಯಾದ ಬೇವಿನ ಮರದ ಎಲೆಗಳ ಹಾಗೆ ಇರುವುದರಿಂದ ಕನ್ನಡದಲ್ಲಿ ಇದನ್ನು "ಕರಿ ಬೇವು" ಎಂದು ಕರೆಯಲಾಗುತ್ತದೆ. ಮೆಡಿಟರೇನಿಯನ್ನ ಸುವಾಸನೆಭರಿತ ಬೇ ಎಲೆಗಳು ಮತ್ತು ಕಾಮಕಸ್ತೂರಿ ಎಲೆಗಳಿಗಿಂತ ಕರಿಬೇವಿನ ಎಲೆಗಳು ಸಂಪೂರ್ಣವಾಗಿ ಭಿನ್ನವಾಗಿವೆ.
ರೊಟೇಸೀ ಕುಟುಂಬದ ಮರಯ ಕೊನಿಗೆ ಎಂಬ ವೈಜ್ಞಾನಿಕ ಹೆಸರಿನ ಮರ.ಸಸ್ಯ ಜಾತಿಯ ಹೆಸರು ಸಸ್ಯವಿಜ್ಞಾನಿಯಾದ ಜೊಹಾನನ್ ಕೋನಿಗ್ ಅವರ ಸ್ಮರಣಾರ್ಥವಾಗಿದೆ.
ಇದು ಸು. 20' ಎತ್ತರಕ್ಕೆ ಬೆಳೆಯುವ ಬಹುವಾರ್ಷಿಕ ಮರ. ಇದರ ತೊಗಟೆ ಕಗ್ಗಂದು ಅಥವಾ ಕಪ್ಪು ಬಣ್ಣದ್ದು. ಎಲೆಗಳು ಪರ್ಯಾಯವಾಗಿ ಜೋಡಣೆಗೊಂಡಿದ್ದು ಗರಿರೂಪದ ಸಂಯುಕ್ತ ಮಾದರಿಯವಾಗಿವೆ. ಒಂದೊಂದು ಎಲೆಯಲ್ಲೂ ಸು. 9-25 ಕಿರುಎಲೆಗಳಿವೆ (ಪರ್ಣಿಕೆ). ಇವನ್ನು ಬೆಳಕಿಗೆ ಎದುರಾಗಿ ಹಿಡಿದು ಪರೀಕ್ಷಿಸಿದರೆ ಅವುಗಳ ಅಲಗಿನ ಮೇಲೆಲ್ಲ ಸೂಕ್ಷ್ಮವಾದ ಚುಕ್ಕೆಗಳಂಥ ರಸಗ್ರಂಥಿಗಳನ್ನು ನೋಡಬಹುದು. ಈ ಗ್ರಂಥಿಗಳಲ್ಲಿ ಒಂದು ವಿಶಿಷ್ಟಬಗೆಯ ಚಂಚಲತೈಲವಿದೆ. ಇದರಿಂದಾಗಿ ಎಲೆಗಳು ಗಂಧಯುಕ್ತವಾಗಿವೆ. ಹೂಗಳು ದ್ವಿಲಿಂಗಿಗಳು; ರೆಂಬೆಗಳ ತುದಿಯಲ್ಲಿ ಹುಟ್ಟುವ ಮಧ್ಯಾರಂಭಿ ಹೂಗೊಂಚಲುಗಳಲ್ಲಿ ಸಮಾವೇಶಗೊಂಡಿವೆ. ಹೂಗಳು ಬಿಳಿಯಬಣ್ಣದವೂ ನವುರಾದ ವಾಸನೆಯುಳ್ಳವೂ ಆಗಿವೆ. ಪುಷ್ಪಪಾತ್ರೆ ಮತ್ತು ಪುಷ್ಪದಳ ಸಮೂಹ ತಲಾ ಐದೈದು ಪತ್ರಗಳನ್ನೂ ದಳಗಳನ್ನೂ ಒಳಗೊಂಡಿವೆ. ಕೇಸರಗಳು 10; ಎರಡು ಸುತ್ತುಗಳಲ್ಲಿ ಜೋಡಿತವಾಗಿವೆ. ಅಂಡಾಶಯ ಉಚ್ಚಸ್ಥಾನದ್ದು; ಅದರಲ್ಲಿ ಎರಡು ಕೋಣೆಗಳಿವೆ. ಫಲ ಗುಂಡಗಿನ ಅಥವಾ ಉದ್ದುದ್ದವಾದ ಬೆರ್ರಿ ಮಾದರಿಯದು. ಅದರ ಬಣ್ಣ ಊದಾಮಿಶ್ರಿತ ಕಪ್ಪು. ಇದು ೪-೬ ಮೀ ಎತ್ತರಕ್ಕೆ, ೪೦ ಸೆಂಮೀ ಸುತ್ತಳತೆಯ ಕಾಂಡದೊಂದಿಗೆ ಬೆಳೆಯುವ ಚಿಕ್ಕ ಮರವಾಗಿದೆ. ಎಲೆಗಳು ಗರಿಯಂತಿದ್ದು, ೧೧-೨೧ ಚಿಗುರೆಲೆಗಳನ್ನು ಹೊಂದಿರುತ್ತದೆ ಮತ್ತು ಪ್ರತಿ ಚಿಗುರೆಲೆಯು ೨-೪ ಸೆಂಮೀ ಉದ್ದ ಮತ್ತು ೧-೨ ಸೆಂಮೀ ಅಗಲವಾಗಿರುತ್ತದೆ. ಇವುಗಳು ಅತೀ ಸುವಾಸನೆಭರಿತವಾಗಿರುತ್ತದೆ. ಹೂವುಗಳು ಚಿಕ್ಕದಾಗಿದ್ದು, ಬಿಳಿ ಬಣ್ಣವಾಗಿರುತ್ತದೆ ಮತ್ತು ಸುಗಂಧಭರಿತವಾಗಿರುತ್ತದೆ. ಚಿಕ್ಕದಾಗಿ ಕಪ್ಪಾಗಿದ್ದು ಹೊಳೆಯುವ ಹಣ್ಣುಗಳನ್ನು ತಿನ್ನಬಹುದು, ಆದರೆ ಅವುಗಳ ಬೀಜಗಳು ವಿಷಪೂರಿತವಾಗಿರುತ್ತವೆ.
ಕರಿಬೇವು ತನ್ನ ಸುಗಂಧಪೂರಿತ ಎಲೆಗಳಿಂದಾಗಿ ಬಹು ಪ್ರಾಮುಖ್ಯ ಪಡೆದಿದೆ. ಎಲೆಗಳನ್ನು ಹಲವಾರು ಬಗೆಯ ಅಡಿಗೆಯ ಕೆಲಸಗಳಲ್ಲಿ ಉಪಯೋಗಿಸುವುದು ಎಲ್ಲರಿಗೂ ತಿಳಿದದ್ದೇ. ಎಲೆಗಳ ರಾಸಾಯನಿಕ ಸಂಯೋಜನೆ ಈ ರೀತಿ ಇದೆ: ತೇವಾಂಶ 66.3%; ಪ್ರೋಟೀನು 6.1%; ಕೊಬ್ಬು 1.0%; ಸಕ್ಕರೆ-ಪಿಷ್ಟದ ಅಂಶ 16.0%; ನಾರಿನ ಅಂಶ 6.4%; ಲವಣಾಂಶ 4.2%; ಹಾಗೂ ಪ್ರತಿ 100 ಗ್ರಾಂ. ಎಲೆಗಳಲ್ಲಿ 810 ಮಿಗ್ರಾಂ. ಕ್ಯಾಲ್ಸಿಯಂ, 600 ಮಿಗ್ರಾಂ. ರಂಜಕ. 3.1 ಮಿಗ್ರಾಂ. ಕಬ್ಬಿಣ, 12,600 ಐ. ಯು ಕ್ಯಾರೋಟೀನ್ (ಎ ಜೀವಾತು ರೂಪದಲ್ಲಿ), 4 ಮಿಗ್ರಾಂ, ಸಿ ಜೀವಾತು. ಇವಲ್ಲದೆ ಹಲವಾರು ಬಗೆಯ ಅಮೈನೋ ಅಮ್ಲಗಳೂ ಇವೆ.
