Bloudivci (Errantia) jsou skupinou kroužkovců.
V tradičních systémech to bylo označení pro mořské živočichy, kteří patří mezi mnohoštětinatce, ale na rozdíl od sedivců (Sedentaria) se pohybují. V moderních systémech se již Errantia takto nevymezují, neboť pohyblivost vznikla v historii mnohoštětinatců mnohokrát a bloudivci jsou si podobní jen povrchně díky konvergenci.[1]
V dnešním pojetí se jako Errantia označuje jedna z korunových skupin kroužkovců, vymezená fylogenetickými molekulárními analýzami.[2][3]
Mezi „bloudivce“ patří:
Bloudivci (Errantia) jsou skupinou kroužkovců.
V tradičních systémech to bylo označení pro mořské živočichy, kteří patří mezi mnohoštětinatce, ale na rozdíl od sedivců (Sedentaria) se pohybují. V moderních systémech se již Errantia takto nevymezují, neboť pohyblivost vznikla v historii mnohoštětinatců mnohokrát a bloudivci jsou si podobní jen povrchně díky konvergenci.
V dnešním pojetí se jako Errantia označuje jedna z korunových skupin kroužkovců, vymezená fylogenetickými molekulárními analýzami.
Die Einteilung der Lebewesen in Systematiken ist kontinuierlicher Gegenstand der Forschung. So existieren neben- und nacheinander verschiedene systematische Klassifikationen. Das hier behandelte Taxon ist durch neue Forschungen obsolet geworden oder ist aus anderen Gründen nicht Teil der in der deutschsprachigen Wikipedia dargestellten Systematik.
Errantia (die „Umherirrenden“ [Neutrum] von lateinisch errare „umherirren“) ist der Name eines traditionellen Taxons innerhalb der Ringelwurm-Klasse der Vielborster (Polychaeta), in dem frei bewegliche, also „errante“ Borstenwürmer den sessilen oder halbsessilen Sedentaria gegenübergestellt wurden und das auf Jean Victor Audouin und Henri Milne Edwards zurückgeht. In dieser Beschreibung kann es als Synonym der Unterklasse der Aciculata betrachtet werden, doch wurde der Name in neuerer Zeit auch für Ober- oder Untertaxa der Aciculata verwendet.
Im Gegensatz zu den Sedentaria sind die Errantia an rasche und kräftige Fortbewegung angepasst, weshalb ihre Parapodien über ein Innenskelett aus kräftigen Borsten, den Aciculae, verfügen, an die zahlreiche starke Muskeln ansetzen und so die Parapodien zu Fortbewegungsmitteln machen. Die Tiere haben in der Regel zwei Sinnespalpen, jedoch keine Tentakel. Sinnesorgane wie Antennen, Augen und Nuchalorgane sind wohl entwickelt. Neben Substratfressern gibt es zahlreiche Aasfresser und Prädatoren (Fleischfresser), die ihre Beute mit kräftigen Kiefern zerstückeln oder einem muskulösen ausstülpbaren Pharynx ergreifen und als Ganzes verschlucken. Manche Arten wie die fischfressende Eunice aphroditois bauen Wohnröhren, können diese aber zum Beutefang verlassen.
Phylogenetische Untersuchungen seit den 1960er Jahren auf anatomischer und molekulargenetischer Grundlage ergaben, dass zwar die Errantia monophyletisch seien, die Sedentaria aber als eine heterogene Gruppe aus kladistischer Sicht aufgelöst werden müssten. Rouse & Fauchald führten 1998 in ihrer Systematik den neuen Namen Aciculata ein, in dem die bisherigen Errantia den Canalipalpata, also einem Teil der bisherigen Sedentaria als Schwestergruppe in einem neuen Taxon Palpata gegenübergestellt werden. Die Palpata – Ringelwürmer mit mindestens einem Paar Palpen, entweder Sinnespalpen oder mit Wimpernrinnen versehenen, der Ernährung dienenden Palpen – stehen den Scolecida, also Ringelwürmern ohne Antennen und Palpen, die bisher ebenfalls zu den Sedentaria gezählt wurden, gegenüber. Damit bilden zwar die Errantia, nicht jedoch die bisherigen Sedentaria nach dieser Systematik eine natürliche Gruppe und sind somit obsolet.
In jüngeren phylogenetischen Analysen auf molekulargenetischer Grundlage wird auf die Errantia entweder als übergeordnete oder als untergeordnete Klade der Aciculata Bezug genommen.
