Die Geelstert (Seriola lalandi) is 'n vis wat voorkom aan die hele Suider-Afrikaanse kus vanaf Port Nolloth tot by die noorde van KwaZulu-Natal. Die vis kom ook voor by die St. Helena en Tristan da Cunha eilande. Die latynse naam is ter ere van die Franse natuurkundige, Delalande, wat die Kaap in 1820 besoek het. Die vis moet nie verwar word met die Geelbek nie.
Die vis se kop en lyf is olyfgroen aan die bokant bokant die sylyn en silwerwit aan die onderkant. Daar is 'n geel of brons streep in die middel van die lyf en die vinne is geel. Die vis word tot 1.9 m lank en weeg dan 97 kg. Die onvolwasse visse het elf vertikale strepe oor die lyf.
Die vis bly in skole saam en kom voor aflandig tot op dieptes van 110m. Hulle vreet vis, tjokka en skaaldiere. Die geelstert is 'n gewilde eetvis en sportvis. Die vis leef vanaf Oktober dwarsdeur die Kaapse somer tot in Maart aan die suidkus en migreer dan agter die sardiens stormloop aan.
Die Geelstert (Seriola lalandi) is 'n vis wat voorkom aan die hele Suider-Afrikaanse kus vanaf Port Nolloth tot by die noorde van KwaZulu-Natal. Die vis kom ook voor by die St. Helena en Tristan da Cunha eilande. Die latynse naam is ter ere van die Franse natuurkundige, Delalande, wat die Kaap in 1820 besoek het. Die vis moet nie verwar word met die Geelbek nie.
La círvia de cua groga (Seriola lalandi) és una espècie de peix de la família dels caràngids i de l'ordre dels perciformes.
Els mascles poden assolir els 250 cm de longitud total i els 96,8 kg de pes.[2]
Es troba als oceans Índic i Pacífic (Sud-àfrica, Japó, Austràlia, Nova Zelanda, Nova Caledònia, Hawaii, l'Illa de Pasqua i des de la Colúmbia Britànica fins a Xile) i a l'Atlàntic oriental (illa de Santa Helena i Sud-àfrica).[2]
La círvia de cua groga (Seriola lalandi) és una espècie de peix de la família dels caràngids i de l'ordre dels perciformes.
Kranas americký (Seriola lalandi) je ostnoploutvá ryba patřící do čeledi kranasovití (Carangidae) a rodu kranas (Seriola). Obývá subtropické vody Indo-Pacifiku, Tichého oceánu i Atlantiku. Měří asi 2,5 metru.
Kranas americký je ostnoploutvá ryba patřící do čeledi kranasovití (Carangidae) a rodu kranas (Seriola). Popsal jej Achille Valenciennes v roce 1833[2] a rodové jméno pochází z latiny a odkazuje na velký hliněný hrnec.[3] Existují tato vědecká synonyma: Halatractus dorsalis, Lichia pappei, Seriola aureovittata, Seriola banisteri, Seriola dorsalis, Seriola foncki, Seriola fonki, Seriola grandis, Seriola lalandei a Seriola lalandei dorsalis.[2] Druh tvoří mnoho subpopulací, které byly i považovány za jednotlivé druhy.[4]
Druh obývá subtropické vody, vyskytuje se v Indo-Pacifiku (Japonsko, Austrálie, Jihoafrická republika, Nový Zéland a jiné), východním Tichém oceánu (Galapágy, západ Spojených států) a na východě a jihozápadě oceánu atlantského (například Brazílie).[4] K životu dává přednost teplotám mezi 18 °C až 24 °C a hloubce 3 až 825 metrů. Preferuje dno i otevřenou vodu.[3]
