La Draba (Cardaria draba) ye una especie de la familia de les crucíferas.
Anguaño esta considerada un sinónimu de Lepidium draba[1]
Planta perenne, yerbácea con cabillos erectos de 20-80 cm, que sostienen unna inflorescencia trupa, ramosa, nel so parte cimeru bastante plana , de flores blanques bien pequeñines. Fueyes obovaes, de base cuneada y marxe dentáu-onduláu; les cimeres dentaes y abrazadoras. Flores de 5-6 mm de diámetru; pétalos blancos, el doble de llongures de los sépalos, ampliamante ovaos. Vaina arrondada o acorazonada, enchida; estilu llargu. Floria de primavera a branu.
Habita en cultivos, tierres baldías y cunetes n'Europa mediterránea y nel sureste. Introducida nel restu d'Europa.
La fervinchu preparada coles sos fueyes ye diurética. Les granes emplegar como sucedaneu de la pimienta.
Cardaria draba describióse por (L.) Desv. y espublizóse en Journal de Botanique, Appliquée à l'Agriculture, à la Pharmacie, à la Médecine et aux Arts 3(4): 163. 1814[1815].[2]
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. La Draba (Cardaria draba) ye una especie de la familia de les crucíferas.
Anguaño esta considerada un sinónimu de Lepidium draba
El bàbol, guixes, muixos o papoles (Lepidium draba L. anteriorment Cardaria draba)[1] és una espècie de la família de les brassicàcies.
amor de pagés (C), bàbol (C), babol (CN, B, C), babols (B, C), capellà (C), afrontapagesos (C), amor de pagès (C), capellans (C), colet (C), coleta (C), cresta de gall (C), farots (C), floreta (C), floreta blanca (PV), guixes (CN, CE), herba apoderada (C), herba blanca (PV), morrissà gros (B), morritort (C), muixos (PV), palitra (C), papol (CN, C), papola (C), pàpola (C), papoles (PV, CN), pàpoles (C), paula (C), pelitre (B) i sabonera (C).
Hemicriptòfit rizomatós, postrat o dret, amb la tija corpulenta de 10 a 80 cm d'alçada, ramificat, cobert escassament amb pèls suaus de color cendra a molt cobert. Les fulles són alternes, simples, i majoritàriament dentades. Les fulles basals mesuren de 4 a 10 cm, tenen un curt pecíol, i són llargues i planes, i ovolanceolades, amb l'extrem estret unit a la tija. Les fulles són subsèssils, de 2 a 6,5 cm de llargària. El bàbol fa raïms de flors blanques lleugerament corbes en les que les tiges de les flors individuals creixen cap amunt des de diferents punts de la branca d'aproximadament la mateixa altura (corimbe). Els pètals són de color blanc, dentats, de 3 a 5 mm de llarg, aproximadament el doble de la longitud dels sèpals. Floreix de març a juny. El fruit és una síliqua amb la beina arrodonida o cordada (forma de cor) i unflada, plena de llavors d'uns 1,5-2 mm.[5]
Es distingeix de morritort salvatge (Lepidium latifolium) perquè aquesta espècie té fulles peciolades, mentre que el bàbol (L. draba) les fulles superiors són amplexicaules. A més, L. latifolium és glabra, però té fruits amb alguns pèls, mentre en L. draba al contrari.[5]
És una espècie oriünda d'Àsia occidental i Europa oriental i és una espècie invasora a Amèrica del Nord, introduïda per llavors l'any 1900. Dispersa per tota la Península Ibèrica.