ಆಗ ತಾನೇ ಕೊಯ್ದ ಎಲೆಗಳನ್ನು ಅಸವೀಕರಣಗೊಳಿಸಿ (ಆವಿ ಬಟ್ಟಿಯಿಳಿಸುವಿಕೆ) ಒಂದು ಬಗೆಯ ಚಂಚಲ ತೈಲವನ್ನು ತೆಗೆಯಬಹುದು. ಶುದ್ಧಗೊಳಿಸಿದ ಈ ಎಣ್ಣೆ ಹಳದಿ ಬಣ್ಣದ್ದೂ ಸಂಬಾರದ ವಾಸನೆಯುಳ್ಳದ್ದೂ ಲವಂಗದ ಕಟುರುಚಿಯುಳ್ಳದ್ದೂ ಅಗಿದೆ. ಇದನ್ನು ಕೆಲವು ಬಗೆಯ ಸಾಬೂನುಗಳಿಗೆ ಕೊಡುವ ಸುಗಂಧ ದ್ರವ್ಯಗಳನ್ನು ಸ್ಥಿರೀಕರಣಗೊಳಿಸಲು ಬಳಸುತ್ತಾರೆ. ಎಲೆಗಳನ್ನು ಆಮಶಂಕೆ. ಅತಿಸಾರ, ವಾಂತಿ ಮುಂತಾದವನ್ನು ನಿಲ್ಲಿಸಲು ಉಪಯೋಗಿಸುವುದಲ್ಲದೆ ತರೆಚು ಗಾಯಗಳಿಗೂ ಬೊಕ್ಕೆಗಳಿಗೂ ಹಚ್ಚಲು ಬಳಸುತ್ತಾರೆ. ಬೇರು ಮತ್ತು ತೊಗಟೆಗಳನ್ನು ಶಕ್ತಿವರ್ಧಕ, ಜೀರ್ಣಕಾರಿ ಹಾಗೂ ವಾತಹರ ಔಷಧಿಗಳಾಗಿ ಉಪಯೋಗಿಸುತ್ತಾರೆ. ಇದರ ಚೌಬೀನೆ ಗಡುಸಾಗಿ ನಯವಾದ ಎಳೆಗಳ ವಿನ್ಯಾಸವನ್ನು ಹೊಂದಿದೆ. ಹಾಗೂ ದೀರ್ಘಕಾಲ ಬಾಳಿಕೆ ಬರುತ್ತದೆ. ಆದ್ದರಿಂದ ಇದನ್ನು ವ್ಯವಸಾಯದ ಉಪಕರಣಗಳ ತಯಾರಿಕೆಯಲ್ಲಿ ಉಪಯೋಗಿಸುತ್ತಾರೆ.
ಎಲೆಗಳನ್ನು ದಕ್ಷಿಣ ಮತ್ತು ಪಶ್ಚಿಮ ತೀರದ ಪ್ರದೇಶದ ಮತ್ತು ಶ್ರೀಲಂಕಾ ಅಡುಗೆಗಳಲ್ಲಿ ಮತ್ತು ಪ್ರಮುಖವಾಗಿ ಮಸಾಲೆ ಪದಾರ್ಥಗಳಲ್ಲಿ ಬೇ ಎಲೆಗಳಂತೆಯೇ ಪರಿಮಳದ ವಸ್ತುವಾಗಿ ಕರಿಬೇವಿನ ಎಲೆಗಳನ್ನು ಉಪಯೋಗಿಸಲಾಗುತ್ತದೆ ಮತ್ತು ಸಾಮಾನ್ಯವಾಗಿ ತಯಾರಿಯ ಮೊದಲ ಹಂತದಲ್ಲಿ ಇದನ್ನು ಕತ್ತರಿಸಿದ ಈರುಳ್ಳಿಯ ಜೊತೆಗೆ ಹುರಿಯಲಾಗುತ್ತದೆ. ಕರಿಬೇವಿನ ಎಲೆಗಳನ್ನು ತೋರಣ್, ವಡಾ, ರಸಂ ಮತ್ತು ಕಢಿ ಪದಾರ್ಥಗಳನ್ನು ತಯಾರಿಸಲು ಸಹ ಬಳಸಲಾಗುತ್ತದೆ. ತಾಜಾ ರೂಪದಲ್ಲಿ ಇವುಗಳು ಅತೀ ಅಲ್ಪ ಬಾಳಿಕೆಯ ಕಾಲಾವಧಿಯನ್ನು ಹೊಂದಿರುತ್ತವೆ ಮತ್ತು ಇವುಗಳು ರೆಫ್ರಿಜರೇಟರ್ನಲ್ಲಿಯೂ ತಾಜಾವಾಗಿರಲಾರವು. ಇವುಗಳು ಒಣ ರೂಪದಲ್ಲಿಯೂ ಲಭ್ಯವಿರುತ್ತವೆ, ಆದರೆ ಸುವಾಸನೆಯು ಅತೀ ಕಡಿಮೆ ಪ್ರಮಾಣದಲ್ಲಿರುತ್ತದೆ.
ಮುರ್ರಾಯ ಕೋನಿಗೈ ಯ ಎಲೆಗಳನ್ನು ಆಯುರ್ವೇದಿಕ್ ಔಷಧದಲ್ಲಿಯೂ ಸಹ ಔಷಧೀಯ ವಸ್ತುವಾಗಿ ಬಳಸಲಾಗುತ್ತದೆ. ಈ ಎಲೆಗಳ ಗುಣಲಕ್ಷಣಗಳು ಸಕ್ಕರೆ ಕಾಯಿಲೆ ನಿರೋಧಕವಾಗಿ,[೨] ಆಂಟಿ ಆಕ್ಸಿಡೆಂಟ್ ಆಗಿ,[೩] ಸೂಕ್ಷ್ಮಾಣು ನಿರೋಧಕವಾಗಿ, ಊತ ನಿರೋಧಕವಾಗಿ, ಹೆಪಟೋಪ್ರೊಟೆಕ್ಟಿವ್ ಆಗಿ, ಆಂಟಿ-ಹೈಪರ್ಕೊಲೆಸ್ಟೆರೋಲೆಮಿಕ್ ಆಗಿ ಹಾಗೂ ಇತರ ರೋಗ ಲಕ್ಷಣಗಳಲ್ಲಿ ಉಪಯೋಗಕಾರಿಯಾಗಿದೆ. ಕೂದಲು ಆರೋಗ್ಯಪೂರ್ಣವಾಗಿ ಮತ್ತು ಸೊಂಪಾಗಿ ಬೆಳೆಯುವಲ್ಲಿ ಕರಿಬೇವಿನ ಎಲೆಗಳು ಸಹಾಯಕಾರಿ ಎಂಬುದಾಗಿಯೂ ಕಂಡುಬಂದಿದೆ. ಇವುಗಳು ಕಬ್ಬಿಣದ ಅಂಶವನ್ನು ಸಹ ಒಳಗೊಂಡಿದೆ.
ಸಾಂಬಾರು ಪದಾರ್ಥಗಳಲ್ಲಿ ಹೆಚ್ಚು ಸಾಮಾನ್ಯವಾಗಿ ಬಳಸಲ್ಪಡುವುದಾದರೂ, ಕರಿಬೇವಿನ ಮರದ ಎಲೆಗಳನ್ನು ರುಚಿಯನ್ನು ಹೆಚ್ಚಿಸಲು ಇತರ ಹಲವು ಆಹಾರ ಪದಾರ್ಥಗಳಲ್ಲಿ ಬಳಸಬಹುದು.
ನೆಡಲು ಬೀಜಗಳು ಹಣ್ಣಾಗಿರಬೇಕು ಮತ್ತು ತಾಜಾ ಆಗಿರಬೇಕು; ಒಣಗಿದ ಅಥವಾ ಬಾಡಿದ ಹಣ್ಣುಗಳು ಮೊಳೆಯುವುದಿಲ್ಲ. ಒಂದೋ ಪೂರ್ಣ ಹಣ್ಣನ್ನು (ಅಥವಾ ಹಣ್ಣಿನ ತಿರುಳನ್ನು ತೆಗೆಯಿರಿ) ಕುಂಡದಲ್ಲಿ ನೆಡಬೇಕಾಗುತ್ತದೆ ಮತ್ತು ಅದನ್ನು ಒಣಗಿಸದೇ ತೇವಾಂಶದಲ್ಲಿ ಇಡಬೇಕಾಗುತ್ತದೆ. ಕರಿಬೇವು ಸಸ್ಯವನ್ನು ಸಸ್ಯಗಳ ಸುತ್ತಲೂ ಬೇರಿನಿಂದ ಹೊರಟಿರುವ ಸಸಿಗಳಿಂದಲೂ ಬೀಜಗಳಿಂದಲೂ ವೃದ್ಧಿಮಾಡಬಹುದು. ಚೌಗುಪ್ರದೇಶಗಳಲ್ಲಿ ಇದರ ಬೇಸಾಯ ಮಾಡಲು ಸಾಧ್ಯವಿಲ್ಲ. ಸಸಿ ನಾಟಿಮಾಡಿದ ಅನಂತರ ಇದು ಸರಿಯಾಗಿ ಬೇರುಬಿಟ್ಟು ಚಿಗುರುವ ತನಕ ಎಚ್ಚರಿಕೆ ವಹಿಸಬೇಕು. ಸಸಿನೆಟ್ಟ 3-4 ವರ್ಷಗಳ ಅನಂತರ ಎಲೆಗಳನ್ನು ಕೊಯ್ಯುಬಹುದು. ಈ ಸಸ್ಯ ಬಹಳ ನಿಧಾನವಾಗಿ ಬೆಳೆಯುವ ಗುಣವುಳ್ಳದ್ದು. ಆದ್ದರಿಂದ ಎಳೆಯ ಸಸಿಯಾಗಿರುವಾಗ ಎಲೆ ಕೊಯ್ಯುಲು ಪ್ರಾರಂಭಿಸಿದರೆ ಬೆಳೆವಣಿಗೆ ನಿಂತುಹೋಗಿ ಗಿಡ ಸತ್ತುಹೋಗುವ ಸಾಧ್ಯತೆ ಹೆಚ್ಚು.