Kranas americký je asi 2,5 metrů dlouhá ryba s hmotností až 36,3 kg.[5] Tělo pokrývá 5 až 6 hřbetních paprsků, 33 až 35 hřbetních měkkých paprsků, 2 až 3 řitní paprsky a 20 až 21 řitních měkkých paprsků.[3] Je zbarveno indigově, boky a břicho mají barvu stříbrnou, a protíná jej bronzový pruh. Ploutve jsou zabarveny žlutě.[5] Druh je citlivý na zvuk.[6]
Kranas americký žije většinou samotářský život, může však tvořit i menší skupinky.[4] V případě, že je některý jedinec zraněný, jiný kranas mu pomáhá plavat.[6] Teritorium nevytváří. Druh žere hlavně jiné druhy ryb, jako jsou sledi nebo makrely, nepohrdne však ani hlavonožcem. Rozmnožování probíhá v období od prosince do ledna (teplota vody musí být vyšší než 17 °C), druh je polygamní. Námluvy trvají okolo hodiny, samec při nich plave pod břichem samice, jedinci se navzájem dotýkají a nepravidelně plavou. Samotné tření pak trvá okolo 20 sekund a během něj může samice naklást až 150 vajíček. Z nich se vylíhnou asi po 105 hodinách larvy, které nemají vyvinuté oči ani trávicí soustavu; tyto vlastnosti se u nich objeví až čtvrtý den po vylíhnutí. Mláďata tvoří u pobřežních vod rybí školky. Loví při východu a západu slunce a konzumují zooplankton a malé rybky. Za 2 až 3 roky dosáhnou pohlavní dospělosti, v tuto dobu samice měří asi 75 cm. Druh se může dožít až 12 let, ve volné přírodě však obvykle méně. Mezi přirozené nepřátele patří například žralok bílý (Carcharodon carcharias) či lachtan kalifornský (Zalophus californianus), na kranasovi pak parazitují například motolice (Trematoda) či tasemnice (Cestoda).[5][6]
Kranas americký je vysoce ceněná ryba, v Austrálii chovaná v akvakulturách.[5] Ročně je odloveno asi 130 tun těchto ryb v Novém Jižním Walesu a 50 tun na západě Austrálie.[6] Prodávají se buďto čerstvé, nasolené nebo sušené. I přes rybolov populace neklesá a vzhledem k výskytu v řadě chráněných oblastí považuje Mezinárodní svaz ochrany přírody kranase amerického za málo dotčený druh.[4]
Kranas americký (Seriola lalandi) je ostnoploutvá ryba patřící do čeledi kranasovití (Carangidae) a rodu kranas (Seriola). Obývá subtropické vody Indo-Pacifiku, Tichého oceánu i Atlantiku. Měří asi 2,5 metru.
Алтындай лакедра (лат. Seriola aureovittata) — ставрида балыктарынын бир түрү.
Seriola dorsalis, the California yellowtail is a species of ray-finned fish of the family Carangidae.[2] This species is also known by several alternate names, such as amberjack, forktail, mossback, white salmon and yellowtail tunis or tuna [3] or by its Spanish name jurel. Although previously thought to belong to S. lalandi, recent genetic analysis distinguished California yellowtail (S. dorsalis) as a distinct species from the yellowtail amberjack (S. lalandi).[2]
The California yellowtail is carnivorous and feeds on a variety of fish. Mackerel, sardines, anchovies, squid, crab, and smelts are common in the yellowtail's diet.[4] Often, California yellowtail are found in schools feeding at the surface of the water, as well as deeper. This species prefers water temperatures of 21–22 °C (70–72 °F), though have also been found in waters between 18 and 24 °C (64 and 75 °F).[5] Temperatures cooler than 18 °C would make the yellowtail sink into deeper waters to conserve energy.