Habita ecosistemes nitròfils, com ara vores de camps i de camins,[6] inclús pot viure sobre sòls salins des de vora mar fins a 1550 m d'altitud. És bioindicadora de sòls moderadament secs, alcalins (pH 5,5-8) i pobres en nitrogen.[2] A més a més, se la considera un indicador del canvi climàtic a regions amb clima oceànic, ja que s'està expandint cap al nord.[7]
Segons s'ha pogut constatar, en les fulles podem trobar glucòsids cianogènics que desprén àcid cianhídric, el qual és extremadament tòxic. En quant a les llavors, se sap que contenen una essència sulfurada que es volatilitza ràpidament en contacte amb l'aire. Per aquest motiu la planta cal assecar-la i guardar-la el més prompte possible. Aquesta planta s'ha emprat en substitució d'altres de característiques similars, però quasi sempre de manera fraudulenta, ja que els seus efectes són molt més suaus que els de les altres. Es considera que compta amb propietats antiinflamatòries i rubefaent lleus, però les exerceix d'una manera tan suau que la majoria de les vegades passen desapercebudes. Dioscòrides (metge, farmacòleg i botànic de l'antiga Grècia), qui conta en els seus escrits les propietats d'aquesta planta. Curiosament, altres savis més antics no expliquen res d'aquesta espècie, la qual cosa fa suposar que no la coneixien o que la tenien classificada dins d'una altra família.[8][9]
En alguns països es consumeixen les fulles tendres com a verdura, encara que és important conèixer la seua toxicitat. En algunes localitats utilitzen les fulles en infusió per a preparar una beguda de propietats refrescants i diürètiques. Les llavors tenen un sabor fortament picant, emprant-se en substitució del pebre. L'ús de la llavor en lloc del pebre ja va ser indicat per Dioscòrides (metge, farmacòleg i botànic de l'antiga Grècia), qui conta en els seus escrits com s'utilitzaven aquestes llavors per a preparar diverses tisanes.[8]
Anvers de les fulles.
Revers de les fulles.
Base foliar.
Vista zenital dels botons florals i fulles.
Flor.
Raïm de flors.
Abella silvestre pol·linitzant el bàbol.
Síliqües verdes.
Síliqües seques.
Detall de la síliqua.
Il·lustració botànica.
Clapa de bàbol a una platja de cudols.
Individus creixent a la vora d'un camí.
Clapa prop de la vora d'un riu.
El bàbol, guixes, muixos o papoles (Lepidium draba L. anteriorment Cardaria draba) és una espècie de la família de les brassicàcies.
Planhigyn blodeuol bychan yw Pupurlys llwyd sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Brassicaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Lepidium draba a'r enw Saesneg yw Hoary cress.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Pupurlys Llwyd.
Mae'r dail ar ffurf 'roset' a chaiff y planhigyn ei flodeuo gan wenyn.
Planhigyn blodeuol bychan yw Pupurlys llwyd sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Brassicaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Lepidium draba a'r enw Saesneg yw Hoary cress. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Pupurlys Llwyd.
Mae'r dail ar ffurf 'roset' a chaiff y planhigyn ei flodeuo gan wenyn.
Vesnovka obecná (Cardaria draba) je až půl metru vysoká, hluboko kořenící plevelná bylina s mnoha drobnými bílými květy. Je to druh z rodu vesnovka (Cardaria) a někdy bývá považován za součást rodu řeřicha, tam je druh uváděn pod jménem Lepidium draba.
Druh je původem z oblastí okolo Středozemního moře, ze západní Sibiře, Přední a Střední Asie. Do dnešních dnů se druhotně rozšířil do Severní a Jižní Ameriky, Jižní Afriky i Austrálie. V České republice se v teplém planárním i kolinním stupni vyskytuje poměrně hojně, ve studenějším submontánním roste jen ojediněle a přechodně.
Vesnovka obecná vyhledává vysýchavé, na dusík a humus bohaté, kypré a dobře propustné půdy, snáší i zasolení. Původně rostla na polích, v sadech, vinohradech a chmelnicích, druhotně vyrůstá na náspech okolo cest a železničních tratí, na navážkách, rumištích, kompostech, ruderalizovaných travnatých plochách a na jiných narušovaných stanovištích.[1][2]
Vytrvalá rostlina která je obvykle celá porostlá šedivými, jednoduchými chlupy s lodyhami dosahujícími do výše 30 až 50 cm. Z hrubého, silně rozvětveného kořene s dlouhými oddenky rostou hustě olistěné lodyhy jak plodné s květy, tak i sterilní bez květů. Vzpřímená, nevýrazně hranatá lodyha je porostlá krátkými chlupy směřujícími dolů. Přízemní a spodní lodyžní listy jsou řapíkaté, obvejčité, hluboce laločnaté až peřenodílné a v době kvetení bývají již suché. Střední a horní lodyžní listy jsou přisedlé, střelovitě objímavé, jejich čepele jsou až 10 cm dlouhé a 3 cm široké, podlouhlé neb elipsovité, po obvodě oddáleně laločnatě zubaté a zvlněné. Všechny listy obvykle mají z obou stran krátké šedivé chlupy, jen řidčeji jsou lysé. Sterilní lodyhy pouze pomáhají asimilovat zásobní látky (především škrob) pro kořenový systém, nejvíce zásob má na přelomu července a srpna a nejméně na jaře.