|month=
ignored (help)CS1 maint: multiple names: authors list (link) |month=
ignored (help) ಕರಿಬೇವಿನ ಮರ (ಸಿಂಹಳದಲ್ಲಿ: කරපිංචා, ತಮಿಳಿನಲ್ಲಿ:கறி (ಕರ್ರಿ)வேப்பிலை, ಕನ್ನಡದಲ್ಲಿ:ಕರಿಬೇವು ತೆಲುಗಿನಲ್ಲಿ:కరివేపాకు ಮಲಯಾಳಂನಲ್ಲಿ: കറിവേപ്പില) (ಮುರ್ರಾಯಾ ಕೋನಿಗೈ ಸಮಾ; . ಬೆರ್ಗೆರಾ ಕೋನಿಗೈ, ಚಾಕಸ್ ಕೋನಿಗೈ ) ಎನ್ನುವುದು ಭಾರತ ಮೂಲದ ರುಟೇಸಿಯೇ ಕುಟುಂಬದ ಉಷ್ಣವಲಯದಿಂದ ಉಪೋಷ್ಣ ವಲಯದಲ್ಲಿ ಬೆಳೆಯುವ ಮರವಾಗಿದೆ. ಹೆಸರನ್ನು ತಮಿಳಿನಲ್ಲಿ 'ಕರಿವೇಪಿಳ್ಳೈ' (ಕರಿ-ಮಸಾಲೆ ಪದಾರ್ಥ, ವೆಪ್ಪು-ಬೇವು ಮತ್ತು ಇಲೈ- ಎಲೆ) ಎಂದು ಉಚ್ಚರಿಸಲಾಗುತ್ತದೆ ಮತ್ತು ಇದು ಕರಿಬೇವಿನ ಎಲೆಗಳ ಅಕ್ಷರಶಃ ಭಾಷಾಂತರವಾಗಿದೆ. ತಮಿಳು ಹೆಸರಿನ ಅರ್ಥವು "ಮಸಾಲೆ ಪದಾರ್ಥವನ್ನು ತಯಾರಿಸಲು ಬಳಸುವ ಎಲೆ" ಎಂದು ಆಗಿದೆ ಮತ್ತು ಇದು ತಮಿಳುನಾಡಿನಲ್ಲಿ (ದಕ್ಷಿಣ ಭಾರತದ ಒಂದು ರಾಜ್ಯ) ತಯಾರಿಸುವ ಬಹುಪಾಲು ಎಲ್ಲಾ ಅಡುಗೆ ಪದಾರ್ಥಗಳಲ್ಲಿ ಕೊತ್ತುಂಬರಿ ಸೊಪ್ಪಿನ ಜೊತೆಗೆ ಬಳಸಲ್ಪಡುತ್ತದೆ. ಆಗಾಗ್ಗೆ ಮಸಾಲೆ ಪದಾರ್ಥಗಳಲ್ಲಿ ಬಳಸುವ ಎಲೆಗಳನ್ನು ಸಾಮಾನ್ಯವಾಗಿ "ಕರಿಬೇವಿನ ಎಲೆಗಳು" ಎನ್ನಲಾಗುತ್ತದೆ, ಆದರೆ ಇವುಗಳಿಗೆ "ಸಿಹಿ ಬೇವಿನ ಎಲೆಗಳು" ಎಂತಲೂ ಕರೆಯಲಾಗುತ್ತದೆ. ದಕ್ಷಿಣ ಭಾರತದಲ್ಲಿ ಇದು ಮಸಾಲೆ ಪದಾರ್ಥಗಳಲ್ಲಿ ಬಳಸಲಾಗುವ ಅವಿಭಾಜ್ಯ ಘಟಕವಾಗಿದ್ದು, ಅಲ್ಲಿ ಕರಿಬೇವಿನ ಎಲೆಗಳಿಲ್ಲದೇ ಮಸಾಲೆ ಪದಾರ್ಥವು ರುಚಿಹೀನ ಎಂದು ಭಾವಿಸಲಾಗುತ್ತದೆ. ಎಲೆಯ ನೋಟವು ಕಹಿಯಾದ ಬೇವಿನ ಮರದ ಎಲೆಗಳ ಹಾಗೆ ಇರುವುದರಿಂದ ಕನ್ನಡದಲ್ಲಿ ಇದನ್ನು "ಕರಿ ಬೇವು" ಎಂದು ಕರೆಯಲಾಗುತ್ತದೆ. ಮೆಡಿಟರೇನಿಯನ್ನ ಸುವಾಸನೆಭರಿತ ಬೇ ಎಲೆಗಳು ಮತ್ತು ಕಾಮಕಸ್ತೂರಿ ಎಲೆಗಳಿಗಿಂತ ಕರಿಬೇವಿನ ಎಲೆಗಳು ಸಂಪೂರ್ಣವಾಗಿ ಭಿನ್ನವಾಗಿವೆ.
කරපිංචා මුරේයා කොයිනිගි (Murraya koenigii)[2]යන විද්යාත්මක නමින් හඳුන්වනු ලබයි.
කරපිංචා ආහාර සකස් කිරීමේදී අද නැතිවම බැරි ස්වභාවික රස කාරකයකි. එසේම මෙහි ඉතා ඉහල ඖෂධීය මෙන්ම පෝෂනීය වටිනාකමක් ද ඇත.
එය කුඩා ගසක් වන අතර උස මීටර් 4–6 (අඩි 13-20)ක් දක්වාද,විෂ්කම්භය සෙන්ටිමීටර 40 (අඟල් 16) සහිත කඳක් ලෙසද වර්ධනය විය හැක.
මෙම ගස ඉන්දියානු උප මහද්වීපයට ආවේණික වන අතර ශ්රී ලංකාවේ රට පුරා සහ නැගෙනහිරින් තායිලන්තයේද බහුලව දැකගත් හැකිවේ.මීට අමතරව කම්පුචියාව, ලාඕසය සහ වියට්නාමය යන රට වලද දැකගත හැකිවේ.[3]
නැවුම් කොළ ගුජරාටයේ, දකුණු හා අග්නිදිග ආසියාවේ කුළුබඩුවක් ලෙස සලකනු ලැබේ.
ප්රචාරණය මූල මොරෙයියන් හෝ වායු ස්ථර මගින් වන නමුත් සාමාන්යයෙන් බීජ මගින් එය ප්රරෝහණය වේ.
කරපිංචාවල අඩංගු Flavonoids හා කෙදි නිසා කරපිංචා රුධීරයේ LDL කොලොස්ටරෝල් පාලනය කරන බව පරීක්ෂණ මගින් සොයා ගෙන ඇත.මෙය කෙදි සහිත නිසා කොලෙස්ටරෝල් අවශෝෂණය බාල කරනු ඇත. තව ද අවශෝෂනය අඩු කරනු ලබයි. එම නිසා මෙය හෘද රෝගීන් සදහා දිව ඔසුවකි.
තවද කරපිංචාවල යකඩ සැලකිය යුතු ප්රමාණයක් අඩංගු වේ. කරපිංචා මේ නිසා (විටමින් A සහC) හොද ඔක්සිහාරකයකි. එනම් ශරීරයට ඇතුළු වන වස විෂ ද දියවැඩියා රෝගීන්ගේ රුධීර ග්ලුකෝස් පාලනය ද, කිරිමේ හැකියාව මෙයට ඇත.
කරපිංචාවල විටමින් A සහ C ද අඩංගුය,නමුත් මේවා එලෙසින්ම වැදගත් වන්නේ අමුවට ආහාරයට ගැනිමෙනි. වියළීමේ දී සමහර විටමින් කොටස් විනාශ වීයනු ඇත.
තවද සර්ප විෂට කොළ මිශ්රණය අඹරා යුෂ පානය කිරිමට දෙන්නේ ද මෙහි තිබෙන ඖෂධීය ගුණය නිසාය.
අප කළ යුත්තේ ආහාරයට එක් කරන කරපිංචා විසි කිරීම නොව ඒවා හොදින් සපා කෑමය. මෙවිට එහි ඇති ගුණය,පෝෂණය හා ඖෂධීය වටිනාකම අපට ලැබේ.
සෑම ගෙදරකම කරපිංචා ශාකයක් වැවීම ඉතාමත් පලදායකය. දිනපතා උදේ පාන්දරම කොළ කැද සාදා කරපිංචා පානය කළහොත් ශරීරයට ඉතා ගුණදායකය.
කරපිංචා ඉතා හොද ප්රසිද්ධ කුළු බඩුවකි. මෙමගින් ආහාරයට සුවදක් ද, රසයක් ද, ප්රනීත බවක් දකරපිංඇති කරය. එය සිදු කරන්නේ එහි ඇති Flavonoids නිසාය.
කරපිංචාවල අඩංගු ප්රතිඔක්සිහාරක ගුණය නිසා පිළිකා සෛල නැසීමෙ ගුණය ද, සෛල චක්රය දික්කර වේගය අඩු කොට වයස් ගත විමද අඩුකිරීමේ ගුණයද ඇත.
කරපිංචා භාවිතය නිරෝගී දිවියක් සදහා උපකාරී වන බව කිවහැක.
http://vidathanet.blogspot.com/2016/12/blog-post_540.html
http://krushikarmaya.tharunaya.us/page.php?id=1444279447
https://en.wikipedia.org/wiki/Curry_tree
https://www.organicfacts.net/health-benefits/herbs-and-spices/health-benefits-of-curry-leaves.html
Teumurui (nan Latin: Murraya koenigii) nakeuh simacam bak kayèë nyang ônjih kayém geubôh lam teunaguën di Acèh. Teunaguën Acèh nyang na geubôh ôn nyoë miseuë sië manok masak Acèh Rayek, kuah bieng, peuleumak boh manok, tumèh eungkôt, ngon nyang la'én nibak nyan.