The California yellowtail's range is circumglobal, in subtropical waters. It can be found near Catalina Island, San Clemente Island, and Santa Monica Bay, as well as in Mexican waters such as the Baja California Peninsula and the Gulf of California, congregating at certain areas in mass numbers like Cedros Island and Benitos Island. During the summer they can also be found in association with floating kelp paddies off the coast of southern California and Baja California. Yellowtail populations have also been found in waters off South Africa, the Walter Shoals, Amsterdam Island, Japan, Australia, New Zealand, New Caledonia, Hawaii, Rapa, Pitcairn Island, Jeju Island, and Easter Island. In the Eastern Pacific, they can be found in waters off British Columbia, south to Chile.[6] They are usually found around offshore islands, rocky reefs, and kelp beds.[3] They are also found in increasing numbers off the Islands of the Tristan da Cunha archipelago in the South Atlantic. They are frequently caught on the three northern Islands of Tristan da Cunha, Nightingale and Inaccessible and were recently reported by Factory Manager Erik Mac Kenzie at Gough Island at 40 degrees South, which is 200 miles south of the other islands. Fish in the size range 25 to 40 kg are not uncommon and are caught both from boats and the shore.
This fish is listed as "least concern" by the IUCN, on the basis that "significant global population declines have not been reported and are not suspected. Its range coincides with numerous marine protected areas."[1]
Seriola dorsalis, the California yellowtail is a species of ray-finned fish of the family Carangidae. This species is also known by several alternate names, such as amberjack, forktail, mossback, white salmon and yellowtail tunis or tuna or by its Spanish name jurel. Although previously thought to belong to S. lalandi, recent genetic analysis distinguished California yellowtail (S. dorsalis) as a distinct species from the yellowtail amberjack (S. lalandi).
Seriola lalandi ―conocido como jurel, jurel de Castilla, dorado chileno o palometa chilena― es un pez de cola amarilla, sin línea negra en los ojos; solo se puede encontrar en aguas subtropicales o templadas calientes. Se dice que es el ´´sueño de los pescadores deportivos´´.Es un pez tropical, de tamaño medio, habita en aguas cálidas.[1]
Región o país nombre Perú jurel Brasil olhete Chile dorado Chile palometa Isla de Pascua (Chile) toremo Isla Robinson Crusoe (Chile) vidriola México jurel de Castilla países de habla inglesa yellowtailSeriola lalandi Seriola generoko animalia da. Arrainen barruko Carangidae familian sailkatzen da.
Seriola lalandi Seriola generoko animalia da. Arrainen barruko Carangidae familian sailkatzen da.
Keltapyrstöpiikkimakrilli (Seriola lalandi) on piikkimakrillien heimoon kuuluva kalalaji. Sitä esiintyy kaikkialla maailman lämpimillä valtamerialueilla. Laji voi saavuttaa 250 senttimetrin pituuden, mutta jää usein noin 80-senttimetriseksi. Painavin punnittu yksilö painoi 96,8 kilogrammaa ja vanhin tunnettu yksilö oli 12-vuotias.[2]
Keltapyrstöpiikkimakrillia käytetään jonkin verran ruokakalana. Sitä käytetään varsinkin sushin ja sashimin valmistuksessa.
Keltapyrstöpiikkimakrillia kasvatetaan ruokakalaksi Japanissa, Pohjois- ja Etelä-Amerikassa ja Euroopassa.[3]
Keltapyrstöpiikkimakrilli (Seriola lalandi) on piikkimakrillien heimoon kuuluva kalalaji. Sitä esiintyy kaikkialla maailman lämpimillä valtamerialueilla. Laji voi saavuttaa 250 senttimetrin pituuden, mutta jää usein noin 80-senttimetriseksi. Painavin punnittu yksilö painoi 96,8 kilogrammaa ja vanhin tunnettu yksilö oli 12-vuotias.
Keltapyrstöpiikkimakrillia käytetään jonkin verran ruokakalana. Sitä käytetään varsinkin sushin ja sashimin valmistuksessa.
Keltapyrstöpiikkimakrillia kasvatetaan ruokakalaksi Japanissa, Pohjois- ja Etelä-Amerikassa ja Euroopassa.