Drobné čtyřčetné, oboupohlavné, dvouobalné květy vytvářejí na konci lodyh hustou chocholíkovou latu složenou z hroznů které se po odkvětu prodlužují. Široce vejčité kališní lístky, dlouhé až 2 mm, mají po okraji široký blanitý lem. Obvejčité bílé korunní lístky s krátkým nehtíkem jsou na vrcholu okrouhlé a bývají dlouhé až 4 mm. Čtyřmocné tyčinky s nitkami až 3 mm dlouhými nesou vejčité prašníky. Rostlina kvete v podmínkách ČR obvykle v květnu až červenci.
Plod je dlouze stopkatá, obsrdčitá až obvejčitá, nafouknutá, lysá, nepukavá šešulka která má na konci dlouhou tenkou suchou čnělku s bliznou. Šešulka 3 až 5 mm dlouhá je dvoudílná, mívá nejčastěji celkem dvě semena a ve zralosti opadává celá nebo se rozpadá na dvě jednosemenné části. Vejčité nebo elipsoidní, zploštělé semeno bývá až 2 mm dlouhé, má hnědé osemení se šedým povlakem který po navlhčení silně lepí. Semena se šíří osivem, půdou, kompostem i nalepením na srst zvířat.[1][2][3][4]
Vesnovka obecná je hemikryptofyt který se rozmnožuje vegetativně i generativně. Na neobdělávané půdě se množí hlavně semeny, na jedné lodyze může dozrát i několik tisíc semen, z nich okolo 80 % je schopno vyklíčit. Po vysemenění jsou semena po dobu 6 až 7 týdnů přísně dormantní. Na podzim větší část semen, která nejsou uložena hlouběji než 2 cm, vyklíčí a další díl semen spolehlivě klíčí až na jaře. V dalších létech životnost semen výrazně klesá.
Po vyklíčení se asi po tři týdny vytváří přízemní růžice listů a mohutní kořen který záhy dosahuje délky 25 cm a dělí se do asi pěti laterálních kořenů s množstvím pupenů pro založení nových výhonků. Přes tři měsíce stará rostlina může mít za optimálních podmínek až 50 nadzemních výhonků které jsou rozrostlé do kruhu o průměru téměř 60 cm. Pokud má rostlina i nadále dobré podmínky může takto během jednoho roku z jednoho semínka vyrůst až 450 výhonků a vzniknout kolonie o průměru 3,7 m. V prvém roce kořeny rostliny proniknou do hloubky 60 cm, v druhém ještě o dalších 60 cm hlouběji.
Rozmnožování semeny je, i přes ohromné množství vyprodukovaných semen, na obdělávané půdě poměrně vzácné, mnohem častější se tam vesnovka obecná šíří dlouhými plazivými oddenky. Při zpracovávání půdy jsou po poli roznášeny úlomky křehkých kořenových výběžků s množství pupenů. Vývoj nových rostlin z pupenů na odlomcích kořenů je obdobný jako u semenáčů.[3][5][6]
Tento druh zapleveluje na obdělávaných polích všechny plodiny, jednoleté i víceleté. Nejvíce škodí v trvalých kulturách, např. výrazně snižuje kvalitu píce. Semenáčky tohoto druhu jsou velmi citlivé k většině běžných herbicidů, rostliny vzniklé vegetativním množením jsou ale mnohem odolnější. Nepotvrdil se předpoklad z poloviny 20. století, který předvídal intenzivní rozmnožení vesnovky obecné na orné půdě. V současnosti se na polích vyskytuje jen okrajově a mnohem hojnější je mimo polní kultury.
Její ostře chutnající semena obsahující hořčičný olej a někdy bývala po usušení používána jako náhražka za plody pepře černého.[5][6]
Obrázky, zvuky či videa k tématu vesnovka obecná ve Wikimedia Commons
Vesnovka obecná (Cardaria draba) je až půl metru vysoká, hluboko kořenící plevelná bylina s mnoha drobnými bílými květy. Je to druh z rodu vesnovka (Cardaria) a někdy bývá považován za součást rodu řeřicha, tam je druh uváděn pod jménem Lepidium draba.
Hjertekarse (Lepidium draba) er en flerårig, 20-50 cm høj plante i korsblomst-familien. Jordstænglen er krybende og arten kan danne store og tætte bestande. Bladene er svagt takkede med pilformet omfattende grund. De hvide blomster er vellugtende og 5-6 mm store. Skulpen er smalvægget og bredt hjerteformet med en blivende griffel på 1-2 mm. Stænglen er håret. Den er oprindeligt hjemmehørende i Middelhavsområdet og Vestasien, men er nu spredt som ukrudtsplante mange steder i verden.