एतत् कालशाकम् अपि भारते वर्धमानः कश्चन सस्यविशेषः । एतत् कालशाकम् अपि सस्यजन्यः आहारपदार्थः । एतत् कालशाकम् आङ्ग्लभाषायां Curry Tree इति उच्यते । अस्य सस्यशास्त्रीयं नम अस्ति Murraya koenigii इति । एतत् कालशाकं तृणकुले Rutaceae कुले अन्तर्भवति । प्रायः भारते सर्वेषु अपि प्रदेशेषु अस्य कालशाकस्य उपयोगः क्रियते एव । एतत् कालशाकम् आहारत्वेन यथा उपयुज्यते तथैव औषधत्वेन अपि उपयुज्यते । अस्य कालशाकसस्यस्य पत्रं बीजं च उपयुज्यते । अन्यानि अङ्गानि न उपयुज्यन्ते । सर्वस्य अपि पाकस्य व्याघरणे एतत् कालशाकम् उपयुज्यते एव ।
ಬೇಸೊಪ್ಪುದ ವೈಜ್ಞಾನಿಕ ಪುದರ್ -curry leafCurry_tree ಉಂದು ಒಂಜಿ ಸಪ್ಪು/ಸೊಪ್ಪು/ತೊಪ್ಪು. ಉಂದೆಕ್ಕ್ ಬೇಸೊಪ್ಪು/ಬೇವುಸಪ್ಪು/ಬೇವು ಇರೆ ಇಂಚ ಬೇತೆ ಬೇತೆ ಪುದರ್ಡ್ ಲೆಪ್ಪುವೆರ್. ಇಂಗ್ಲಿಷ್ಡ್ ಕಜಿಪುಗು ಪಾಡುನೆರ್ದಾವರೊ (curry leaves) ಪಂಡ್ದ್ ಪನ್ಪೆರ್. ಉಂದು ಕಜಿಪು ಮಲ್ಪುನಗ, ಉಪಯೋಗ ಮಲ್ಲುನ ಸೊಪ್ಪು/ತೊಪ್ಪು. ಕಜಿಪು ಮಲ್ಪನಗ ಬೆಯ್ಯರೆಗ್ಲಾ ಪಾಡುವೆರ್. ಒಗರ್ನೆಲಾ ಪಾಡುವೆರ್. ಮಾಸದ ಕಜಿಪುಗು ಒಗ್ಗರಣೆ ಕೊರ್ನಗಲಾ ಈ ತೊಪ್ಪುನು ಬಳಸುಬೆರ್.
ಕಜಿಪ್ಪುಮಲ್ಪನಗ ಬೆಯ್ಯರೆಗ್ಲಾ ಪಾಡುವೆರ್. ಒಗರ್ನೆಲಾ ಪಾಡುವೆರ್. ಮಾಸದ ಕಜಿಪು ಮಲ್ಪುನಗ ಮಸಾಲೆ ಕಡೆನಗ ಬೇಸೊಪ್ಪು ಪಾಡುವೆರ್ ಪಚ್ಛ ಬಣ್ಣದ ಭೇಸೊಪ್ಪು ಮಸ್ತ್ ಅವ್ಶಧ ಗುಣ ಉಪ್ಪುನ ಸೊಪ್ಪು.ಕಾಂಡೇ ಲಕುದ್ ಉಂದೆನ್ ತಿಂದ್ಂಡ ಕೂಜಲ್ ಕಪ್ಪಾಪುಂಡ್ ಬೊಕ್ಕ ಉದ್ದಲ ಬರ್ಪುಂಡ್.ಕಜಿಪುಗ್ ಒಗ್ಗರಣೇ ಪಾಡ್ರೇಗ್ ಉಂದು ಬೋಡ್.ಉಂದೆತ ವೈಜ್ನಾನಿಕ ಪುದರ್ murraya koenigil ಬೆಸೊಪ್ಪುಡ್ ವಡೇ,ಛಟ್ಣೀ ಮಲ್ಪುವೆರ್.ಬೆಸೊಪ್ಪುದ ಗೊಂಛಲ್ನು ಇಲ್ಲ್ದ ಎದುರುಡೂ ಕಟೂನ್ಡಾ ನೆತ್ತ ಕಮ್ಮೆನಗ್ ಉಮಿಲ್ ಬರ್ಪುಜಿ.ಬೆಸೊಪ್ಪುನ್ ಎಣ್ಣೆಡ್ ಬೆಚ್ಛ ಮಲ್ತುದ್ ಮಂಡೇ ಪಾಡೂನ್ಡಾ ಕುಜಲ್ ಕಪ್ಪಾಪುಂಡ್.ಕಬ್ಬಿಣಾಂಶ ಉಪ್ಪುನ ಈ ಗಿಡೋನ್ ಇಲ್ಲದ ಎದುರುಡೂ ನಡೂನ್ಡಾ ಎಡ್ಡೇ.
ಬೇಸೊಪ್ಪು ಒಂಜಿ ರೋಗನಿರೋಧಕವಾದ್ ಬೇಲೆ ಮಲ್ಪುಂಡು. ಸಕ್ಕರೆ ಸೀಕ್ದಕ್ಲ್ ಕಾಂಡೆ ಬಂಜಿ ಬಂಜಿಗ್ ಬೇಸೊಪ್ಪುದ ಇರೆನ್ ದಿನೊಲಾ ತಿಂದ್ಂಡ ಸಕ್ಕರೆ ಸೀಕ್ ಹತೋಟಿಗ್ ಬರ್ಪುಂಡು. ಕಜಿಪುಗು ಪಾಡ್ನ ಬೇಸೊಪ್ಪುನು ದಕ್ಕಂದೆ ಸರಿಯಾದ ಅಗ್ಗಿದ್ ತಿನೊಡು.
ಬೇಸೊಪ್ಪುಡು ಸುಮಾರ್ ಬಗೆತ್ತ ಬೇವು ಇರೆಕುಲು ಉಂಡು. ಅಂಡ ಅಯಿತ್ತ ಉಪಯೋಗೊಲು ಪೂರಾ ಒಂಜೇ
ಎಲೆಗಳ ರಾಸಾಯನಿಕ ಸಂಯೋಜನೆ ಈ ರೀತಿ ಇದೆ: ತೇವಾಂಶ 66.3%; ಪ್ರೋಟೀನು 6.1%; ಕೊಬ್ಬು 1.0%; ಸಕ್ಕರೆ-ಪಿಷ್ಟದ ಅಂಶ 16.0%; ನಾರಿನ ಅಂಶ 6.4%; ಲವಣಾಂಶ 4.2%; ಹಾಗೂ ಪ್ರತಿ 100 ಗ್ರಾಂ. ಎಲೆಗಳಲ್ಲಿ 810 ಮಿಗ್ರಾಂ. ಕ್ಯಾಲ್ಸಿಯಂ, 600 ಮಿಗ್ರಾಂ. ರಂಜಕ. 3.1 ಮಿಗ್ರಾಂ. ಕಬ್ಬಿಣ, 12,600 ಐ. ಯು ಕ್ಯಾರೋಟೀನ್ (ಎ ಜೀವಾತು ರೂಪದಲ್ಲಿ), 4 ಮಿಗ್ರಾಂ, ಸಿ ಜೀವಾತು.
ಬೇಸೊಪ್ಪುದ ವೈಜ್ಞಾನಿಕ ಪುದರ್ -curry leafCurry_tree ಉಂದು ಒಂಜಿ ಸಪ್ಪು/ಸೊಪ್ಪು/ತೊಪ್ಪು. ಉಂದೆಕ್ಕ್ ಬೇಸೊಪ್ಪು/ಬೇವುಸಪ್ಪು/ಬೇವು ಇರೆ ಇಂಚ ಬೇತೆ ಬೇತೆ ಪುದರ್ಡ್ ಲೆಪ್ಪುವೆರ್. ಇಂಗ್ಲಿಷ್ಡ್ ಕಜಿಪುಗು ಪಾಡುನೆರ್ದಾವರೊ (curry leaves) ಪಂಡ್ದ್ ಪನ್ಪೆರ್. ಉಂದು ಕಜಿಪು ಮಲ್ಪುನಗ, ಉಪಯೋಗ ಮಲ್ಲುನ ಸೊಪ್ಪು/ತೊಪ್ಪು. ಕಜಿಪು ಮಲ್ಪನಗ ಬೆಯ್ಯರೆಗ್ಲಾ ಪಾಡುವೆರ್. ಒಗರ್ನೆಲಾ ಪಾಡುವೆರ್. ಮಾಸದ ಕಜಿಪುಗು ಒಗ್ಗರಣೆ ಕೊರ್ನಗಲಾ ಈ ತೊಪ್ಪುನು ಬಳಸುಬೆರ್.
The curry tree, Murraya koenigii or Bergera koenigii, is a tropical and sub-tropical tree in the family Rutaceae (the rue family, which includes rue, citrus, and satinwood), native to Asia.[4] The plant is also sometimes called sweet neem, though M. koenigii is in a different family to neem, Azadirachta indica, which is in the related family Meliaceae.
Its leaves, known as curry leaves, are used in many dishes in the Indian subcontinent.
