Sup bělohlavý (Gyps fulvus) je velký druh dravce a mrchožrouta z čeledi jestřábovitých (Accipitridae). Své jméno si vysloužil díky bílému peří, které pokrývá i krk, jenž je u většiny druhů supů holý. Může být vysoký 95–110 cm a jeho rozpětí křídel dosahuje délky 230–270 cm. Dospělý kus může vážit až 11 kg. Nevykazuje žádný pohlavní dimorfismus, samec se od samice na první pohled neliší.
Vyskytuje se především v jihozápadní palearktické oblasti, prakticky od Španělska po Indii. Severně se dostává až do střední Evropy, jižním směrem je k vidění až v severní Africe. Mezi jeho oblíbené stanoviště patří hornaté oblasti a proto osídlil i rozsáhlé Alpské pohoří. V malých hejnech pátrá na těchto vyvýšených místech po zdechlinách. Do vzdálenosti až jednoho kilometru dokáže zachytit typický pach vycházející z mrtvého těla.[2] Než se odhodlá k hostině, vydrží nad mršinou kroužit i několik hodin. Na to reagují například hyeny (Hyaenidae), pro něž je krouživý let supa bělohlavého znamením, že se v jeho blízkosti nachází potrava. Druh se živí pouze masem a vnitřnostmi. Kosti nepozře, na ně se specializuje například sup mrchožravý (Neophron percnopterus) nebo orlosup bradatý (Gypaetus barbatus). V nouzi, z nedostatku uhynulých zvířat, loví sup bělohlavý oslabená či nemocná zvířata, nebo může dojít až k tragické události; ve Francii sežral vyhladovělý sup tělo ženy, která se během tůry po Pyrenejích zabila pádem z útesu.[2]
K hnízdění si vybírá skalnaté dutiny. Samice snáší zpravidla jedno vejce. Mláďata zůstávají v hnízdě asi do stáří čtyř měsíců a stará se o ně obě pohlaví. Když mláďata povyrostou, drží se v blízkosti rodičů a doprovázejí je v letu. Dochází-li ke krmení, nepozřou mláďata tvrdé maso a tak vyčkávají, než je z potravy rodiče odstraní. Dlouhé krky jim umožňují prostrčit hlavu i do těch nejmenších otvorů v mršině. Díky žaludečním bakteriím bez problému pozřou i silně shnilé maso prorostlé plísní.
Mezinárodní svaz ochrany přířody (IUCN) označil druh za málo dotčený. Na rozloze větší jak 20 milionu km² se roztroušeně vyskytuje více jak půl milionu supů bělohlavých.[3][4]
Obrázky, zvuky či videa k tématu sup bělohlavý ve Wikimedia Commons
Sup bělohlavý (Gyps fulvus) je velký druh dravce a mrchožrouta z čeledi jestřábovitých (Accipitridae). Své jméno si vysloužil díky bílému peří, které pokrývá i krk, jenž je u většiny druhů supů holý. Může být vysoký 95–110 cm a jeho rozpětí křídel dosahuje délky 230–270 cm. Dospělý kus může vážit až 11 kg. Nevykazuje žádný pohlavní dimorfismus, samec se od samice na první pohled neliší.
Vyskytuje se především v jihozápadní palearktické oblasti, prakticky od Španělska po Indii. Severně se dostává až do střední Evropy, jižním směrem je k vidění až v severní Africe. Mezi jeho oblíbené stanoviště patří hornaté oblasti a proto osídlil i rozsáhlé Alpské pohoří. V malých hejnech pátrá na těchto vyvýšených místech po zdechlinách. Do vzdálenosti až jednoho kilometru dokáže zachytit typický pach vycházející z mrtvého těla. Než se odhodlá k hostině, vydrží nad mršinou kroužit i několik hodin. Na to reagují například hyeny (Hyaenidae), pro něž je krouživý let supa bělohlavého znamením, že se v jeho blízkosti nachází potrava. Druh se živí pouze masem a vnitřnostmi. Kosti nepozře, na ně se specializuje například sup mrchožravý (Neophron percnopterus) nebo orlosup bradatý (Gypaetus barbatus). V nouzi, z nedostatku uhynulých zvířat, loví sup bělohlavý oslabená či nemocná zvířata, nebo může dojít až k tragické události; ve Francii sežral vyhladovělý sup tělo ženy, která se během tůry po Pyrenejích zabila pádem z útesu.
K hnízdění si vybírá skalnaté dutiny. Samice snáší zpravidla jedno vejce. Mláďata zůstávají v hnízdě asi do stáří čtyř měsíců a stará se o ně obě pohlaví. Když mláďata povyrostou, drží se v blízkosti rodičů a doprovázejí je v letu. Dochází-li ke krmení, nepozřou mláďata tvrdé maso a tak vyčkávají, než je z potravy rodiče odstraní. Dlouhé krky jim umožňují prostrčit hlavu i do těch nejmenších otvorů v mršině. Díky žaludečním bakteriím bez problému pozřou i silně shnilé maso prorostlé plísní.
Mezinárodní svaz ochrany přířody (IUCN) označil druh za málo dotčený. Na rozloze větší jak 20 milionu km² se roztroušeně vyskytuje více jak půl milionu supů bělohlavých.