I Danmark er hjertekarse sjælden på tør bund langs strande, vejkanter og affaldspladser. Den blomstrer maj til juli.[1]
Hjertekarse (Lepidium draba) er en flerårig, 20-50 cm høj plante i korsblomst-familien. Jordstænglen er krybende og arten kan danne store og tætte bestande. Bladene er svagt takkede med pilformet omfattende grund. De hvide blomster er vellugtende og 5-6 mm store. Skulpen er smalvægget og bredt hjerteformet med en blivende griffel på 1-2 mm. Stænglen er håret. Den er oprindeligt hjemmehørende i Middelhavsområdet og Vestasien, men er nu spredt som ukrudtsplante mange steder i verden.
I Danmark er hjertekarse sjælden på tør bund langs strande, vejkanter og affaldspladser. Den blomstrer maj til juli.
Die (Gewöhnliche) Pfeilkresse (Lepidium draba, früher: Cardaria draba), auch Herzkresse oder Türkische Kresse genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Kressen (Lepidium) in der Familie der Kreuzblütengewächse (Brassicaceae).
Die Pfeilkresse wächst als ausdauernde, krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 30 bis 60 cm. Sie besitzt eine Pfahlwurzel und ein ausgedehntes, weit verzweigtes System von Rhizomen, die an den Knoten Knospen entwickeln, aus denen zahlreiche herdenbildende Luftsprosse treiben. Die Stängel sind meist aufrecht, kräftig, am Grund mehr oder weniger dicht und anliegend grauhaarig, oberwärts kahl und im Blütenstandsbereich verzweigt.
Die Grundblätter sind kurz gestielt, 1,5 bis 10 cm lang sowie 1 bis 4 cm breit, verkehrt-eiförmig, spatelig oder eiförmig, buchtig gelappt,[1] unregelmäßig gezähnt bis ganzrandig und ebenfalls mehr oder weniger dicht grauhaarig. Sie sind zur Blütezeit meist vertrocknet.[1] Die wechselständigen Stängelblätter sind zahlreich, wechselständig, sitzend, stängelumfassend mit herz- oder pfeilförmigem Grund, 1 bis 9 (bis 15) cm lang sowie 0,5 bis 2 (bis 5) cm breit und behaart oder kahl. Sie besitzen eine lineal-längliche, lanzettliche, eiförmige oder verkehrt-eiförmige Form.[2]
Der schirmtraubige Blütenstand bildet einen mehr oder weniger kompakten, auf der Oberseite abgeflachten Schirm. Die zwittrigen, vierzähligen Blüten sind wohlriechend. Die vier Kelchblätter sind länglich, 1,5 bis 2,5 mm lang, kahl und haben eine weißen Rand. Die vier Kronblätter sind weiß, 2 bis 4 mm lang, verkehrt-eiförmig und haben einen 1 bis 1,7 mm langen Nagel.[1] Die sechs Staubblätter haben vier seitständige und zwei mittelständige Nektardrüsen. Der Griffel hat eine Länge von 0,8 bis 1,6 mm und bleibt an der Frucht erhalten.[1]
Die 2,5 bis 3,5 mm langen und 3 bis 5 mm breiten Früchte öffnen sich bei Reife nicht. Sie sind abgeflacht, herzförmig bis fast nierenförmig, an der Spitze stumpf oder spitzlich und ohne Ausrandung,[1] am Rand ungeflügelt. Die Klappen sind dünn, netznervig,[1] glatt und kahl. Jedes Fruchtfach enthält meist nur einen Samen. Die rotbraunen Samen sind eiförmig mit einer Länge von 1,5 bis 2 mm.[2]
Lepidium draba ist meist oktoploid mit 2n = 64 (selten 62) Chromosomen, seltener tetraploid mit 2n = 32 Chromosomen.[2]
Die Pfeilkresse ist ein ausdauernder Hemikryptophyt und Wurzelknospengeophyt. Sie ist ein Wurzelkriechpionier und ein Tiefwurzler.[3]
Ihre Blüten sind unscheinbare, weiße, vorweibliche „Nektar führende Scheibenblumen“. Die Bestäubung erfolgt durch Fliegen; aber auch Selbstbestäubung findet statt, indem sich die Staubblätter vor dem Aufblühen zur Narbe hin krümmen. Blütezeit ist von Mai bis Juli.[3]