It is a small tree, growing 4–6 metres (13–20 ft)) tall, with a trunk up to 40 cm (16 in) diameter. The aromatic leaves are pinnate, with 11–21 leaflets, each leaflet 2–4 cm (3⁄4–1+1⁄2 in) long and 1–2 cm (1⁄2–3⁄4 in) broad. The plant produces small white flowers which can self-pollinate to produce small shiny-black drupes containing a single, large viable seed. The berry pulp is edible, with a sweet flavor.[5]
The tree is native to the Indian subcontinent.[6] Commercial plantations have been established in India, and more recently Australia.[6]
It grows best in well-drained soil that does not dry out, in areas with full sun or partial shade, preferably away from the wind. Growth is more robust when temperatures are at least 18 °C (64 °F).[7]
The word curry derives from kari, the name of the plant associated with the perceived blackness of the tree leaves.[8] It was introduced to English in the late 16th century (as carriel) via the Portuguese, caril.[8]
The generic name, Murraya, derives from Johan Andreas Murray (1740–1791), who studied botany under Carl Linnaeus and became a professor of medicine with an interest in medicinal plants at the University of Göttingen, Germany.[4] The specific name, koenigii, derives from the last name of botanist Johann Gerhard König.
Curry tree is also called curry leaf tree or curry bush, among numerous local names, depending on the country.[9][5]
The fresh leaves are an indispensable part of Indian cuisine and Indian traditional medicines. They are most widely used in southern and west coast Indian cooking, usually fried along with vegetable oil, mustard seeds and chopped onions in the first stage of the preparation. They are also used to make thoran, vada, rasam, and kadhi; additionally, they are often dry-roasted (and then ground) in the preparation of various powdered spice blends (masalas), such as South Indian sambar masala, the main seasoning in the ubiquitous vegetable stew sambar. The curry leaves are also added as flavoring to masala dosa, the South Indian potato-filled crepes, made with a mildly probiotic, fermented lentil and rice batter. The fresh leaves are valued as seasoning in the cuisines of South and Southeast Asia.[5] In Cambodia, curry leaves (Khmer: ស្លឹកកន្ទ្រោប, slœ̆k kontroap) are roasted and used as an ingredient for samlar machu kroeung.[7] In Java, the leaves are often stewed to flavor gulai. Though available dried, the aroma and flavor is greatly inferior.[6] The oil can be extracted and used to make scented soaps.[7]
The leaves of Murraya koenigii are also used as a herb in Ayurvedic and Siddha medicine in which they are believed to possess anti-disease properties,[7][5] but there is no high-quality clinical evidence for such effects.
The berries are edible, but the seeds may be toxic to humans.
Seeds must be ripe and fresh to plant; dried or shriveled fruits are not viable. The skin must be peeled off, and this is recommended before planting.[10] One can plant the whole fruit, but it is best to remove the pulp before planting in potting mix that is kept moist but not wet. Stem cuttings can be also used for propagation.[4] In India it is mainly planted privately, but also cultivated commercially to a small extent.[11]
Compounds found in curry tree leaves, stems, bark, and seeds include cinnamaldehyde,[12] and numerous carbazole alkaloids, including mahanimbine,[13] girinimbine,[14] and mahanine.
Nutritionally, the leaves are a rich source of carotenoids, beta-carotene, calcium and iron.[15]
The curry tree, Murraya koenigii or Bergera koenigii, is a tropical and sub-tropical tree in the family Rutaceae (the rue family, which includes rue, citrus, and satinwood), native to Asia. The plant is also sometimes called sweet neem, though M. koenigii is in a different family to neem, Azadirachta indica, which is in the related family Meliaceae.
Its leaves, known as curry leaves, are used in many dishes in the Indian subcontinent.
La karearbo (Bergera koenigii, Sin.: Murraya koenigii) estas plantospecio, kiu apartenas al la familio de la Rutacoj (Rutaceae). La folioj de tiu en Azio hejmiĝanta specio, nomita karefolioj, estas uzata en la sudhinda kaj srilanka kuirartoj kiel spicaĵo. La „karefolio“ indikas al la uzado de la folioj en kareaĵo. Ne estas rekta ligo inter la arbo kaj karepulvoro.
Bergera koenigii hejmiĝas en la tropika kaj subtropika Azio, speciale sur la Hinda subkontinento ĝis la piedoj de Himalajo kaj en Srilanko. Ĝia disvastejo atingas Nepalon, Kamboĝon, Laoson, Birmon, Tajlandon, Vjetnamion ĝis Ĉinujo. Bergera koenigii kreskas en altaĵoj ĝis 1500 metroj.
Bergera koenigii estas arbo aŭ arbusto. Ĝi fariĝas 4 ĝis 6 m. La krono estas ĝis 4 m larĝa. La trunko havas malhelgrizan ritidomon kaj perimetron de 40 cm.
La malhelverdaj folioj estas nepare pinataj kun 11 ĝis 31 pinataj folietoj. Ili estas ovoformaj, 2 bis 5 cm longaj kaj 0,5 ĝis 2 cm larĝaj. La folirandoj estas glataj ĝis noĉitaj. La folioj estas ligitaj al la tigetoj oblikve.
La folioj staras terminale en grapolaj floraroj. La multaj malgrandaj floroj estas kvinnombraj kaj odoras. La kvin ovoformaj sepaloj estas pli malgrandaj ol 1 mm. La kvin blankaj petaloj havas grandecon de 5 ĝis 7 mm. Ekzistas du cirkloj de po kvin stamenoj.
La malgrandaj brile nigr-violkoloraj fruktoj havas grandecon de 1 ĝis 1,5 cm, kaj estas dolĉaj kaj manĝeblaj. Ili havas unu aŭ du venenajn semojn.
La kromosomo- nombro estas 2n = 18.
La specio apartenis ekde 2006 al la genro Bergera. Ĝis tiam ĝi apartenis al la genro Muraya. Plia sinonimo estas Chalcas koenigii (L.) KURZ.
La aromo de la karefolioj estas freŝa, iomete frukta ĝis fuma. Ili estas ŝatataj en la sudhinda kaj srilanka kuirartoj. La folioj estas maldikaj kaj povas esti kunmanĝataj.
La folioj, la arboŝelo kaj la fruktoj estas uzataj en ajurvedo: la arbo helpas
La etera oleo povas esti uzata por parfumigi sapojn.
La ligno estas uzata por skulptaĵoj.
La nomo „karea folio“ venis pere de la angla (curry leaf) el la dravidaj lingvoj de suda Barato. En la tamila lingvo la folioj nomiĝas kaṟivēppilai கறிவேப்பிலை. karuvēppilai (கருவேப்பிலை), en la telugua lingvo karivēpāku (కరివేపాకు), en la malajama lingvo kaṟivēppila kaj en la kanara lingvo karibēvila (ಕರಿಬೇವಿನ).
La speci-epiteto koenigii honoras la germandevenan botanikiston Johann Gerhard König (1728–1785), lernanto de Linné, kiu vivis dum la lastaj 12 jaroj de sia vivo kiel esploristo kaj misiista kuracisto en suda Barato, en la hodiaŭa federacia ŝtato Tamil Nadu.
La karearbo (Bergera koenigii, Sin.: Murraya koenigii) estas plantospecio, kiu apartenas al la familio de la Rutacoj (Rutaceae). La folioj de tiu en Azio hejmiĝanta specio, nomita karefolioj, estas uzata en la sudhinda kaj srilanka kuirartoj kiel spicaĵo. La „karefolio“ indikas al la uzado de la folioj en kareaĵo. Ne estas rekta ligo inter la arbo kaj karepulvoro.
Murraya koenigii, vulgarmente denominado árbol del curry o árbol de hojas de curry es un árbol de origen tropical e incluso subtropical de la familia de las Rutaceae.
El árbol es nativo de la India. El nombre y la asignación de especie fue asignado por el botánico Johann Gerhard Koenig.
El árbol de curry es pequeño, no más de 4 a 6 m de altura, con un tronco de 4 dm de diámetro. Las hojas son puntiagudas con ramificaciones de 11 a 21 hojuelas, cada hojuela es de 2-4 cm × 1-2 cm . Las flores son pequeñas y de color blanco, y muy olorosas. Las semillas de este árbol son venenosas.
En Hindi puede denominarse de muchas formas: karepaku (Andhra Pradesh); narasingha, bishahari (Assam); barsanga, kartaphulli (Bengalí).
Las hojas frescas se emplean como especia en la gastronomía de la India. Su sabor está entre penetrante y picante, se emplea en los platos con arroz y aquellos que contienen pollo o cordero. Los frutos del árbol se pueden comer como postre.
También se usan las hojas como medicina Ayurvédica.
Entre sus propiedades se tienen como antidiabéticas,[2] antioxidantes,[3] antimicrobiales, antiinflamatorias, protectoras del hígado, antihipercolesterolemias, etc.
Es muy frecuente confundir este árbol con el polvo amarillento denominado curry (mezcla molida de especias caracterizada por el color amarillo de la cúrcuma) y no tiene nada que ver. Otra planta que causa confusión es el Helichrysum italicum denominado comúnmente "planta de hojas de curry", o planta del curry, que es una hierba anual y completamente desconectada del árbol del curry.
Murraya koenigii fue descrita por (L.) Spreng. y publicado en Systema Vegetabilium 2: 315. 1817. [4]
Murraya: nombre genérico que fue otorgado en honor del botánico sueco Johan Andreas Murray.
koenigii: epíteto otorgado en honor del botánico Johann Gerhard Koenig.
