Els Sapygidae són una família de vespes solitàries dins les Aculeata. En idioma alemany s'anomenen Keulhornwespen (vespes amb banyes de bastó)[1] - nom que fa referència al distintiu gruix de les seves antenes. Generalment són de color negre com algunes de les vespes Tiphiidae, amb marques blanques o grogues.
La femella ovoposita als nius d'abelles soltàries i les larves s'alimenten de les larves hoste i dels aliments que els proporcionen les abelles.
Sapygidae són una petita família amb 80 espècies.[2] (Peterson et al., 1992).
Fòssils de Sapygidae s'han trobat en ambre del Bàltic de l'Eocè superior. (Brischke, 1886).
Els Sapygidae són una família de vespes solitàries dins les Aculeata. En idioma alemany s'anomenen Keulhornwespen (vespes amb banyes de bastó) - nom que fa referència al distintiu gruix de les seves antenes. Generalment són de color negre com algunes de les vespes Tiphiidae, amb marques blanques o grogues.
La femella ovoposita als nius d'abelles soltàries i les larves s'alimenten de les larves hoste i dels aliments que els proporcionen les abelles.
Sapygidae són una petita família amb 80 espècies. (Peterson et al., 1992).
Fòssils de Sapygidae s'han trobat en ambre del Bàltic de l'Eocè superior. (Brischke, 1886).
Drvenkovití (Sapygidae) je čeleď vos. Jedná se o parazity, jejichž larvy se vyvíjejí v hnízdech samotářských včel.
Drvenky jsou nejblíže příbuzní kodulkám (Mutillidae). Obvykle jde o drobné, štíhlé druhy (podčeleď Sapyginae), nebo větší, vosy připomínající živočichy (podčeleď Polochrinae). Velikost se pohybuje od 6 do 22 mm. Zbarvení těla je černé se žlutými nebo bílými skvrnami, některé druhy mají rezavě zbarvený zadeček. Obě pohlaví mají dlouhá, kyjovitá tykadla, která představují u mnohých druhů dobrý rozpoznávací znak mezi pohlavími. Kusadla mají tři nápadné „zuby“.
Drvenkovití jsou zástupci skupiny hnízdních kleptoparazitů. Samice si nestaví hnízdo, ale kladou vajíčka do buněk samotářských včel (čalounice, drvodělky, zednice, maltářky). Živí se buď zásobami pylu nebo konzumují larvy či předkukly napadených včel anebo obojí zároveň. Vajíčko obvykle nakladou přímo do hnízdní buňky a larva se pak živí potravou, kterou nanosil majitel hnízda pro svou larvu. Jelikož buňky jsou uspořádány řadově a včely jednu po druhé uzavírají, parazitující samice hlídkují u hnízd a položí vajíčko krátce před uzavřením hnízdní buňky a začátkem stavby nové buňky. Vajíčka mají malá a samice je obvykle schovávají mezi listové vrstvy, jimiž je vystlán vnitřní povrch buňky. Larvy se líhnou dříve než larvy hostitele a sežerou je někdy ještě nevylíhlé. Někdy se však stane, že se v buňce vylíhne více larev kleptoparazita, v takovém případě se larvy navzájem napadají a svůj vývoj dokončí jen ta nejsilnější. Byly zaznamenány i případy, že svůj vývoj dokončila larva včely i drvenky. Některé larvy pozdrží svůj vývoj a čekají, až hostitelská larva nabude na objemu - teprve potom ji napadnou a zkonzumují. Některé včely se naučily bránit a stavějí i prázdné falešné buňky, v nichž je larva drvenky odsouzena k smrti hladem. Pokud v buňce narazí na cizí vajíčko, vyhodí ho ven. Stejně tak vyhazují z hnízda i drvenky, které tam najdou. Ty se většinou nebrání a vyhodit se nechají. Dospělci se živí pylem a nektarem na květech.
Jedná se o kosmopolitní čeleď rozšířenou všude tam, kde žijí jejich hostitelské druhy. Člení se na 2 podčeledi. Ve světě bylo zatím popsáno asi 80 druhů, v ČR žijí 4 z nich.
Drvenkovití (Sapygidae) je čeleď vos. Jedná se o parazity, jejichž larvy se vyvíjejí v hnízdech samotářských včel.
Die weltweit etwa 80 Arten der Keulenwespen (Sapygidae) zählen zur Insektenordnung der Hautflügler (Hymenoptera). Innerhalb dieser stehen sie in der Überfamilie Vespoidea, den Faltenwespenartigen, in der Unterordnung der Taillenwespen (Apocrita). Die Weibchen aller Sapygidae haben ein besonders ausgebildetes, am Ende konisch ausgebildetes sechstes Sternit des Metasomas, aus dem der Legestachel (Ovipositor) austritt.