Die Früchte sind zweisamige Schötchen, die bei der Reife nicht aufspringen, sondern zerfallen. Sie breiten sich als Körnchenflieger durch den Wind aus. Die starke Ausbreitung entlang von Bahngleisen soll darauf zurückzuführen sein, dass die Früchte vom Luftzug der Züge mitgerissen werden. Allerdings ist der Samenansatz meist sehr gering. Die Samen sind Lichtkeimer.[3]
Vegetative Vermehrung erfolgt reichlich durch Wurzelsprosse. Daher stehen die Pflanzen oft in großen Herden zusammen. Unter günstigen Bedingungen können die Bestände pro Jahr einen Zuwachs von über 3 Quadratmetern erreichen. Die vegetative Ausbreitung wird auch stark durch den Menschen gefördert, indem er Spross- und Wurzelstücke verschleppt.[3]
Als ursprüngliche Heimat der Pfeilkresse werden das Mittelmeergebiet, das südliche Osteuropa, Vorderasien und Zentralasien angesehen.[4] Von dort aus ist die Pfeilkresse als invasiver Neophyt nach Mittel- und Westeuropa sowie nach Nordamerika (Kanada, USA, Mexiko), Südamerika (Argentinien, Chile), Süd-Asien (Nord-Indien, Saudi-Arabien), Südafrika, Australien und Neuseeland verschleppt worden.[2] Die Pfeilkresse wurde in Deutschland erstmals 1728 in Ulm durch Johann Dietrich Leopold in seinem Werk Deliciae sylvestres florae Ulmensis nachgewiesen[5], in England 1802,[6] in den USA 1862,[7] in Neuseeland 1904.[8] In Mitteleuropa beschleunigte sich die Ausbreitung um 1830 und wurde durch den Aufbau des Eisenbahnnetzes gefördert.[9]
Die Pfeilkresse wächst an Wegrändern, auf Bahndämmen, in Hafenanlagen und auf Schutthalden, aber auch auf lehmigen Äckern und in Weinbergen. Sie bevorzugt sommerwarmes und niederschlagsarmes Klima und nährstoff- und basenreiche, meist humusarme Böden. Im pflanzensoziologischen System gilt sie in ihrem mitteleuropäischen Teilareal als Charakterart der Assoziation Cardario-Agropyretum im Verband Convolvulo-Agropyrion (Halbruderale Halbtrockenrasen),[10] kommt aber auch in Gesellschaften der Verbände Sisymbrion und Caucalidion und in denen der Ordnung Onopordetalia vor.[11] In den Allgäuer Alpen überschreitet die Pfeilkresse eine Obergrenze von 900 Metern nicht.[12]
Der Artname Lepidium draba wurde 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum[13] erstveröffentlicht. Häufig wird noch das Synonym Cardaria draba (L.) Desv. verwendet. Molekularsystematische Untersuchungen haben aber bestätigt, dass den zur Trennung der beiden Gattungen benützten Fruchtmerkmalen keine hohe systematische Bedeutung zukommt und die Gattung Cardaria von Lepidium nicht getrennt werden kann. Innerhalb der Gattung Lepidium bestehen zu den Arten um die Feld-Kresse (Lepidium campestre) enge verwandtschaftliche Beziehungen. Am nächsten verwandt sind die früher auch zu Cardaria gestellten Lepidium chalepense L. und Lepidium appelianum Al-Shehbaz.[14]
Die Samen der Pfeilkresse schmecken wegen der Senföle scharf und wurden früher anstelle des Pfeffers als Würze verwendet.[9]
Als Wurzelkriechpionier und Rohbodensiedler wird die Pfeilkresse gelegentlich zur Befestigung von neuangelegten Böschungsbereichen gesät.[15]
Die (Gewöhnliche) Pfeilkresse (Lepidium draba, früher: Cardaria draba), auch Herzkresse oder Türkische Kresse genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Kressen (Lepidium) in der Familie der Kreuzblütengewächse (Brassicaceae).
Šypojta krjasa (Lepidium draba) jo rostlina ze swójźby kśicnokwětarjowych rostlinow (Brassicaceae). W někotarych žrědłach se ako (Cardaria draba) wóźi.
Šypojta krjasa jo trajne zele, kótarež dośěgnjo wusokosć wót 20 až 50 cm.
Kijašk njaso wjele łopjenow.
Łopjena su pódłujko-jajojte, njepšawidłownje zubate. Dolne łopjena su wogonkate, zubate a rano prěju. Górne łopjena kijašk wobpśimaju.