Murraya koenigii, vulgarmente denominado árbol del curry o árbol de hojas de curry es un árbol de origen tropical e incluso subtropical de la familia de las Rutaceae.
Vista de la planta FloresIntianjasmikki eli intianmurraija[1] (Murraya koenigii) on jasmikkien eli murraijojen (Murraya) sukuun kuuluva pieni puu. Se jää yleensä noin 2,5 m korkeaksi. Sen kuori on ruskea, pilkullinen ja repeilee pitkiksi suikaleiksi. Lehdet ovat 30 cm pitkiä, ja niissä on 24 lehdykkää.[2]
Intianjasmikin lehtiä käytetään mausteena ruoanlaitossa, jossa niitä kutsutaan currylehdiksi. Myös marjoja voi syödä.
Intianjasmikki eli intianmurraija (Murraya koenigii) on jasmikkien eli murraijojen (Murraya) sukuun kuuluva pieni puu. Se jää yleensä noin 2,5 m korkeaksi. Sen kuori on ruskea, pilkullinen ja repeilee pitkiksi suikaleiksi. Lehdet ovat 30 cm pitkiä, ja niissä on 24 lehdykkää.
Murraya koenigii
Le karouvaipilai (ou caloupilé) est un arbre de 4 à 10 mètres de haut, possédant un tronc et des branches d'une grande finesse, importé par les engagés indiens après l'abolition de l'esclavage dans l'île de La Réunion. Les feuilles luisantes, vert foncé, aussi appelées « feuilles de curry » (particulièrement dans la anglosphère), ont une forme pennée, de 11 à 21 folioles opposées, disposées régulièrement de part et d'autre des pétioles, chaque foliole mesure de 2 à 4 cm de long et de 1 à 2 cm de large. Elles sont très aromatiques. Les fleurs sont petites, blanches et parfumées. Les fruits sont des baies noires et brillantes comestibles, mais leurs graines sont toxiques.
La plante est également nommée Kadi Patta.
Son nom scientifique est Murraya koenigii. Ce nom évoque les botanistes Johann König, un des premiers botanistes européens à avoir exploré l’Inde, et le Suédois Johan Andreas Murray, qui édita au XVIIIe siècle le Linnaeus Systema vegetablium. Le nom scientifique de cette plante est peu usité en cuisine, ce sont plutôt les noms vernaculaires ci-dessous qui sont employés.
La plante possède de nombreuses dénominations très variables selon les cultures. En voici quelques-unes :
Quelques autres termes régionaux : sweet neem, curry vepila, kary vepila ou encore : karivepaku
Il fait partie de la famille des Rutacées. Il est aussi connu sous le nom de « feuille de curry ». Il est originaire d'Asie tropicale, plus particulièrement de l'Inde, et pousse à l'état sauvage en Thaïlande du Nord et est cultivé en Malaisie. Il est peu répandu aux Antilles, alors que dans les jardins réunionnais et mauriciens, il s'est acclimaté au point même de devenir envahissant. Le poète et peintre réunionnais, Jean Albany, signale qu'à la Réunion on « trouve souvent cet arbrisseau près des chapelles malbares ». C'est qu'il était autrefois planté principalement par les engagés indiens près des temples et de leurs habitations.
Il se reproduit par rejet, ce qui le rend particulièrement rapide pour coloniser un espace. On peut le multiplier par semis ; les fruits doivent être récoltés mûrs et semés dès la cueillette, les fruits secs ou ridés ne sont pas viables. On peut planter le fruit entier, mais il est préférable d'enlever la pulpe avant la plantation. Le terreau doit être maintenu humide, mais pas mouillé. Les boutures et les marcottes sont également un moyen de propagation.
Le karouvaipilai est surtout utilisé dans la cuisine indienne, sri-lankaise et birmane. Il se rencontre dans tous les pays de l'Asie du Sud-Est, l'Inde du Sud, la Birmanie, Thaïlande, Viêt Nam. La plupart des plats cuisinés au massalé, à La Réunion ou l’île Maurice, comporte quelques feuilles de karouvaipilai pour relever le goût. Certains préparateurs de poudre de massalé incorporent des feuilles grillées et réduites en poudre dans leur condiment. Danielle Mukherjee, dans son livre sur la cuisine indienne considère cette épice du pauvre comme « le complément indispensable de certaines préparations du sud de l'Inde, tel l’opuma ».
À l'ile Maurice, le karouvaipilai est appelé caripoulé : les feuilles sont utilisées fraiches dans de nombreux plats issus de la cuisine indienne.
On utilise les feuilles fraîches frites avec l'oignon haché dans la première étape de la préparation de certains plats. Par exemple, pour le thoran, le sambar, le vada, le rasam et le kadhi. Les feuilles fraîches ont une durée de conservation très courte (pas plus de 24 h) et ne se conservent pas mieux au réfrigérateur. On peut les conserver plusieurs mois séchées, mais l'arôme est alors beaucoup moins prononcé.
Au Cambodge, les Khmers font griller les feuilles à la flamme et les pilent dans un mortier pour préparer une soupe aigre appelée maju krueng.
Les racines, l'écorce et les feuilles de l'arbre sont utilisées en médecine traditionnelle, en usage interne et externe. On connait des effets antalgiques, anti dysentériques, antioxydants, anti-inflammatoire, antipyrétique, hypoglycémiant, cicatrisant, hypocholestérolémique, utile pour améliorer la mémoire [1],[2]. En infusion, les feuilles feraient baisser la tension. Écrasées avec du son de riz, elles lutteraient contre les coliques. La confirmation expérimentale de ces données d'ethnomédecine est actuellement limitée au modèle murin.
Une étude sur la girinimbine, un alcaloïde carbazole isolé à partir de cette plante, a constaté en 2011 que cette substance inhibe la croissance et provoque, in vitro, l'arrêt du cycle cellulaire pour le carcinome hépatocellulaire humain (cancer du foie)[3]. En 2019, une publication nigériane démontre que l'administration d'extraits aqueux de M. koenigi améliore de la mémoire chez les souris et diminue légèrement leur poids corporel[1].
La plante est également utilisée comme insecticide, antimicrobien et antifongique : « Les feuilles fraîches ou poudre de feuilles… empêchent la dégradation dans les currys, viandes, soupes, plats, etc. La décoction de feuilles fraîches dans de l'huile de coco est utilisée comme tonique capillaire » lit-on dans une synthèse publiée en 2020. L'huile de feuilles est utile dans l'industrie cosmétique pour la fabrication de savons, parfums [2].
Murraya koenigii
Le karouvaipilai (ou caloupilé) est un arbre de 4 à 10 mètres de haut, possédant un tronc et des branches d'une grande finesse, importé par les engagés indiens après l'abolition de l'esclavage dans l'île de La Réunion. Les feuilles luisantes, vert foncé, aussi appelées « feuilles de curry » (particulièrement dans la anglosphère), ont une forme pennée, de 11 à 21 folioles opposées, disposées régulièrement de part et d'autre des pétioles, chaque foliole mesure de 2 à 4 cm de long et de 1 à 2 cm de large. Elles sont très aromatiques. Les fleurs sont petites, blanches et parfumées. Les fruits sont des baies noires et brillantes comestibles, mais leurs graines sont toxiques.
La plante est également nommée Kadi Patta.
Salam koja (Murraya koenigii syn. Chalcas koenigi) atau daun kari adalah tumbuhan yang daunnya (dinamakan sama) dipakai sebagai penyedap kari. Dalam bahasa Inggris dikenal sebagai curry leaves. Daun ini dipakai sebagai bumbu di Aceh. Bentuk daun ini agak sama dengan daun salam, cuma ukurannya lebih kecil dan baunya lebih tajam dari daun salam. Bunga dari tumbuhan ini berbau harum dengan buah berbentuk bulir berwarna ungu.[2]
Asal tumbuhan ini adalah India dan Srilanka. Tumbuhan ini tidak ditanam secara massal, tetapi merupakan tumbuhan yang biasa terdapat pada kebun di bagian selatan India dan Malaysia.[2]
Salam koja berkerabat dekat dengan kemuning (M. paniculata).
Ekstrak daun koja dilaporkan memiliki kandungan sebagai berikut:air(66.3%), protein (1%), lemak (1%), karbohidrat (16%), serat (6.4%) dan mineral (4.2%). Kandungan mineral utama per 100 gram daun adalah kalsium (810 mg), fospor (600 mg) dan besi (2.1 mg). Kandungan vitaminnya adalah karoten (12,600 i.u.), asam nikotinat (2.3 mg) dan vitamin C (4 mg).[3]
Kandungan minyak atsiri pada daun koja dilaporkan ada 34 jenis, di antaranya α-pinena (51.7%), β-phellandrena (24.4%), sabinena (10.5%), β-pinena (9.8%), β-caryophyllene (5.5%), limonena (5.4%), bornyl acetate (1.8%), terpinen-4-ol(1.3%), γ-terpinena (1.2%) dan α-humulena [3]
Kandungan alkaloid yang ditemukan pada daun koja di antaranya mahanimbina, girinimbina dan dua karbazol alkaloid baru isomahanimbina and koenimbidina dari daun dan akar[3].