Nach Torsten Hugo Struck und anderen (2015) sowie Anne Weigert und Christoph Bleidorn (2016) umfassen die Errantia die Gruppen Aciculata (mit den Phyllodocida und Eunicida) und Protodriliformia. Bei der Evolution im Sandlückensystem spielten hiernach für die zu den Errantia gehörenden Protodriliformia insbesondere Verzwergung, für die zu den Sedentaria gehörenden Orbiniida (mit den Orbiniidae) dagegen Progenese eine Rolle.
Kladogramm nach Struck et al. 2015 sowie Weigert & Bleidorn 2016:
ErrantiaProtodriliformia (Archianellida)
Kladogramm nach Parry et al. 2016:
AciculataDie Einteilung der Lebewesen in Systematiken ist kontinuierlicher Gegenstand der Forschung. So existieren neben- und nacheinander verschiedene systematische Klassifikationen. Das hier behandelte Taxon ist durch neue Forschungen obsolet geworden oder ist aus anderen Gründen nicht Teil der in der deutschsprachigen Wikipedia dargestellten Systematik.
Errantia (die „Umherirrenden“ [Neutrum] von lateinisch errare „umherirren“) ist der Name eines traditionellen Taxons innerhalb der Ringelwurm-Klasse der Vielborster (Polychaeta), in dem frei bewegliche, also „errante“ Borstenwürmer den sessilen oder halbsessilen Sedentaria gegenübergestellt wurden und das auf Jean Victor Audouin und Henri Milne Edwards zurückgeht. In dieser Beschreibung kann es als Synonym der Unterklasse der Aciculata betrachtet werden, doch wurde der Name in neuerer Zeit auch für Ober- oder Untertaxa der Aciculata verwendet.
Errantia is a diverse group of marine polychaete worms in the phylum Annelida. Traditionally a subclass of the paraphyletic class Polychaeta,[3] it is currently regarded as a monophyletic group within the larger Pleistoannelida, composed of Errantia and Sedentaria.[1] These worms are found worldwide in marine environments and brackish water.
The phylogeny of polychaetes is slowly being resolved. Errantia and Sedentaria are the two biggest clades of polychaetes, and together they compose clade Pleistoannelida.[4] Two groups are nested within Errantia: Aciculata (Eunicida + Phyllodocida) and Protodriliformia (small meiofaunal worms such as the Protodrilida).[5][2][1]
Historically, the order Amphinomida was part of this subclass. However, phylogenetic analyses place Amphinomida inside a basal clade with Sipunculida and Lobatocerebrum, and this clade is the sister group to Pleistoannelida.[2]
Pleistoannelida Errantia Aciculata ProtodriliformiaSome taxa, such as Spintheridae and Myzostomida, are still difficult to place due to their long branching, but they likely belong to either Errantia or Sedentaria.[2]
Errantia is, along with Sedentaria, one of the two old orders of the paraphyletic class "Polychaeta". In 1977 the zoologist Kristian Fauchald split Errantia into three orders: Phyllodocida, Amphinomida and Eunicida, giving way to this classification.[6]
Errantia is a diverse group of marine polychaete worms in the phylum Annelida. Traditionally a subclass of the paraphyletic class Polychaeta, it is currently regarded as a monophyletic group within the larger Pleistoannelida, composed of Errantia and Sedentaria. These worms are found worldwide in marine environments and brackish water.
Polychètes errants
Les Errantia (communément appelés Polychètes errants) sont l'une des deux sous-classes de vers de la classe des Polychètes. L'autre sous-classe est constituée de vers sessiles, les Sedentaria.
Ce sont des vers mobiles, pourvus d'appendices de locomotion (parapodes) et d'une tête différenciée (le plus souvent munie d'yeux et de dents)[1].
Ces vers sont tous aquatiques, et la grande majorité marins (et éventuellement estuariens). On en trouve dans tous les bassins océaniques du globe, et à toutes les profondeurs (de la surface à plus de 7 000 mètres de profondeur)[2].
La reproduction des polychètes est bisexuée (à sexes séparés, mais sans dimorphisme sexuel), hormis pour quelques exceptions (par exemple chez Platynereis dumerilii ou Hesione sicula). Lors de la reproduction le corps s'allonge puis éclate (phénomène d'« épitoquie »), laissant s'échapper les gamètes dans le milieu.
Selon World Register of Marine Species (20 octobre 2014)[3] :
Oenone fulgida, un Oenonidae.
Glycera alba, un Glyceridae.
un Iphionidae.
Synelmis sp., un Pilargidae.
Syllis gracilis, un Syllidae.
Tomopteris sp., un Tomopteridae.
Polychètes errants
Les Errantia (communément appelés Polychètes errants) sont l'une des deux sous-classes de vers de la classe des Polychètes. L'autre sous-classe est constituée de vers sessiles, les Sedentaria.