Kwiśo wót maja až do julija. Běłe kwiśonki dośěgnu šyrokosć wót 5 až do 6 mm a wobstoje z styri wopak-jajojtych, 3-4 mm dłujkich kronowych łopjeńkow. Wóni stoje w gustych granach, pśi comž wěcej granow pózdatnu wokołku wutwóri.
Tšuki su wutšobojte, lěbda wopłonjone, njekśidłaty a dośěgnu šyrokosć wót 4 až do 5 mm.
Rosćo w zelišćowych wobrostach na drogach, nadroznych kšomach, zeleznicowych nasypach, kamuškowych městnach a winicach. Ma lubjej suche, zwětšego małohumusowe, bazowe zemje.
Rostlina jo w srjejźnej a pódpołdnjowej Europje rozšyrjona, mjaztym až póchada originalnje ze srjejźneje Azije a krotkozajtšneje Europy a se jo dosrjejźa 19. lětstotka za cas natwarjenju zeleznicowych linijow mócnje rozšyriła.
Šypojta krjasa (Lepidium draba) jo rostlina ze swójźby kśicnokwětarjowych rostlinow (Brassicaceae). W někotarych žrědłach se ako (Cardaria draba) wóźi.
Lepidium draba, the whitetop or hoary cress,[1] or Thanet cress,[2] is a rhizomatous perennial flowering plant in the family Brassicaceae. It is native to western Asia and southeastern Europe and widely introduced elsewhere.
Whitetop is a perennial herb that reproduces by seeds and by horizontal creeping roots. The stem is stoutish, erect or spreading, 10 to 80 cm tall, branched, covered sparsely with ash-colored soft hairs to heavily covered. The leaves are alternating, simple, and mostly toothed. The basal leaves are 4 to 10 cm, have a slight stem (petiole), and are long and flat, lance-shaped to egg-shaped, with the narrow end attached to the stalk. On the upper part of the stem the leaves are attached directly to the stalk (sessile), are 2 to 6.5 cm long, and are oblong or tapering the point, with broad bases that clasp the stalk. Whitetop has slightly domed flower clusters in which the individual flower stalks grow upward from various points off the branch to approximately the same height (corymb-like). The petals are white, clawed, and 3 to 5 mm long, about twice the length of the sepals.
It is native to western Asia and southeastern Europe and is an invasive species in North America, introduced by contaminated seeds in the early 1900s. Also known as Cardaria draba, hoary cress is a weed in much of south-east and south-west Australia as well.[3]
Lepidium draba, the whitetop or hoary cress, or Thanet cress, is a rhizomatous perennial flowering plant in the family Brassicaceae. It is native to western Asia and southeastern Europe and widely introduced elsewhere.
La Draba (Cardaria draba) es una especie de la familia de las crucíferas.
Actualmente esta considerada un sinónimo de Lepidium draba[1]
Planta perenne, herbácea con cabillos erectos de 20-80 cm, que sostienen una inflorescencia densa, ramosa, en su parte superior bastante plana , de flores blancas muy pequeñitas. Hojas obovadas, de base cuneada y margen dentado-ondulado; las superiores dentadas y abrazadoras. Flores de 5-6 mm de diámetro; pétalos blancos, el doble de largos de los sépalos, ampliamente ovados. Vaina redondeada o acorazonada, hinchada; estilo largo. Florece de primavera a verano.
Habita en cultivos, tierras baldías y cunetas en Europa mediterránea y en el sureste. Introducida en el resto de Europa.
La infusión preparada con sus hojas es diurética. Las semillas se han empleado como sucedáneo de la pimienta.
Cardaria draba fue descrita por (L.) Desv. y publicado en Journal de Botanique, Appliquée à l'Agriculture, à la Pharmacie, à la Médecine et aux Arts 3(4): 163. 1814[1815].[2]
La Draba (Cardaria draba) es una especie de la familia de las crucíferas.
Actualmente esta considerada un sinónimo de Lepidium draba
Kynsimökrassi (Cardaria draba) on laji kynsimökrassien suvussa. Sitä esiintyy Euroopan eteläosissa. Se on monivuotinen latvastaan haarova ruoho. Soikean pitkulaisista ja harvasti hammaslaitaisista lehdistä alemmat ovat ruodillisia, ylemmät sepiviä. Kukinto on tiheä ja haarova, pieniteriöiset kukat ovat valkoisia. Lidut ovat herttamaisia.