Die Vertreter der Unterfamilie Sapyginae haben deutlich keulenartige Fühler und sind die eigentlichen Namensgeber für den deutschen Trivialnamen. Die aus dem Ei schlüpfenden Larven leben als Kleptoparasiten bei Solitärbienen (beispielsweise bei Mauerbienen oder Holzbienen). Sie verzehren zunächst das Ei des Wirtes und anschließend die Vorräte, welche für die Wirtslarve bestimmt waren.
Über die Lebensweise der Arten der Unterfamilie Fedtschenkiinae ist nichts bekannt. Die Weibchen haben an den Vorderbeinen einen auffälligen Grabkamm. Es sind bisher nur wenige Arten aus Asien und Nordamerika bekannt.
Die weltweit etwa 80 Arten der Keulenwespen (Sapygidae) zählen zur Insektenordnung der Hautflügler (Hymenoptera). Innerhalb dieser stehen sie in der Überfamilie Vespoidea, den Faltenwespenartigen, in der Unterordnung der Taillenwespen (Apocrita). Die Weibchen aller Sapygidae haben ein besonders ausgebildetes, am Ende konisch ausgebildetes sechstes Sternit des Metasomas, aus dem der Legestachel (Ovipositor) austritt.
Die Vertreter der Unterfamilie Sapyginae haben deutlich keulenartige Fühler und sind die eigentlichen Namensgeber für den deutschen Trivialnamen. Die aus dem Ei schlüpfenden Larven leben als Kleptoparasiten bei Solitärbienen (beispielsweise bei Mauerbienen oder Holzbienen). Sie verzehren zunächst das Ei des Wirtes und anschließend die Vorräte, welche für die Wirtslarve bestimmt waren.
Über die Lebensweise der Arten der Unterfamilie Fedtschenkiinae ist nichts bekannt. Die Weibchen haben an den Vorderbeinen einen auffälligen Grabkamm. Es sind bisher nur wenige Arten aus Asien und Nordamerika bekannt.
The Sapygidae are a family of solitary kleptoparasitic aculeate wasps. They are generally black wasps, similar in appearance to some Tiphiidae or Thynnidae, with white or yellow markings developed to various degrees.
The female oviposits her eggs into the nests of solitary bees, and the developing larvae consume both the host larvae and the supply of food provided for them.
The Sapygidae are a small family with only about 80 species described, and they are not of major economic importance. However, some of their host species are important pollinators, and it may sometimes be necessary to control the level of predation on them.[1]
Fossil sapygids have been found in mid-Cretaceous amber in Myanmar[2] and Upper Eocene Baltic amber.
The Sapygidae are a family of solitary kleptoparasitic aculeate wasps. They are generally black wasps, similar in appearance to some Tiphiidae or Thynnidae, with white or yellow markings developed to various degrees.
The female oviposits her eggs into the nests of solitary bees, and the developing larvae consume both the host larvae and the supply of food provided for them.
The Sapygidae are a small family with only about 80 species described, and they are not of major economic importance. However, some of their host species are important pollinators, and it may sometimes be necessary to control the level of predation on them.
Fossil sapygids have been found in mid-Cretaceous amber in Myanmar and Upper Eocene Baltic amber.
Los sapígidos (Sapygidae) son una familia de avispas aculeatas solitarias. En general son de color negro con marcas amarillas o blancas de tamaño variable según la especie. Se asemejan a las Tiphiidae, pero son más chicas.
Son cleptoparásitos o parasitoides de abejas. Las hembras depositan sus huevos en los nidos de abejas solitarias y sus larvas devoran tanto las larvas de abejas como el alimento almacenado para ellas.
Es una familia pequeña, sólo se han descrito 80 especies. No se las considera de mayor importancia económica. Sin embargo algunos de sus huéspedes son polinizadores importantes. Tal vez en algunos casos sea necesario controlar el grado de parasitismo. (Peterson et al, 1992).
Son de distribución mundial excepto en Australia.
Se han encontrado sapígidos fósiles en el ámbar báltico del Eoceno superior. (Brischke, 1886).
Los sapígidos (Sapygidae) son una familia de avispas aculeatas solitarias. En general son de color negro con marcas amarillas o blancas de tamaño variable según la especie. Se asemejan a las Tiphiidae, pero son más chicas.
Son cleptoparásitos o parasitoides de abejas. Las hembras depositan sus huevos en los nidos de abejas solitarias y sus larvas devoran tanto las larvas de abejas como el alimento almacenado para ellas.
Es una familia pequeña, sólo se han descrito 80 especies. No se las considera de mayor importancia económica. Sin embargo algunos de sus huéspedes son polinizadores importantes. Tal vez en algunos casos sea necesario controlar el grado de parasitismo. (Peterson et al, 1992).
Son de distribución mundial excepto en Australia.
Se han encontrado sapígidos fósiles en el ámbar báltico del Eoceno superior. (Brischke, 1886).
Les Sapygidae sont une famille d'insectes hyménoptères.