La Grande sériole ou simplement sériole (Seriola lalandi), est un poisson marin de la famille des Carangidés. Il est aussi parfois appelé Sériole-chinchard ou Liche-chinchard.
Seriola lalandi fait partie de l'ordre des perciformes et du sous-ordre percoidei.
La première description scientifique d'un individu de cette espèce est réalisée par le zoologiste français Achille Valenciennes en 1833[1]
Seriola lalandi possède cinq à six épines dorsales, de 33 à 35 rayons mous dorsaux, 2 à 3 épines anales et de 20 à 21 rayons mous anals. La partie supérieure du corps et de la tête est d'un bleu-vert sombre. Le milieu du corps est marqué d'une bande jaune longitudinale, et le ventre est blanc. La nageoire pelvienne est un dégradé de bleu et de blanc, toutes les autres nageoires sont jaunes. La queue est marquée par une absence de scutelles, généralement présentes chez les autres Carangidés. La nageoire anale possède deux pointes distinctes[2].
Le maximum de taille connu est de 250 cm, et le poids maximal répertorié est de 96,8 kg. L'âge le plus élevé répertorié pour cette espèce est de 12 ans.
Ces poissons peuplent des eaux subtropicales de 18 à 25 °C, entre les latitudes 55°N et 57°S[2]. Ils sont présents tout autour du globe.
Cette espèce est pélagique, vivant dans les eaux côtières et l'océan, entre 3 et 825 mètres de profondeur. Ils semblent apprécier la proximité des forêts de kelp, des récifs, et les fonds rocheux. Ils pénètrent parfois dans les estuaires[2]. Ils sont généralement solitaires ou présents en petits groupes. Les groupes de juvéniles sont observés dans les eaux côtières, généralement près des plateaux continentaux. Ils se nourrissent de petits poissons, de calmars et de petits crustacés.
Leur importance commerciale est peu élevée, mais ils sont des prises potentielles de la pêche sportive. Ils sont parfois capturés à la chasse sous-marine, mais plus fréquemment à la ligne de fond par des pêcheurs de thons. Ils sont généralement commercialisés frais, séchés, ou salés.
Sa chair ne semble présenter aucun danger particulier relativement à la ciguatera[2].
La Grande sériole ou simplement sériole (Seriola lalandi), est un poisson marin de la famille des Carangidés. Il est aussi parfois appelé Sériole-chinchard ou Liche-chinchard.
Seriola lalandi is een straalvinnige vis uit de familie van horsmakrelen (Carangidae) en behoort derhalve tot de orde van baarsachtigen (Perciformes). De vis kan een lengte bereiken van 250 cm.
Seriola lalandi komt in zeewater en brak water voor. De vis prefereert een subtropisch klimaat en heeft zich verspreid over de drie belangrijkste oceanen van de wereld (Grote, Atlantische en Indische Oceaan). De diepteverspreiding is 3 tot 825 m onder het wateroppervlak.
Seriola lalandi is voor de visserij van beperkt commercieel belang. In de hengelsport wordt er weinig op de vis gejaagd.
Voor de mens is Seriola lalandi ongevaarlijk.
Seriola lalandi is een straalvinnige vis uit de familie van horsmakrelen (Carangidae) en behoort derhalve tot de orde van baarsachtigen (Perciformes). De vis kan een lengte bereiken van 250 cm.