Kynsimökrassi (Cardaria draba) on laji kynsimökrassien suvussa. Sitä esiintyy Euroopan eteläosissa. Se on monivuotinen latvastaan haarova ruoho. Soikean pitkulaisista ja harvasti hammaslaitaisista lehdistä alemmat ovat ruodillisia, ylemmät sepiviä. Kukinto on tiheä ja haarova, pieniteriöiset kukat ovat valkoisia. Lidut ovat herttamaisia.
Lepidium draba, la passerage drave (appelé aussi pain blanc ou brocoli sauvage), est une plante herbacée vivace de la famille des Brassicacées.
L. draba est une petite plante vivace de 30 à 60 cm de hauteur, couverte de courts poils blanchâtres. La tige est rameuse supérieurement, à rameaux les uns nus, les autres feuillés. Les feuilles alternes sont oblongues, larges parfois de plus de 2 cm, embrassant la tige par 2 lobes aigus, irrégulièrement sinuées et dentées[1].
Elle forme souvent d'importantes colonies[1].
Lepidum draba pousse aux abords des chemins, dans les sous-bois et dans les champs[2].
Les jeunes feuilles peuvent être ajoutées aux salade. Les jeunes pousses ou les boutons floraux, cueillis au printemps[2], sont consommés crus, cuits à la vapeur ou poêles à la manière du brocoli[2]. Les fleurs peuvent accompagner les salades[2] ou se préparer en infusion. Les graines peuvent être utilisées pour composer une moutarde ou être employées comme du poivre[3].
Selon NCBI (31 janv. 2013)[4] :
Lepidium draba, la passerage drave (appelé aussi pain blanc ou brocoli sauvage), est une plante herbacée vivace de la famille des Brassicacées.
Šipojta žerchej (Lepidium draba) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brassicaceae). W někotrych žórłach so jako Cardaria draba wodźe.
Šipojta žerchej je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 20 hač 50 cm.
Stołpik njese wjele łopjenow.
Łopjena su dołhoće-jejkojte, njeprawidłownje zubate. Delnje łopjena su stołpikate, zubate a zahe zwjadnu. Hornje łopjena stołpik wobpřimaja.
Kćěje wot meje hač julija. Běłe kćenja docpěwaja šěrokosć wot 5 hač 6 mm a wobsteja z štyri wopak-jejkojtych, 3-4 mm dołhich krónowych łopješkow. Wone steja w hustych kićach, při čimž wjace kićow pozdatny wokołk wutwori.
Truki su wutrobojte, lědma wopłonjene, njekřidłaty a docpěwaja šěrokosć wot 4 hač 5 mm.
Rosće w njerodźowych wobrostach na pućach, nadróžnych kromach, železniskich nasypach, drjebiznowych městnach a winicach. Preferuje suche, zwjetša małohumusowe, bazowe pódy.
Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena, mjeztym pochadźa originalnje ze srjedźneje Azije a juhowuchodneje Europy a so je wosrjedźa 19. lětstotka za čas natwarjenju železnicowych linijow sylnje rozšěriła.
Šipojta žerchej (Lepidium draba) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brassicaceae). W někotrych žórłach so jako Cardaria draba wodźe.
Kardarija (lot. Cardaria, vok. Pfeilkresse) – bastutinių (Brassicaceae) šeimos augalų gentis.
Pijlkruidkers (Lepidium draba of Cardaria draba) is een overblijvende plant in de kruisbloemenfamilie (Brassicaceae).
Deze plant, die een hoogte kan bereiken van 30 tot 90 cm[1][2], wordt vanwege van zijn wortelstelsel vaak als onkruid gezien. Hij heeft rechtopstaande stengels waarvan de bladeren langwerpig en getand zijn. Ze omvatten met hun voet de stengel, die zich in het bovenste deel vertakt in schermvormige pluimen. De onderste bladen zijn steelvormig versmald[2].
Tijdens de bloeitijd, van mei tot juli, vormt hij witte bloemen. De 4 witte kroonblaadjes zijn 2-4 mm lang[1]. De vruchtjes zijn aan de voet vaak hartvormig[2] en niet gevleugeld[3][2].
Als oorspronkelijk verspreidingsgebied wordt het Middellandse Zeegebied, Zuidoost Europa, Zuidwest-Azië en centraal Azië gezien. Van hieruit is de plant verspreid over Noordwest Europa, Noord-Amerika, Zuid-Amerika, Zuid-Azie (Noord-India, Saoedie Arabie) Zuid-Afrika, Australië en Nieuw Zeeland[4]. In Nederland is hij bekend sinds 1865.
Vroeger werden de gemalen zaden gebruikt als peper.