Errantia, ocasionalmente Aciculata, é uma subclasse de poliquetas vermes. Esses vermes são encontrados em todo o mundo em ambientes marinhos e água salobra. [1]
Errantia, ocasionalmente Aciculata, é uma subclasse de poliquetas vermes. Esses vermes são encontrados em todo o mundo em ambientes marinhos e água salobra.
Túlavce[1] (lat. Errantia) je rad mnohoštetinavých obrúčkavcov. Zástupcovia radu majú homonómnu segmentáciu, na každom somite (okrem hlavy a pygidia) je 1 pár primárne dvojvetvových parapódií so štetinami a žiabrovými príveskami. Sú to dravce, majú vyliačiteľný hltan a často chitinózne čeľuste. Zmysly sú dobre vyvinuté – niektoré majú aj komorové oči (Nereis, Alciopa). Rozmnožujú sa často epitókiou a majú veľkú regeneračnú schopnosť – napr. druh Ctenodrilus monostylos sa dokáže zregenerovať z jediného somitu.
Patria sem iba morské, nanajvýš brakické druhy. Niektoré žijú pelagicky, napr. polopriehľadná Alciopa cantrainii s komorovými očami, sfarbenými do červena. Niektoré druhy sú bentické, ale ich epitókne časti plávajú pri hladine, kde kopulujú. Do tejto skupiny patrí známy palolo zelený (Eunice viridis). Tento druh oddeľuje epitókne časti hromadne na jeseň pri splne Mesiaca, domorodci ich lovia a konzumujú. V Stredozemnom mori žije príbuzný červenkastý druh Eunice torquata. Pomerne veľká nereidka dravá (Nereis pelagica) je napriek svojmu vedeckému názvu skôr bentickým druhom. Výlučne benticky žije napr. afrodita štetinatá (Aphrodite aculeata) z pobrežia Európy, ktorá pripomína zavalitú húsenicu.
Túlavce (lat. Errantia) je rad mnohoštetinavých obrúčkavcov. Zástupcovia radu majú homonómnu segmentáciu, na každom somite (okrem hlavy a pygidia) je 1 pár primárne dvojvetvových parapódií so štetinami a žiabrovými príveskami. Sú to dravce, majú vyliačiteľný hltan a často chitinózne čeľuste. Zmysly sú dobre vyvinuté – niektoré majú aj komorové oči (Nereis, Alciopa). Rozmnožujú sa často epitókiou a majú veľkú regeneračnú schopnosť – napr. druh Ctenodrilus monostylos sa dokáže zregenerovať z jediného somitu.
Patria sem iba morské, nanajvýš brakické druhy. Niektoré žijú pelagicky, napr. polopriehľadná Alciopa cantrainii s komorovými očami, sfarbenými do červena. Niektoré druhy sú bentické, ale ich epitókne časti plávajú pri hladine, kde kopulujú. Do tejto skupiny patrí známy palolo zelený (Eunice viridis). Tento druh oddeľuje epitókne časti hromadne na jeseň pri splne Mesiaca, domorodci ich lovia a konzumujú. V Stredozemnom mori žije príbuzný červenkastý druh Eunice torquata. Pomerne veľká nereidka dravá (Nereis pelagica) je napriek svojmu vedeckému názvu skôr bentickým druhom. Výlučne benticky žije napr. afrodita štetinatá (Aphrodite aculeata) z pobrežia Európy, ktorá pripomína zavalitú húsenicu.
足刺亞綱（學名：Errantia，舊稱Aciculata[1]），亦作游走亚纲，是环节动物门多毛綱的一個亞綱。 本分類的成員遍布世界各地的海洋及鹹淡水交界[3]。 这一类动物的每一体节有一对疣足，能自由游泳，其头部明显，感官较发达；咽能外翻，有颚。常见的动物有：沙蚕(Nereis)、裂虫(Syllis)。
足刺亞綱原為目級，2015年獲接納升格成為一個亞綱；其下原來兩個亞目皆升格成為目級，而Eunicida目之下的Amphinomidae科和Euphrosinidae科獨立出來成立Amphinomida目，Histriobdellidae科被劃歸為足刺亞綱之下的目地位未定科。Diurodrilidae科及、囊鬚蟲科無法歸類，被列為多毛綱之下的亞綱地位未定科。現時本亞綱之下的成員如下：
以下僅列出葉鬚蟲目之下的所有科。
足刺亞綱（學名：Errantia，舊稱Aciculata），亦作游走亚纲，是环节动物门多毛綱的一個亞綱。 本分類的成員遍布世界各地的海洋及鹹淡水交界。 这一类动物的每一体节有一对疣足，能自由游泳，其头部明显，感官较发达；咽能外翻，有颚。常见的动物有：沙蚕(Nereis)、裂虫(Syllis)。
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpeg)
.jpg)