Salam koja (Murraya koenigii syn. Chalcas koenigi) atau daun kari adalah tumbuhan yang daunnya (dinamakan sama) dipakai sebagai penyedap kari. Dalam bahasa Inggris dikenal sebagai curry leaves. Daun ini dipakai sebagai bumbu di Aceh. Bentuk daun ini agak sama dengan daun salam, cuma ukurannya lebih kecil dan baunya lebih tajam dari daun salam. Bunga dari tumbuhan ini berbau harum dengan buah berbentuk bulir berwarna ungu.
Asal tumbuhan ini adalah India dan Srilanka. Tumbuhan ini tidak ditanam secara massal, tetapi merupakan tumbuhan yang biasa terdapat pada kebun di bagian selatan India dan Malaysia.
Salam koja berkerabat dekat dengan kemuning (M. paniculata).
Pokok Kari atau nama saintifiknya Murraya Koenigii tergolong dalam keluarga Rutaceae.
Pokok Kari ialah sejenis pokok renek dengan ketinggian antara 0.9 hingga 6 meter. Ia sering ditanam di kawasan sekitar rumah untuk kegunaan sebagai rempah dalam masakan terutamanya dalam masakan kari. Daun kari mempunyai bau yang kuat dan mempunyai rasa agak pahit.
Daun ini mempunyai banyak kegunaan bagi masyarakat India kerana ia bukan sahaja digunakan dalam masakan kari, malah dalam masakan lain seperti rasam, chutney , muruku dan sebagainya lagi. Berasal dari negara India dan Sri Lanka tumbuhan ini akan hidup subur dalam zon tropika.
Tumbuhan ini agak lasak walaupun sebenarnya ia menyukai tanah yang subur dan kaya dengan mineral. Bunganya kecil berwarna putih kekuningan dan buahnya juga kecil berwarna hijau ketika muda dan ungu setelah matang. Ia membiak melalui biji benih, keratan batang dan anak yang tumbuh dari akarnya. Selain ditanam di halaman rumah kerana daunnya ia juga ditanam sebagai tumbuhan hiasan.
Pokok Kari atau nama saintifiknya Murraya Koenigii tergolong dalam keluarga Rutaceae.
Pokok Kari ialah sejenis pokok renek dengan ketinggian antara 0.9 hingga 6 meter. Ia sering ditanam di kawasan sekitar rumah untuk kegunaan sebagai rempah dalam masakan terutamanya dalam masakan kari. Daun kari mempunyai bau yang kuat dan mempunyai rasa agak pahit.
Daun ini mempunyai banyak kegunaan bagi masyarakat India kerana ia bukan sahaja digunakan dalam masakan kari, malah dalam masakan lain seperti rasam, chutney , muruku dan sebagainya lagi. Berasal dari negara India dan Sri Lanka tumbuhan ini akan hidup subur dalam zon tropika.
Tumbuhan ini agak lasak walaupun sebenarnya ia menyukai tanah yang subur dan kaya dengan mineral. Bunganya kecil berwarna putih kekuningan dan buahnya juga kecil berwarna hijau ketika muda dan ungu setelah matang. Ia membiak melalui biji benih, keratan batang dan anak yang tumbuh dari akarnya. Selain ditanam di halaman rumah kerana daunnya ia juga ditanam sebagai tumbuhan hiasan.
De kerrieboom (Murraya koenigii; syn. Bergera koenigii, Chalcas koenigii) is een van oorsprong Indiase tropische en subtropische boom uit de wijnruitfamilie. De bladeren van de boom staan bekend als kerrieblad en vormen een belangrijk kruid in de Zuid-Indiase en Sri-Lankaanse keuken. Kerrieblad wordt in deze gebieden veel gebruikt bij het bereiden van curries, maar maakt traditioneel geen deel uit van kerriepoeder.
De smaak van verse kerriebladeren doet denken aan die van mandarijn. Dat is niet zo heel vreemd, omdat het geslacht Murraya ook tot citrusvruchten wordt gerekend.[1]
Bij het bereiden van curry's wordt kerrieblad meestal met uien en of andere groenten aangefruit en vervolgens meegestoofd. Hele bladeren worden vaak verwijderd voor het opdienen. In andere gerechten, bijvoorbeeld vada, wordt het al dan niet gesauteerde blad versneden en mee geconsumeerd. Vers kerrieblad is slecht houdbaar maar drogen leidt tot een sterk verlies van aroma. Oosterse winkels in de Lage Landen verkopen het kruid daarom vaak diepgevroren.
In de Ayurveda worden geneeskrachtige werkingen aan de kerrieboom toegeschreven. Zo zou de boom een ontstekingsremmende werking hebben en heilzaam zijn voor diabetici.
Bronnen, noten en/of referentiesDe kerrieboom (Murraya koenigii; syn. Bergera koenigii, Chalcas koenigii) is een van oorsprong Indiase tropische en subtropische boom uit de wijnruitfamilie. De bladeren van de boom staan bekend als kerrieblad en vormen een belangrijk kruid in de Zuid-Indiase en Sri-Lankaanse keuken. Kerrieblad wordt in deze gebieden veel gebruikt bij het bereiden van curries, maar maakt traditioneel geen deel uit van kerriepoeder.
De smaak van verse kerriebladeren doet denken aan die van mandarijn. Dat is niet zo heel vreemd, omdat het geslacht Murraya ook tot citrusvruchten wordt gerekend.
Bergera koenigii – gatunek krzewu z rodziny rutowatych. Występuje w południowej Azji, na wyspie Cejlon, w Indiach.
Gatunek ten zaliczany był do rodzaju Murraya pod nazwą Murraya koenigii (L.) Spreng. (polska nazwa: murraja Koeniga) lub do rodzaju Chalcas pod nazwą Chalcas koenigii (L.) Kurz[2]. Według nowszych ujęć taksonomicznych przeniesiony został do rodzaju Bergera i ma nazwę Bergera koenigii L.[2]
W Indiach roślina ta jest określana potocznie po angielsku jako curry leaf tree, gdyż jej liście są używane jako przyprawa (pod nazwą „liście curry”[3]) i wbrew zbieżności nazw nie stanowią koniecznego składnika mieszanki przypraw curry. Liście curry często są składnikiem potrawy curry. Przyprawę można nabyć w postaci sproszkowanych lub całych liści. Ich nazwa (w hindi kari patta) pochodzi od tamilskiego słowa kar-ivep-illai, czyli „liście czarnego nimu”, samo słowo kari pochodzi w tym przypadku od tamilskiego karuppu „czarny”. Nazwa zaś potrawy i używanej doń mieszanki przypraw pochodzi zaś od tamilskiego słowa kari („warzywa”).
Używanie liści curry może przyczyniać się do obniżenia poziomu cholesterolu we krwi[4]. W lecznictwie ludowym liście używane są jako lek przeciw schorzeniom żołądka oraz jako środek wzmacniający.
Bergera koenigii – gatunek krzewu z rodziny rutowatych. Występuje w południowej Azji, na wyspie Cejlon, w Indiach.
A árvore-do-caril (Murraya koenigii) é uma planta originária da Índia, da família das Rutáceas, cujo nome está ligado ao prato culinário com o mesmo nome. É denominada करीपत्ता, मीथ णीम, मीथ नीम पत्ता em hindi, "surabhi-nimbu" em sânscrito, mas também como basango, goranimb, karepaku, karhinimb e karibevu em outras línguas da Índia.[1]
É uma árvore pequena (até 6 m) com folhas compostas, cujos folíolos são utilizados em culinária.
Não se deve confundir com a erva-do-caril (Helichrysum italicum), também denominada de "perpétua", a qual cresce no estado selvagem na bacia do Mediterrâneo.
A árvore-do-caril (Murraya koenigii) é uma planta originária da Índia, da família das Rutáceas, cujo nome está ligado ao prato culinário com o mesmo nome. É denominada करीपत्ता, मीथ णीम, मीथ नीम पत्ता em hindi, "surabhi-nimbu" em sânscrito, mas também como basango, goranimb, karepaku, karhinimb e karibevu em outras línguas da Índia.
É uma árvore pequena (até 6 m) com folhas compostas, cujos folíolos são utilizados em culinária.
Não se deve confundir com a erva-do-caril (Helichrysum italicum), também denominada de "perpétua", a qual cresce no estado selvagem na bacia do Mediterrâneo.
Видову назву отримало від Карла Ліннея в честь біолога Йоганна Кеніга
Маленьке вічнозелене дерево, що досягає 4-5 м висоти, з стовбуром 40 см в діаметрі. Листя перисте, має гострий аромат та смак. Квіти маленькі білі, можуть самозапилюватися. Плід — чорна кістянка.
Зростає у вологих тропіках (Східна Азія, Індійський субконтинент, Індокитай).
Листя використовують для харчування (в каррі та рагу). Незамінний інгредієнт південно-індійського каррі. Плід має присмак перцю.
Murraya koenigii (cà ri Ấn Độ, cà ri Patta, chùm hôi trắng, xan tróc) là một loài thực vật có hoa trong họ Cửu lý hương. Loài này được (L.) Spreng. mô tả khoa học đầu tiên năm 1817.[2]
Cây bụi cao 1-2m, có các nhánh màu tía sẫm. Lá kép lông chim lẻ với 17-21 dụi lá chét dài 3–5 cm, mọc so le, hình trái xoan thon, không cân xứng, nhẵn hay hơi có lông mịn, nhạt ở mặt dưới; mép có răng tròn thấp, gân phụ 4-6 cặp, lồi rõ ở mặt dưới. Hoa nhỏ, màu trắng có mùi không thơm lắm, tập hợp thành ngù kép ở ngọn ngắn hơn lá. Quả dạng quả mọng, dài 1 cm, màu tía sẫm, có tuyến, với 1-2 hạt bao bởi chất nhầy[3].