Pijlkruidkers (Lepidium draba of Cardaria draba) is een overblijvende plant in de kruisbloemenfamilie (Brassicaceae).
Pieprzycznik przydrożny, p. wiosnówkowy (Lepidium draba L.) – gatunek rośliny z rodziny kapustowatych[3]. Dawniej zaliczany do rodzaju pieprzycznik (Cardaria), który jednak okazał się taksonem polifiletycznym i został włączony do rodzaju pieprzyca Lepidium[4]. Status gatunku we florze Polski: kenofit[5].
Rodzimy obszar występowania to znaczna część Europy i Azji oraz Egipt[6]. Rozprzestrzenił się także w pozostałych rejonach Europy, w Afryce Południowej, Australii, Ameryce Północnej, Argentynie i Chile[6].
Kwitnie od maja do lipca. Występuje na przydrożach, wysypiskach, nasypach kolejowych, obrzeżach pól, w miejscach suchych i kamienistych. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla Ass. Cardario drabae-Agropyretum repentis[7].
Pieprzycznik przydrożny, p. wiosnówkowy (Lepidium draba L.) – gatunek rośliny z rodziny kapustowatych. Dawniej zaliczany do rodzaju pieprzycznik (Cardaria), który jednak okazał się taksonem polifiletycznym i został włączony do rodzaju pieprzyca Lepidium. Status gatunku we florze Polski: kenofit.
Välsk krassing (Cardaria draba) är en växtart i familjen korsblommiga växter.
Blomman är vit.[1]
Wikimedia Commons har media som rör Välsk krassing.
Välsk krassing (Cardaria draba) är en växtart i familjen korsblommiga växter.
Blomman är vit.
Багаторічна трав'яниста рослина становить від 10 до 80 см, в середньому заввишки 50 см. Стебло опушене короткими м'якими волосками, прямий, одиночний або розгалужений, вгорі гіллястий. Листя овальне або довгасто-ланцетне, розташовано почергово, цільно-крайні або зубчасті. Нижнє листя черешкове, довгасте, краями виїмчасто-зубчасте, верхні сидячі, довгасто-ланцетні, охоплюють стебло. Листя віночка десь вдвічі довші за чашолистки, мають колір від жовто-зеленого до білуватого забарвлення.
Білі дрібні пахучі квіти зібрані в пухкі кисті утворюють щиткоподібні суцвіття на верхівці стебла. Плід у вигляді серцеподібно-овального стручка з двома гніздами і довгим стовпчиком у виїмці. Одна рослина має від 1200 до 4800 шт. насіння.
Трава містить алкалоїди, глікозид, відщеплюється при ферментативному гідролізі гірчичної олії, в складі якої є сірка. У насінні до 12-19 % жирної олії. У молодій весняній рослині можлива наявність синильної кислоти.
Рослина посухостійка. Зростає уздовж доріг, у лісосмугах, на полях і пасовищах, засмічує сади, городи і виноградники. Також зустрічається в передгір'ях і в пустелі, на полях біля доріг, ариків, в заплавах річок.
Розмножується насінням і кореневими пагонами від бічних коренів з підрядними бруньками. Квітне у травні-червні. Наділена потужною регенеративною здатністю.
З лікувальною метою використовуються верхівки рослини з плодами і плоди. У народній медицині відвар плодів застосовується при лихоманки, головних болях. Відвар верхівок стебел з плодами вживається для обмивань і компресів при лікуванні доброякісних пухлин. Товчене насіння разом з іншими лікарськими речовинами рекомендуються при загальній слабкості організму, неврастенії, неврозах. Внутрішнє застосування цієї хріниці як отруйної рослини вимагає обережності.
Батьківщиною є Балканській півострів, Україна, Росія, Молдова, Кавказ, мала Азія, Іран, Близький Схід. З часом поширилася на південну, центральну та західну Європу, Північну та Південну Америку, Південну Азію, південну Африку, Австралію, Нову Зеландію.
Lepidium draba là một loài thực vật có hoa trong họ Cải. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Lepidium draba là một loài thực vật có hoa trong họ Cải. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.
群心菜（学名：Lepidium draba）是十字花科独行菜属的植物。分布于欧洲、北美、亚洲以及中国大陆的新疆、辽宁等地，生长于海拔200米至2,400米的地区，多生在河滩、田间、山坡路边以及水沟边，目前尚未由人工引种栽培。
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_sl13.jpg){kind=small}
_sl4.jpg)
_sl13.jpg)
_sl5.jpg)