O olho-de-boi (Seriola lalandi) é uma espécie de peixe teleósteo, perciforme, da família dos carangídeos.[1] Tais peixes chegam a medir até 2 m de comprimento. Também são conhecidos pelos nomes populares de arabaiana, olhete, pitangola, tapiranga, tapirçá e urubaiana, e são muito visados pela pesca esportiva.[2]
No consumo humano, está associado à ocorrência da síndrome de Haff, conhecida popularmente como "doença da urina preta", que causa rabdomiólise e leva o paciente a ter fortes dores, rigidez muscular, falta de ar, dormência e já ocasionou mortes.[3] É caracterizado pela urina escura, por causa da absorção pelos rins de proteínas concentradas[3], e está relacionado ao consumo de alguns peixes e frutos do mar.[4] Os profissionais de saúde ainda não conhecem a causa da doença, mas creem que a arabaiana se alimenta de algumas algas com toxinas que causam necrose muscular em humanos, podendo gerar a síndrome quando ingerida.[2]
O olho-de-boi (Seriola lalandi) é uma espécie de peixe teleósteo, perciforme, da família dos carangídeos. Tais peixes chegam a medir até 2 m de comprimento. Também são conhecidos pelos nomes populares de arabaiana, olhete, pitangola, tapiranga, tapirçá e urubaiana, e são muito visados pela pesca esportiva.
No consumo humano, está associado à ocorrência da síndrome de Haff, conhecida popularmente como "doença da urina preta", que causa rabdomiólise e leva o paciente a ter fortes dores, rigidez muscular, falta de ar, dormência e já ocasionou mortes. É caracterizado pela urina escura, por causa da absorção pelos rins de proteínas concentradas, e está relacionado ao consumo de alguns peixes e frutos do mar. Os profissionais de saúde ainda não conhecem a causa da doença, mas creem que a arabaiana se alimenta de algumas algas com toxinas que causam necrose muscular em humanos, podendo gerar a síndrome quando ingerida.
黄条鰤(学名:Seriola lalandi)为鲹科鰤属的鱼类,俗名黄键牛。在中国,分布于黄渤海等;分布於全世界,包括整個印度太平洋區[1]。该物种的模式产地在日本。[2]
ヒラマサ(平政、学名 Seriola lalandi )は、スズキ目アジ科に分類される海水魚の一種。アジ科魚類の最大種で、全世界の亜熱帯・温帯海域に分布する。食用になる。日本での地方名はマサ(東京)、ヒラス(大阪・高知・九州)、ヒラサ(瀬戸内海の一部)、ヒラソ(山陰)、テンコツ、ヒラソウジ(九州)等がある[1][2]。