Cây có nguồn gốc Ấn Độ và Sri Lanka nhưng cũng phổ biến ở Campuchia, Lào, Nam Trung Quốc, Indonesia và Việt Nam, mọc hoang và được trồng tại nhiều nơi.
Lá rất thơm, chứa carbazol alcaloid như mukonin, mukonicin, clausenalen. Vỏ rễ có một tỷ lệ cao tinh dầu và một glucosid koenigin.
Toàn bộ lá, thân, quả, hạt và rễ đều được sử dụng làm gia vị và làm thuốc. Ở Ấn Độ, người ta trồng chủ yếu để lấy lá, phần lớn để chế bột cari và làm thuốc. Quả, lá có thể dùng để trị lỵ, tiêu chảy và sốt rét, phát ban, hạ sốt, rắn cắn v.v.
Murraya koenigii (cà ri Ấn Độ, cà ri Patta, chùm hôi trắng, xan tróc) là một loài thực vật có hoa trong họ Cửu lý hương. Loài này được (L.) Spreng. mô tả khoa học đầu tiên năm 1817.
Муррайя Кёнига (лат. Murraya koenigii) — растение семейства Рутовые, вид рода Муррайя, распространённое в тропических и субтропических районах Индии.
Это невысокое дерево высотой до 4-6 м и с диаметром ствола до 40 см Листья перистые, с 11-21 листочками. Каждый листочек — 2-4 см длиной и 1-2 см шириной, с сильным ароматом. Цветки белые, ароматные. Плод — маленькая чёрная блестящая ягода.
В Индии и Шри-Ланке листья растения широко употребляются как пряность, они являются классическим обязательным компонентом приправы карри[1]. Плоды съедобны, но их семена ядовиты.
Муррайя Кёнига (лат. Murraya koenigii) — растение семейства Рутовые, вид рода Муррайя, распространённое в тропических и субтропических районах Индии.
調料九里香(学名:Murraya koenigii)又名麻绞叶[2]、咖哩葉、咖哩樹、可因氏月橘[3],是芸香科月橘屬的一種植物。原產於印度,分佈於熱帶與亞熱帶地區。以其葉子有咖哩的味道可做香料使用而得名。
植株為小喬木,可以生長至四至六公尺高,樹幹直徑可達四十公分粗。葉為羽狀複葉,有小葉11-21片,小葉長2-4公分,寬1-2公分。花小,白色,有香味。果實為小漿果,黑色。果實可以食用,不過裡面的種子具有毒性。
本种葉子具有強烈的香味,可做香辛料使用,在印度及斯里蘭卡的料理裡,特別是在做咖哩料理時,常會加入這種葉子來當做調味料使用。新鮮的葉子保存期限很短,若是存放在冰箱內,則可以保存一個星期左右。市面上也可以買到乾燥的葉子,不過乾品的香味比較不香。
|access-date=
中的日期值 (帮助) 調料九里香(学名:Murraya koenigii)又名麻绞叶、咖哩葉、咖哩樹、可因氏月橘,是芸香科月橘屬的一種植物。原產於印度,分佈於熱帶與亞熱帶地區。以其葉子有咖哩的味道可做香料使用而得名。
植株為小喬木,可以生長至四至六公尺高,樹幹直徑可達四十公分粗。葉為羽狀複葉,有小葉11-21片,小葉長2-4公分,寬1-2公分。花小,白色,有香味。果實為小漿果,黑色。果實可以食用,不過裡面的種子具有毒性。
オオバゲッキツ(大葉月橘)、または、ナンヨウザンショウ(南洋山椒)(学名 Murraya koenigii、シノニムChalcas koenigii)は、ミカン科の木本。インド原産。別名、カレーノキ(カレーの木、curry tree)といい、その葉はカレーリーフ(curry leaf)と呼ばれ、香辛料として用いられる。
南洋山椒という和名には山椒の名が附されているが、サンショウ属ではなく、ゲッキツ属に属する別種である。
種小名の「koenigii」は、植物学者ヨハン・ゲルハルト・ケーニヒ(Johann Gerhard König)にちなむ。
タミル語でカリヴェンプ(கறிவேப்பிலை)、シンハラ語でカラピンチャ(කරපිංචා)、カンナダ語でカリヴェブ(ಕರಿಬೇವು)、テルグ語でカリパク(కరివేపాకు)、パンジャーブ語でガンドラ、ヒンディー語でキトニムなど(करीपत्ता, मीथ णीम, मीथ नीम पत्ता)、マレーシア語でポコッカリ(Pokok Kari)、インドネシア語でサラムコジャ(Salam koja)という。
常緑の低木または高木で、成長すると高さ4~6m、幹は直径40cmほどになる。葉は奇数羽状複葉で11~21枚の小葉はそれぞれ長さ2~4cm、幅1~2cm、ふちに細かい鋸歯がある。
花は白く小さい。小粒で、熟すと黒い実がなるが、種に毒がある。
葉はカレーと柑橘類を足したようなスパイシーな香味をもち、インド(特に南インド)やスリランカで料理の香り付けとして用いられる他、タミル・ナードゥ州などの南インドからの移民が多いマレーシアでも、南インド系の料理に用いられる。葉は乾燥させると香りが弱まるため、普通は生のまま、小葉を他の香辛料や小粒の豆類と油で炒めて用いる他、サンバールやラッサムの味付けに用いる香辛料粉末にも配合する。
花は香油に用いられる。
アサ · アンゼリカ · イノンド · イングリッシュラベンダー(英語版) · エパソーテ · オレガノ · カレーリーフ · クルマバソウ(英語版) · コショウソウ · コリアンダー (シアントロ) · シシリー · シソ · シソクサ(英語版) · ジンブー(英語版) · スイバ · セージ · セイボリー · タイバジリコ(英語版) · タイホーリーバジル · タイム · タラゴン · チャービル · チャイブ · ドクダミ · ナギナタコウジュ · バジル · パセリ · ヒソップ · ピペルアウリツム(英語版) · ベトナムコリアンダー(英語版) · ヘンルーダ · ボリビアンコリアンダー(英語版) · ボルド(英語版) · マジョラム · ミツバ · ミント · メキシカンコリアンダー (ロングコリアンダー)(英語版) · ルリジサ · レモンバーム · レモンバーベナ · レモンマートル · ローリエ · レモングラス · ローズマリー · ラベージ
アサフェティダ · アジョワン · アナルダナ · アニス · アムチュール (マンゴーパウダー) · アリゲーターペッパー · アレッポペッパー · イノンド · ウコン · オールスパイス · カイエンペッパー · カシア · ガジュツ · カラシナ · カホクザンショウ · カルダモン · キャラウェイ · クスノキ · クミン · クラチャイ · クローブ · クロガラシ · 黒カルダモン · ケシノミ · コクム · コショウ · ゴマ · コリアンダー · サッサフラス · サフラン · サルサパリラ · 塩 · シトラスピール シナモン · シヌスモーレ · ジュニパーベリー · ショウガ · 小ガランガル · シロガラシ · スペインカンゾウ · セリムグレイン · セロリ · タスマニアペッパー · タマリンド · チャロリー · 陳皮 · 唐辛子 · トウシキミ · トンカ豆 · ナツメグ · ナンキョウソウ · ニオイクロタネソウ · ニンニク · バーベリー · ゴルパー · バニラ · パプリカ · パラダイスグレイン · バンウコン · ヒッチョウカ · ヒハツ · ヒハツモドキ · フェヌグリーク · フェンネル · ブラジリアンペッパー · ブラッククミン · ブラックライム · ホースラディッシュ · マウラブチェリー · マラバスラム · メース · ラドゥニ · リツェアクベバ · ローズ · ワサビ
アドジカ · アドヴィエ · エルブ・ド・プロヴァンス · オールドベイシーズニング · カーメリスネリ · ガーリックソルト · ガラムマサラ · カレー粉 · キャトルエピス · クラブボイル · 五香粉 · ザーター · シーズンドソルト · 七味唐辛子 · ジャークスパイス · セイボリー · タビル · タンドリーマサラ · チャートマサラ · チャウンク · チュニジアンファイブスパイス · チリパウダー · バハラット · ハリッサ · バルバレ · ハワイジ · パンチフォロン · ファインハーブ · ブーケガルニ · ブクヌ · ペルシャード · マサラ · ミックススパイス · ミトミタ · レモンペッパー · パンプキンパイスパイス · レカードロジョ
オオバゲッキツ(大葉月橘)、または、ナンヨウザンショウ(南洋山椒)(学名 Murraya koenigii、シノニムChalcas koenigii)は、ミカン科の木本。インド原産。別名、カレーノキ(カレーの木、curry tree)といい、その葉はカレーリーフ(curry leaf)と呼ばれ、香辛料として用いられる。
커리나무(학명: Murraya koenigii 무라이아 코이니기이[*])는 운향과의 나무이다.
남아시아와 동남아시아에 분포한다.[2] 네팔, 라오스, 미얀마, 방글라데시, 베트남, 부탄, 스리랑카, 인도, 중국 남부, 태국, 파키스탄이 원산지이다.[2]