Sršeň (Vespa) je rod blanokřídlého hmyzu, který zahrnuje největší sociální vosy. Některé sršně mohou být až 55 mm (královny sršní mandarínských) dlouhé. V Česku žije jediný druh – sršeň obecná (Vespa crabro).
Spisovně česky je ten i ta sršeň (Příruční slovník jazyka českého a Internetová jazyková příručka ÚJČ uvádějí ženský rod jako méně častý, v zoologii je ale preferovaný[1]), lidově i (ten) sršán, sršáň.[2] Není vhodné oba možné rody v jednom článku kombinovat.
Většina sršní žije v jižní a jihovýchodní Asii, kde podle předpokladu je evoluční centrum celého sršního rodu Vespa. V subtropech žije sršeň východní (V. orientalis), jejíž areál leží kromě jižní a střední Asie i na Arabském poloostrově, v severní Africe a také ve Středomoří. V mírném pásmu žije sršeň žlutavá (V. simillima) a sršeň mandarínská (V. mandarinia), které se vyskytují i v Japonsku a na Sibiři, a již zmíněná evropská sršeň obecná, která byla introdukována do Severní Ameriky. Sršeň asijská (V. velutina) byla začátkem 21. století zavlečena do západní Evropy.
Sršně se živí různými cukernými šťávami a zároveň to jsou dravci. Pro své larvy loví bezobratlé, dospělci sbírají sladké ovocné šťávy nebo med z vyloupených včelích úlů. Jedna sršeň dokáže denně ulovit až několik desítek kusů much či jiného hmyzu.
Sršně žijí v hnízdě, jehož základy vybuduje královna-zakladatelka. Ta kusadly nastrouhá kousky dřeva, smíchá je se slinami a ze vzniklé papírové hmoty buduje odshora dolů hnízdo. První potomky vychovává sama do doby, než se vylíhnou dělnice, které postupně převezmou veškerou péči. Těch bývá několik set až několik tisíc, shánět potravu však vylétá jen část z nich. Na podzim pak z hnízda vylétají samci (obdoba včelích trubců) a plodné samičky, které na jaře založí nová hnízda. Společenství sršní na rozdíl od včel nepřežívá zimu, s výjimkou již zmiňovaných budoucích královen.
Navzdory rozšířené představě o smrtelně nebezpečném tvorovi je většina druhů sršní neútočná a pro člověka neškodná. Nebezpečné mohou být některé asijské druhy, které se někdy chovají relativně agresivně. Obavy pramení i z velikosti sršně a jejího hlasitého bzučení. Varovné bzučení používá např. pokud se člověk přiblíží k hnízdu a začne se jevit osazenstvu jako nebezpečí. Sršeň také reaguje podrážděně při prudkých otřesech v okolí svého hnízda, manipulaci u výletového otvoru či přehrazení příletové dráhy. V případě, že usedne na člověka, pouze zkoumá, zda není potravou a během pár sekund odletí. Je však nutné se vyvarovat prudkých pohybů, které by ji mohly rozrušit.
Sršně jsou vybaveny žihadlem spojeným s jedovou žlázou, podobně jako ostatní žahadlovití.[3] Jejich žihadlo a jed jim slouží především k lovu. I když některé tropické druhy sršní jsou útočné a jejich jed může způsobit zdravotní problémy, jed sršně obecné je mnohonásobně méně toxický než jed včely medonosné. Bodnutí způsobuje bolest, mírné otoky, případně jiné obtíže. Nedojde-li k zasažení jazyka či jícnu, není bodnutí (ani mnohonásobné) pro zdravého člověka nikterak život ohrožující. Bodnutí může být nebezpečné pro přecitlivělé osoby, u kterých hrozí rozvoj anafylaktického šoku. Sršně navíc mají jednu speciální vlastnost – dokáží jed vystřikovat až na vzdálenost 40 centimetrů. Zasáhne-li oči, působí podobně jako pepřový sprej. Občas může zasažení vyvolat zimnici či třesavku, ty však do půl hodiny samy odezní.
Zde je seznam žijících a fosilních druhů sršní. Taxonomie se stále vyvíjí, proto může docházet ke změnám.[4][5][6]
Vespa affinis
Vespa analis
Vespa basalis
Vespa bicolor
Sršeň obecná (Vespa crabro)
Vespa ducalis
Vespa dybowskii
Sršeň mandarínská (Vespa mandarinia)
Sršeň východní (Vespa orientalis)
Sršeň žlutavá (Vespa simillima)
Vespa soror
Vespa tropica
Sršeň asijská (Vespa velutina)
Obrázky, zvuky či videa k tématu sršeň ve Wikimedia Commons
Sršeň (Vespa) je rod blanokřídlého hmyzu, který zahrnuje největší sociální vosy. Některé sršně mohou být až 55 mm (královny sršní mandarínských) dlouhé. V Česku žije jediný druh – sršeň obecná (Vespa crabro).
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