En Europe, cette famille est représentée par les genres suivants :
Selon BioLib (1 juin 2019)[1] :
Les Sapygidae sont une famille d'insectes hyménoptères.
En Europe, cette famille est représentée par les genres suivants :
Monosapyga Pic 1920 Sapyga Latreille 1796 Sapygina A. Costa 1887I Sapygidi (Sapygidae) sono una famiglia di imenotteri vespoidei.
Sono cleptoparassiti o ectoparassiti di larve di vespe e api (Megachilidae, Anthophoridae e Eumeninae).[1]
La famiglia è composta da 12 generi e circa 80 specie:
I Sapygidi (Sapygidae) sono una famiglia di imenotteri vespoidei.
De knotswespen (Sapygidae) vormen een familie van vliesvleugeligen uit de superfamilie wespachtigen (Vespoidea). Het is een betrekkelijk kleine familie met circa 80 soorten die beschreven zijn. Het zijn solitaire wespen waarvaan de vrouwtjes eieren leggen in nesten van solitaire bijen. De larven van de knotswespen eten vervolgens de bijenlarven.
De knotswespen (Sapygidae) vormen een familie van vliesvleugeligen uit de superfamilie wespachtigen (Vespoidea). Het is een betrekkelijk kleine familie met circa 80 soorten die beschreven zijn. Het zijn solitaire wespen waarvaan de vrouwtjes eieren leggen in nesten van solitaire bijen. De larven van de knotswespen eten vervolgens de bijenlarven.
Sapygidae er en familie av stilkvepser. De ligner stikkvepser (Vespidae) men kan kjennes på de korte og fortykkede antennene. Larvene snylter på solitære bier. Gruppen omfatter ca. 80 nålevende arter, av disse er 10 funnet i Europa og tre i Norge. De er også kjent fra fossiler, fra baltisk rav som stammer fra Eocen-tiden.
Middelsstore, nokså kraftige, svarte vepser, ofte med gule eller hvite tegninger. Mange ligner stikkvepser (Vespidae). Hodet er nokså stort og bredt, antennene kraftige, noe fortykkede. Brystet er kraftig, ikke påfallede hårete. Beina er forholdsvis korte, vingene velutviklede, lange og smale. Bakkroppen er avlang, festet til forkroppen med en kort "stilk" (petiolus).
Disse artene er parasitoider som snylter på solitære (ikke-sosiale) bier (Apoidea). Hunnen legger et egg i biens bol og vepselarven spiser opp både bielarven og matreservene som var samlet til den. Noen er kleptoparasitter, de angriper ikke bielarven men nøyer seg med å spise opp maten dens.
Familien finnes i alle faunaregioner bortsett fra Australia.
Sapygidae er en familie av stilkvepser. De ligner stikkvepser (Vespidae) men kan kjennes på de korte og fortykkede antennene. Larvene snylter på solitære bier. Gruppen omfatter ca. 80 nålevende arter, av disse er 10 funnet i Europa og tre i Norge. De er også kjent fra fossiler, fra baltisk rav som stammer fra Eocen-tiden.
Sapygidae Latreille, 1810
Типовой род
Sapygidae (лат.) — семейство перепончатокрылых насекомых (Hymenoptera) инфраотряда жалящие (Aculeata). Средней величины насекомые, длиной менее 15 мм. Осы преимущественно чёрного цвета, часто с жёлтыми, белыми, красными или оранжевыми пятнами или лентами. Распространены по всему земному шару (всего около 80 видов).
Их личинки являются инквилинами (клептопаразиты и эктопаразитоиды) в гнездах одиночных пчел — мегахил и ксилокоп, а также общественных ос (Megachilidae, Anthophoridae, Eumeninae). Вышедшая из яйца личинка осы сначала поедает яйцо пчелы-хозяина, а затем начинает питаться медовым тестом, приготовленным пчелой-матерью для своей личинки.
Sapygidae (лат.) — семейство перепончатокрылых насекомых (Hymenoptera) инфраотряда жалящие (Aculeata). Средней величины насекомые, длиной менее 15 мм. Осы преимущественно чёрного цвета, часто с жёлтыми, белыми, красными или оранжевыми пятнами или лентами. Распространены по всему земному шару (всего около 80 видов).
寡毛土蜂科（Sapygidae）是膜翅目胡蜂總科下的一個科，其下約有80個種，在上始新世的波羅的海琥珀中有發現其化石[1]。雌蜂將卵產在獨居的蜜蜂的巢中，幼蟲以寄主的幼蟲為食。一些成蟲是重要的傳粉者，因而雖無經濟價值，但有保護的必要[2]。
寡毛土蜂科（Sapygidae）是膜翅目胡蜂總科下的一個科，其下約有80個種，在上始新世的波羅的海琥珀中有發現其化石。雌蜂將卵產在獨居的蜜蜂的巢中，幼蟲以寄主的幼蟲為食。一些成蟲是重要的傳粉者，因而雖無經濟價值，但有保護的必要。