成魚は1m前後だが、最大で全長250cm・体重96.8kgの記録がある。約150種を含むアジ科魚類の最大種である[3]。体は前後に細長く、側扁する。体色は背が青緑色、腹が銀白色で、体側には太い黄色の縦帯がある。鰭条数は第一背鰭6-7棘・第二背鰭1棘34-36軟条・臀鰭2遊離棘1棘19-22軟条である。体表は細かい鱗に覆われ、側線鱗数は約200に達する。
同属のブリ S. quinqueradiata に似ているが、上顎の上後端が角張らず丸みを帯びること、胸鰭が腹鰭より短いこと、体が側扁すること、黄色の縦帯が明瞭であることで区別できる[1][2][4][5]。
全世界の亜熱帯・温帯海域に広く分布するが、赤道付近の熱帯海域では見られない。日本近海では北海道南部以南で見られる。沿岸や沖合いの浅い海に生息するが、水深825mからの記録もある。ブリより高温を好み、水温18-24℃の海域に多いが、これより低い水温で見られることもある。
単独か小さな群れで行動する。また回遊魚でもあり、日本の北海道南部や東北地方では夏に北上したものが出現する。遊泳速度は速く、時速50km以上で泳ぐことができる。食性は肉食で、遊泳する小魚・甲殻類・頭足類を追いかけて捕食する。
日本近海での産卵期は4-8月で、ブリより遅い。卵は球形の分離浮遊卵である。全長数cm程の稚魚は体側に6-10本の横縞があり、成魚とは模様が異なる[2][3][5]。ブリの稚魚も同様の模様があるが、ヒラマサの稚魚はブリの稚魚とちがって流れ藻に付かず、沖合いで生活する[4]。成長はブリより早い。寿命は最高で12年という記録がある[3][5]。
釣りや定置網等で漁獲される。敏活な大型肉食魚なので、同属のブリやカンパチ等と共に大物釣りの対象にもなる。
身はブリより脂肪が少なく歯ごたえもあり、高級食材として扱われる。旬は夏で、大型個体よりも全長1mに達しないほどの若魚が美味とされている。また大型個体ではシガテラ中毒も報告されている。特に刺身や寿司種で珍重されるが、他にも焼き魚(照り焼き、塩焼き)、煮魚、酢の物等にも用いることができる[1][2]。
近縁種との間に人工交雑種を作る事が出来る。
ヒラマサ(平政、学名 Seriola lalandi )は、スズキ目アジ科に分類される海水魚の一種。アジ科魚類の最大種で、全世界の亜熱帯・温帯海域に分布する。食用になる。日本での地方名はマサ(東京)、ヒラス(大阪・高知・九州)、ヒラサ(瀬戸内海の一部)、ヒラソ(山陰)、テンコツ、ヒラソウジ(九州)等がある。
부시리는 전갱이과에 속하는 바다물고기이다. 겉보기에 방어와 비슷해보여서 흔히 방어로 착각될 수 있으나 방어와는 다른 어종이며 방어보다 가슴지느러미가 배지느러미보다 짧아보인다.
몸은 긴 방추형이며 등이 푸른빛을 띄는 바다물고기로 대한민국의 남해안 먼 바다의 따뜻한 해역 등지에서 서식한다. 방어와 비슷하여서 헷갈리는 경우가 많지만 사실 두 어류는 다른 어종으로 방어는 부시리에 비해서 겉모양은 비슷하나 방어보다 크기가 좀 더 납작하게 보이는 편으로 주둥이에서부터 꼬리지느러미까지 노란 세로띠가 진하게 보이며 위턱의 뒷가장자리가 방어에 비해서 둥글게 보인다. 몸길이도 방어보다 길어서 2m까지 자라며 가슴 지느러미가 넓은 방어에 비해서 배 지느러미가 넓어보인다.
낚시꾼들 사이에서는 힘이 좋은 물고기라 미사일이라고도 부르며 배 부분이 단단하여 회로 먹는다. 피가 빨리 상하는 습성이 있어서 피를 빨리 빼내어서 회를 먹을 수 있으며 나머지 부위는 조림이나 구이, 탕으로 먹는다.
방어와 생김새가 비슷하여서 전문가가 아니고서는 구분하기가 상당히 어렵다. 겉보기부터 방어와 매우 비슷하여서 방어와 착각하기 쉬운데다가 방어와 외면에서는 너무도 다를 바가 없어서 어류 연구가나 전문가가 아니고서는 일반인들 시점에서는 확연히 구분하기 어려울 수 있다.
어류 연구가들의 분석으로는 지느러미와 몸길이에서 구분이 가능하다고 한다. 방어는 지느러미 중에서 가슴의 지느러미가 넓어보이는 편이며 부시리는 그에 비해서 배의 지느러미가 넓어보이고 위턱의 뒷가장자리가 방어에 비해서 둥글게 보이는 것이 특징이다.
채널A에서 방송된 도시어부 방어낚시 편에서도 배우 이덕화가 방어를 잡았다고 좋아했으나 알고보니 부시리를 잡았다는 것에 허탈해하는 모습이 나왔고 함께 출연했던 개그맨 이경규는 아예 부시리를 싫어하게 되었다고 한다.[1][2][3]
주로 대한민국의 동해안과 남해안 서해 남부의 깊은 바다 속에서 살아가고 있으며 해외상으로는 아열대 지방 및 온대 지역의 해안에서 자란다.
주로 바다 속에서 멸치류, 고등어류, 오징어류, 보리새우류 등의 수생생물을 잡아먹는 습성이 있다.
뱃살이 단단하여 생회로 즐겨먹기도 하며 나머지 부위는 조림이나 구이, 탕으로 먹는다.